Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hodnocení hráče: Rezervovaná spokojenost. Sůl mi zase tak moc nešmakuje. Mnohem víc mě baví práce s konkrétními surovinami, tolik vlastní základní hře. Žolíky ve středomoří nechceme! Oproti tomu fórum přidává do hry vítanou asymetrii a další úroveň lákavých hráčských rozhodnutí. Na druhou stranu, v základní hře bylo zahrání Tribuna některým z Vašich soupeřů hotové požehnání. Volný tah a jiskřička naděje, že tentokrát už Vám nikdo Vaše plány nezhatí. A místo toho teď jenom trnete, jakou speciální dovednost budete muset oplakat. Nebo taky ne. Bohové s Vámi.

Hodnocení hráče: Opravdu má smysl hrát nějaké jiné euro ve světě, kde existuje The Great Zimbabwe? Světe zboř se, má. Vplutí do Concordie je nesmírně snadné a skrze chytrý systém hraní akčních karet se u každého dostaví dříve či později onen blažený pocit, že "teď jsem to zahrál fakt chytře". Finální bodování Vás sice občas vyvede z omylu, ale to myslím vůbec ničemu nevadí. Tyhle obchodní stezky totiž pulzují zábavou a napětím... Jenom dejte pozor na menší počet hráčů. Ve dvou je podle mě hra příliš statická. Sežeňte tedy ještě dva zvědavce a ať se prefekti točí! EDIT: Hra u mě stále roste a k mému překvapení i ve dvou hráčích!

Hodnocení hráče: Původní hra byla takový Sardaukar - v celém známém vesmíru jen těžko hledala konkurenci. No a Uprising je fremenský Fedaykin. Dokonalejší v každém myslitelem ohledu. O hodně. Karty impéria mají zajímavější efekty a jsou lépe vzájemně provázány. Herní ekonomika se dočkala značného přepracování. Špehové přidávají další strategický rozměr a mohou značně zefektivnit práci s Vaším balíčkem. Červi přináší do hry mnohem více napětí, nicméně po deseti partiích se musím vymezit vůči tvrzení o jejích přesílenosti. Jsou možná nejvíce zjevnou cestou k vítězství, ale rozhodně ne jedinou a vavříny Vám často přistanou na hlavě, aniž byste byť jen jednou navštívili Sietch Tabr. Původní hra s oběma rozšířeními je velkým pískovištěm mechanik a cest, kudy se ubírat k vítězství - více široká než hluboká. Uprising je v tomto směru možná o něco sevřenější, ale za to mnohem lépe ví, čím chce být - z pískoviště udělal tu pravou poušť na Arrakis.

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hodnocení hráče: Stará láska nerezaví a teď se ještě navíc může pochlubit slušivým a na poměry deskových her i nebývale pestrým grafickým kabátkem. A hlavně! Konečně je součástí balení i funkční insert! Jinak vše zůstává při starém - jen hobity z původní hry stihli nahradit mývalové, jací umí manipulovat s bodovou hodnotou jednotlivých regionů. K úplné spokojenosti ještě potřebuji čtveřici promo klanů a namísto ne vždy intuitivních ikonek bych uvítal textovou nápovědu, jako tomu bylo v případě původní hry. Na každý pád - král je mrtev, ať žije král. Brána do světa deskových her myslím ještě nikdy nepůsobila lákavěji.

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hodnocení hráče: V deskoherním světě slůvkem filler pohrdám. Když chci hrát, tak pořádně nebo vůbec. A máme-li chvilkový prostoj, radši si povídám. I přes tuhle nezáviděníhodnou pozici si Knarr místo v mojí sbírce uhájil zcela nekompromisně. Vikingské výpravy totiž přináší mnoho šťavnatých hráčských rozhodnutí i přes minimum pravidel a krátkou herní dobu. Mnohdy nejde jen o to, co udělat, ale kdy. Stejně tak Vám s každou odehranou partií přichází hratelnost víc a víc pod kůži a najednou už nesledujete jen vlastní strategii, ale aktivně se snažíte zaříznout i ostatní soupeře. Každá hra má něco do sebe a zpětně o ní vždy alespoň chvíli přemýšlím. A co je nejlepší, u jedné partie během herního večera ještě v žádné z mých herních skupinek nezůstalo. Taktéž musí zaznít to, co už zde několikrát zmínili jiní uživatelé. Knarr vlastně nepřináší nic objevného, nicméně výsledkem je čistý, přístupný a dokonale provázaný herní design skvělý v každém počtu hráčů.

Hodnocení hráče: Jednoznačně největší překvapení za několik posledních let. Na hru jsem koukal skrze prsty kvůli mixu ameritrashových prvků a eura. Ale právě tenhle nesourodý mix se dovede postarat o velice svěží herní zážitek. Hra je přístupná, herní doba svižná, karet sice není moc, ale během partie se jich vždy objeví jen pár, takže i znovuhratelnost je dle mého názoru na velmi vysoké úrovni. Dalším plusem je modulární herní plán a asymetrie 16 (!) hratelných frakcí. Na papíře na mě rozdíly působily marginálně, ale skutečně dokážou silně ovlivnit to, jak bude vypadat Vaše strategie. Ano, kostky se občas postarají o nějakou tu šedinu navíc, ne vždy se vítězem stane ten nejpřemýšlivější hráč a vlastně Legendy neoplývají žádným opravdu originálním herním prvkem... Vždycky jsou ale zárukou dobré zábavy, ke které se rád vracím já i moji přátelé a to i po více než desítce partií v libovolném počtu hráčů. Velká radost.

Hodnocení hráče: Vítězství formy nad obsahem. Možná trochu příkré hodnocení, ale u základní hry nemůžu jinak. Karet ptáků je sice mnoho, ale řada efektů na nich se opakuje možná až příliš často. Nepotěší ani fádní osobní i veřejné úkoly typu: měj co nejvíc ptáků/vajec tam a tam. Celkově se však rozhodně nejedná o zklamání a hra i po několika partiích nabízí svěží herní zážitek. Menší počet hvězdiček v mém hodnocení tak reflektuje hlavně to, že z nabídnutých herních mechanismů šlo dle mého soudu vytěžit mnohem víc a krabice přímo žadoní o další rozšíření.

Hodnocení hráče: Hejno i Duet sice na papíře vypadají hezky, ale opravdu nemám pocit, že by se hra nutně potřebovala rozvíjet zrovna těmito směry. Jak se ovšem říká, někdo má rád holky, jiný zase Marabu Indického. Potěší obligátní nášup nových karet s občas velmi úsměvnými a nápaditými efekty, stejně jako štědrá porce karet osobních úkolů. Naopak zamrzí absence nových veřejných úkolů. Sečteno, podtrženo, za mě zatím nejméně zajímavé rozšíření. Na druhou stranu, pokud se hrou začínáte a rádi byste vyzkoušeli co nejširší škálu nových efektů, s Asií chybu neuděláte. Oceánie však u mě stále o parník vede.

Hodnocení hráče: Opravdu esenciální rozšíření. V množství dostupných karet a jejich schopností je již možné se příjemně ztrácet, nektar činí hru svižnější a tím pádem i variabilnější a dostalo se nám i další várky zábavných veřejných i osobních úkolů. Během jedné partie toho lze nyní stihnout mnohem víc a plná voliéra tak již není zjevením, ale skoro standardem. To také odvádí pozornost od přílišného lpění na osobních úkolech či hromadění vajec a hra tak získává dosud nebývalou míru uvolněnosti a hráčské volnosti. Ještě jedno obdobně zdařilé rozšíření a máme tu skutečný Svatý Grál rodinného hraní. Pokud vlastníte pouze základní hru, určitě berte nejdříve Oceánii a Evropu si nechejte v záloze.

Hodnocení hráče: Perutě Evropy řeší hned několik nedostatků základní hry. Nové veřejné úkoly jsou beze sporu mnohem kreativnější než ty základní (přitom ovšem nijak nenavyšují laťku obtížnosti) a příval nových karet v čele s dalším typem efektu hru činí mnohem pestřejší a variabilnější. Stále si ovšem myslím, že by se dalo jít mnohem dál, aniž by nějak utrpěla přístupnost a komplexita hry. Kupříkladu 4. kolo je ještě stále v drtivé většině případů laciným honem na vajíčka, protože v rámci posledních pěti tahů se toho jednoduše už příliš dalšího vymyslet nedá. Podtrženo, sečteno - Evropa je určitě zdařilým rozšířením, ale ve srovnání s novější Oceánií poněkud ztrácí na zajímavosti.

Hodnocení hráče: I mistr tesař se někdy utne. On Mars mě zpočátku nadchnul, aby mě později začala iritovat opulentní, avšak i prostorově nesmírně náročná produkce. Hra tedy šupajdila na bazarovou orbitu a já se začal poohlížet po jiných alternativách. Čím více však tenhle žánr prozkoumávám, tím více doceňuji právě Lacerdův výlet na rudou planetu a nemohu se zbavit pocitu, že všechny další počiny téhož autora i konkurenční tituly Marsu nesahají ani po kotníky. Vše se navzájem neskutečně hladce prolíná a celkový herní design je vskutku ambiciózní a sebevědomý. Osobní úkoly Vám například nepřinášejí nudný zisk vítězných bodů, ale další akce navíc. Nesyslíte vlastní budovy a technologie, ale sdílíte je s protihráči. Přátelé, kdo z Vás to má? Omlouvám se, ale bez superlativ to tady zkrátka nejde. Klenot. I přes nutnost vlastnit pingpongový stůl a kostrbatý režim pro jednoho hráče.

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hráč tuto hru ještě nehodnotil...

Hodnocení hráče: Nejen jeden prsten vládne všem. Válka mě po prvních partiích trápila mírou náhody v kostkách i kartách událostí. Náhoda navíc bolí o to víc, když absolutně netušíte, jaké trumfy má Váš soupeř v rukávu. To se ovšem s každou odehranou partií může jen zlepšit. Je to klišé, ale hra skutečně píše příběhy, které Vám v hlavě utkví po dlouhá léta (byť se rozhodně nepočítám mezi skalní fanoušky Tolkienova díla) a právě již zmíněná náhodnost je přísadou, která se postará o to, aby byl tento příběh pokaždé o něčem jiném. Hra není nikterak složitá a pravidlový sešit je ukázkově strukturovaný a srozumitelný. Herní doba se sice může protáhnout, ale hodiny plynou až děsivě rychle. Hvězdu dolů dávám za otazník visící nad tím, nakolik je soupeření Svobodných národů a Stínu vyvážené. Z dosavadních a čistě subjektivních zkušeností dokáže Stín nekompromisně uzemnit veškerý odpor a navíc má tahle vláda pevné ruky poněkud šablonovitý a předvídatelný průběh.

Hodnocení hráče: Brilantní. Nové rozšíření přidává jen špetku nových pravidel, ale na misky vah zatlačí až překvapivě důrazně. Kostky elfích prstenů jsou skvělou inovací, která dává Svobodným národům mnohem větší míru flexibility, ale zároveň stále drží poměr akčních kostek v rozumných mezích. Nové jednorázové schopnosti strážců Vám taktéž dávají mnohem širší škálu hráčských možností a Galadriel s Elrondem jsou pro elfy velice vítanou vzpruhou. Stranou nezůstal ani Stín, jehož nabídka služebníků se povážlivě rozšířila a tak i zde vane svěží vítr. Alternativní verze členů Společenstva jsou už jen třešničkou na dortu. Na to, abych si ji zcela vychutnal a docenil jsem však ve Středozemi strávil ještě příliš málo času...

Hodnocení hráče: Počáteční skepsi vystřídalo nepokryté nadšení. Pravidlově jsou Králové ještě přístupnější než Pani Středozemě a možnosti probouzení či podmaňování nově příchozích vládců utahuje v mých očích snad všechny myslitelné šrouby. Ovlivňování panovníků pomáhá Stínu manipulovat se zásobou žetonů pátrání i s využitím přebytečných kostek oka. Probuzení panovníci naopak získávají status společníků a jako takoví razantně zvyšují dosah bojových karet i událostí Svobodných národů. Kostky vládců jsou příjemným bonusem, stejně jako další dávka služebníků pro Stín. Spojení Králů a Pánů tedy pro mě Válku o prsten posouvá na absolutní vrchol. Zkrátka deskoherní Arcikam :)