Hodnocení hráče: Parádní drobná wargame, kterou při znalosti karet můžete odehrát i do 30 minut. Promyšlený herní design doprovázený nádhernou produkčí zajišťují silnou atmosféru při hře. Každá mechanika je totiž skvěle provázána s tématem a obě strany jsou natolik asymterické, že je hra za Peršany i Řeky velmi odlišná. Zatímco za Řeky jste v silně obranné roli s omezeným množstvím zdrojů a silných jednotek, za Peršany se snažíte prorazit krunýř Řeků tím, že na ně posíláte velké skupiny jednotek, ale oni se i tak drží! Do toho nastávají události, které dovedou děním na mapě méně či více zahýbat. Boj je jednoduchý a napínavý, je ale potřeba počítat s tím, že kostky dovedou hrou hodně zahýbat, což může někdy krapet naštvat stejně jako efekty některých karet. Na strategii ale stejně pořád záleží a je hodně co promýšlet. Pravidla jsou přehledná, chvilku ale trvá, než vejdou pod kůži. Za mě ale celkově velké nadšení, ta hra mi přijde geniální! (~7 partií)

Hodnocení hráče: Velmi unikátní a překvapivě tematická deduktivní hra! Myslím, že kdokoli s kladným vztahem k deskovkám a ke vědě bude nadšený. Příjemný bonus je i to, jak časově nenáročné je a že plyne i ve čtyřech (1,5 hod). Tohle se hodně povedlo! (1 partie)

Hodnocení hráče: Anachrony mi v mnohém připadá jako hodně jedinečná hra. V první řadě velmi oceňuji to, jak silně jde z ní cítit téma. Téma odráží nejen vizuál, fluff text ale také zvolené mechaniky (mj. worker placement, engine building), což dohromady skvěle vtahuje do hry. Hráči se střídají po vykonání jedné akce (případně nějaké vedlejší), takže hra rychle odsýpá. Možností, jak hru hrát, je spousta, ale zároveň vaše možnosti výrazně omezují ostatní hráči a hráčky, takže hra není prosta ani interakce. Tahy ostatních vám navíc (nezáměrně) hází pod nohy klacky a vy tak musíte předvídat, co budou chtít dělat ostatní, a tvořit záložní plány. Právě díky tomu, co do hry přináší ostatní, mi připadá, že Anachrony zazáří hlavně ve hře více hráčů. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Svižný roll and write filler s hezkým vizuálem, který máte odehráno do 20 minut a který se dá pořídit za pár korun. K samotnému hraní je pak kromě mapy potřeba tužka/fixa a dvě kostky. Při zakoupení obdržíte nejen barevné verze map, ale také verze k černobílému tisku, což vnímám pozitivně. Barevná varianta hry je ale přeci jen příjemnější. Při koupi dostanete rovnou čtyři různé mapy (další mohou vznikat a existují komunitní mapy) a strany s cíli pro jednotlivé mapy, které můžete při opakovaném hraní plnit a které pozmění herní strategii. Díky tomuto obsahu se výrazně zvyšuje znovuhratelnost hry. Pozitivně hodnotím také dostupnost českých pravidel, která při zakoupení obdržíte. Co se týká samotné hry, je to fajn oddechovka s milým objevitelským tématem, které vynikne s barevnou verzí mapy a správnou hudbou, komplexita ale není vysoká. Zvlášť bezva je Aquamarine pro sólohraní, jelikož je Aquamarine prosta interakce mezi hráči*kami (pokud tedy nepočítáte házení kostkou). (~8 partií)

Hodnocení hráče: Svižná hra se solidní hloubkou (doslova) a zábavnými komby. Princip posouvání karet na desce je originální, tematický, hapticky poutavý a navíc motivuje nad hrou přemýšlet tak nějak jinak. Díky tomu není tak náročné přivřít oči nad tím, že karty lokací není možné obalit, jelikož by obaly znemožnili využívat desky. Kromě toho jdou obalit aspoň karty charakterů a na ty se sahá mnohem více. Karet postav není mnoho, ale vnímám to spíše jako výhodu. Jejich schopnosti jsou navíc zajímavé a mnohé nabízí nějakou interakci (pozitivní i negativní), za což jsem u podobných her ráda. Interakce je navíc výrazná i v nabídce karet a veřejných úkolech. Je fajn, že hra obsahuje i alternativní úkoly, ty základní jsou snadné a hra pak končí moc brzy. Jsem zvědavá na rozšíření. Volitelný modul v podobě králů*oven mi přijde zajímavý, ale je bohužel nevybalancovaný a užitečný spíše pro sólo. V sólu mě ale hra tolik nebavila; připadá mi jako puzzle skrze omezenou nabídku karet lokací. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Připadalo mi, že hra má potenciál, ale na můj vkus byla až příliš náhodná. Dovedu si ale představit, že to nemusí být pro každého potíž a kostky taky přináší napětí. Téma WWII mě moc neláká, ale zde mě vlastně bavilo a hra měla atmosféru, což oceňuji. Osobně mě ale i tak další hra už příliš neláká. (1 partie)

Hodnocení hráče: Příjemná a milá abstraktní hra, která nemá přehršel komponentů a přesto nabízí zajímavá herní rozhodnutí. Líbí se mi zde interakce mezi hráči, jelikož jde odebírání dílků alespoň částečně plánovat i ve čtyřech hráčích*hráčkách a je žádoucí sledovat, na co se zaměřují ostatní. Je mi také příjemné to, jak je hra zaobalená do tématu, je snadné si představit, že sestavujete bonboniéru. Velké a na dotek příjemné dílky celý zážitek ze hry hezky doplňují a je super se dívat, jak 3D dílky zaplňují vaši původně prázdnou bonboniéru. Oceňuji také to, že hra nabízí další variace díky speciálním táckům s efekty. K Azulu mám také několik výtek, které se však týkají především produkční stránky. Ocenila bych, kdyby již v původní hře byly dvouvrstvé hráčské desky anebo plastové kryty. Také mi přijde škoda, že je krabice natolik velká a prostorově neefektivní, což bude adresovat cestovní verze. Trošku limitující je pro mě i herní doba, obvykle ráda dohraji filler do 30 minut. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Hra ledacos sdílí s původní verzí, Vitráže Sintry ale i tak přináší svěží vítr. Hra vyžaduje jisté změny ve způsobu hry, a sice díky figurce skláře a unikátním hráčským deskám. Celkově mě hra bavila víc než základní Azul a vnímám ji jako více interaktivní. Je totiž jednodušší poznat, co zrovna potřebují ostatní, a jde tomu snáže přizpůsobit strategii, byť je hra jinak podobně komplexní. Vizuálně jsem se Vitráží obávala, ale upřímně v reálu vypadají komponenty mnohem lépe než na fotkách. Dílky jsou reálně moc hezké a mile ho ovlivňuje nasvícení. Hráčské desky nejsou nijak ohromující, ale jsou podobně ok jako v původní hře. Vitráže Sintry pro mě byly milým překvapením! Nehrála jsem ze série zatím jen Letohrádek a tato verze mě ze všech bavila nejvíce. (~5 partie)

Hodnocení hráče: Parádní vstupní hra, kterou znají i mnozí nehráči a nehráčky. Lidem, kteří se Bang! učí a nemají zkušenost s hrami (se skrytými rolemi) může připadat ne úplně přístupný skrze množství karet s různými efekty a potřebné dedukci. Je však možné využít pro příjemnější vstup do hry kostkový Bang. Pro hráče a hráčky Bang! vnímám jako fajn party hru s množství variací díky dostupným rozšířením. Oceňuju, že hra může být pro celkem dost hráčů, jenže pak se může partie dost táhnout, a to hlavně pro ty, kteří ze hry vypadnou (trošku to ošetřuje Město duchů). Vzhledem k délce a charakteru hry (party hra) tak častěji sahám po jiných deskovkách a Bang se teď už moc často na stůl nedostane. (~20 partií)

Hodnocení hráče: Svižnější a odlehčenější party verze Bangu, kterou odehrajete do 15 minut a u které nemusíte dlouho čekat, až budete na tahu. Pravidla je možné vysvětlit během několika minut a pro ty, kterým nejsou blízké hry se skrytými rolemi může být snazší se ve hře zorientovat. Díky tomu hra funguje jako super tutoriál k pochopení principů karetního Bangu. Současně se však jedná o fajn filler pro větší skupinu lidí a dovedu su představit, že hra dobře sedne nehráčům*nehráčkám. (~ 10 partií)

Hodnocení hráče: Na základě mé omezené znalosti her mi přijde, že tato jednoznačně dominuje v kategorii bizarních titulů. Herně je Barbarossa hezkou deckbuildingovou válečnou hrou, která nabízí spoustu možností a rychle odsýpá. Pravidla jsou jednoduchá a gró spočívá v tom rychle se zorientovat v nabídce jednotek a zajistit si dostatečný příjem a možnost vysílat jednotky na první linii. Upřímně by mě ale s fotografiemi tanků a dalších jednotek nezaujala tolik a zřejmě by nenabízela tolik prostoru ke smíchu, což považuji za silnou stránku původního vydání hry. Na druhou stranu myslím, že by o něco mírnější podoba artu mohla posloužit podobně a nebyla by problematická z hlediska objektifikace. (~1 partie)

Hodnocení hráče: Bílý hrad se mi moc zalíbil tím, že je každá akce smysluplná a řetezí se do spousty dalších efektů. Přestože to s sebou nese i negativa, osobně mě tento princip zaujal a přináší velkou satisfakci, když se podaří. Pravidla jsou jednoduchá, ale hra má stále solidní komplexitu díky náročnosti hermích rozhodnutí. Je dobré si aspoň trošku umístění kostky promyslet, pro solidní bodový zisk nejde moc hrát intuitivně a když se akce neřetězí jako ostatním, není to moc příjemné. Interakce je ve hře spíš pomálu, ale to mi tu nevadí a při hře dvou jsme si mnohdy pomáhali najít nejlepší tah. Je mi taky moc sympatická japonská atmosféra, která ze hry dýchá, přestože hra jinak není kdovíjak tematická. Oceňuji taky produkční kvalitu, přestože mi úplně nesedly zvolené barvy a šířka meeplů. Cena a velikost krabice jsou příjemný bonus, který nad rámec gameplaye garantuje místo ve sbírce. I když na hře vnímám jistá negativa, mám velkou chuť hru hrát opakovaně. (6 partií)

Hodnocení hráče: Bloodborne mě oslovil svou temnou atmosférou a zajímavým soubojovým systémem a mechanikami kolem umírání postav a jejich vstupem do Lovcova snu. Líbí se mi možnost postupně si lehce vylepšovat postavu a pokračovat s ní i do dalších kapitol kampaně. Zajímavý je pro mě taky soubojový mód, kdy má každý unikátní zbraň s několika typy útoků, která se přehazuje na druhou stranu, kde jsou zase jiné typy útoků. Připadá mi, že hra opravdu vyžaduje kooperaci a vzhledem k tomu, že zná zpravidla každý svou postavu nejlépe, Bloodborne zřejmě nebude náchylný na alfa hráče. Po příběhové stránce zcela uchvácená nejsem, zatím se mi zdálo, že je příběh dost rozkouskovaný a vzhledem k tomu, že předlohu neznám, je pro mě složitější se zorientovat. Věřím ale, že lepší povědomí přijde s časem. Dávám každopádně velký palec dolů za pravidla, která nepokrývají všechny situace a jsou nejednoznačná. (~1 partie)

Hodnocení hráče: Parádní eurovka s hromadou interakce mezi hráči*hráčkami. Herní mechanismy dávají smysl, hezky simulují tržní prostředí a celkově nasedají na téma a jsou originální. Přesto pro mě bylo zpočátku náročné zapamatovat si pravidla a chvíli trvalo, než jsem se s nimi sžila. Kladně hodnotím také setup. Ve hře není mnoho komponent, přesto lze ale očekávat komplexní zážitek. Jednoznačně ale doporučuji insert, který výrazně urychlí přípravu hry, a to zejména pokud si pořídíte takový, který obsahuje také mřížku na desku hráče*hráčky. U samotné hry je dobré počítat s tím, že se může snadno natáhnout herní doba, a to i proto, že je mnohdy potřeba pružně reagovat na tahy ostatních hráčů*hráček (pozor na AP). Pokud je to ale potřeba, je možné hru ukončit už po prvním věku, pravidla totiž obsahují alternativní skórování. Odpadá pak ale příprava na další věk, která se mi na Brassu hodně líbí. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Krabice je nabitý komponenty a obsahem a z pravidel nám nebylo hned jasné, jak by hra dohromady mohla fungovat, tak Cestou necestou dlouho jen ležela na polici. Při první hře ale do sebe vše hezky zapadlo. Moc mě zaujalo, že ač je hra hodně euroidní, je dost tematická jak skrze herní mechanismy, tak i skrze drobné příběhy. Jediné, co mi moc nesedlo, je závodní prvek a tedy konec hry po umístění všech žetonů kempů. Připadá mi vlastně zajímavý, ale jen pokud nedochází k "rushování" konce hry skrze souboje. Zde ale zase přichází interakce, kdy je potřeba sledovat ostatní a reagovat na jejich styl hry. Herně mi to připadá zajímavé a vnímám to jako plus, ale na druhou stranu mě i láká skrze téma hrát hru víc odpočinkově a pomaleji. Asi tedy zvážíme houserule na omezení počtu soubojů nebo koop variantu, když bude chuť. Množství variant je každopádně další plus a kampaň zní lákavě a hodně tematicky. Hra mě celkově mile překvapila a doma rozhodně zůstane. (3 partie)

Hodnocení hráče: Cesty osudu podle mého vynikají hezkými příběhy, které jsou samostatně hratelné a přesto jemně vzájemně provázané. Hra vybízí k exploraci světa a osudu hrdinů a vtahuje vás těžkou atmosférou, skrze kterou vnímám jako vhodnější vracet se ke scénářům s časovým odstupem. Pravidla jsou jednoduchá, takže je možné se soustředit plně na průchod příběhem, přesto je vylepšování vlastností hrdinů a jejich vybavení zábavnou součástí hry. Někdy mi však přišlo, že je hra herně prostě slabá, chyběly mi složitější mechaniky a častější interakce s fyzickým herním plánem. Přestože mám ráda využívání aplikací, v Cestách osudu jí už bylo na mé poměry opravdu hodně a připadalo mi, že vůbec nepotřebuji figurky a herní plán, vše totiž bylo v aplikaci na ntb. Možná by mohlo pomoci využít aplikaci v mobilu, to mi přijde ale vhodnější pro sólo hraní. Přesto bych hru doporučila, ten příběh a atmosféra prostě stojí za to! Příjemným překvapením je navíc možnost zahrát si komunitní scénáře. (~5 partií)

Hodnocení hráče: Citrusy jsou hezký drobný puzzle na cesty. Moc se mi líbí koncept receptů, které do hry přináší trošku více tématu a podporují zkoušení nových strategií. Zajímavý prvek přidává i veverka. Co mi přijde trošku škoda je náročnost receptů, možná jsem ještě nepřišla na dostatečně optimální způsob hry, ale je pro mě fakt náročné překonat stanovené skóre. To současně ale i předává výzvu, byť bych ocenila, kdyby nebyla tak náročná! (~20 partií)

Hodnocení hráče: Dead by Daylight skvěle funguje jako příjemná party hra, která má co nabídnout hráčům i nehráčům, a tak ji také hodnotím. Pravidla jsou jednoduchá na naučení, možnosti k rozhodování zde jsou, ale nejsou paralyzující, takže hra celkově rychle plyne. Větší nároky jsou kladeny na zabijáka, což ale vnímám pozitivně, protože tak hra může něco nabídnout i těm, kteří mají chuť na komplexnější hru. Super je taky (korigovatelná) náhoda v podobě kostek a všudypřítomná hrozba zajištěná větším rozsahem pohybu zabijáka. Pozitivně také hodnotím vizuální stránku hry a téma, které může být i pro spoustu nehráčů lákavé. Co se mi ale nelíbí je to, že jsou vždy zapotřebí 4 přeživší, což znamená, že při menším než maximálním počtu hráčů je potřeba, aby někteří ovládali více postav. V takové situaci neplatí, že by byl každý hráč přeživším, což trošku ubírá atmosféře. (~2 partie)

Hodnocení hráče: Parádní hra! Má jednoduchý pravidlový rámec, díky kterému si dovedu představit hrát hru s leckým. Jednotlivé případy jsou zasazeny do poutavého období, které podtrhává vizuál a styl, jakým jsou napsány jednotlivé příběhy. V průběhu hry nejste zahlceni informacemi, ale dostáváte jen úryvky příběhu, které si musíte propojovat tak, abyste správně identifikovali podezřelého, motiv a vražednou zbraň. Zápletky jsou originální, a tak při kooperativní nebo týmové variantě tak vzniká množství prostoru pro diskutování nad případem. Každý detektiv má k dispozici záznamový arch, do kterého si může přehledně dělat poznámky. Osobně mě Detektiv hodně baví i v koop variantě ve dvou, ale moc se těším na příležitost vyzkoušet i variantu s Loutkářem. Navíc se mi líbí, že díky módu s Loutkařem bude mít i po odehrání smysl nechat si hru v kalaxu. Kdo má rád detektivní hry, tak bude nadšený. (3 partie)

Hodnocení hráče: Zatím odehrán jeden případ během cca 4 hodin a byl to opravdu fantastický detektivní zážitek. Hráli jsme ve čtyřech a zpětně přemýšlím, že jsme zřejmě nedostatečně rozdělili úkoly. Nejvíce zdrojů nabízí právě databáze Antares, a tak vnímám jako dobrý nápad, když se o ni nestará jen jeden hráč*ka, ale dochází ke střídaní, aby byla hra podobně vtahující pro všechny. Je fakt, že ve hře je spousta poznámek o koblihách a na kartách se objevují i další nerelevantní informace, ale osobně mi to přišlo spíše takové úsměvné až teatrální, což je mi blízké. Nechci se brát při hraní příliš vážně. (1 partie)

Hodnocení hráče: Divukraj rozhodně patří mezi mé nejoblíbenější hry, byť ho ještě nemám ve sbírce a nemám ho tolik nahraný. Vizuální stránka hry od ilustrací po podobu surovin je naprosto kouzelná a stejně tak celý herní design, který nastoluje mezi hráči takovou laskavou kompetici. Ať už se mi daří jakkoli, mám ze hry příjemný pocit nejen díky zpracování, ale taky díky možnostem vytvářet engine, který spouští kaskádu efektů. Při první hře se mi zdálo, že herní doba musí být určitě mimo, ale o to víc mě překvapilo, jak se hra postupně rozvětvila. Díky čtyřem obdobím a maximu 15 karet mám navíc po dokončení hry dojem uzavření. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Oddychová party hra, která může sloužit jako ledolamka a může přinést spoustu zábavy. Místy však při hře nastávají momenty ticha a nejde tak zpravidla o divokou hru, záleží však samozřejmě na složení a náladě skupiny. Dixit má snadná a přístupná pravidla a spoustu krásně vizuálně zpracovaných karet (rozšíření jsou více povedená), k nimž se snadno tvoří asociace. Na druhou stranu však karet není v základní hře mnoho (v podstatě při první hře projdete celý balíček) a brzy se tak ohrají, což vyžaduje koupi dalších rozšíření, která se však také rychle ohrají (nyní mám dvě, hru nechávám odležet). Osobně vnímám Dixit jako hru, kterou se nevyplatí vlastnit, protože právě majiteli nebo majitelce se ohraje nejdříve. Přestože mi zpočátku hra přišla kouzelná, po mnoha odehraných hrách kouzlo přešlo a nyní už mě Dixit moc nebaví. (~20 partií)

Hodnocení hráče: Jedná se o reskinovaná a velmi osekanou původní Dunu. Z mého pohledu se vizuál moc nepovedl (nefandím pouhému převzetí z filmu) a zjednodušení hře vůbec neprospělo. Jediným kladem je kratší herní doba, jelikož takto vznikl rychlý a svižný area control s minimem pravidel. Na druhou stranu se vytratilo veškeré vyjednávání, jakož i originálně řešená asymetričnost postav, kterou je charakteristická a zajímavá i původní Duna. Moc mě nebavilo nad hrou přemýšlet a také mi připadalo, že jsou jednotlivé frakce nevybalancované. K původní Duně mám také výhrady, přesto bych raději sáhla po ní a věnovala ji více času, abych z ní měla i plnohodnotný zážitek a mohla si více zahrát. Pokud ale dáváte přednost kratší herní době a zmíněná negativa vám nevadí, i tato Duna by vám mohla udělat radost. (~1 partie)

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Za mě jde o moc fajn hru, která mi pocitově připomíná Střet civilizací. Když půjdu od začátku, nejde neocenit insert. Setup je díky němu extrémně rychlý, přestože je pak na stole na můj vkus možná až moc plastu. Na výběr máte spoustu ras (a navíc základní terrany), a hromadu dílků, což zajišťuje velkou znovuhratelnost. Technologický strom a systém získávání zdrojů je velmi přehledný, za mě více než v TI. Velmi oceňuji ekonomiku akcí, hráči*ky se střídají po jednom tahu a jsou omezeni pouze svým příjmem. Zajímavým prvkem jsou NPC, které zpočátku poněkud ubírají na interakci, jelikož se více vyplatí útočit na ně než na protihráče*ky. Samotný boj je také přehledný. Je jednodušší se zorientovat v silných a slabých stránkách ostatních než v TI. Velké slovo má ale i tak náhoda. Z hlediska diplomacie je jednoznačně zajímavější TI. V Eclipse si můžete vyměnit destičku, která poskytne dodatečné zdroje a vítězný bod, ale jinak hra vyjednávání nepodporuje. Herní doba je super! (~3 partie)

Hodnocení hráče: Moc se mi líbí téma a jeho provázání s mechanikami. Je zábavné vykládat si svoje zvířátka a postupně je vylepšovat tak, aby co nejdéle přežila. Přijde mi také zajímavá interakce mezi hráči*hráčkami v podobě sdílené zásoby potravy, masožravců a parazitů. Dovede totiž do hry přinést zábavné ale taky drsné momenty, kdy vám velmi rychle vymře zvíře (nebo zvířata), protože padlo nehezké číslo na kostkách anebo protože už nejste schopni nakrmit překombinované zvíře s parazitem. Bohužel ale hra hodně trpí na nedomyšlená pravidla. Často nastávají situace, u kterých si nejste jisti, jak je vyřešit pomalu ani s FAQ, a nefunguje ani závěrečné bodování. Je tak potřeba přicházet s house rules. Než na ně ale přijdete, zbytečně se zaseknete a musíte si sami domýšlet herní design, což by se u dobrých her dít nemělo. V Evoluci je navíc jednoduché, aby vás v této hře někdo šikanoval, pokud se naštve, že jste mu sežrali zvíře, ale tohle se dá vyřešit volbou herní skupiny nebo komunikací. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Před Frosthavenem jsem hrála pouze Lví chřtán, takže nedovedu hru srovnat s Gloomhavenem. Na Frosthavenu se mi ale hrozně moc líbí daleko zajímavější a komplexnější postavy a mechaniky, které využívají, moc se mi líbí i jednotlivé scénáře a jejich hezké provázání s příběhem, který je sám o sobě krásně vyprávěný. Hodně mi sedlo i samotné téma hry. Pohyb v takové ledové pustině, kde se těžko shání i dřevo a další materiály, a neustálá hrozba nebezpečí má své kouzlo. Při procházení scénářů je pak navíc potřeba myslet nejen na sebe, ale taky na rozvoj (anebo opravu) Frosthavenu. Stejně jako u Lvího chřtánu nebo Gloomhavenu může někoho obtěžovat delší setup a tear down anebo obsluha hry, což ale věřím, že se dá zautomatizovat a urychlit různými způsoby. Někomu by hra mohla časem připadat repetetivní, ale osobně mi přijde, že se příběh hezky posouvá a upravuje i podobu každého scénáře. (~4 partie)

Hodnocení hráče: Lví chřtán je zřejmě přesně to, co od něj očekáváte - osekaná verze Gloomhavenu. Tím pádem je ale potřeba počítat s tím, že postavy nejsou tolik zajímavé a hra je osekaná i jinde, čímž trošku trpí herní zážitek, který není tolik epický jako třeba ve Frosthavenu. Na druhou stranu je ale mnohem snazší Lví chřtán vytáhnout, začít hrát a vtáhnout do světa Gloomhavenu hráče*ky, kteří by si na něj jinak netroufli. Jednotlivé scénáře jsou navíc už v základu (na doporučované úrovni) snazší a více odměňující, což může na nováčky působit mile. Na mě to ale už bylo moc, více mi ale vadily postavy, hra jen za jednu mi přišla poněkud repetetivní vzhledem k ne zcela unikátním schopnostem. Příběh Lvího chřtánu přirozeně není tolik květnatý, ale i tak mě baví jej odkrývat a užívám si jeho vývoj. Za mě celkově Lví chřtán v prvních 5 scénářích slouží jako kvalitní tutoriál a je taky skvělou vstupní bránou do světa x-haven her, kterou je snazší dostat na stůl díky rychlému setupu. (~20 partií)

Hodnocení hráče: Jednoduchá, rychlá a zábavná party karetka. Je víceméně postavená na škození, které se ale odehrává v takové míře a vůči všem (dobře, nejvíce vůči osobě ve vedoucí pozici!), že jsou s tím všichni v pohodě. Pro někoho může být náročné ujasnit si, co mohou dělat jednotlivé postavy a jak se dají kombit, ale po prví hře to většinou sedne. (~15 partií)

Hodnocení hráče: Svižná a vtipná karetka s fajn mírou interakce mezi hráči, čímž se v mých očích pohybuje na hranici s party hrami. Cením velkou variabilitu a design akcí a minionů, který odráží specifika jednotlivých frakcí. Jako nevýhodu ale vnímám to, že hra není příliš vhodná pro hru ve dvou. Může se lehce stát, že budou frakce některého hráče*ky silnější anebo budou přímo counterovat některé jiné. Tento problém však odpadá ve hře ve větším počtu, kdy se většinou všichni zaměřují na toho, kdo zrovna nejvíc vede. (~6 partií)

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Kartografové mi přijdou jako milá a velmi přístupná flip and write hra. Přemýšlení a plánování u ní rozhodně je potřeba, ale pořád se jedná o oddechovku. Co se mi na hře moc líbí je zapojení kreativity hráčů. Pokaždé, když hraju, vymýšlím jiný design a přijde mi zábavné si na konci hry vzájemně představovat jednotlivé mapy. Někteří opravdu dokáží na mapě vyobrazit celý svět! Je ale potřeba, aby byli všichni hráči*ky na stejné vlně, aby se hra zbytečně neprotahovala k nevoli většiny zúčastněných. Osobně mám ráda rychlou a i více kreativní variantu hry. Líbí se mi také interakční prvek v podobě monster, přestože bych ocenila interakce o něco více! Přišlo by mi taky moc fajn, kdyby bylo v základu více karet (úkolů i map), takto se velmi brzy ohrají. K větší znovuhratelnosti ale může kromě rozšíření posloužit také online generátor mapy anebo třeba mini-kampaň z BGG. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Hodně záleží na skupině a naladění. Osobně od podobných her očekávám spíše zábavu a chci, aby hra byla svižná. U Krycích her se to ale ne vždy daří, někdy se totiž může stát, že se hra zasekne, jelikož je těžké vymyslet nápovědu, což může ochladit atmosféru. To ale nemusí být ani nutně negativum, záleží, co od hry očekává osazenstvo kolem stolu. Hra ale každopádně umí být i hodně vtipná, hlavně když tedy konečně zjistíte, co jaká slova byla míněna nápovědou. Jak jsem zmínila, myslím, že hodně záleží na kontextu. Osobně se mi ale více líbí verze s obrázky. Více stimuluje kreativitu a je pro hráče*ky přehlednější. Kdybych hru nevlastnila, hodně bych mě zajímalo srovnání s jinými podobnými hrami jako je Decrypto. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Za mě lepší varianta Krycích jmen. Líbí se mi, že se v obrázcích zorientuje lépe než ve slovech a zároveň nabízející více stimulů. Princip hry ale celkově úplně nemusím, vadí mi, že mohou v některých kontextech vznikat ve hře prostoje, což nepřidává zábavě. Zároveň je potřeba se soustředit, což za mě úplně nepřispívá hovoru u hry. Záleží ale hodně na partě, která se u stolu sejde, a tomu, jak moc se všichni do hry budou chtít položit. Pokud hráči*ky mají hru spíše jako takovou kulisu a nesoustředí se moc na hraní, myslím, že je to pro Krycí jména úplně ideální, pokud chcete hrát v "party módu". Pokud ne, určitě počítejte s momenty ticha, to ale taky vůbec nemusí být špatně. (~15 partií)

Hodnocení hráče: Kutná Hora upoutala mou pozornost příslibem velké interakce, který naplnila. Ekonomika tu funguje opravdu zajímavě a komu vadí propočítávání příjmu, může využít doprovodnou aplikaci. Přestože v první hře chvíli trvalo pochopit specifika jednotlivých cechů, ve druhé partii už jsme se chytli a dokázali lépe uvažovat nad následky akcí. Líbí se mi, že se mé porozumění hře stále prohlubuje a každou hru si užívám ještě víc, protože vidím více možností. Jako zajímavý aspekt mi přijde volba kombinací cechů a jejich seřazení na desce, což aktivuje jiné bonusy. Hra funguje suprově ve 2 i ve 4, jen jinak. Velkou výhodou je svižnost. Dvě akce na tah jsou tak akorát - hra se nezasekává, ale je možné realizovat své plány. Herní doba je přívětivá, vlezeme se do 75 - 90 minut a přitom si odnášíme poměrně velký herní zážitek. Vizuálně je KH úžasná, ať jde o rewood, desky, barvy, kovové odlesky. Tematicky na mě ze hry dýchá především středověk, takže mi hra ani tématem nejpřijde okrajová. (~ 4 partie)

Hodnocení hráče: Kvedlalové jsou zábavnou a hravou hrou založenou na push your luck mechanice. Přestože je ve hře spousta náhody, je i tak potřeba aspoň trošku přemýšlet, tím hlavním tahákem jsou pro mě ale emoce. Tahání z pytlíku s ingrediencemi je napínavé, stejně tak hlídání hranice sedmi sanytrů a nakonec i vybuchnutí s sebou přináší emoce ze strany toho, kdo vybuchnul, i všech ostatních, kteří se pak spokojeně pochechtávají - pokud tedy nevybuchnou také. Efektů jednotlivých ingrediencí je spousta, což zajišťuje velkou znovuhratelnost. Pokaždé se dá přemýšlet, jaká kombinace bude vhodná zrovna při dané hře a efekty jsou často dost zajímavé a odměňující. Na druhou stranu stačí blbě tahat a strategie jde do kytek, což ale nutně neznamená špatnou hru. Kvedlalové jsou fajn, i když se zrovna nedaří, a nabízí příjemnou catch-up mechaniku v podobě myších ocásků. Všem, kdo hledají nějakou oddechovku anebo nenáročnou rodinnou hru, vřele doporučuji. Jen je škoda, že není vizuál víc dotažený. (~5 partií)

Hodnocení hráče: Mix mechanik funguje dost pěkně, líbí se mi zvlášť take na worker placement (stahování workerů se mi dost líbí) a práce s elementy. Líbí se mi míra interakce, které dost přidává boj, který je častý (fajn!) ale dost náhodný (ne vždy fajn). Díky kostkám a snadnému systému je každopádně rozřešení boje rychlé, což vedle střídání po tahu přispívá tempu hry a příjemné herní době (2 h ve 4). Vidím ve hře velkou hloubku - rozhodně bude fajn zahrát si víc her, abych měla lepší představu, jak hru hrát a jak se přizpůsobit tempu skrze trigger konce hry. Pocitově mi ale v Legendách přišlo, že nedělám nic pořádně. Nepřišla velká satisfakce z enginu a budování, protože všeho byla jen troška, což je škoda, zároveň ale moc nevím, co by se dalo ubrat. Nejvíc škoda mi ale přijde, že hra působí dost abstraktně, což ještě umocňuje velmi barevná mapa a suroviny s designem clipartu. Gametrayz urychlují setup, víc ale oceňuji úspornější krabice. Celkově jde určitě o nadprůměrně dobrý titul. (2 partie)

Hodnocení hráče: V Lumparku si člověk opravdu připadá, že staví zábavní park, což připomíná Tycoon hry. Líbí se mi, jak je zajištěna znovuhratelnost a přizpůsobení hry potřebám hráčů*ek. V krabici najdete sadu několika karet se speciálními obměnami pravidel (včetně mírové varianty) a balíčky karet s různě tematickými parky, přičemž má každý své vlastnosti určující míru škození ap. Pro každou hru vyberete tolik balíčků, kolik je hráčů*ek. Interakce jsem čekala více, i tak jí je ale více než v jiných podobných hrách. Zajímavými prvky jsou různě silné (a přesílené) karty, velký (!) růst hodnoty atrakcí dle počtu vylepšení a penalizace za nesplnění stavebních plánů. Pokud ale na karty plánů spoléháte, je třeba počítat s větším vlivem náhody. Každopádně se mi moc líbí, že toho ve hře stihnete udělat mnoho. Cením i snadno přístupná pravidla a délku partie - Lumpark hezky odsýpá a není náchylný na AP. Pokud hledáte svižnou engine building hru s větším množstvím interakce a humorem, našli jste ji. (~4 partie)

Hodnocení hráče: Zábavný engine building, ale osobně mě baví více jiné hry s touto mechanikou, nesedlo mi tolik téma. Původní Mars jsem zatím ještě nehrála. (~2 partie).

Hodnocení hráče: Messina je zajímavým twistem na worker placement, který je provázaný se spoustou dalších mechanik hezky provázaných s tématem. V průběhu vypořádávání se s morem se proměňuje i hra, což mi připadalo hodně tematické. Na můj vkus toho ale bylo ve hře moc, až mi přišlo, že nic nedělám pořádně, takže navzdory tématu mě hra tolik nebavila. Vnímám, že je v Messině hodně co objevovat, ale přiznám se, že se mi k ní nechce vracet skrze téma. Při výběru her mě prostě nelákala a nechtělo se mi do ní znovu pronikat. Koho téma láká a má rád tematická eura s řadou propojených mechanik, bude myslím nadšený! (1 partie)

Hodnocení hráče: Snadná hra se zajímavým principem a postupným levlováním, ale zkrátka mě nebavila. Oslovují mě více komunikační party hry, takže asi nejsem ani úplně cílovka. (~4 partie)

Hodnocení hráče: Ve hře jde cítit originální téma, mechanismy jsou s tématem dobře provázané, interakce je tu dostatek, nechybí prvek napětí a grafické zpracování je supr. Jenže - to nadšení pak postupně v průběhu hry vyprchá, a to kvůli dlouhé herní době. Ve čtyřech i při zkrácené variantě může zabrat přes 3 hodiny, během kterých se hra stane trošku moc repetetivní. Možná by pomohl nějaký houserule. (1 partie)

Hodnocení hráče: Parádní odpočinková kampaňovka, která se každou další partií mění. (21 partií)

Hodnocení hráče: Snadná a přístupná hra s příjemně zpracovaným engine buildingem a zrychlujícím se tempem. Oceňuji různé cesty k vítězství, velkou spoustu různých efektů, lehké a příjemné téma také jeho vizuální zpracování, které u stolu umí navodit příjemnou atmosféru. Zajímavé prvky do hry mohou přinést rozšíření, ke kterým jsem však ještě neměla možnost se dostat. Na křídlech u mě ztrácí především skrze nízkou míru interakce. Na druhou stranu ale hra vybízí k interakci jednak skrze zábavnou aplikaci, kterou lze navíc vyplnit čekání na tah. Při správné náladě se otevírá také možnost vtipkování, což mohou ocenit zejména ti, kteří mají rádi adolescentní humor. Celkově o Na křídlech uvažuji jako o odpočinkové hře a příjemnou atmosférou, po které ráda sáhnu, pokud není na blízku Divukraj. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Příjemná eurovka se solidní znovuhratelností a specifickým designem. Jedná se dle mého o poměrně jednoduchý titul, díky čemuž jsou ale Nájezdníci přístupní pro nové hráče*ky. Zároveň je super, že tah spočívá jen ve dvou akcích, díky čemuž je hra svižná a není tolik náchylná na AP. Nájezdníci současně neurazí ani ty, kteří jsou zvyklí na komplexnější eurovky, ale vzhledem k herní době bych s takovými spoluhráči*kami sáhla po jiném titulu. Oceňuji přijatelnou cenu a velikost krabice, u které neplatíte za vzduch. Osobně jsem hru bohatě využila zejména v deskoherních začátcích. Nyní mě baví nejvíce ve dvou, kdy se dá i lépe kalkulovat s tím, co udělá soupěř*ka. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Nejsme tu sami je prostorově malá hra s hezkou herní dobou, která je i přesto dostatečně tematická. Funguje moc dobře jako duelovka, ale i ve větším počtu hráčů*ek uí zazářit. Jakmile všichni znají pravidla, Nejsme tu sami působí skoro jako party hra. Jinak ale hra může působit nepřístupně skrze nutnost pochopit odlišnosti alespoň pěti základních lokací a pojmout i další pravidla (mám na mysli zejména nehráče*ks). Při hře ve větším počtu může mít někdo nepříjemný pocit, že to kazí ostatním, pokud je opakovaně lapen, na což je dobré upozornit a nabídnout alespoň příklady uvažování monstra a optimálních strategií (např. hlídání lokace 1 a 5). Kdo by stál o hru na podobném principu s větší přístupností a lepší produkční kvalitou, doporučuji kouknout i na Dead By Daylight. Oproti zmíněné hře je ale Nejsme tu sami rozhodně lepší v menším počtu hráčů*ek a je vhodnější na cesty. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Nemesis: Lockdown je úžasně atmosférická hra, která na hráče klade velké nároky. I v semi-coop variantě je zásadní spolupracovat a vždy je třeba dokázat se flexibilně přizpůsobit vývoji hry. Každá postava ponouká ke specifickému způsobu hry a stejně tak je důležité rozložení místností, což zároveň s hromadou karet událostí zajišťuje velkou znovuhratelnost. A ten, komu by to nestačilo, může sáhnout po rozšíření a kampaň Stories Untold, která přináší úpravu pravidel pro jednotlivé scénáře. Přestože hra sama o sobě není příběhová, mám pocit, že se příběh odehrává na herní desce. Nikdy si navíc nemůžete být ničím jistí - i když se zdá, že všechno vychází, jak má, může vám vaše plány snadno zbořit špatný hod kostkou, ta jedna událost anebo sabotáž "spoluhráče" a vy musíte vymyslet plán B a plahočit se na druhou stranu mapy. Přestože to nemusí znít lákavě, právě díky tomu a nesmlouvavosti hry je atmosféra tak hutná a každá hra jedinečná. (~9 partií)

Hodnocení hráče: Nevyzpytatelní mi přijdou jako super hra pro větší skupinu lidí. Neznám moc her, které by v počtu šesti hráčů fungovaly podobně dobře. Je sice pravda, že tah samotný je krátký, ale hra vás zapojuje i během tahů ostatních skrze karty mýtů a vyplatí se sledovat i co dělají ostatní hráči*ky. Dění na stole je podobně důležité jako to, co se děje nad ním, a proto je podstatné, jak je na hraní naladěná skupina. Nevyzpytatelní pak umí nastolit silnou atmosféru a vyvolat intenzivní emoce, jiným skupinám ale může sedět prostor pro povídání při čekání na tah. Hra navíc není ani pravidlově složitá, takže si dovedu představit, že může oslovit i lidi, co běžně nehrají, pokud jsou ochotní překonat delší herní dobu. Management hlubinných může působit složitě, ale může ho obstarávat zkušenější hráč*ka. Celkově se mi Nevyzpytatelní líbí a přestože nemůžu hru srovnávat s BSG, oceňuji přinejmenším zajímavější téma. (~4 partie)

Hodnocení hráče: S dobrou partou, snahou o role-play a atmosféru dokáže tahle hra být opravdu skvělým zážitkem. Opravdu doporučuji žádný z těchto prvků nepodcenit, protože Nightmare dokáže nabídnout opravdu hodně. Určitě stojí za to hrát Nightmare v 5 hráčích, všechny postavy jsou důležité a přijde mi fajn, aby měl každý opravdu jen svou postavu, do které by se mohl vžít. Hra sice není znovuhratelná, ale jde podarovat dalším deskoherním nadšencům anebo prodat. Nenechte se tím odradit! Vstupní náklady navíc nejsou až tak vysoké vzhledem k tomu, že se hra hraje v pěti lidech. Pokud se rozhodnete do hry pustit, je potřeba počítat s velkým limitem - je velmi pravděpodobné, že pak budete mít zájem o nějakou podobnou hru a žádná se vám nepodaří najít.

Hodnocení hráče: Svižná abstraktní hra, kterou lze naučit během několika minut a kterou odehrajete do půl hodinky. To a možnost i tak vytvářet skvělá komba z ní činí příjemný filler. Cením, že hra dobře funguje i ve 4 hráčích, přestože se místy může zaseknout kvůli AP, což pak hře trošku ubírá. Větší proměna dílků mi nepřijde problematická, zpravidla je možné tah alespoň částečně promyslet. Co mi ale trošku vadí je to, že je ve hře naprosté minimum tématu, myslím, že by se hra dala malinko více zaobalit (alespoň jako Azul). Moc mi nesedly ani barvy a ocenila bych také menší velikost krabice, aby byla hra lépe přenositelná. Pro někoho mohou představovat problém těsná vítězství a to, že hra zřejmě favorizuje začínajícího. Osobně mi to ale nevadí a naopak mi připadá, že si tak mohou odnést dobrý pocit všichni u stolu. Celkově je Nova Luna bezva hra, kterou si ve své sbírce ráda ponechám a ráda ji vytáhnu tehdy, když budu hledat filler s jednoduchými pravidly a solidní komplexitou. (~10 partií)

Hodnocení hráče: Neskutečně originální a velmi příběhová hra, která vtáhne a nepustí.

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Pelíšek zřejmě bude moje "comfort" hra. Dostatečně komplexní, aby bylo zajímavé ji vytáhnout, s nenáročnými pravidly, příjemným tématem, kvalitními komponenty, malou náročností na místo a ideální herní dobou. Jelikož je Pelíšek klasifikován jako rodinná hra, měla jsem poněkud obavy, že mě nezaujme, ale vše dostatečně promyslet a naplánovat dokáže být opravdu výzva. Interakce tu není moc, ale vlastně mi to ani nevadí. Stačí mi sdílet trápení, že není možné najít ideální hexík a je nutné učinit oběti. Dovedu si představit, že ve čtyřech může být dlouhé čekání na tah, ale možná by mohla dopomoct větší nabídka dílků. Oproti Kaskádie je Pelíšek daleko více puzzloidní - vlastně dost omezuje. Osobně se mi tento prvek líbí. Takovou ideální kombinací obojího mohou být Pokojovky nebo Azul: Zahrady. Zahrady jsou ještě větší mozkovar, ale Pokojovky jsou někde mezi. Zaberou sice na stole více místa, ale tolik neomezují, odměňují toho spoustu a také čekání na tah může být kratší. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Chytrá dvojkovka s příjemným tématem, která nabízí spoustu interakce, přestože jde o euro. Připadá mi, že je i po pár hrách co objevovat. Když připočítám příjemnou herní dobu kolem 40 minut, rychlý setup, krátká pravidla, cenovku a velikost krabice, tak je hra must-have. Neznám moc jiných dvojkovek, které by nabízely totéž. Když zrovna nemám chuť na něco příliš konfliktního, ale přesto mám zájem o interakci, chci ve hře cítit téma a mít pocit jako ze hraní většího eura, tak je Pivo a chléb jasná volba. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Rising Sun mám z Langovy trilogie nejraději. Hraje v tom roli téma, ale především se mi líbí asymetrické klany, mechanika okolo cti, karty se skvělými (a zvlášť ve třetím věku) velmi silnými kartami a ekonomika akcí. Čím ale Rising Sun vyniká ještě víc je právě diplomatický aspekt hry, který mě osobně hodně baví. Hra podporuje nejen k tvoření aliancí během čajového obřadu, tedy úvodní fáze každého roku, ale také ponouká k podplácení a obchodování s mincemi i róniny. Smlouvy ale zároveň dodržovat nemusíte a máte přímo k dispozici i mandát, kterým můžete alianci rozvázat. Díky tomu o to více vyniká téma, které je ve hře už tak patrné. Chci také velmi ocenit, jak v Rising Sun fungují bohové, kami. Vyznáváte je, za což můžete získat jejich přízeň, s ní spojené bonusy a v hře s rozšířením Nespoutaní bohové také jejich figuru společně s její speciální schopností. Přízeň bohů vám ale kdykoli může uzmout někdo jiný, což do už tak skvělé hry přidává ještě jednu vrstvu navíc. (~3 partie)

Hodnocení hráče:

Hodnocení hráče: Pořídila jsem Scout na základě pozitivních ohlasů v deskoherní komunitě a nadšeně se přidávám. Nečekala jsem, že by mě mohl tolik zaujmout, ale stalo se. Je to fakt chytrá hra, která s tou trochou karet zachází opravdu kreativně a která je bohatá na interakci mezi hráči a hráčkami. Nejprve mi přišlo, že je hra snadno pokazit brzkým vyložením rozsáhlé sady, ale zjistila jsem, že to není chyba, ale naopak feature. Vybízí to hezky k taktizování, využívání žetonů ap. Kromě toho má hra příjemnou atmosféru a téma, kterou přeci jen trošku přenáší díky hezkému vizuálnímu zpracování a žetonům. Jako takový bonus vnímám malou s skladnou krabičku, která si úplně říká o cestování mimo domov. Oceňuji také žetony od 4 kavek, opravdu se hodí! (~15 partií)

Hodnocení hráče: Skvělá a komplexní hra. Oceňuji, že je ve hře více cest k vítězství a vždy je třeba najít tu svou na základě frakce a hráčské desky. Líbí se mi balanc mezi budováním a tvorbou enginu na jedné straně a bojem s ostatními hráči*hráčkami, boj prostě nestačí. Zároveň je díky tomu ve hře potřeba pracovat s ohrožením ze strany ostatních a připravovat se na možný útok, což se mi ve hrách moc líbí. Naprosto mě taky dostalo téma a vizuální zpracování, opravdu se mi daří do hry pohroužit, čemuž ale určitě napomohlo odehrání kampaně Vzestup Fenrise. Atmosféře by každopádně pomohla ještě troška flavor textu na kartách setkání. Každopádně ale hru určitě doporučuji! (~11 partií)

Hodnocení hráče: Krabice nabízí skvělou kampaň a spoustu nového obsahu a nápadů, jak upravit hru. Provazující příběh byl poutavý a motivoval k opakovanému hraní. Z úprav pravidel jsem měla dojem, že byly tématické, což mě oslovilo. Moc se mi líbil také prvek engine buildingu a počátečních bonusů, které partie trošku urychlovaly a současně pozměňovaly herní strategii. Malinkou výtkou je obava, zda v této kampani není malinko přesílená Saská říše, současně ale mohlo jít o herní styl naší skupiny. (8 partií)

Hodnocení hráče: Zajímavá duelovka, která mě zaujala deck deconstruction mechanikou. Zdá se, že je důležité, jaké dva hrdiny*ky proti sobě postavíte, zdá se, že se někteří mohou counterovat. Přidávám se k výtkám ohledně pravidel, zpočátku jsme měli dost nejasností, jak Shuffle Heroes hrát. Jinak mi hra na první dojem připadá jako celkem zábavná záležitost, která nabízí překvapivou hloubku! (~1 partie)

Hodnocení hráče: Stroganov mi připadá jako fajn jednodušší euro, zejména pro dva. Proč? Ve svém tahu toho můžete udělat opravdu hodně (až 4 větší akce a několik vedlejších). Musíte myslet na to, jak plnit svoje cíle, zaplatit za ně, jak získat zdroje k tomu, abyste toho ve svém tahu mohli udělat víc, přičemž cest, jak toho docílit, je spousta. AP občas mívám a stejně tak můj spoluhráč, ale v této hře jsme se do ní dostávali mnohem častěji. Na druhou stranu se mi ale moc líbilo, jak byla hra interaktivní! Bylo pro mě důležité (a snadné) sledovat, co dělá spoluhráč, a narušení jeho plánů nebylo až tak náročné, mnohdy se dalo sladit s plněním mých cílů. Tematicky je hra atraktivní, kombo přírody se zvířaty a historie, a mechaniky jsou provázány s tématem. Osobně ale předstírám, že místo lovení tvořím chovnou stanici. Vizuálně je hra zpracovaná moc hezky, ilustrace jsou dokonalé (!) a i komponenty mi přišly v dobré kvalitě. Pravidla jsou přehledná a popisují také kriticky historický kontext. (~1 partie)

Hodnocení hráče: Téma cestovaní časem má za mě velký potenciál a stejně tak sanatorium, ale samotný herní design mi velmi nesedl. Nelíbí se mi nutnost nekolikereho opakovaní průchodů hrou, prestože je to tematické, a nesedí mi ani množství slepých uliček, které vás vytrestají a nijak nerozvíjí příběh. (~ 2 partie)

Hodnocení hráče: Nádherně zpracovaná ale nepříliš komplexní hra, ze které jde ale celkem pěkně cítit téma. Kromě vizuální stránky se mi líbí, jak je vyřešena interakce mezi hráči a hráčkami, která umožňuje (většinově) nepřímé škození i pomáhání. Herní styl jde navíc uzpůsobit hráčské skupině. Přijde mi, že je ve hře zajímavě řešený systém úkolů (existují tři typy odrážející zájmy všech zúčastněných), jenže ten je nedotažený. Zdá se mnohem výhodnější brát si pandí úkoly, a to i ve chvíli, kdy si je berou všichni, což redukuje nutnost dělat zajímavá rozhodnutí. (~6 partií)

Hodnocení hráče: This War of Mine je hra s hutnou atmosférou a silnými příběhy, které jsou pokaždé hodně unikátní. Přestože hra není kdovíjak pravidlově náročná, přežití není snad nikdy zadarmo a kdykoli může přijít událost, která zvrátí průběh hry. I když se podobné deskovky mnohdy doporučuje hrát sólo, osobně oceňuji možnost příběh sdílet se skupinou, je ale potřeba, aby tak byli naladění všichni. Z herního hlediska na mě TWOM místy působí příliš repetetivně, a to zejména tehdy, pokud se daří dlouho přežívat. I když tím hra dobře odráží téma, není to vždy úplně zábava a mně se tak stává, že hraju hlavně proto, abych se dostala k další části příběhu. Mám také pocit, že jsem objevila strategie, které mnohdy vedou k lepším výsledkům, a zcela se nevyplatí prozkoumávat nové. Vzhledem velké časové investici (5+ hodin na celý průchod hrou) se tak hra nedostane příliš často na stůl, přestože využívám možnosti uložit si herní progres. Možná hra po delší době nehraní zapůsobí lépe. (~6 partií)

Hodnocení hráče: Tindaya mi připomíná Duchy ostrova, ale připadá mi zajímavější. Z Tindayi na *mě* totiž více dýchá téma a pocit ohrožení, kterému musíte čelit společně s ostatními, ať už jste zvolili kooperativní nebo kompetetivní variantu hry. Abyste mohli ve hře postupovat do dalších věků, musíte dávat obětiny a odolávat kolonizátorům, což jde jen společným úsilím. Domluva s ostatními a vzájemná pomoc jsou proto zásadní - stejně jako plánování. Hra před vás postaví problém a vy se ho snažíte vyřešit. V kompetetivní variantě navíc ještě musíte promýšlet co (ne)udělá soupeř a jak si zajistit vítězné body prosperity, což už na mě osobně byl moc velký zavařovák a ve dvou za mě mód navíc nefungoval moc dobře (skrze obětiny/oheň). Ve hře je toho spousta (za mě až moc), což sice zajišťuje velkou znovuhratelnost ale taky způsobuje velké nároky na setup a učení/osvěžení pravidel a mně osobně za tolik úsilí nestojí a raději ten čas věnuji příběhovkám. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Herně se nejedná o úplně zajímavou hru, ale vidím v ní seznamovací potenciál a může být pro někoho opravdu zábavná a sloužit k nastartování konverzací. Oceňuji ale rozhodně roztomilý vizuál. Obecně se ale k party hrám moc často nedostávám a moc mě nebaví.

Hodnocení hráče: Z prvních partií mi hra přišla hodně náhodná a i když jsem viděla potenciál volbu karet víc promyslet, celkový herní zážitek byl z mého pohledu slabý. Do toho mi nesedlo úplně ani téma a ilustrace. Komu se ale líbí téma, art a hledá odpočinkovou štychovku, toho hra může zaujmout. (~2 partie)

Hodnocení hráče: TI jsem si chtěla zahrát zejména ze zvědavosti. Nemohla jsem si představit, že bych nějakou hru dokázala hrát 8+ hodin a že by mě mohla pohltit natolik, jako popisovali mnozí ve svých hodnoceních. Ale ono se to stalo i přes to, že mi vesmírná tematika není vůbec blízká a k hrám s takovou mírou interakce mezi hráči a hráčkami mám love-hate relationship. TI je ale natolik komplexní a tak dobře simuluje budování impéria, že jsem se rychle sžila se svou rasou a odcestovala přímo do stavu flow. K zážitku hodně přispívá i diplomatický aspekt hry, emoce, které vyvolávají bitvy a překažené plány, ohrožení, které je při hře neustále ve vzduchu, a epický příběh, který se na herní desce píše v průběhu hry. Hrozně moc doufám, že nadšení přetrvá! (1 partie)

Hodnocení hráče: Celkově mi nesedí styl Únikovek. Oproti Unlockům jsou puzzly o dost méně zajímavé a originální.

Hodnocení hráče: Hrála jsem cca 4-5 krabic Unlocku a z těch všech mě tato bavila nejvíce. Nutno ale dodat, že mám obecně sérii Unlock! moc ráda a srovnání mám pouze s Albi únikovkami, které Unlock! překonává na všech úrovních. Líbí se mi na něm herní mechaniky i kreativní zpracování a jedinečnost každého scénáře. Všechny tři příběhy v této krabici byly vtahující a nápadité, především na sebe ale vše hezky navazovalo a dávalo smysl, což zdaleka neplatí pro všechny scénáře. Můžu říct, že mě nepřestávají ohromovat originální nápady tvůrců a tvůrkyň. Myslím, že ke skvělému hernímu zážitku hodně přispěly i silné charaktery z jednotlivých scénářů a opět velmi hezká a osobitá vizuální stránka každého z nich. Kromě toho chci ještě ocenit hudbu v aplikaci, která skvěle dokreslovala atmosféru - snad i více než u ostatních scénářů.

Hodnocení hráče: Tahle krabice Unlocku mě moc bavila! Nejzábavnější mi přišel Dr. Noside, ale i Cesta kolem světa se moc povedla. První příběh o otrokyni je příliš jednoduchý a ne tak poutavý, ale na druhou stranu dovede rychle naučit mechanice hry a způsobu uvažování. Scénáře mi přišly kvalitnější než v prvních krabicích, vnímám tedy u edice Unlock! vzestupnou tendenci v kvalitě. Mám srovnání také s únikovkami od Albi a nad nimi jednoznačně exceluje. Herní principy jsou zajímavější, scénáře jsou náročnější a mají mnohem lepší atmosféru, a to i díky aplikaci, která nabízí tematickou hudbu do pozadí. Unlock! nenabídne epický herní zážitek, ale ve svém žánru patří k tomu lepšímu a provede vás poutavými příběhy.

Hodnocení hráče: Unlock! mám moc ráda a tohle je rozhodně jedna z těch nejlepších krabic. Druhý scénář sice neměl tak silný příběh, ale první a zejména ten poslední byly fakt super. Vše do sebe logicky zapadalo a tvořilo zajímavý příběh. Některé scénáře z jiných mi ale připadaly o něco více tematické a vtahující, proto nechci dávat plné hodnocení. Za odehrání tato ale určitě stojí.

Hodnocení hráče: Moc mi nesedlo téma ani herní styl a zároveň mi připadá mi, že je Věc celkem náchylná na alfa hráče. Mechanika nákazy je celkem zajímavá, ale přijde mi, že toho jinak herně hra moc nepřináší. V podobném duchu funguje například hra Nevyzpytatelní, která mi přijde mnohem zábavnější a hráčům*kám nabízí více možností k rozhodování. Přiznávám každopádně, že je mé hodnocení založeno na jedné zkušenosti ve velkém počtu lidí - je možné, že se ještě změní. (~1 partie)

Hodnocení hráče: Moc příjemný filler, který svižně utíká díky simultánnímu hraní všech hráčů. Každý scénář přináší lehkou úpravu pravidel, přičemž je vždy potřeba uzpůsobit svou strategii a promyslet si, jakou cestu k vítězství zvolit. Líbí se mi taky (většinově nepřímá) interakce mezi hráči, je dobré aspoň po očku sledovat ostatní, aby vám nevyfoukli body například za úkol, který zrovna chcete splnit. Celkově však hra konfliktní není. Jednotlivé herní scénáře jsou provázány kampaní, což je super, byť příběh mohl být lépe napsaný. Celá kampaň je přitom rozsáhlejší, než se na první pohled zdá, což dále rozšiřuje znovuhratelnost. Základní modul kampaně jde však rozehrát s více herním skupinami. Sólo mód je chytře promyšlený a nenáročný na obsluhu. Hře bych vytkla příšerně napsaná pravidla, která ale zase hezky doplňuje tutoriál vydavatele pro jednotlivé scénář (5 minut/scénář) - na YT "Welcome to the Moon: Adventure 01". Kromě toho je hra místy sudokuidní, což by někomu mohlo vadit. (~16 partií)

Hodnocení hráče: Produkčně vyladěná hra, která ale herně není moc zajímavá a má zásadní limity, jejichž kombinace ubírá hernímu zážitku. Je potřeba počítat s tím, že je zde velký faktor náhody a hra celkově není ani moc komplexní, herní rozhodnutí nejsou zásadní. To je nešťastné především s ohledem na to, že mimo tah hra hráče*ky, kteří nejsou na tahu, nevtahuje a ani nenechává prostor na promýšlení tahu. Hra je hodně solitérní navzdory možnosti pvp soubojů, ovládání příšer nebo pokeru. Jediným vtahujícím prvkem jsou karty setkání, které vnímám jako největší klad. Ani ty mě ale vysloveně nenadchly, jelikož mi odměny/postihy připadají nezajímavé a mnohdy neodpovídají příběhu (oproti Zimě mrtvých např.). Potíž je v tom, že při hře 4 hráčů*ek se může stát, že na tah čekáte i víc než půl hodiny. Věřím, že v menším počtu nebo kooperativní variantě by hra mohla být zajímavější. (1 partie)

Hodnocení hráče: Rozhodně se jedná o příjemnou hru, která zaujme možností intenzivně interagovat se společnou i vlastní herní deskou. Všechny komponenty jsou ve hře z nějakého důvodu a vtahují vás do hry. Každá postava funguje trošku jinak a je tak potřeba objevovat různé cesty k vítězství. Opravdu se zdá, jako by herní deska každé postavy představovala vlastní minihru. Nezdá se mi ale,že by všechny postavy byly zcela vybalancované. Některé sází na náhodu více než jiné a je fajn s tím počítat. Líbí se mi taky interakce mezi hráči*hráčkami. Přestože bych jí ocenila více, postačuje k tomu, aby dokázala překazit plány a aby motivovala ke sledování tahů ostatních. Mechanismus určení prvního hráče*hráčky je přináší do hry další kousek hloubky. Osobně mě baví Zátoku hrát, ale nesedí mi úplně vizuální zpracování a neoslovuje mě téma a atmosféra, abych ji chtěla hrát častěji. Pokud očekáváte středně náročnou (spíše) euroidní hru s interakcí mezi hráči a chcete si tak trošku hrát, vřele doporučuji. (~6 partií)

Hodnocení hráče: Na Zelené planetě se mi líbí komplexní herní zážitek zaobalený v příjemné herní době a jednoduchých pravidlech. Oproti jiným podobným hrám se mi zamlouvá zejména větší důraz na engine building (má oblíbená mechanika) a kompenzace náhody skrze dobírání velkého (!) množství karet. Přestože má Zelená planeta renomé velmi solitérní hry, myslím, že taková nemusí být, zvlášť v menším počtu hráčů. Dává smysl alespoň orientačně sledovat hru ostatních, abyste měli lepší představu, jakou akci zvolit, jakou akci budou hrát ostatní, jak je potřeba upravit vlastní engine a na které cíle je třeba se soustředit. Obejdete se ale i bez toho a můžete taky hrát i jen tak pocitově. Zvlášť tehdy může být hra opravdu relaxační. Příjemnou a klidnou atmosféru ale osobně zažívám i při větším uvažování nad tahy. Nahrává tomu nádherná produkce a fotografie na kartách, přičemž karet vám v jedné partii rukou projde spousta. Jediná škoda je, že je Zelená planeta krapet abstraktní. (~3 partie)

Hodnocení hráče: Zima mrtvých není dokonalou hrou, ale myslím, že je skvělou úvodní hrou. Semi-kooperativní podoba hry s možností zrádce, nenáročná pravidla, provázanost mechanik s tématem a příběhové karty zajišťují kvalitní herní zážitek i pro nehráče*nehráčky a současně nabízí prostor pro vtipkování i nečekané zvraty (třeba díky zubu na kostce anebo epickém odhalení zrádce*zrádkyně:D). Nejedná se však o komplexní hru, která by na hráče*hráčky kladla velké nároky a nabízela prostor pro složitá rozhodnutí. Vzhledem k délce hry tak raději nyní volím složitější a více tematické hry (z podobného soudku třeba Nemesis). TLDR není Zima mrtvých špatná hra, jen už není zcela pro mě. Kdyby ale chtěl někdo v mém okolí zasvětit do deskovek, tahle hra by byla určitě v nejužším výběru. (~10 partií)