Hodnocení hráče: Absolutní TOP. Naprosto ultimátní záležitost vynikající nádhernou produkcí, dokonalou hratelností a geniálními herními mechanikami, které jsou ve své až primitivní jednoduchosti maximálně funkční. Nad tím co dokázali dva francouzi s krabicí lepících poznámkových štítků jednoduše zůstává rozum stát. Jejich dobrodružství na kontinentu je splněným dětským snem a i když se hra zdá na první pohled statická s diskutabilní znovu hratelností, opak je pravdou. Ve skutečnosti jde o obrovskou dynamickou záležitost žijící doslova vlastním životem, která vás i po padesáti hodinách hraní spolehlivě rozseká detailem, který jste před tím pětkrát přehlédli. Kontinent je deskoherní zjevení, nastavující zrcadlo neúprosné kvality době, kdy konzumenti stovek chladně vycízlovaných her úzkostlivě počítají herní čas na minuty a hrají spíš, než aby si hráli. Sedmý kontinent toho zadarmo mnoho nenabízí. Ale čím víc do něj vložíte tím více vás odmění.

Hodnocení hráče: Pod nadějným artworkem a myšlenkou vcelku zklamání. Asi nejhorší z kletbových expanzí. Jako sólo kletba je to kletba úmorná, protože autoři podlým podpásovým trikem uměle natahují herní dobu. Ale dobře. Zahrajeme si. Nebo strategicky nakombinujeme kletbu s jinými. I tak je triviální řešení finální hádanky brutálně závislé na náhodě, která tu jako snad na jediném místě na kontinentu nejde vůbec ovlivnit ani s ní nijak efektivně pracovat. Fakt, že se kletba odehrává na voru, který ovšem nemusíte mít, takže vám ho autoři vykouzlí doslova z ničeho jen podtrhuje špatný design dobrodružství, který je v přímém protikladu se zbytkem zážitků, které na sedmém kontinentu můžete zažít. Škoda, chybělo málo a mohlo to být skvělé rozšíření. Několik designových faulů ho však dokonale zabilo. Jediné v čem doopravdy vyniká je naprosto nevypočitatelná znovu hratelnost na zbytku kontinentu (naštěstí) neviděná.

Hodnocení hráče: Tak tohle jsem vůbec nepochopil. Jelikož stojánek nabízí akce, které jsou běžně dostupné u většiny míst s nimiž je spojen, nebo jsou součástí speciálních schopností některých postav, nepřináší zhola nic důležitého, tím spíš, že akce stojánku zrovna nereprezentují moc efektivní strategii jak uspět na sedmém kontinentě. Mechanický přínos stojánku je asi tak stejný jako stromu v Divukraji. Při žonglování s větším počtem karet spíš překáží. Mnohem podstatnější je dle mého obalit modré karty, aby se lépe míchaly.

Hodnocení hráče: Vyloženě sběratelská raritka a nic víc. Dvě karty dočasných událostí, jeden stav, jeden předmět a jeden alternativní mapový dílek přidávající zasněženou verzi stávající lokace. Celkově jde o karty přinášející spíš výzvu než bonus a možná je hráč ve hře ani nechce mít.

Hodnocení hráče: Milé rozšíření s vejcem, které nutně nemusí přijít do hry, protože se získává náhodně při aktivitě na kontinentu. Ale pokud ho dostanete do ruky, spouští příjemný rozvětvený mini quest, na něž možná vypálíte trochu životní energie, ale dostanete odpovídající odměnu. Jedinou nevýhodou je poměr cena výkon, který není úplně příznivý. Jinak ovšem samá pozitiva a sociální jistoty. Pro fanoušky sedmého jasná volba.

Hodnocení hráče: Počasí na kontinentu je velmi pěkný nápad, který svým organickým zapracováním do designu hry doslova uhrane a po jeho zařazení už nebudete chápat jak jste mohli hrát bez něj. I vizuálně vypadá plocha s oblaky perfektně. Proto zamrzí, že skrze velký počet karet průzkumu mezi něž se zařazuje přichází do hry méně, než by si zasloužilo. Méně než létající kořeny operujícím v balíčku akcí, ale více než vajíčko. Což je škoda i proto, že má ve finálním efektu hráči tendenci spíš pomoci, než uškodit. Must have nejen pro fanoušky, ale i pro hráče plánující strávit ve hře více hodin.

Hodnocení hráče: V tomto rozšíření je patrná snaha autorů vybalancovat některé přetížené herní mechaniky a přenést je do situací, kde by je hráč více očekával a k nimž hra byla zatím hluchá. Snahu o vybalancování chválím. Realizace už ale zaostává. Situace je totiž trochu složitější, než na první pohled vypadá. Funkce Path of Repentance je totiž docela závislá na způsobu hraní hráče a co hůř - řešení minirozšíření bohužel není plně v jeho rukou, což v tak organicky funkčním světě jakým je 7th Continent působí jako pěst na oko. Škoda. Velká škoda. Tvůrci správně vycítili problém na místě kde byl, ale záplatovali ho humpolácky a necitelně.

Hodnocení hráče: Na první zahrání trošku plošší kletba, kde největším problém nejsou hádanky, nebo rozsáhlost kletby, ale samotné prostředí v němž se odehrává. Z rozšíření neuhrane tolik, jako The Forbidden Sanctuary, ale je to pořád výborná záležitost. Problém kletby není ani tak v designu, nebo v obsahu samotném, jako spíš v přístupu tvůrců. Jedná se totiž o finální kletbu základní hry a už její kontext jí činí nadmíru důležitou. Proto absolutně nechápu, proč se dodává jako rozšíření a nebyla součástí už původní černé krabice. Fakt, že jde o kickstarter exclusive záležitost je vyťatým políčkem všem majitelům classic edice, kteří tak dostávají příběh bez řádného finále. Absence fajn The Dark Chest jednohubky se dá ještě přežít, ale po tomhle novopečení fanoušci opravdu zapláčou. Tahle kletba měla být součástí základu. Za všech okolností.

Hodnocení hráče: Létající koření není ve hře tak organicky zapracováno, jako expanze s počasím, ale o to víc svou podivností podtrhuje imaginaci autorů a originalitu sedmého kontinentu. Jakmile je zařadíte do balíčku, musíte s nimi počítat, protože i jen jejich přítomnost mírně mění dynamiku hry, kde mají možnost uškodit stejnou měrou jako pomoci. Pokud se s nimi budete zabývat více, zjistíte že mají strategický potenciál, kterého je možné za určitých podmínek využít ku prospěchu. Rozhodně zajímavé rozšíření, které není jen kořením, ale plnohodnotným rozšiřujícím mechanismem. Škoda, že takhle tvůrci kromě kytek nezpracovali i živočichy. Jiné kromě červů.

Hodnocení hráče: Perfektní příběhová kletba, která by neměla chybět žádnému fanouškovi sedmého kontinentu, je rozhodně tím nejlepším co malá rozšíření nabízí. Rozsahem je podobně obsáhlá jako populární The Voracious Goddess a je i založená na podobných principech, ale je ještě o trochu lépe nadesignovaná. Kombinace průzkumu a hádanek je tu vyvážená a hádanky jsou mnohem lépe vymyšlené, bez toho, aby zaplouvaly do vod demence, jako v případě Icy Maze. The Forbidden Sanctuary rozhodně ukazuje celý potenciál sedmého kontinentu v plné kráse. Jediným nedostatkem je její nižší znovu hratelnost, kdy je se znalostí řešení hádanek výrazně zkrácená herní doba. Na první zahrání je ovšem ultimátní zábavou, která v mých očích hravě předčí i VG. Pokud plánujete přikoupit jen jedinou krabičku do classic edice, měla by to být tato.

Hodnocení hráče: Ještě skvělejší nástavba k už tak famóznímu základu. Těžištěm jsou, kromě jedné výukové, hlavně čtyři nové příběhové kletby přinášející dvě nové cestovní mechaniky a zcela nové příběhy na sedmém kontinentě. Přičemž minimálně tři z kleteb úspěšně rozšiřují ta nejlepší témata ze základu hry. Těžko uvěřit, že je to ještě možné, ale design dobrodružství z rozšíření skutečně ještě o kousek převyšuje i to nejlepší, co hráči dostali v základu. Jediným otazníkem je závěrečná kletba Armageddon, která působí tak trochu nadbytečně a navzdory slibnému názvu neobsahuje nějaké výraznější završení celého bílého boxu, což oproti základu, ale třeba i oproti skvěle napsané a vypointované kladbě Prison of Clouds maličko zamrzí. A i nápad s cestováním pod zemí by šel vytěžit víc. V absolutní hodnotě je ale WGUMCD kousek, který se ze stínu svého předchůdce vymanil více než dobře a rozhodně není pouhým doplňkem, ale jasnou must have záležitostí. Bravo.

Hodnocení hráče: Hodně pěkná deskově karetní budovatelská hra, originálním způsobem integrující příběhový narativ do jinak euroidních mechanismů. Above uhrane nádhernou produkcí, příjemnou hratelností s přiměřenou herní dobou a variabilitou možných strategií. Drobné vady na kráse pak jsou rysy jako dost těžko ovlivnitelná náhoda v setkáních, které ale mohou hrát klíčovou roli. A vcelku nízká interakce hráčů, kteří si vlastně jen navzájem vyžírají karty a mohou spolu volitelně obchodovat, ale jinak si každý hráč jede po své vlastní koleji. Příběhy setkání jsou spíše takové záblesky, než ucelený koncept. Above and Below ocení hlavně neortodoxní hráči s euro příklonem, kteří sice rádi počítají, ale snesou i trochu té nedopočitatelné životní variability. A pak všichni, kteří mají rádi krásné poetické hry.

Hodnocení hráče: Skvělá krabička i když přiznávám, že co do faktického výkonu zůstává hlavně ze zpětného pohledu drobný kousíček za očekáváním. Noví mágové prokazují určitou snahu v progresivním uchopení, ale známe i zajímavější postavy. Inco je dobrý nekomplikovaný rozjížděč stojící na kartách se svými růžemi, ale hraní za něj není žádná atomová věda. Razra je zajímavá zejména v tandemu s ostatními hráči a je zdatná otevíračka trhlin. Samostatně stojící zůstává trochu za očekáváním a od jejího raptora bych čekal trochu víc přímé útočnosti. Necroswarm je podobný královně z prvního boxu až na to, že se jeho nohsledi pohybují po mapě a není zdeleka tak snadný. Designově i graficky moc pěkný boss, ale zase známe pár ještě lepších. Zajímavým tahákem je tu ale příběh, který přináší celou jednu expedici navazující na tu ze základní New Age krabice. Outcast tenhle koncept trochu opustil, takže je Into The Wild jediné rozšíření, které umožňuje kampaň tématicky rozšířit.

Hodnocení hráče: Celkově po celé vlně The New Age a malé expanzi Southern Village asi moje nejoblíbenější AE krabice. Detailně viz. komentář v diskusi Dojmy.

Hodnocení hráče: Fascinující. Předchozí cyklus The New Age byl doslova živou vodou série. A tohle je ještě živější. Pouze s ročním odstupem. A je tu víc nápadů, víc barviček, více vícu. Měl jsem chvílemi pocit skoro přeplácanosti. Ale ve finále vše sedlo. Skvělí bossové, fajn příběh o hledání fontány duší, která umožnila návrat některých již ztracených postav a vcelku ujdoucí hráčské charaktery. Jako samostatnou krabici bych asi volil spíš NE, ale z pohledu celé vlny se mi líbila více ta Outcastová. Každopádně jde o volbu ve smyslu amputace pravé ruky, či levé nohy - potřebujete obě.

Hodnocení hráče: Takřka kompletní market vcelku slušných karet, nějaké odměny plus jeden mág a jeden trojkový bezejmenný, kteří působí, jako kdyby pro sebe byli designováni. Nook s pouze jediným možným slotem a komplexitou 9 rozhodně nepatří do ruky začátečníkům a je v rámci hry spíš obskuritou. Wailinga jsem s ním sice párkrát porazil, ale moc naplňující a příjemné hraní to teda nebylo. Hra v Nookově případě naráží na designové limity, kdy při zvyšování obtížnosti už přestává rozumně fungovat. The Wailing je takový standardní padouch dle norem New Age. Střílí krystaly, kterými se dát v případě nutnosti platit, ale hodně to plevelí balík. Byli tu už lepší, ale i horší bossové. Fajn rozšíření na chuť a pro sběratele či experimentátory, ale asi ne nutné must have.

Hodnocení hráče: Dva noví mágové a jeden dost ucházející bezejmenný. Každý z nich přináší zajímavé nápady. Univerzálně hratelná Marza se svým upgradovacím balíkem se mi rychle stala oblíbenkyní. Schizofrenní Qu je pak vcelku slušným oříškem i pro Aeonem otřískané hráče, které už nebaví hrát za nekomplikované postavy. Podobně jako třeba Nook mi přijde, že je trochu designovaná pro místního zlejška Wanderera, který skrze své ochranné koule a duální povahu boje řádně proškolí hráče v víceúčelovém skládání decku. Výborná expanze.

Hodnocení hráče: Hodně záleží na úhlu pohledu. Mágové jsou tu naprosto kničemní a hraní za ně mě moc nebavilo, ale boss spawnující vzájemně se boostující party nepřátel se mi moc líbí. Pokud se bavíme pouze o rozšíření základní krabice, tak je tohle asi dobrá volba. Pokud ale už máte několik vln komplet, tak z toho vydření asi nebudete. Ale aspoň za toho bosse a pár karet fajn proti minionům...

Hodnocení hráče: Dobré. Jeden mág mírně pokročilejší náročnosti a dva bezejmenní. Jeden co střílí krystaly a plevelí balík, druhý manipuluje s trhlinami. K tomu nálož nových herních karet. Jako rozšíření prvního cyklu v podstatě must have a obstojí to dobře i jako obecný přídavek do hry. Skvělý obsah, žádná vata. Líbilo se mi to.

Hodnocení hráče: Po značně úpadkové druhé vlně, přinášející jen více téhož, ale horšího, je The New Age velmi milé překvapení. Tady není prostě vůbec nic špatně. Produkce znatelně poskočila a hra vypadá o poznání lépe. Pár drobných, ale zásadních změn, jako uvedení příběhového rámce v podobě Expedice, nebo spíše formální, ale hezké obalení hry do reverzibilního legacy prvku, rozhodně potěší. Tvůrci se snažili zapracovat i na Mázích a část jich vybavili specializovanou bránou, což zlepšuje jejich různorodost. A co je opravdu k sežrání jsou čtyři nádherní bezejmenní, jejichž mechaniky možná občas připomenu něco z toho nejlepšího už viděného, ale jako celek fungují moc hezky. Jediné co bych doporučil je koupě téhle krabice se třemi rozšířeními z této vlny (a třeba u ní i zůstat jako u jediné), protože tohle je i v rámci hry fakt nezpochybnitelná, vyrovnaná TOP kvalita.

Hodnocení hráče: Druhá vlna AE mě moc neohromila, ale tahle krabička je fakt pěkná. Dva obtížnostně i funkčně diferencovaní mágové a stejně tak bossové. Jeden se schopností léčení, druhý se zajímavou možností teroru. Designéři na chobotnici krásně ukazují karty, protože přesně vidíte co od ní čekat a přesto má tendenci hráče přejet jak parní válec. Na obtížnost šest teda zrovna nevypadá. Po pravdě, přihodit žetony a karty pořadí nemesis, tak tohle může krásně fungovat jako taková cestovní AE miniverze. I ten ucelený market herních karet tady najdete.

Hodnocení hráče: Strašně normální expanze. Nový cardpool v rozsahu téměř celého marketu je fajn, ale neohromí. Dva v obtížnosti odstupňovaní mágové, kteří se ale hrajou úplně standardně a dva bossové z nichž Maiden of Thorns odsávající karty na jejichž základě zraňuje nepůsobí zrovna originálně. Takže jediný fakt zajímavý nápad vidím v případě bosse Knight of Shackless, který si otevírá vlastní trhliny. Ale i tam se nemůžu ubránit pocitu, že se z jinak dobrého nápadu dalo vytěžit více. S odstupem času jen krabička přinášející více téhož.

Hodnocení hráče: Samostatně hratelné rozšíření v klasickém duchu více toho samého. Výrazně se zlepšila grafická produkce a mírně vzrostla obtížnost. Co do nápadů mi to ale přijde jako slepenec zbytků, které autoři vyloučili z první vlny. Nové hrací karty jsou fajn, ale záživnost mágů i nemesis War Eternal docela kulhá a spolehlivě zajišťuje oproti základu pád o jednu třídu. Většina obsahu je plochá a nevýrazná. A ti dva zajímaví (Desmondia a padouch Hollow Crown) jen zvyšují kontrast oproti zbytku hry. První krabice mi přišla minimálně co do nepřátel zajímavější. Pokud nejste sběratelé, asi bych doporučil spíš skočit přímo do třetí vlny hry, kde to autoři neskutečně pozvedli.

Hodnocení hráče: Právem kultovní hra. Dvojkovému Arkhamu lze dnes vyčítat mnohé. Od přemíry drobných pravidel, schematičnosti a mechaničnosti, nedostatečného příběhového krytí až po nezanedbatelný vliv kostek a úmornou délku. Pravdou ale je, že i před dekádou a půl disponoval mechanikami, které marně hledám v soudobých hrách (například úprava statů postavy před tahem). Hra vynikla na svou dobu pěknou produkcí a získala zaslouženou oblibu díky funkčnímu a tehdy stále dost neotřelému kooperačnímu konceptu, jehož byl původní AH průkopníkem. Arkham Horror se stal postmiléniovým Talismanem a symbolem pokroku v oblasti designu deskových her své doby. Za to mu budiž věčný dík.

Hodnocení hráče: Pokus o modernu který nevyšel. Tím skutečným pokrokem je karetka Arkhamu předbíhající deskovku o parník a snaha o její zpětnou reimplementaci v původní deskové hře působí směšně a trapně. Je sice krásné, že si třetí deskový Arkham bere z karetky větší důraz na příběh skrze balík karet scénářů, ale nedělá to ani tak šikovně jako třeba Fallout. A hlavní problém ve hře stále zůstává. Kostky. Hra je navíc poměrně dost nesmlouvavá a i když vypadá, že docela dobře škáluje a není ani tak obrovská, aby se nedala uhlídat, opak je pravdou. Vyšetřovatelé jsou zoufale bezzubí a hra přejíždí své klienty jak parní válec aniž by měli šanci s tím něco dělat. Ne. Tohle mě nebaví. Škoda těch pár docela hezkých produkčních hodnot, které mohla dostat karetka do vínku třeba skrze nějakou speciální edici. Třetí Arkham neuspěl ani za hranicemi, ani u nás a není to žádný div.

Hodnocení hráče: Mechanicky nápaditá hra s několika opravdu pěknými nápady, které bohužel nejsou úplně vytěženy. Ještě větším problémem je téma natřené na mechaniku hry jen tenkou vrstvou, která se bohužel při hraní rychle sloupne. Hráč moc necítí ani vlastní postavu, natož pak tlak prastarého, který je defakto jen obtížnostním setupm hry. Což je pikantní zejména v kontextu AH, kde je hráč zvyklý zažívat přesně s těmito artworky mnohem hlubší dobrodružství. Přesto se odvážím tvrdit, že je hra důležitým vývojovým stupněm a načrtá směr, kterým se konzumní deskovky minimálně of FFG budou patrně v budoucnu ubírat. Jen je potřeba doladit všechny mouchy a bude na co se těšit. Zatím je Final Hour záležitost spíš pro fanoušky mechanických prvků, designéry, nadšence do kravin a sběratele AH. Pevně věřím, že FFG tenhle produkt rychle zruší a přebije ho s něčím zajímavějším na podobných základech. Protože tohle jako celek bohužel moc nefunguje.

Hodnocení hráče: Legendy jsou pravdivé. Skvěle navržená karetka s úžasnou produkcí, perfektně zpracovaným tématem, co se může měřit se svou předlohou a naprosto návykovou hratelností, jíž tvůrce využívá k vcelku brutální prodejní politice, aby hráče vyždímal z posledního groše a ten mu za to ještě poděkoval. Základní krabice je vlastně výuková kampaň o třech kapitolách z nichž ta prostřední rozhodně exceluje. Herní doba kapitoly je cca půl hodiny. Krát pět vyšetřovatelů. Pro více zábavy a další příběh je nutné dokoupit deluxe rozšíření obsahující většinou dvě kapitoly, které pokračují v šesti malých mythos balíčcích. Ty se sice dají hrát i samostatně, ale ztrácí se kontinuita příběhu. Na druhou stranu nikdo netvrdí, že je třeba hrát všechny cykly a hráč si může vybrat z jejich rozmanité tématiky ty co mu nejvíc sedí. I tak se ale hodí jedna krabice základu navíc, protože pro nějaký smyslplnější deck building, nebo hru víc než dvou hráčů není v základu dost karet. Každopádně jde o špičkovou TOP věc.

Hodnocení hráče: Krásně udělaný scénář z Benátek, který jako by graficky i atmosférou vypadl z cyklu Carcosy. Podobně jako v případě Rougarou je i tady docela znát, že jde o balíček cílený na FFG událost, kde není noze o hráče. Na rozdíl od vlkodlačího encounter pekla, by tady ale asi šel postavit speciální balíček (za použití karet nedostupných v době vydání), kdy by i jeden hráč stačil oběhnout Benátky ve stanoveném limitu. Produkce je klasiky print on demand, čili nic moc. Sice lepší než Rougarou, ale pořád spíš artikl pro nadšence, sběratele, nebo překupníky.

Hodnocení hráče: Docela dobrý monster hunt graficky pěkně zapadající jako bonusový scénář k základu hry. Je na něm ale bohužel vidět, že byl navržený primárně pro hraní na FFG akci čítající více hráčů. Vlkodlačí řádění je totiž řízené kartami z Encounter balíku, což je mechanika těžce neškálující s počtem hráčů. Za zmínku stojí i fakt, že jde o print on demand produkt jehož produkční kvality nedosahují běžných FFG standardů. Pokud máte dost lidí (ideálně 4), nebo jste sběratelé AH karetky, tak asi v pohodě. Pro ostatní to nejspíš must have nebude.

Hodnocení hráče: Dějově ne až tak zajímavý ale herně rozhodně novátorský dobrodružně hororový cyklus hezky využívající nově změněného distribučního formátu LCG. Autorka tu pracuje s extra velkými mapami, někdy i na pokračování, které jsou designově velmi dobře zvládnuté. I přes jejich velikost si je bez problémů užije menší počet hráčů. Zdánlivě snadný vstup do kampaně postupně přituhuje skrze postupující mráz a šílenství. Zajímavý je nápad s variabilní délkou kampaně, který ale až tak dobře nezafungoval, protože hrajete pořád ten samý flashackový level a trochu za očekáváním je i desítka postav, pro něž hráč plní fakticky jen roli baby sittera. Cyklus má rozhodně skvělou atmosféru sám o sobě, která asi nemusela být tak obsažně protlačovaná do příběhové složky, kde masivní atmosférické popisy maskují absenci vzrušujícího děje. Přes drobné nedorazy jde ale o další nezpochybnitelný zářez do kvalitativní pažby karetního Arkham Horroru.

Hodnocení hráče: Nenadšenost. Zhruba od cyklu The Circle Undone mám pocit, že se hráčské karty Arkhamu točí v kruzích a tahle expanze na tom nic moc nemění. Pět nových vyšetřovatelů se v principu nezmůže na nic jiného, než bořit přirozené škatulky jednotlivých tříd a přinést pár nových schopností diskutabilní vyváženosti z nichž některé jsou úzce profilované (Daniela, Norman), obecně limitované (Bob), nebo naopak absolutně nelimitované (Jack). Osobně bych raději viděl větší důraz na vytváření funkčního designu postav a jejich synergii s osobním vybavením, tak jak to má krásně udělané třeba Ashcan, než nekonečné obcházení základních premis hry. Nové karty jsou fajn, nicméně díky poměrně malému počtu level 0 karet a hromadě multiclassů mi přijde expanze určená spíše pro pokročilejší hráče se zálibou v tvorbě balíků, kteří už mají zkušenosti a cardpool (a zdaleka je tolik nepotřebují). Vím že to není úplně fér srovnání, ale Caleb jak v Lotru, tak nově ještě lépe v Marvelu ty hrací karty umí výrazně lépe.

Hodnocení hráče: Sice standalone, ale výhradně příběhové rozšíření z Egypta čítající dvě na sebe navazující dobrodružství pentlené docela schopně pojatou zápletkou. Původně šlo o on demand tištěné packy. Tenhle větší je ale už z profi produkce a i to mi přijde málo. Moc totiž nechápu proč se tohle nestalo spíš základem deluxky celého pyramidového cyklu. Asi by nešlo o úplně nejsnažší cyklus, ale potenciál tu určitě je. Guardians of the Abyss samo o sobě je samozřejmě super, jen škoda zbytečně vystřílené munice.

Hodnocení hráče: Důstojný standalone. Opravdu pěkně navržené dobrodružství točící se kolem vyšetřování vražd v hotelovém prostředí oslní překvapivou znovu hratelností. Scénář není až tak obtížný (na to že je samostatný), ale trochu zamrzí důrazem na někdy nevyhnutelné silové řešení, což eliminuje použití některých oblíbených nebojových postav. Hra se sice hráčům snaží vyjít vstříc vstupním vybavením a některými lokacemi, ale ani to někdy nemusí stačit. Příběhová složka a její variabilita tu víc než kompenzuje absenci masivního multiplayeru. Rozhodně nadstandardní zážitek i na poměry karetního Arkhamu. V běžných cyklech sice najdete i lepší scénáře než tento, ale moc jich nebude. Paráda.

Hodnocení hráče: Ne tak velké nadšení. Krabice kromě sebe sama přináší drobné změny ve variabilitě, typicky variantní změně jedné či dvou lokací (čest výjimkám). Druhým výraznějším aspektem je zvýšení obtížnosti. Zpočátku kosmetické v závěru kampaně výrazně přiostřené. Bosse tentokrát rozhodně potkáte. Mechaniky scénářů se nemění a ty otravnější jsou pořád stejně otravné. Ani herní karty tu nejsou až takovým tahákam jako v první krabici, byť jsou fajn. Produkt určený hlavně pro hodně opakované hraní. Pokud používáte Dunwitch jako vstupní bod pro začátečníky, nebo ho hrajete jen občas, klidně vystačíte s původní verzí.

Hodnocení hráče: Jako nepočetný fanoušek této kampaně jsem vcelku nadšen. Návrat do Arkhamu přináší opticky jen pár karet, jejichž dopad je ale ve třech scénářích výrazně viditelnější, než třeba v případě většinou jen lehce okořeněného Dunwitche. Mění se hlavně variabilita a trochu roste obtížnost. Nemění se základní mechaniky scénářů. Ale už první původně tutoriálová mise se výrazně rozrostla a stává se tak plnohodnotnou. Ve druhé dostaneme nádavkem pár alternativních lokací a hlavně nové kultisty k lovu. Třetí pak zvyšuje variabilitu lesa. Dle statistik nás není mnoho, ale pokud máte slabost pro teaserovou kampaň ze základu stejně jako já, tak tohle není jen pěkná krabička na ni, ale vcelku must have. Významným tahákem pro ostatní mohou být expované herní window karty pro všechny hráčské třídy, které rozhodně dokáží zachránit den.

Hodnocení hráče: Pěkné, moc pěkné. Zároveň příběhové a zároveň masově hratelné rozšíření, které je ale dobře vyvážené a je bez problémů hratelné v normálním počtu hráčů a dohratelné dokonce i v jednom. Blob krásně evokuje pulpovou atmosféru a z cyklů nejvíce připomíná Dunwitch. Autoři předvedli nevšední cit nejen pro staromilské příběhy, ale i pro humor, protože blob žere opravdu cokoli. Úplně všechno :-) Sice standalone, ale zdá se že skoro must have rozšíření nejen pro zanícené fanoušky.

Hodnocení hráče: Čarodějnický cyklus už od počátku nebyl, stejně jako Carcosa, můj tématický favorit. A bohužel se jím nestal ani po dohrání. Atmosférou je asi neblíže Carcose, ale rozhodně ne zpracováním. Všechno co funguje v Carcose tady působí nedotaženě. Nové mechaniky jsou nevýrazné, provázanost scénářů tristní a příběh ne úplně skvěle napsaný. První půlka hry plná tápání a úprku je na AH LCG průměrná, několika hodinová anabáze Secret Name doslova úmorná. Kvalita se zvedá s příchodem For the Greater Good, kde se hra dostává alespoň na standardní, když už ne top, kvalitu a cyklus má i hezké i když zatraceně na náhodě závislé a neškálující finále. Nejsou tu vyložené designové podpásovky, jsou tu ale dost diskutabilní rysy, jako předčasná možnost úspěšného konce kampaně, super silní vyšetřovatelé (Diamond) a předměty, nebo úplně nesmyslné rozbití tříd hráčských karet novou třídou multiclass. Je to pořád AH a je vidět, že se tvůrci moc snažili odčinit předchozí přepálené FA, ale na 100% se to nedaří.

Hodnocení hráče: Pátý a opět výtečný cyklus přináší dvě kratší kampaně v neokoukaném snovém prostředí hratelné samostatně, nebo provázaně. Jedna mini kampaň je dobrodružná, druhá hororově laděná. Obě vynikají úžasně navrženými a extra zábavnými scénáři z nichž epika a doslova kape. Hledání Kadathu, souboj s pavoučím bohem, nebo útěk před nepojmenovatelným a z měsíce přináší situace na něž se nezapomíná. Problémem může být plošší příběh cyklů, který je jen průvodcem poutníka a kde rozhodně nečekejte žádnou Carcosu, nebo Circle. Chybí zajímavé nové herní mechaniky a vyšetřovatelé jsou podivní. Zkušené hráče může odradit průměrná až nízká obtížnost (oproti FA). Některé scénáře skoro nejdou prohrát. Zamrzí i nevyvážení bossové. Jeden je obecně nepovedený (a v solu neporazitelný), zatím co druhý nádherný, epický (a v solu směšně jednoduchý). Zdá se jako by byl cyklu určený spíš pro nabrání nových hráčů, což ho řadí více po bok Dunwitche, než jako náhrada profíky opakovaně hraného a rostoucího FA.

Hodnocení hráče: Neoddiskutovatelná klasika přímo navazující na původní povídku Dunwitch Horror. Dunwitch možná není objektivně nejlepší cyklus. Není tak dokonale napsaný jako Carcosa. Nemá tak dech beroucí scénáře, jako některé v pozdějších cyklech, ani je neprovazuje mezi sebou tak výrazně jako jiné cykly, protože tvůrci se se svým výjimečným herním konceptem při jeho tvorbě ještě učili zacházet. Obsahuje pár oděrek (Wizard v Expressu), drobných nelogičností (Bishop) a možná i designových naschválů (Peter Clover, jedno statový lov mláďat, random bordel ve finále). Ale jako celek špičkově funguje a tématicky dokonale sedí. Přináší tu správnou atmosféru zlatého období Lovecraftovy tvorby a neobsahuje průměrné scénaře. Naopak. Je dokonale vyvážený, není nijak výrazně těžký a hlavně - je zábavný. Pominu-li Carcosu, kterou napsal Chambers, je to právě Dunwitch a Zealot, které odráží toho nejvíce esenciálního Lovecrafta. Navíc byl Dunwitch první, takže bude vždy o stupínek výše. I nad Carcosou.

Hodnocení hráče: Skvělé i když netypické téma kampaně zabíjí zákeřná a nefér obtížnost, postavená z velké části na náhodě (explore mechanika) což přináší nevyváženou dynamiku hry, kdy vás jednou hra trápí do úmoru, podruhé (méně častěji) sotva stačíte rozložit karty a je konec. Ještě horší je, že hráč schytává damage a traumata, kterým se nemůže bránit na základě neznalosti informací, které nemůže znát - blbý způsob jak si vynutit opakované hraní. Samotný příběh kampaně není nic moc i když provázanost scénářů je výrazná, ale stejně jako ve zbytku hry místy dost brutální. Pokud neuspějete skvěle, designér automaticky trestá. Nejhorší je, že to vše bohužel hráče tlačí k volbě jediné možné strategie ideálně s použitím pro kampaň designovaných vyšetřovatelů. A o tom AH dosud nikdy nebyl. O tom je LOTR, jehož špatně naskinovanou kampaní FA ve skutečnosti je. Přitom je vidět, že by to šlo, protože v Threads of Fate, Matt předvádí dokonalou vypravěčskou ekvilibristiku. Škoda. Velká škoda téhle příležitosti.

Hodnocení hráče: Mistrovská práce. Neskutečně mi to sedlo. Vlhký cyklus ve všech významech. Teprve druhý čistokrevný Lovecraft v sérii cyklů karetního Arkhamhu po Dunwitchi, s nímž má Innsmouth kromě podobné atmosféry společnou i nekomplikovanou hratelnost vhodnou pro každého. Prvních pět scénářů je totální jízda a best of ze všech dosud vydaných cyklů. Je tu průzkum podzemí jako v Pallid Mask, vyšetřování podezřelých jako v Midnight Masks, úprk přes barikády, pátrání po artefaktech na lodičce, vyšetřovačka pod majákem (na tu bacha) i honička v autě připomínající Express, zažehnávání rituálů a vyúčtování s bossem ve finále pobaví vtipnou pointou. Nové mechaniky fungují organicky i tématicky. Cyklus se hraje na kartách, ne z poloviny v knize jako FA a zvládnou ho vyhrát i začátečníci. Ale odhalení úplně všech střípků příběhu je kumšt hodný mistra a záležitost na hodně pokusů, kterou si užije i tvrdé jádro fanoušků. Dát cyklus dohromady v době vydání byl nadlidský úkol, ale za to úsilí to kurva stálo.

Hodnocení hráče: Asi doposud nejhorší produkt z karetního Arkham univerza. První pokus o hromadný multiplayer moc nevyšel. Paralelní hraní až tří skupinek hráčů podle mě nefunguje tak pěkně jak masivní multiplayery v Blobu, nebo snad i v Gods. Scénář sám o sobě je spíš únikovka s atmosférou filmů typu Kostka. Pokud klíčovou docela primitivní puzzli jednou vyřešíte, už není moc důvod se ke scénáři vracet, což je paradox, protože scénář má tři fáze a designer nutí hráče hrát třikrát téměř to samé dokola pouze s drobnou obměnou. A to fakt není zábava. Abych jen nekibicoval. Produkčně je to pěkně udělané a je to tuším první not demand eventový scénář pro Arkham zakládající tradici následných opravdu vyvedených multi scénářů. Sám o sobě není moc dobrý, ale evolučně určitě důležitý.

Hodnocení hráče: Bezkonkurenčně nejpopulárnější cyklus vyniká zejména výborným scénářem velmi úzce provázaným s herními mechanikami (což by ale měla být samozřejmost) a tísnivou atmosférou temného psychologické horroru na hraně šílenství. I přes notoricky známou dobrou vyváženost však cyklus není až tak dokonalý jak se traduje a má svá hluchá místa (Echoes), obtížné momenty (varhaník, finále), náhodnou obtížnost (Black Stars), ale najdou se i hvězdné chvíle (The Pallid Mask). Osobně mi víc sedí boj s trochu reálnějším zlem v podobě příšer Dunwiche či kultistů v Arkhamu, nebo výlety do snových říší, než Hasturovy blázniviny, kde hráč místy ani pořádně netuší co se vlastně děje. Přesto mě koncentrovaná kvalita Carcosy převálcovala. Žádný div, že je obecně pokládána za nejlepší cyklus hry.

Hodnocení hráče: Možná až moc progresivní cyklus postavený na masivním scénářovém sandboxu, reprezentovaným regulérním gamebookem. Na rozdíl od Edge, kde byla masa hry a masa popisného textu, který ale jde v případě potřeby přeskočit, zdejší sandbox prostě musíte hrát a studium scénáře s mapou zabere klidně i 40% herního času. Velká část "hry" je v knize, což je sice zajímavé a rozhodně doporučitelné k vyzkoušení. Přesto preferuji tradiční in game vyprávění, jež karbaníci od FFG umí skvěle. Problém je i spíše průměrná kvalita většiny scénářů, které scénářový rámec svou kvalitou značně přesahuje. RPG prvek tady na můj vkus už moc převažuje nad karetkou. Přitom mám sandboxy i dobrodružný feeling obecně moc rád a tohle by měla být má osobní značka ideál. Ale z nějakého důvodu mi to nesedlo. Na jednu stranu chválím snahu o rozvoj. Přesto přiznávám, že cesta velkých několika úrovňových mísí v Edge se mi líbila mnohem více.

Hodnocení hráče: Originální scénář, kde se hráči dostávají doprostřed střetu tří kultistických frakcí, které spolu svádí bitvu o nadvládu nad světem. Opravdu je tam cítit atmosféra války a hráč stojí tak trochu bokem, přesto však nepříjemně blízko epicentra konfliktu. Nedokážu si úplně představit jak se tohle vlastně hraje v hromadném multiplayeru, ale pro běžný počet hráčů je to dost v pohodě. Určitě další ze série standalone scénářů, který by byl ozdobou každého cyklu v němž by se vyskytl. Kromě chabé výtky, zbytečně vyplýtvané munice se proti balíku nedá říct vůbec nic. Paráda.

Hodnocení hráče: Na první pohled propracovanější a o delší fous hráčtější hra než "kostková řachanda" od Ravensburgeru cílí na téma z prvního filmu. Hráč musí dát dohromady své mladistvé rodiče, bránit je před Biffem, připravit DeLorean na cestu časem, dopravit ho ve správnou dobu na správné místo a nádavkem vyřešit pár náhodných událostí zajišťujících pěkný a přirozený vývoj postav během hraní. Tématicky přesné, tracker hry je přehledný, vidíte přesně co vás čeká a na co se připravit. Iluze dopočitatelnosti ale vezme rychle za své s prvním hodem kostek, které Prospero pošlou zpátky na startovní čáru s Ravensburgerem. Co hůř, měl jsem tu i proti jejich lineární kostkovce neustále pocit, že mi náhoda rve opratě z rukou o trochu více. Kostky totiž dokážou s přehledem zhatit jakékoli snažení, protože každý boost posiluje i Biffa a není tu výchozí možnost přehozu. Z poloviny plnou sklenici Ravensburgeru vidím v případě Prospera spíš z poloviny prázdnou. Hry jsou skoro nastejno, ale neměly by být.

Hodnocení hráče: Sympatická hříčka. Kostkovaná skrze století a tři filmy. Hodně nekomplikovaná záležitost patřící jasně do ranku rodinných her. Pravidla vysvětlíte do minuty. V roli čtyř verzí Martyho budete uklízet po Bifovi bordel v časovém kontinuu. Hra vypadá graficky pěkně, sympaticky škáluje a překvapivě funguje i v jakémsi základním strategickém rámci. Prim sice hrají kostky, ale náhodně lze šlápnout na paty. Za hráčštější verzi od Prospero Hall se sice řadí právem, ale nemůžu popřít, že mě to docela bavilo. Ideální pro hraní s dětmi.

Hodnocení hráče: Na tak obrovskou krabici překvapivě komorní, byť produkčně opulentní, hra s jednoduchými pravidly, která je prakticky řízena jen několika málo kartičkami. Milým překvapení je rozhodně variabilita hry v níž žádné dvě partie nejsou stejné a snaha o nelineární zpracování příběhového pozadí. Nemůžu se ale ubránit dojmu, že klasická knížečka by místo paklu karet fungovala stejně dobře. Trochu za očekáváním zůstal soubojový bezkostkový systém, který na papíře vypadal skvěle a v reálu funguje tak nějak normálně. Hráč se musí trochu zamyslet, nicméně čekal jsem trochu větší možnosti taktizování se zbraněmi. Na to jak minimalistickými prostředky je efekt dosažený je to ale vlastně docela v pohodě. Možnost taktizování se smrtí potěší. Čtyři kampaně po třech misích ve hře je tak akorát. Jedno další kampaňové rozšíření bych v budoucnosti rád zahrál, ale majitele kick runu upřímně lituji. Hrát a skladovat několik kubíků nejspíš téhož, to vážně ne. Až tak dobrá hra zase není.

Hodnocení hráče: Americká odpověď na 7th Continent. Není to špatná hra, ale je to jen hra, nikoli žijící dýchající organismus. Navíc je to hra s větším než malým podílem náhody, která začíná defakto už v okamžiku, kdy vybíráte krabici z regálu obchodu. Všudypřítomná náhodnost neumožňuje větší zapojení příběhu. Malou znovu hratelnost tu supluje vyšší obtížnost hry, která vás díky náhodné amerithrashové podstatě klidně zařízne bez toho, abyste udělali výraznější herní chybu. Obsahu je ve hře povážlivě málo a jeho unikátnost vás defakto nutí koupit si další krabici. Možná téhož. Kdo ví? Holt když dva dělají totéž. Nemusí to být vždycky totéž. Neznat 7th Continent, bylo by hodnocení možná o hvězdičku vyšší. Takhle je to jen mírný nadprůměr. Jde to i mnohem, mnohem lépe.

Hodnocení hráče: Vtipně na ruby obrácená legenda Osadníci, kde hráči novou zemi neosidlují, ale naopak nově příchozí vyhánějí. Hra vypadá na první pohled složitě a ona složitá opravdu je, ale strašně jednoduchým způsobem. Hraní je přirozený plynulý tok akcí. Všechny části designu zapadají jako skládačka a už po pár hrách dávají dokonalý smysl. Přitom ani jeden aspekt nevypadává z tématického rámce a hráči se před očima opravdu hemží ostrov pokrytý devastujícími pidižvíky. Mechanicky SI využívá upravený deck building, který je prakticky spíš hand buildingem a kontrolu území. Hra není složitá pravidlově, ale nese si silnou vnitřní komplexitu. Tu je někdy opravdu kumšt přemyslet a to i přes minimální vliv náhody a docela velkou předvídatelnost (základní) hry. Modulární systém duchů tvořících separované pravidlové rámce hru docela zásadním způsobem mění. Variabilita hry je tak zarážejícně vysoká a rozšiřitelnost s minimálním počtem komponent docela nekonečná. Velmi povedená hra euroidního stylu.

Hodnocení hráče: Výborně zvládnutá hra. Kombinace deck buildingu a worker placementu vypadá skrze abstraktní ikonografii na první pohled spíš jako přerostlá puzzle hříčka, ale zdání klame. Na to, že hráč dává ve finále ťuflík na ňuflík a kolečko ke čtverečku, je hra překvapivě tématická a pokud Dunu znáte, ožije vám při hraní celý její svět doslova pod rukama. Hra má jednoduché, ale elegantně vymyšlené a funkční mechanismy v nichž kostku budete hledat marně. Skrývá zarážející strategický potenciál i variabilitu a dobře funguje i automat, který na hráče vyvíjí příjemný tlak. Ve více hráčích vkusně doplní sestavu a v sólu plní roli zdatného trenažéru. I když bych osobně více ocenil Lynchův skin, není mi grafická stránka vyloženě proti srsti. Skvělá moderní herní záležitost.

Hodnocení hráče: Duna Impérium je hra připomínající mechanikami spíš evropskou školu, která ale má implementováno několik opravdu náhodných ameri aspektů (intriky). Výchozí produkce dřevěných kostiček vypadá spíš evropsky, ale pokud chcete více ameri pocitu, tahle krabice to splní. Je to dobře navržené, figurky pěkné i praktické, v insertech dost místa, aby se pohodldně vešla i obě dosud vydaná rozšíření a subjektivně mi přijde že i artwork na bedně je mnohem noblesnější. Možná jsem povrchní a dám moc na pozlátko, ale pro mě luxuska hru povýšila svým efektem lépe, než rozšíření, které skvěle vyladěnou a krystalicky čistou hru tak akorát přeplácaly zbytečnými stupni volnosti navíc. Koncept nabídnout hráči nejdřív hru a pak i volitelnou možnost plastu se mi moc líbí. Je to fér a ukazuje to i na zdravé sebevědomí autorů, kteří se nebojí jít na trh bez kůže.

Hodnocení hráče: Tohle je dobré. Lepší než IX. Taky to více tématicky sedí. Je to opravdu rozšíření a ne redesign a kromě nové technologické stupnice a více padnoucího tématu to přináší sympatickou možnost hraní implantátů což posiluje karetní část hry, která jinak nad tou workerovou úplně nedominuje. Opravují se tu některé problémy se statickou nabídkou karet, kterou lze doslova vyhodit do luftu. Pokud bych měl volit jedno rozšíření k DI, tak rozhodně nesmrtelnost.

Hodnocení hráče: K IXu jsem chladnější než k základu. Jednak mi nesedí tématicky, protože Duna pro mě končí první knihou, kde až na několik poznámek nefiguruje. Nelíbí se mi taky koncept překryvných desek a vůbec celá myšlenka retroaktivního přístupu, který prostě neodpovídá koncepci rozšíření, ale redesignu. Což by bylo v pohodě, kdyby nebylo zbytí. Třeba při opravě chyb. Jenže DI je už v základu tak krystalicky čistá a dobrá, byť pravda pro někoho jednoduše (ale v tom právě vidím tu genialitu) designovaná hra, že podle mě takový zásah vůbec nepotřebuje. Nakonec to skončilo tak, že jsem vyplundroval většinu herních karet, které příjemně oživí složku budování balíku, přibral některé nové vůdce a zbytek nechal ležet ladem.

Hodnocení hráče: Primitivní, ale účinná vyvražďovačka dungeonu, která produkcí rozhodně předběhla svojí dobu a vypadá krásně a moderně i dekádu po vydání. Se soubojovým systémem (jeden hod dvacetistěnkou) už to tak žhavé není a srdce mi krvácí, když vidím, že tam ty balíčky karet pro každého hrdinu dokonce i designéři navrhli, jen je prostě smysluplně nepoužili. Stačilo celkem málo a mohli jsme mít skoro Gloomhaven o dekádu dřív. Jenže marno platné, D&D je o kostkách struktury diamantu. I přesto, nebo možná právě proto je to instantně překvapivě zábavná hra (na to co to je). Takový deskoherní Golden Axe. Pokud si krabic téhle série koupíte více, dají se libovolně kombinovat, nebo s komponentami můžete hrát regulérní D&D, což se vyplatí.

Hodnocení hráče: Karetní sandboxové RPG, které možná jen přepoužívá to nejlepší z konceptů LCG, ale dělá to neskutečně efektivně a funkčně. Přínosem budiž aktivační mechanismus karet, který herní ekosystém na stole doslova oživuje. Tématicky jde o futuristické fantasy dost daleko od všedních postapo s originálně pojatou produkcí těžící z čisté komiksové kresby v kombinaci s grafickým retro designem. Důraz je zejména na hraní a cesta údolím je cílem. Survival aspekt je tu důležitý, ale tím hlavním je objevování neznámého. Hra jde hrát s jedním balíkem přiběhově čistě do šířky, ale skrze komplexní možnosti hráčských karet se i v základní kampani čítající třicet hodin dá hrabat velmi do hloubky. Rozhodně přelomový produkt posouvající koncept LCGček o další kus dál. I když nejde o LCGčko a není od FFG. Se sedmým kontinentem na topu a LCG produkcí na druhé příčce těžko můžu hodnotit jinak. Další ze splněných dětských snů.

Hodnocení hráče: Korejs Koníček jede. Odstranil všechno co jste v Arkham Horroru chtěli nemít, mírně posunul výhybku od klaustrofobicky hororového rozpoložení hry směrem k opulentní dobrodružné jízdě. Modularizoval co se dalo, takže se hra nesesypává pod tíhou vlastních rozšíření (a že jich je) a zabudoval téma a příběh mnohem organičtěji do systému hry bez toho, aby popřel její deskové kořeny. Zázraky se sice nedějí, takže důležitost vrhu kostek zůstala, hra má jisté škálovací potíže a FFG rozhodně mohlo dodat i více než 2/3 jejího regulérního obsahu. Hratelnost si však podržela vysokou a to že nejde o citaci původního Arkham Horroru, ale parafrázi na něj, beru rozhodně jako klad. Výtečná deskovka, kterou FFG nepřekvapivě drží naživu i téměř dekádu od vydání. Tohle fakt není o nostalgii, ale o kvalitě.

Hodnocení hráče: Must have rozšíření, které vlastně rozšířením není. Jde o násilně odstřiženou část původní hry v němž naleznete třeba chybějící karty pro Azathotha, které FFG jaksi zapomnělo přibalit do základní krabice. Yig je sice docela neřád a je s ním těžké pořízení i se zkušenou partou vyšetřovatelů, ale další karty do nijak přehnaně natlakovaného základu rozhodně chcete i když se hrou právě začínáte.

Hodnocení hráče: Expedice není Scythe a je to jedině dobře. Líbí se mi, že se Jamey snažil odpoutat od svého megahitu a přijít s pozměněnou koncepcí morfující strategické euro do podoby taktické hry postavené na okamžitém rozhodování mířící na trochu jiné hráče a herní příležitosti než Scythe. Hra mě mechanicky i tématicky baví. Ale některé aspekty jsou boužel až moc křečovité a invenčně chtivé. Zcela nový způsob práce s deck buildingem a workery je fajn záměr, reálně ale bohužel dost mění zažitá paradigmata a to docela neergonomicky. Spousta běžných pojmů tu má jiný nebo posunutý význam. Zbytečná snaha odlišit se od Scythe, která je už stejně daná by design, vede k absenci bojů, což při tak málo interaktivní hře dráždí. Naopak přináší výrazně neškálující mechanismus chlubení, který je adeptem na hauserules. Produkce je sice nádherná, ale téma na mechanismy natřené jen tenkou barvou, což je ale obecně problém skoro všech euro her. Jinak ale palec nahoru za pokus, který skoro vyšel. Vcelku slušná hra.

Hodnocení hráče: Není to ani tak rozšíření, jako fix původní hry. Kooperační mód, rychlé cestování, drobná úprava mechanismů a přikrášlení hry jako zavedení mutace, nebo vylepšení vybavení. Tuhle krabičku navrhoval někdo, kdo základ asi hodně hrál. Můžeme se bavit o tom, proč FFG udělalo tak hrubou chybu (a teď nám za to ještě účtuje peníze) a kooperativní mechanismus nebyl výchozí mechanikou už základní krabici, ale pravdou je, že hra v kooperaci s jen malou úpravou karet a pár pravidly navíc doslova rozkvete a už se vám nestane, že byste neprošli celou základní příběhovou linii scénáře, nebo že by vám protihráči vyfoukli rozdělaný úkol. Těch pár drobných tahů štětcem nakonec dokázalo, že Fallout byla v jádru docela dobře vymyšlená a navržená hra, kterou je vcelku radost hrát. Jedinou výtku mám ke škálování stranící většímu počtu hráčů. V jediném se řádně zapotíte i v základních mapách a ty rozšířené jsou jen těžko hratelné. Na sólo je lepší zůstat u základní krabice, kde hra tolik neakceleruje.

Hodnocení hráče: Rozšíření v pravém slova smyslu hru zásadně zvětšuje. Tématicky krabička velmi lukrativně čerpá z prvních dvou Falloutů, má scénáře napsané minimálně stejně pěkně, ale spíš více pěkněji, než základ a přináší další nášup parádních postav. Jestli se něco nepovedlo na sto procent, tak je to vymodlený kooperativní scénář, který přece jen předčí kooperace z atomových pout. Ta mohla být klidně součístí této expanze. Vítané zpestření pokud máte hru rádi.

Hodnocení hráče: Wargamerská párty hra s euro úlitbou, nebo snad válečná udička na euro hráče? Na kovaného wargamera jako je Herman docela netypická hra. Vynálezce CDGček tu zkoumá krátký krizový předválečný úsek vedoucí k americké občanské válce. Místo vojáčků tu spolu soupeří ideje a mechanicky se jedná o čistou kontrolu území řízenou kartami. Je to trochu více abstraktní a téma pro plný požitek vyžaduje dodatečné samostudium. Nicméně je to krátké a přes svojí relativní tématickou i strategickou hloubku (na to co to je) i vcelku pohodově hratelné. Příjemné zpracování téměř válečného eura pro masy.

Hodnocení hráče: Vývojově první hra na stejném základu postaveného dua Greenland/Neandrthal obsahující větší penzum drobných pravidel, která však nejsou tak pevně provázána jako v Neandrthalu. Hra začíná logicky s plně rozvinutým kmenem, který hráč spíše udržuje při životě, než že by s ním přežíval na vlásku. Rozvoj už tady není nutnost pro přežití, ale jedna z možných cest k vítězství. I přes více drobností, které je tu potřeba hlídat, hra nevytváří na hráče tak výrazný tlak. Stejně tak ho nestaví násilím proti oponentům a spíše než o kontaktní kampaň o přežití jde o závod v rozrůstání rasy s možností občasného zaškodění. Hra je určitě vhodnější pro začátečníky, protože se snáze učí a skrze uvolněnější design odpustí více chyb. Je vhodnější i pro sólo hraní, kvůli širšímu pravidlovému rámci suplující další hráče a i díky většímu počtu výrazně rozdílnějších ras. Je to skvělá simulace, které nic nechybí. Ale na rozdíl od geniálního, dokonale vyladěného a promyšleného Neandrthalu jí něco málo přebývá.

Hodnocení hráče: Lahodná záležitost. Stejně jako v čelistech se i tady Prosperu podařilo skrze v jednoduchosti koncentrovanou kvalitu probourat z ranku domáckých her do širokého hráčského světa. Přitom jde jen o zručné využití mechanismu pick and delivery. V konotacích starých filmových monster a jejich meziher jde ale o neskutečně osvěžující záležitost s dobře škálovatelnou obtížností a návykovou hratelností. Svoje dělá hlavě šikovně rozbalancovaná náhoda, která tu má výrazný vliv na řízení průběhu herního procesu, ale přesto hráč nemá ani na chvíli pocit, že by mu hra rvala otěže z rukou. Příšerky tu doslova ožívají na herní ploše. Žádný div, že nás letos čeká americký reskin. Parádní odychovka s přesahem.

Hodnocení hráče: Civilization - The Card Game. Chytře vymyšlený a krásně vyprodukovaný deck building dává hráči pocit pohledu na vzestup impérií. Hra je pravidlově jednoduchá, ale má specifickou terminologii do níž je zpočátku trochu těžší proniknout. Jak to zapadne, hraje se hladce. Komplexnost hry je daná konstrukcí balíků jednotlivých národů, která určuje obtížnost i styl hraní. Národy v Dějinách jsou asymetrické spíš decentněji a více vybočují jen Vikingové. Hodně z nich je přímočařejších a vhodných na naučení, nebo skrze podobné principy na vyrovnané kompetetivní hraní. Karty fungují pěkně tématicky a rysy konkrétního národa z nich krásně poznáte skrze lokality, hrdiny, nebo vynálezy s nimiž disponují. Hra sama o sobě ale není moc konfliktní. Na ostatní hráče se útočí zřídka přímo a přetahování je tak spíš jen o karty v nabídce. Imperium disponuje s fakt pěkným solo režimem, který není jen tradiční přílepek, ale plně otestovaný simulátor, takže baví i sólo. Krásná, chytrá, chytlavá karetka.

Hodnocení hráče: Pěkná taktická hra se skvěle funkčním tématem a hezky pojatou asymetrií, která má více rovin. Jeden hráč hraje za dinosaury a má za úkol sežrat co nejvíc lidiček, kteří se mu snaží z ostrova zdrhnout. Skrze osobní cíle, které musí plnit a tři dinosauří žrouty to ale nemají vůbec jednoduché. Významná dělící čára je samozřejmě mezi dinosaury a lidmi. Ale i mezi lidmi samotnými jsou rozdíly a jejich volba a načasování nasazení je významným strategickým prvkem. Ve hře je i navzdory přítomné kostce dost málo přímé náhody. Většina variability stojí na kartách (ale třeba i na sestavení herního plánu) a hod kostkou se dá ovlivnit za penále. Produkce je nádherná a ke hře existuje i funkční, byť neoficiální solo mód, kde za dinosaury bez problémů hraje AI a za jehož absenci strhávám půl půl bodíku. Jinak je to tradiční, výtečná skvěle vypadající, moderní, mechanicky jednoduchá, ale na výsost zábavná Ravensburgerová rodinná kinematická hra s mírným přesahem do hráčského ranku.

Hodnocení hráče: Euro LCG postavené na velmi zajímavé modifikaci deckbuildingu. Tam, kde Marvel Champions baví by design a variabilitu zajišťuje náhoda, tam Konec věků doslova vykládá karty na stůl. Hráč má téměř úplnou znalost a kontrolu nad svým prostředím, což zní skvěle. Může to být ovšem i kruciální zádrhel. Protože vše je na něm. Hra v zážitku odměňuje za chytrý a konstruktivní styl hraní do něhož si hráč variabilitu vnáší sám, ale pokud budete jen skládat ty samé kartičky na sebe bez hlubšího záměru a dlouhodobého plánování, tak prostě budete jen suše skládat kartičky na sebe. Hrdinové jsou tu sice odstupňovaní, ale trochu plošší a jen mírně modifikují obtížnost svým setupem, takže potěší výraznější variabilita bossů z nichž každý má svojí vlastní mechaniku a vyznívá při hraní trochu jinak. Docela parádní hra pro karbaníky, kteří chtějí hrát a nechtějí být hráni.

Hodnocení hráče: Herně jednoduchý, ale pravidlově překvapivě košatý deck building skrývá dvě hry v jedné. Tématicky hra mapuje první dva filmy predátora a je dosud snad deskoherně jediná. Hraní za Dutchův, nebo Harrigenův tým je scénářová kooperačka hodně podobná předchozímu vetřelci. Hráči skenují karty v džungli nebo městě, plní cíle scénáře a snaží se predátora ideálně zabít, což není vůbec jednoduché, nebo ho ve druhém sledu alespoň nalákat do pasti a přežít. Hraní za predátora otáčí hru na ruby. Jde o kompetetivní koncept (hratelný ovšem i sólo) bez skenování karet. To hru více přibližuje klasické řadě Legendary. Cílem je získání co nejvíce trofejí a hraje se na body. Pokud je predátorů více, můžou na sebe útočit. Hra má trochu jinou dynamiku než hra za lidi, je více řežboidní a vtělení do mimozemského řezníka je tu příjemně hmatatelné. Nejvíce ale Predátor rozkvete v kombinaci s vetřelcem. Je totiž neméně kvalitní, produkčně nádhernou hrou a krásně se s ním doplňuje. Totální paráda.

Hodnocení hráče: Jeden nový scénář mapující film Alien Covenant a nové tématické postavy pro rozšíření. Postavy s sebou přináší několik nových triků a možností kombení, scénář je zase vcelku výživný jak po stránce obsahové, tak co do obtížnosti a přináší možnosti v legendary coopu dosud neviděné. Příjemným bonusem je pak hra za androida Davida, který může nahradit vetřelčí královnu z expanze (hra za něj ale expanzi stále vyžaduje). Jediné teoretické proti by snad mohl být poměr cena/výkon, ale u tohoto typu deck buildng/construction her to není jen o rovnici základu + rozšíření. Ale o celkové synergii všech karet, kde i malý přírůstek k celku může způsobit exponenciální nárůst možností. A přesně to je případ i covenantího vetřelce. Takže opět must have.

Hodnocení hráče: Dva nové, docela pěkné, nefilmové scénáře, kterých není nikdy dost. V prvním hráči čelí šílenému vědci ovládajícího vetřelce. Ve druhém zjistí co se stane v mimozemské zoo, pokud jí vetřelci infiltrují. Tahák v podobě vetřelčí královny přidává ke hře vlastně regulérní manuální ovládání uslintaných mozkožroutů, což zní lépe než facehuggeří pseudo mód ze základu, ale mám pocit, že to už tak těžkou hru pod lidskou kontrolou ještě výrazně přitvrdilo. Chybí tu druhá strana mince. Tedy lukrativní možnost hrát sólo za královnu proti lidem. To bohužel oficiálně možné není. Obtížnost je vůbec mantrou, takže tu najdeme ještě hard verze scénářů a to i pro základní hru. Vyvážená je plejádou nových postav rozšiřující možnosti konstrukce hráčského balíků, což se vždycky hodí. Takže vlastně nakonec dost dobré a vcelku nepochybně must have rozšíření. Mohlo to ale být ještě o kousíček lepší.

Hodnocení hráče: X-Files je mechanicky nejplnější hra rodiny LE. Najdete tu snad všechny koncepty kromě kompetetivní hry z predátora a lodě Serenity, plus něco navíc. Tématicky jde o všech 9 původních sezón, takže tu není klasický scénář, ani úkol týkající se jedné konkrétní epizody. Místo toho hrajete Akta X jako celek a každá ze tří sezón nese jednu náhodnou stopu celkové konspirace, k níž se hráči snaží získat opět náhodné důkazy. Pokud se to podaří, oslabí to konspirátory v závěrečném souboji. Nové mechaniky fungují krásně tématicky. Ve hře je skryté úplně všechno a kromě nepřátel se scanují i karty k rekrutování. Ne všechno co je v nepřátelském decku je nepřítel a ne každý agent je přítel. Pracuje se tu více i s herním plánem, který je součástí strategie. Produkce bohužel upustila od ilustrací a použila fotky. Hra nevypadá ani zdaleka tak bombasticky jako kreslený Alien. Vadí i náhodná nepředvídatelnost hry a absence konkrétnějšího scénáře. Alien/Predator je tak dle mého trochu lepší volba.

Hodnocení hráče: Vcelku výstižný reskin původního Legendary systému do filmového prostředí akční mlátičky. Na rozdíl od "komplexnějších" encounter verzí tu nejsou skryté karty a nemusíte tak řešit jejich scanování. A i když zloun sám je perzonifikovaný dobře, hráči nemají avatara, takže hrají tak trochu na vodě. Obtížnost je variabilní a pocitově trochu nižší, než v případě enounterů. Mechanicky jde o krystalicky čistý deck building a téměř nic navíc. Herně je Legendary dokonale primitivní. Více času určitě strávíte přípravou hry a mícháním než vysvětlováním. Padouch, karty zranění, rukojmí a nekonečná řada nohsledů. Nákup karet, hraní karet. Nic víc. Nádherně vyprodukovaná nenáročná a přístupná věc nejen pro fanoušky budování balíků, ale i pro děti, nehráče a náhodné kolemjdoucí.

Hodnocení hráče: Jedna z prvních moderních kooperaček. Hra zaujme nádherným pozlátkem Johna Howea jehož artworky patří k tomu nejlepšímu co k předloze vzniklo a jsou přímo použité ve hře. Problémem je bestiální míra abstrakce, kde je téma, ač překrásně zpracované, natřené na mechanismy hry jen hodně tenkou vrstvou. Kdybyste místo Mordoru pochodovali jabloňovým sadem a místo nazgula vás honil zahradník, tak to na hře ani nepoznáte. Zajímavostí je rozhodně odvaha v podobě užití karetního systému na úkor kostky, která je tu jen jako doplněk. Ani s odstupem času nejde o nijak špatnou hru. Jen je trochu něčím jiným, než se tváří být.

Hodnocení hráče: Populární úvod do populární ságy. Na svou dobu revoluční zlepšení hry, které místo vyfabulovaných dobrodružství přesně následuje knižní linii. Hráči se tu schovávají před temnými jezdci, bojují s nimi na větrově a zacharňují umírajícího Froda úprkem přes brod řeky. Dobrodružství jsou designově zpracované dobře a bez podrazů (až na špióny v hůrce), tématicky se pěkně kryjí s knihou a potěší i hráčské karty frakce Hobitů, kteří se do té doby ve hře moc neobjevovali. Formálně tedy nelze krabici moc vytknout. Přesto jsem si z ní na zadek jako mnozí nesedl. Přijde mi, že běžné cykly mají některé hráčské karty ještě zajímavější a dobrodružství ještě povedenější. Notoricky známý příběh pro mě není takový tahák, jako dosud neprobádané končiny Středozemě. Chápu proč ten věhlas, ale v mém případě to zafungovalo jen omezeně. Těžko se ubránit dojmu, že to FFG vzalo už v prvním návrhu za ten správný konec. Ale jako doplněk...proč ne?

Hodnocení hráče: Technologicky průnik předchozích dvou krabic. Průchod jeskyněmi duchů je příčetnější verzí honby za skřety s tématickým podobenstvím v mrtvých močálech. Boj s piráty o jejich lodě zase trochu připomene Haradskou křižovatku s vyváženějším designem. A nefalšované vypravěčství, stejně jako setkání s Odulou, tu pak reprezentuje bitva na polích Pelennoru. Už přechodchozí jmenované nejsou žádná selanka, ale finále je fakt náročné. Zážitek je to ovšem unikátní a to i když vás ve třetím dějství rozmáznou Grondem. Bitva zuří, na obloze poletují Nazghulové a Witchking stojí v bráně. Esence Pána prstenů. Hráčské karty jsou tady terno. Zejména Eowyn je docela game changer pro celou taktickou frakci eventuelně pro true solo nadšence. Úvod do ságy Black Riders, ani některé další individuální scénáře nebyly špatné, ale kdybych měl vypíchnout jednu must have část příběhu. Byla by to asi tahle.

Hodnocení hráče: Můj osobní top a zároveň nejhranější část Lotr LCGčka. Monumentální cyklus sršící nápady. Perfektní mechanika lodí, nezapomenutelný průzkum ostrova, pátrání ve starobylých podvodních chrámech nebo boj s krakenem. Příběhové twisty se objevují i uprostřed misí a mají přímý dopad do hraní. Excelentní design. Skvěle napsaný příběh. Výtečné originální téma beroucí hráče do naprosto nezmapovaných koutů středozemě. A příčetná obtížnost s několika málo výjimkami zhruba na úrovni trpaslíků. Matt tenhle cyklus designoval s primárním důrazem na zábavu, což je znát z každé jeho části. Jediná výtka putuje na adresu ne úplně klíčových herních karet, které cardpool nijak výrazně neoživí (nebo jsem nepřišel na ta správná komba). Pokud dokážete kousnout fakt, že to není až tak pán prstenů, ale spíš fantasy verze Stevensonova Ostrova pokladů (ale kdo tohle má?), nebudete nespokojeni. 6/5

Hodnocení hráče: Trošku menší nadšení než u první krabičky. Tématicky i herně se přibrušuje. Pohádkovost první části se vytrácí a přichází syrový pán prstenů. Úvodní dobrodružství v lese ještě docela jde i když hráčům krade postavy. Střet se Šmakem, který zejména po svém procitnutí chrlí oheň jak zjednaný, je teda non plus ultra brutál oříšek. Velmi náročná část na níž se nejde moc připravit, kde koreluje náhoda podobně jako v glumových hádankách, kombinovaná s docela dost přestřeleným řetězením událostí. Brr. Fuj. Bitva pěti armád je docela fajn i když trochu krátká. Potřebujete bojový deck a zpočátku nevíte kam dřív skočit. Ale je to tématické a dá se. Herní karty jsou v pohodě. Další nálož trpaslíků posilující už tak početnou frakci se vždycky hodí. Vcelku dobré zakončení hobití ságy neurazí, ale úvodní část se mi líbila trochu víc.

Hodnocení hráče: Docela vyzdvihovaná krabička. Nejspíš proto, že potěší silnými a dobře fungujícími kartami zejména trpaslíků a medvěda. Mohlo by se zdát, že questy obtížnostně zničí tématické decky, které navrhuje sám výrobce v pravidlech a že se jimi snaží podkuřovat novým zákazníkům. Ani náhodou! Jakmile se na vás vyvalí tři bossové a začnou vám cpát charaktery do pytlů, je jasné, že tohle je klasický Lotr. Tři questy jsou i přes drobné nelogičnosti skvěle navržené a vcelku přesně sledují a evokují téma. První se dá hrát více způsoby, druhý je klasická vyvražďovačka s dobrou rytmikou připomínající Sedmé podlaží. A třetí hádankový vás i přes skvělou myšlenku nejspíš vytočí. Jde bohužel o další scénář z řady "rozšiř svůj cardpool, aneb tvoje prachy nám nesmrdí", který vás donutí hrát s velmi, velmi specifickým deckem, jehož logiku je bez potřebného množství karet v podstatě nemožné udržet, pokud se nechcete spoléhat na náhodu, o níž Lotr sympaticky nikdy moc nebyl. Škoda prohnilé třešničky na dortu.

Hodnocení hráče: Velmi příjemné překvapení. Arkhamovský Jeremy Zwirn tady křísí Newmanův odkaz z populárního Dream-Chaser cyklu. Na to, že jde o separátní scénář, nejde o nijak bestiálně náročnou záležitost. Scénář na poměry Lotra výborně škáluje v dokonce libovolném počtu hráčů. Autor s sebou totiž z Arkhamu přitáhl per player panáčka. Bravo. Extra pozdě, ale přece. Hratelnost i variabilita je skvělá jak na straně scénáře, tak i na straně hráče(!). Finální boss je impozantní. Produkčně scénář už tradičně vypadá krásně. Maličko zamrzí jen občasný recyklát artworků z Dreamu. Hodně zajímavá je i Contract karta, jejíž logika obrací některé zažité herní stereotypy na hlavu. Rozhodně pozoruhodný mechanismus u něhož ale není jisté, jestli tvůrci dohlédli všechny důsledky takhle mocné karty ve všech scénářích. Každopádně se toho nebojí. Dreadnaught je po dekádě existence hry překvapivě čerstvý produkt, který přináší to nejlepší nejen z Lotra, ale i špetku nových nápadů...jako příslib do budoucna?

Hodnocení hráče: Herní karty jako v každé sága edici obsahují klasiku pro níž určitě najdete místo. S dobrodružstvími je to trochu horší. Mrtvé močály nebyly můj favorit ani v knize, filmu ani v původním cyklu. Tady je to trochu přiostřená verze, která stejně nějak není tahounem. Lepší než původně, přesto jen mírný nadprůměr. Odstřelovaní Haradských na křižovatce je mechanicky jednoduchý scénář s opravdu podivným balancováním. Těžký z definice. Navíc docela plivanec do tváře menšímu počtu hráčů, sólistům zejména. Závěrečná Odula je taktéž vcelku náročná, ale aspoň velmi pěkně prodesignovaná. Setkání s Nazghulem, kooperace s Glumem, dynamická práce s obtížností a pak samotný útok. Opravdu pěkná ekvilibristika a top kvalita v rámci celé hry. Jako celek ale bohužel trochu slabší než předešlé části ságy.

Hodnocení hráče: Nejkontroverznější krabička ságy. Přináší asi nejmenší hodnotu v hráčských kartách, které měla sága jinak většinou výtečné. První scénář ve věži ještě upomíná na standardy otevíráků minulých. Ale poslední dva epické scénáře výrazně vybočují. Druhý se odehrává pře branami Mordoru a jako standalone nedává vůbec žádný smysl. "Funguje" v kampani, kde se přenáší dosažený výsledek, ale ani to není hlavní záměr. Závěr je totiž primárně designovaný jako epický mutiplayer, kde dvě skupiny hráčů hrají poslední dva scénáře paralelně. Což mi přijde jako skvělý nápad, který ovšem moc neocení sólo nebo dvoj hráči. Protože na tohle je prostě potřeba víc lidí, kteří navíc mají silné balíky a umí hru dobře hrát. Triviální ten závěr věru není. Formálně mi to přijde jako dobré rozloučení, ale je fakt, že se k němu vracím málo, protože jeho design ho vyčleňuje spíš na speciální příležitosti.

Hodnocení hráče: Platí v podstatě to samé, co pro první krabici ságy, akorát že tady je to ještě více kontrastující díky přímému srovnání. Protože obdobná témata už byla zpracována ve druhém cyklu. Cesta z roklinky, střetnutí se strážcem i průchod Morií a úprk před Balrogem z toho ani tady nevychází lépe. Nejsou to špatné scénáře, ale působí přece jen poněkud telegraficky. Rozbití společenstva je pak velmi zvláštní počin, hodně úpící po pravidlovou komplexností návrhu. Hráči tu víc studují pravidla scénáře, než aby hráli. Opět tedy moc málo prostoru pro mnoho událostí. Hráčské karty jsou velmi zajímavé. Gandalf je promakaný a zábavný hrdina mající ovšem výrazné limitace. Ve výsledku nenabízí nic co by nezastoupily karty z prvních dvou cyklů. Obtížnost je nadprůměrná ale nijak záludná. Pro úspěch jsou potřeba spíše než vyprofilované, prostě jen silné a efektivní balíky. Pěkný počin, který opět nepřesahuje to nejlepší co v rámci hry vzniklo.

Hodnocení hráče: Cyklus, který mohl být po Grey Havens tématicky exotickou dvojkou, se ukázal býti rozčarováním, hlavně pro autorskou libost v hráčově utrpení. Šrouby se utahují hned od začátku na obou úrovních. Příběhové i herní. Zatímco v GH jste měli pocit pána vod honícího padouchy a užívali si dobrodružný feeling hraní, tady naopak neustále někdo honí vás. Atmosféra zmaru přežití je podtržená krkolomně naroubovanými mechanikami s nimiž se autor snaží komplikovat jinak triviálně lineární questy. Hra je obtížná takovým primitivním hrubým způsobem, kde designér neustále svévolně mlátí hráče po hřbetě klackem. V jednu chvíli vám kupříkladu na začátku mise sebere všechny tři hrdiny. Debil. Jediný opravdu pěkný úkol byl lov na slona. Jinak mě to nebaví a fakt mě to dost mrzí, protože Harad má své kouzlo, které ale Caleb skrze svoji nihilistickou obsesi znepřístupnit hru úplně zabil. Dostat tohle do ruky Matt, bylo by to o něčem jiném. Jenže když dva dělají totéž...

Hodnocení hráče: Opět docela slušná krabička i když to zpočátku moc nevypadá. Trapák Caleb se zase ukázal. Boss hned na začátku. Skřeti sprintují jak najatí bez toho, aby měl hráč možnost náskok rozumným způsobem stáhnout. Všechno je na konstantách, takže se běží stejně ať jste jeden nebo čtyři. Etalon nezábavnosti spadající do škatulky scénářů, které jsem si pracovně pokřitil jako "zmrdské". Obrana Helmova žlebu už je jiná. Výborný nápad s otočením herní logiky, kdy se hráč brání scénáři funguje opravdu skvěle. Škoda, že ho hra obecně víc nevyužívá, protože tahle idea by se dala dobře vytěžit. Tady je to realizované bohužel v docela náročném podání, asi ne pro kdejaký balík, či začínajícího hráče. Ale stejně je to moc pěkný. Dobývání železného pasu za asistence Entů je snažší, ale taky dost fajn. Herní karty super. Stínovlase, Hámu, nebo Quickbeama upotřebíte. Každopádně přituhuje. Bez většího cardpoolu bych tohle hrát nechtěl.

Hodnocení hráče: Po stránce hráčské asi nejde o nutný must have cyklus, protože card pool skrze hodně hráčských doom karet, nebo specifické hrdiny (Galadriel, Gríma), spíš ozvláštňuje, než že by ho zásadním způsobem rozšiřoval. Je ale postavený na poutavém a o proti minulým cyklům skvěle napsaném příběhu z pera Arkhamovského psavce Matta Newmana. Příběh má zvláštní patinu a evokuje otázky, protože hráč samozřejmě ví, že pomocí Sarumanovi pomáhá potenciálnímu zlu, když zatýká skřetího velitele, sjednocuje kmeny, nebo hledá odkazy starobylého kováře. Scénáře jsou náročné a cyklus určitě není pro začátečníky. Je tu ale znát snaha škálovat (občas - kurva chlapi, sice krásní, ale zase tři bossové na jednoho...?). Skrze často používanou mechaniku timerů pak hra prověří hráčův balík nejen po stránce síly, ale i dynamiky. Isengard sice nevede hitparády, ale mě se to fakt líbilo. I z dnešního pohledu má co říci a hodnoceno optikou času to byl další mohutný vývojový krok celé herní série.

Hodnocení hráče: Reminiscence na první cyklus Lotra se točí kolem hráčských karet mužů z Dolu, kteří jsou v pohodě, fungují out of the box, ale zůstávají v celé hře jen minoritní skupinkou a nepříliš důležitou frakcí. Příběh hráče vezme do pustiny železných hor a temného hvozdu. Ne že by nebylo co opravovat, leč Caleb dělá skoro stejné chyby i po takřka dekádě od prvního cyklu. Nejsou tu sice vyložené podrazy, ale tradičně škáluje scénáře jen v případě největší nutnosti, s oblibou se prohazuje encounter balíkem, což je mechanika stranící většímu počtu hráčů. Klidně vám na začátku hry náhodou vyloží Hill trolla (oups), nebo lesního pavouka (zase?), což může být důkaz nostalgie, nebo taky vyschlé studnice nápadů. Deluxe má nějakou standardní kvalitu, příběhově je celkem pěkně završená, ale na důstojnou soudobou opravku Mirkwoodu je to po Dream-chaseru moc málo. Není to tak invenční, aby mě to pudilo v cyklu pokračovat. Po závěru ságy si kladu otázku, jestli byl tenhle cyklus ještě vůbec nutný?

Hodnocení hráče: Byly cykly, které mě tématicky nechytly, ale hráčské karty přecejen přesvědčily ke koupi (Ered Mithrin). To ale nebyl případ Angmaru, k němuž jsem se dostal vlastně až v reedici a i tak mě to do extáze nedostalo. Jistě. Větší cardpool, lepší cardpool. I nepodstatné karty dokáží ve správných situacích, nebo scénářích zachránit den. Pravdou ale je, že tenhle cyklus nabízí kromě asi dvou excelentních taktických karet, jednoho zeleného enta a Arwen a její karetní synergie, spíš průměrnou sadu. Pro zpestření, nebo lepší tématiku dobrý, ale podle mě nejde o must have.

Hodnocení hráče: Pravidlově jednoduchý, rychlý karetní management zdrojů evokující souboj s neprostupnou džunglí při hledání ztraceného města. Hra je v podstatě abstraktní a není těžké sklouznout jen ke kontrole několika málo symbolů. Produkce je ovšem tak nádherná, že tématem hry hráče doslova oslní. Krásné velké karty s vizuálem vycházející z evropské školy komiksu patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co můžete v deskoherním světě vidět. Hraní je vlastně takové malé puzzle. Hra je určená hlavně pro kooperaci. Z ní vycházející solo je trochu divné a skrze náhodné hraní karet a chybějící volbu obtížnosti dost obtížné. Kompetetivní mód vypadá zajímavě, ale nezkoušel jsem ho. Pokud máte rádi rychlé dobrodružné karetní hříčky ve stylu Friday, tak The Lost Expedition určitě potěší.

Hodnocení hráče: Vcelku nutné rozšíření, které v několika málo kartách výrazně upravuje původní hru a obsahuje čtyři volitelné módy. The Fountain je přídavný set karet, který tématicky rozšiřuje hru o hledání fontány mládí a zdvihá její obtížnost. New Friends pak přináší tři průvodce, kteří průchod džunglí naopak usnadní. The Mountain výrazně mění terén džungle a hru velmi příjemně osvěžuje. The Mark je srandička, při níž může vaše postava zmutovat do podoby pralesního démona, což má své výhody a nevýhody. Expanze vytahuje hodnocení původní hry o stupínek výše. Pokud hrajete základ, není nad čím váhat.

Hodnocení hráče: Fantasy euro s malým podílem náhody schovaným ve stavbě mapy, herních kartách a kostkách many. Velká část hry je počítací a náročnost není ani tak daná pravidly, která jsou srozumitelná a dobře napsaná. Ale kompelexností hry samotné, která dokáže vytvořit opravdu zapeklité situace. Ačkoli jde o fantasy, není tu příběh. Scénáře tu mají význam modifikovaných pravidlových rámců s různou velikostí, délkou a obtížností. Variabilita vypadá dost nekonečně. Přesto, že se tu buduje balík, deckbuilding tu hraje roli dost minimimální. Hra je exemplární ukázkou designerského mistrovství a čistoty, kdy mechaniky prefektně korelují a samy o sobě baví. Mage Knight celkově působí dost návykově. Záporem je rozhodně nutná časová investice do herní doby, která ještě roste s počtem hráčů. Ultimátka je obsahově i fyzicky obrovská. Což už je myšleno skoro jako zápor. Ač jsem kompletista, tady jsem si naprosto jist, že budu rád, když ze hry kdy uhraju 10% obsahu.

Hodnocení hráče: Zábavná dynamická mlátička pro masové publikum poskytující překvapivou variabilitu, modulárnost a i když se to opticky nezdá, tak i poměrně hodně obsahu. Hra rozhodně zaujme vyvážeností. Nenajdete v ní zbytečnou kartu a i to co jste před tím ostentativně zahazovali vám může ve vhodném kombu, nebo při správné příležitosti doslova zachránit život. Řežba je to správně marvelovsky frenetická a hraje se do posledního hitpointu. I skvěle rozehraná bitva se může během chvíle zvrtnout a prohraný zápas lze otočit. Přesdržkovaná se nezdržuje zbytečným příběhem, což zesvižňuje už tak svižnou hru a trochu potírá LCG prvek, kde vás k dokupování tlačí spíš osobní sympatie k hrdinům, než touha vědět jak to bude dál. Jedinou úlitbou instantní přístupnosti hry je tak jen trochu omezený deck building postavený na bázi celých bloků karet spíš, než na úrovni detailního vymazlení kartu po kartě. Zamrzí tak jen málo padouchů, což opraví první velká expanze a malá korelace hráčů. To z ní dělá spíš sólovku.

Hodnocení hráče: Dvě nové výtečné postavy, které by se klidně mohly prodávat jako samostatné balíky a ještě by byly z těch nejlepších. Pět obtížnostně dobře odškálovaných byť trochu plochých padouchů nedosahujících kvality těch ze samostatných scénářů, z nichž ale někteří nesou vcelku zajímavé myšlenky. Jedna, dvě designové podpásovky a nedotaženosti s nimiž si autoři autoři nedali práci, nebo si usnadnili život a "scénář", který působí ze strany autorů jako výsměch. Pro fanoušky hry jasná volba nejen z pohledu cena výkon. Expanze, která hru výrazně neposouvá, ale dodává kvalitní nálož téhož.

Hodnocení hráče: Nadšení. Silný tří polohový hrdina překvapí vyvážeností hrdinských variant, které jsou za určitých okolností stejně silné. Tvůrci se poučili ze zpraseného Thora a nemastného Hulka. Ant-Man má stejné limitace jako oni, ty však postavu neparalyzují. Naopak hráče přirozeně navedou do taktizování, čímž dramaticky zvyšují zábavnost a hratelnost postavy. Hrdina je sám o sobě vhodný na sólo, což ještě umocňuje výchozí leadership aspekt. Manipulace s egem většinou vede na postavu náročnější, tady je však zakomponovaná tak přirozeně, že je postava vhodná i pro začátečníky, kteří se na ní tuhle taktiku dobře naučí. Diskutabilní je zařazení nového klíčového slova team up, které pravidlově předepisuje propojením s jiným hrdinou, což dosud bylo jen neformálně dané designem. Jedná se sice jen o jednu kartu propojenou s Wasp, bez níž jí nezahrajete, ale je to finančně nebezpečný precedens :-) Karta hrdiny je sice impozantní, ale blbě se obaluje a není úplně praktická. Lepší řešení mě ale nenapadá.

Hodnocení hráče: Pokud máte rádi tuto postavu a rádi při hraní taktizujete, není absolutně nad čím váhat. Hlavní síla Black Widow tkví v přípravných kartách s nimiž skvěle operuje zejména během tahu padoucha. Hra za ni je hodně o předvídavosti a trvá déle, než si hráč postavu zažije. Satisfakcí je pak úžasný elegantní tanec mezi výpady protivníka. Black Widow není úzkoprofilová. Má vyvážené staty, takže umožňuje vícero strategií hry a díky tomu jde vcelku v pohodě upravit i pro sólo hraní a různé aspekty. Díky specifické taktice a menšímu počtu hitpointů to ale není charakter úplně pro začátečníky, protože už vyžaduje jistou zdatnost při manipulaci s alteregem. Zdaleka ne nejsilnější ale vzácně stabilní charakter s netypickým stylem hraní hodící se zejména pro dlouhé bitvy.

Hodnocení hráče: Cap je právem legenda. Hodně mocná postava s mnohostranným využitím silná v útoku i obraně. Capův štít je malý zázrak, který nejen že zvyšuje obranu, ale dává také zpět odražené údery. Cap samotný pak vyniká svou zdatností, takže při odhození jedné karty může hrát znovu. Nezapře se jako vůdce jakékoli úderky a skvěle se hodí i pro sólo hraní. Jeho balík funguje se všemi aspekty, tudíž si ho užijí i zkušení hráči a má nadprůměrné množství životů, takže se dá doporučit i pro začátečníky. Legendární skvěle vyvážená postava takřka bez limitů. Jestli koupit jen jeden Hero Pack, tak rozhodně Captaina Americu.

Hodnocení hráče: Cyclops baví. Leadership není můj úplně oblíbený aspekt, ale Scott s ním pracuje v rámci svého tématu trochu jinak, než ostatní. Má sice uvolněnou skladbu balíku na různé aspekty spřátelených charakterů, ale hlavním rysem jeho velení jsou Tactics karty, které lepí na nepřátele. Usnadňuje tak hru sobě i kolegům a zároveň může díky nim velmi efektivně útočit svým noktovisorem. Víceúčelovostí připomíná Capa. Jeho taktiky jsou zábavné, ale nikterak těžké na naučení. Jako postava je silný a stabilní. I když je jeho základní filosofií práce v týmu, dokáže nepřátelům vzdorovat vceku bez limitací i sám. Výchozí balík v pohodě šlape, ale je dostatečně modifikovatelný i pro pokročilejší hráče. Určitě jedna z postav, které se nevyplatí minout.

Hodnocení hráče: Překvapivě mocný hrdina, který i přes mizivý útok zastane v boji poměrně hodně práce. Jeho síla je postavená na několika těžkotonážních kartách, zábava pak spočívá v tom ho udržet naživu, než tyto karty přijdou. Což není zase takový problém. Používá se k tomu manipulace s kartami stavů a počtu karet na ruce. To značně rozšiřuje dynamiku postavy a vytváří podmínky pro zábavné hraní, kde je Strange nezřídka pánem situace. Charakter mocného kouzelníka marvelovského univerza je tu designem vystižený dost přesně. Postava funguje stejně dobře samostatně i jako podpora a za chvíli si jí osvojí i mírně pokročilý hráč. Ti zkušenější se pak leccos naučí z jeho základního balíku, který je na rozdíl od Thora celkem dost brilantně postavený. Výjimečně kvalitní balíček, který musí ocenit i hráči co Dr. Strange, nebo obecně magii moc nemusí.

Hodnocení hráče: Saalis a Beholder to vystihli přesně. Drax je zajímavě navržený hrdina, který zaujme zejména útočností v obraně. A to jak díky svým kartám, tak díky kartám svého obraného aspektu. Není nijak komplikovaný na ovládání, ale má několik základních nedostatků. Zcela nesmyslný hand size 4 v hero formě (alter ego má běžných 6) působí při hraní jako koule na noze, kdy máte neustále pocit, že vám chybí karta, nebo zdroj. Přitom se nezdá, že by postava byla až tak přesílená, že by to bylo nutné řešit takhle drasticky. Druhá věc je neschopnost práce základního balíku v sólo módu z důvodu nedostatečných možností řešení hrozby, což se pravda dá řešit jeho přeskládáním. Tam ale přijdete o část hezky našlápnuté mstivé filosofie. Podobně jako Hulk je to zajímavý experiment, ke kterému se mi ale moc nechce vracet.

Hodnocení hráče: Souhlasim s hodnocenim Beholdera :)

Hodnocení hráče: Na papíře skvěle vypadající postava, která v reálu funguje snad ještě lépe než se čekalo. Je absolutní královnou Galaxy cyklu a jedna z nejlepších postav ve hře vůbec. Má vyvážené staty, maří když mlátí a naopak. A stejně jako Spider-Woman rozbourává hranice mezi aspekty. Na rozdíl od ní, ale nemá aspekty zadrátované přímo v kartách postavy, což jí dává netušené taktické možnosti. Občas žasnu z jakých situací se jí daří vymotat. S Gamorou se vám rozhodně nestane, že nebudete mít co zahrát jako u Hulka. Naopak. Místy nebudete vědět co hrát dřív a optimální tah s ní je v každém kole něco jako malé puzzle. Gamora je snadno osvojitelná. Užijí si jí všechny typy hráčů a decbuildeři z ní vytáhnou ještě mnohem víc. Výchozí deck je skvěle funkční, což je v tomto případě skoro škoda, protože tahle postava ke skládání balíků přímo vybízí. Pro reakční milovníky situačního hraní jasná volba. V tandemu s Gamorou ultimátní zábavné kombo srovnatelné s duem Ant-Mana a Wasp. Bravo!

Hodnocení hráče: Nevyzpytatelná náhodou řízená postava dotlačená na hranu. V některých momentech je extrémně mocná a místy zase trochu bezmocná. Hulkova síla tkví v ohromné základní síle, zdraví a několika bojových kartách. Pokud vám ale tyhle karty nepřijdou ve správný čas, nebo ve správném rozestupu, jste v troubě. Největším problémem Hulka není THW 0 (na to má jiné karty), ale pouhé čtyři karty na ruce a hlavně skutečnost, že MUSÍ zahodit po tahu všechny karty. Což efektivně znemožňuje jakékoli plánování. Zatím co ostatní vesele taktizují možnosti, Hulk se zmateně potácí po bojišti a snaží se zahrát aspoň něco. Pokud se však zadaří, satisfakce je obrovská. Jako podpůrný charakter funguje skvěle. Na bleskové sólo zápasy zejména na nižší obtížnosti je v pohodě. Do kampaně, nebo delší scénáře, kde potřebujete stabilní výkon postavy se moc nehodí. Není náročný na obsluhu, takže ho hravě zvládne i začátečník. Designově dokonale vystižená, herně však ne úplně zajímavá postava pro hráče, kteří rádi DRTÍ.

Hodnocení hráče: Docela milé překvapení. Ač to tak na první pohled nevypadá, tak asi dosud nejlépe zvládnutá verze Iron Mana ve hře. Iron Manka má sice taky pomalejší náběh, ale na rozdíl od originálu je i sama o sobě použitelná už od počátku i když trochu limitovaně. Jakmile se podaří upgrady, vyloupne se jako schopný a na aspektu nezávislý univerzální charakter, který obstojí v týmu stejně jako solo. Progrese postavy je při hraní dost pěkně cítit. Výchozí deck by chtělo maličko přebudovat s ohledem na zdroje a rychlejší akceleraci upgradů. Jinak ale fajn postava pro ctitele létajícího plechu. Určitě lepší než Warmachine a použitelnější než Iron Man.

Hodnocení hráče: Genialita strategií Ms.Marvel mi nějak unikla. Její těžiště rozhodně není v podprůměrných statech ani úžasných kartách postavy, ale spíš ve schopnostech postavy brát zahrané karty zpět do ruky a v upgradech, které jsou ale z velké části netradičně navázané na alter ego, takže hráče čeká brutální převlíkačka z jedné strany na druhou. Je sice fajn, že nejde o klasicky lineární postavu, ale když mě prostě nebaví hrát celou hru jedny a ty samé karty a furt kontrolovat jakou barvu roztomilých bombarďáčků mám zrovna navlečenou, nebo se donekonečna prohazovat balíkem. Ms.Marvel je vyloženě pro experimentátory a marvel gurmány, které už tradiční postavy nudí. Nedoporučil bych jí začátečníkům, její výchozí balík není nijak oslnivý a sólovitost je diskutabilní. S dobře složeným balíkem snad. Na můj vkus až moc karetní postava, která mi nesedí ani tématicky.

Hodnocení hráče: Mutanti jsou po pavoucích moje tématická dvojka a nová kampaň mi sedla úplně stejně jako pavoučí expanze. Colossus sice trochu zklamal jako čtyřkový mlátičkový hrdina, ale Shadowcat hodně potěšila. Její schopnost je stejná jako u Visiona, jen pojatá úplně jinak. Strategičtěji a zábavněji. Kampaň se nese v nekomplikovaném duchu Sinster. Padouši jsou tady tuhý (doslova), ale vcelku se dají uhrát. Potyčka se Sabertoothem útočícím na senátora, nebo obrana sídla X-Manů, jsou klasické zábavovkové scénáře. Master Mold je hodně o robotích minionech s nimiž ale pomůže nečekaný spojenec. Docela dost drsný mi přišel hned druhý scénář se sentinely a pak samozřejmě Magento ztížený nutností dobytí jeho pevnosti na orbitě. Jinak jen vcelku fádní extra tuhej nařachanec typu Thanose. Příběh je typicky triviální a překvapí snad jen otevřeným koncem, který napovídá že s mutanty ještě není hotovo. Marvels si drží laťku nastavenou předchozím cyklem jen s obměněným tématem.

Hodnocení hráče: Papírově postava hodně podobná Black Widow s jen trochu upraveno dynamikou tech udělátek, které se tady vyhodnocují na začátku tahu. Opticky tedy žádný zázrak a nóvum, ale herně reálně jedna z mých nejmilejších postav, která je při správném a důsledném hraní jejích karet překvapivě efektivní (pravda, která není?). Nízké ceny karet postavy, navádějící k jejich četnému použití a dobře složený výchozí balík zajišťují prostý fakt, že za Nebulu se zkrátka dobře hraje. Plánování i vyhodnocení akcí je přehledné a dělá postavu přístupnější beze ztráty strategické hloubky. Rozhodně lepší a funkčnější postava než Black Widow. Postavená na podobných principech, ale o dost hratelnější

Hodnocení hráče: Mlátič s přilbou a zajímavou prací s žolíkovými zdroji. Nova je v před konstruovaném balíku vcelku dost disbalancovaný a úzkoprofilově zaměřený charakter, který se hodí hlavně do tandemu s nějakou schopnější justice postavou. Sám o sobě je docela slabý, ale dokáže vygenerovat poměrně dost velkou energetickou bombu a to i vcelku zadarmo. Problém je velká návaznost jeho úderů na základní akce charakteru a menší přirozenou schopností zvládat hrozby. V solu se hodí jen proti málo plánujícím padouchům bez nohsledů, které potřebujete instantně a co nejrychleji ubít. Postava je určitě hodně aspektově závislá. Nova se dá skrze univerzální specializaci na zdroje výrazně modifikovat po přeskládání balíku, takže nejspíše vzruší deck konstruktéry, ale to je bonus spíše nad rámec hodnocení expanzního decku. Charakter, kde hodně závisí na způsobu užití.

Hodnocení hráče: Tématicky pěkně zvládnutá postava, jejíž schopnost se točí okolo eventu s Dark Pheonix, kde se Jean od kladné postavy přikloní ke zlu. Hráč při hraní za ni vyvažuje její temnou a světlou stránku. Temná exceluje v útoku, světlejší se hodí k potírání hrozby. Změna stavu není automatická, jako v případě Shadowcat a hráč vědomě koriguje přesvědčení postavy podle potřeby. Je to vcelku zajímavý koncept hezky reflektující komiksovou předlohu. Chce to ale tréning správné volby bodu zvratu a trochu herních zkušeností. Shadowcat je v tomhle dynamičtější a líbila se mi už na první dobrou o trošku víc.

Hodnocení hráče: Jedničkový hrdina. Sympatický rychlík s velmi jednoduchou základní schopností, která je tu designově dokonale vystižena. Quicksilver je založený na podobně tankovací filosofii jako Spider-Woman. Na rozdíl od ní je ale podstatně výkonnější a jde vytočit až na 16 damage v jediném kole už v základním balíku. S úpravou balíku ještě o mnoho více. Zní to krásně, ale reálně je Pietrův výkon jeho největší herní slabina. Hra za něj degeneruje do podivné parfráze na karetní worker placement, kde hráče v podstatě nezajímá co se děje na plátně a jediným cílem je ze sprintera vymačkat co nejvíc exponenciálního výkonu bez nějaké hlubší herní strategie. Spider-Woman, která měla svůj výkon opřený o aspektovou variabilitu přirozeně vybízela k deck buildingu, strategické úvaze co kdy zahrát a pestré variabilní hře. Tohle je rychlokaretní řežba jen o trochu zajímavější než hulkovské čekání na smash. Protože tady se pořád něco děje. Formálně povedený rychle osvojitelný hrdina s limitovanou zábavností.

Hodnocení hráče: Zajímavě designovaná postava fungující na jednoduchém principu mistryně superhrdinského aikida. Pro útoky na nepřítele využívá jeho vlastní boost. Čím silnější nepřítel, tím větší rány. Scarlet je jako postava překvapivě efektivní, není vůbec těžká na naučení a i když je to někdy trochu víc náhodnější, je zábavné za ní hrát. Navíc má k ruce parťáka Quicksilvera s oslňujícím výkonem. Se svým výchozím Justice deckem si ovšem poradí v pohodě i sama. Nízký útočný stat tentokrát vůbec nevadí, protože ho stejně nebudete chtít použít. Skvělý závěr druhého cyklu Marvelské ságy nedělající ostudu svým hmyzím předchůdcům. Jestli něco do Marvelu, tak rozhodně komplet Skullův cyklus se všemi postavami.

Hodnocení hráče: Po dvou cyklech krabička v níž jsem se zase trochu našel. Nejen tématicky, ale i obtížnostně. Spideyho protivníci sice nejsou žádná ořezávátka a každý z nich má svůj škaredý, většinou dobře patrný, rys (Sandman líčí na pozadí past, Venom se mstí, Mysterio plevelí balík hráče encountery, Goblin operuje nad více lokacemi), kterým potrápí, ale oproti předchozím dvěma cyklům mi to přijde trošku vstřícnější. Scénáře jsou typicky jednokartové a zaměřené buď hodně na boj, nebo hodně na hrozbu (šestka) na což se dá dobře připravit. Sinster je jakž takž hratelná i s před připravenými hrdiny z nichž Morales je fakt pěkná inkarnace spideyho hezky pracující se stavy a Gwen trochu méně uhrančivá postava vhodná spíš jako doplněk (ale pořád lepší než to co asi přijde dál). Oproti příběhově pěkným Guardians a slušnému Titanovi tu zamrzí slabší kampaň, která je tak na úrovni Skulla. Možná ani to ne. Pokud vás neirituje vyhrávat pomocí spider prasete, které hryže protivníka do ruky, tak asi v pohodě.

Hodnocení hráče: Super robůtek. MJ má i v Marvelu skvělé nápady. Rozdělení alter a hero karty tady funguje skvěle tématicky i herně. Hand size staty vypadají děsivě, ale v reálu není problém zahrát cokoli, co je potřeba. Jen je nutné se občas zamyslet. SP působí jako dost samostatně stojící postava vypadávající ze zažitých mustrů. Docela závisí na svých upgradech a přijde mi, že aspekt tu ustupuje trochu do pozadí a je spíš platidlem. Případný deck building tu bude, stejně jako hraní za tenhle charakter, trochu specifičtější než bývá zvykem. SP mi nepřijde jako výrazně přesílená postava, ale je vcelku univerzální. Možná, že je spíš z těch maličko slabších (řekněme B tier), je ovšem skvěle navržená a hraní za ní je zábava. Rozhodně svěží vítr v marvelovských vodách a hezká demonstrace funkční postavy s extra podstřelenými staty, které jsou vyvážené chytrým designem. Všichni marvelovští čtyřkaři se od ní mají co učit.

Hodnocení hráče: Tak tohle mi těžce tématicky nesedlo. Na první pohled nic moc postava s infantilním tématem nutící hráče říkat klišovité fráze, takže u hraní vypadáte jako idioti. Po pár zahráních ovšem překvapivý badass. Porker je dost neohrožený a naprosto nemá problém s hrozbami. Když ho někdo mlátí, jen ho tím posiluje. Body z útoku nepřátel používá k posílení svých karet, nebo je může použít jako zdroje. A je skrz upgrady a vyšší hitpointy tuhej doslova jako prase. Ve výchozím justice decku, kde funguje jako thwarter jsem měl trochu problém s nižším útokem, který zajišťují pouhé tři karty takže hraní s ním bylo trochu zdlouhavější, ale dokážu si představit, že v agresi může být tohle individuum docela nebezpečnej parchant a to i v sólu. Nesympatická, ale zarážejícně efektivní postava.

Hodnocení hráče: Často propíraný mechanismus na postrkování štěstí mě u Star Lorda dlouho odrazoval, protože patřím k těm, co si nespočítají, to nemají. Zbytečně. Je to spíš výrazný bonus ale postava na něm nutně nemusí stát. Opatrníčci s menším nadáním pro štěstí ho mohou bezpečně použít klidně jen k dorážení padoucha, pokud nechtějí zbytečně riskovat. Jinak se dá hrát klasika. Stěžejní jsou tu totiž, stejně jako u Venoma, Petrovy pistolky. Quill je ale oproti Flashovi mírně disbalancovaný. Je maličko silnější v útoku, ale slabší v obraně a odolnosti. Užijí si ho i začátečníci, dá se hrát bez problémů sólo a je to jedna z mála postav, která bude těžit v sólu z ochranného aspektu, ale jeho výchozí deck s aspektem vedení mi přišel sice tématický, ale dokonale významově prázdný. Jinak je to solidní svižně hratelná postava s originálním nápadem. Paráda. Akorát má docela brutální nemesis.

Hodnocení hráče: Milé překvapení. I když to papírově moc nevypadalo. Storm a její manipulace s počasím je vcelku dost silná a vybalancovaná postava s jasně průhledným a dostatečně hlubokým strategickým rámcem. Bude fungovat dobře sama, ale největší význam má ve více hráčích, protože mění prostředí i pro ně. Není sice úplně pro začátečníky. Je třeba myslet tah, dva dopředu. Není to však nic, co by s trochou cviku nezvládl mírně pokročilejší hráč. Dokonalý protipól ze řetězu urvaného Logana. Spolu s Cyclopsem tvoří ultimátní dvojku pro hráče, kteří si rádi boj rozplánují a drží ho pod kontrolou. Rozhodně jeden z vrcholů šesté vlny postav k níž se rád vracím.

Hodnocení hráče: Dva typově dost rozdílné scénáře. V prvním, mechanicky docela originálním, hráč bojuje proti Goblinovi skrývající se za svojí civilní identitu, během níž páchá kriminální činnost jako businessman. Nápad je to tématicky i mechanicky moc pěkný, ale po několika zahrání bohužel až příliš čitelný a strategie proti padouchovi vcelku jasná. Rozhodně ale pochvala za dobrý originální pokus. Druhý scénář je klasickým ultronoidním prototypem silného (i když na první pohled to až tak nevypadá) padoucha s hodně miniony. Goblin se tam snaží rozšířit po městě mutagenní plyn přeměňující civilisty na jeho patolízaly. Určitě výzva a nic pro začátečníky. S odstupem času dobré a platné rozšíření základního cyklu.

Hodnocení hráče: Balík pro fanšmejkry (čti masochisty), kteří rádi tuní padouchy pomocí modulárních setů. Hood není nic jiného než vilejn vytvářející svorník mezi těmito sety s nimiž během hry aktivně pracuje. Sice to krásně tématicky ilustruje jeho snahu vytvořit si kriminální impérium. Mechanicky to ale znamená, že každý tah a někdy i několikrát za tah přimícháváte do encounter balíku nové karty, což je neskutečně opruzující mechanika, která navíc znemožňuje odhadnout další možné encountery a vnáší tak do hry výraznější prvek náhody. Přidružené sety navíc nejsou zrovna moc jednoduché a kdyby byla tužba, je možné boj ještě osladit novými patřičně přibroušenými verzemi standardní a expertní sady karet. Ne. Takhle daleko v MCH asi fakt nejsem. Ale pokročilým hráčům to snad bude vyhovovat.

Hodnocení hráče: Oproti předchozím monotematickým cyklům je Mad Titan zláštním mišmašem Avangers, Guardianů a Asgardu, což mě zajímá podstatně méně než následný pavoučí cyklus. Kvalitou ale nakonec vcelku přesvědčil. Z přibalených hrdinů zaujme Spektrum, jejíž moc je šikovně rozprostřená do jednotlivých forem a vyžaduje trochu strategické rozvahy. Pocitově mi sedí lépe, než třeba podobný Vison. Víceúčelový Warlock vypadá na papíře skvěle. Problém je, že nic ze všeho co umí neumí pořádně. Jako podpora do teamu snad, ale sám za sebe je zklamáním. Ze scénářů je překvapivě nudný hlavně titulní Thanos, což je jen vařbuch s rukavicí, který v zábavnosti nedosahuje ani sympaticky kouzlícího Ebonyho. Skvělé je pak dvoupadouchové obléhání věže Avangers a hlavně Hela, která vezme hráče na cestu Asgardem připomínající scénáře z Pána prstenů. Tvary měnící Loki je lepší, ale těžší variantou Thanose. Kampaň je v rámci možností fajn, ale není na ní takový tlak a není tak propracovaná jako ta z Galaxy's cyklu.

Hodnocení hráče: Hezký padouch střední náročnosti. Kang přijíždí na zemi jako dobyvatel, ale hned po prvním letmém vyklepnutí kožichu využívá multidimensionální trik přechodu do různých období. Celá třetí fáze se hraje v paralelních vesmírech. Hráči jsou v ní sami za sebe a snaží se opět spojit před velkou finální bitvou. Fakt pěkný multiplayerový mechanismus, který si ale nejvíce užijete v co nejvyšším počtu hráčů. Kang je (do)hratelný i v solu, ale základní mechanika je tam velmi zploštěná a ze scénáře tak využijete "jen" větší variabilitu. Jinak ale paráda.

Hodnocení hráče: Přirozené pokračování základního setu, kde byli padouši nedostatkovým zbožím, přináší čtyři nekomplikované avšak celkem trefně designované antihrdiny podepřené stejně triviálním scénářem jako je Rhino, jen naopak. On chce dovnitř, oni chtějí ven. Piledriver vrátí každou ránu. Thunderball přetáhne řetězem každého v dosahu, Bulldozer sází na drtivou sílu a Wrecklerovu útoku páčidlem je radno se bránit. Padouši jsou designovaní ke kooperaci, takže si hráče přehazují jak malinu a dohromady nejsou vůbec snadní. Obtížnost každého z nich se pohybuje zhruba kolem Clawa a ustát útok celé čtyřky byť na A obtížnost už chce zručnost a dobrý balík. Scénář je naštěstí velmi škálovatelný. Pravidla o tom sice zarytě mlčí, ale obtížnost je možné bez problémů podomácku upravit i ubráním členů čtyřky a když použijete u jediného člena party karty A i B a k nim přimícháte standardní sadu a nějaký fešný modul, dostanete jednoho plnohodnotného zlouna střední obtížnostní úrovně.

Hodnocení hráče: Thor je podle očekávání mocný hrdina, který si hravě poradí s patolízaly i silnými padouchy. Je tak mocný, až se toho tvůrci sami zalekli a přistřihli mu křidýlka na přilbě. Část jeho síly přesunuli do upgradů a trochu zkomplikovali použití kladiva, které sice tématicky zahazuje krásně, ale herně je to docela drahý špás. Navíc má omezenou výchozí velikost ruky. Thor se díky svým omezením nehraje dobře a pro nasazení v boji je, stejně jako Iron Man, v jinak svižné hře neskutečně pomalý a zpočátku neefektivní, navíc se opravdu profiluje spíš směrem k více poskokovým padouchům. Pro sólo je absolutně nevhodný. Chápu o co se designéři snažili, leč tak úplně se to nepovedlo a jeho výchozí deck je výsměch. Osobně si myslím, že Thor byl původně navržený pro survival aspekt který se do hry nedostal, tak ho na poslední chvíli přeskládali do agrese, která mu ale tak úplně nesedí.

Hodnocení hráče: Po kontroverzním Thorovi další Asgarďácká hrdinaka zaměřená na eliminaci poskoků. Není tak silná jako Thor, ale na rozdíl od něj má normální dobu náběhu a počty karet na ruce. Její klíčová schopnost na likvidaci slabších nepřátel je dostupná za všech okolností a nic jí výrazně nelimituje. Možná kromě menších statů obrany a maření plánu. Není úplně vhodná na solo hraní, ale jako bijec do týmu bez problémů svojí roli zastane. Asi ne láska na první pohled, ale ok v pohodě postava zejména na hromadnější genocidy zlounů.

Hodnocení hráče: Příjemný nekomplikovaný bijec patřící mezi střední váhu MC. Je to sice už druhý zbraňař v Guardian cyklu, ale na rozdíl od Reaccoona není úzkoprofilový. Vynikne zejména stabilitou, univerzálností a vyvážeností díky svým nevyčerpatelným upgradům. A nemá nijak brutální nemesis. Dobře se hodí pro sólo a díky vcelku snadné obsluze i pro začátečnické hraní. Na druhou stranu je sám o sobě trochu plošší - prostě jen boostování tech upgrady, takže pro nějakou komplexnější strategii se budete potřebovat opřít o aspekty, což zavání deckbuildingem (který bych rozhodně doporučil, defaultní balík pravděpodobně skládal nějaký troll bavící se vytáčením zákazníků). Venomova zábavnost se tak odvíjí od kvalitního decku. Zdá se že dobře funguje se všemi aspekty. Po perfektní Gamoře jasná dvojka v cyklu.

Hodnocení hráče: Vision je dobrá, vcelku silná, tématicky dobře vystižená postava, používající jednoduchý trik. A sice zdvojení mechaniky alter ega. Postavička má tradičně dva ego profily. Navíc ale operuje ještě ve dvou skupenstvích, kterým se podřizují i její herní karty. To s sebou přináší exponenciální herní možnosti, ale i omezení. Je potřeba se s ním naučit trochu hrát. Nezdá se že jde o začátečnický charakter. Na rozdíl od některých přímějších hrdinů dá někdy docela práci robota dokopat kam potřebujete a využít optimálně všech jeho možností. Hra za Visiona je tak trochu hra ve hře. Zajímavé, ale na můj vkus chvílemi trochu překomplexnělé a zdaleka ne tak fluentní jako tří polohový Ant-Man. Tam kde on jen přirozeně odkláněl strategické možnosti a ukazoval jinou perspektivu vás Vision při neodborné manipulaci prostě jen blokne. Postava pro myslitele, řešitele, eventuálně hračičky.

Hodnocení hráče: Nenadšení. Formálně nijak zvlášť závadný hrdina jehož klíčovou mechanikou je, že mu ubývají náboje, které hráč musí neustále hlídat. Nebylo by to asi tak špatné, kdyby jeho střelba měla zásadnější efekt, ale i při celkem silné schopnosti občasného masivního zranění se nemůžu obránit dojmu, že stejný, nebo podobný efekt se dá dosáhnout s některými jinými postavami jen za zdroje bez potřeby munice. Je to škoda, ale oprava Iron Mana opět moc nevyšla.

Hodnocení hráče: Na první pohled doplňkový hrdina k Ant-manovi. Ta dvojka do páru. Papírově slabší, se stejnou mechanikou, jen s inverzními rysy charakteru. Chyba! A velké překvapení! Wasp je naprosto soběstačná postava, která je stejně silná, ne-li silnější než Ant-Man. Oproti jeho strategičtějšímu přístupu k vedení táhne vosa víc na branku. Hra za ní je svižná a nepřekvapivě velmi rozmanitá. Překvapivě má ale široký záběr v boji proti jednotlivci i proti nohsledům a zvládá dobře i hrozby. Agrese nebývá úplně univerzální aspekt, ale v případě Wasp funguje na hranici možností. Geniální stavbu balíku podtrhuje poslední chybějící karta z řady The Power přinášející zdvojený zdroj pro základní karty s níž bude Gand..ehm..Nickův vstup na scénu navždy růžovější a nad níž zaplesá srdce každého deckbuildera. Nezdálo se to, ale Wasp je možná ještě zásadnější hero pack než Ant-man.

Hodnocení hráče: Velké těšení na tuhle postavu zchladila její až extrémní tématická přesnost. Logan má schopnost samoléčení vyváženou nutností platit za silnější útoky právě zdravím. Zní to sympaticky, ale praktické provedení je na můj vkus trochu zběsilé. Rosomák je v některých akcích neobyčejně výkonnou a vcelku i univerzální postavou, ale místy je dost nepředvídatelný. Často potřebujete zahrát nějaké unikátní kombo, což vás přivede na hranu. Plánovat se mi s ním moc nedařilo a celá hra je spíš o chaotické improvizaci a snaze vybalancování aktuální situace. Moc s ním sice neprohrávám (dost často fakt těsně), ale mám pocit, jako by si ta postava tak trochu dělala co chce a mě jako hráče i po mnoha hrách stále spíš vláčela za sebou. Oproti stabilnímu a vypočitatelnému Cyclopsovi naprostý protipól. Určitě se najdou hráči, kteří tenhle design ocení. Tématicky je vlastně naprosto geniální. Herně však osobně vyhledávám jistotu a kontrolu. Skrz obecnou povedenost postavy nemůžu hodnotit méně. Ale nesedí mi.

Hodnocení hráče: Původně jsem sice chtěl po pár hrách potvrdit zkazky, že jde o pouhý klasický kostkový dungeon crawler, kde hraje neotřesitelnou roli náhoda a hra má děsivý rozptyl závisející na kostkách. Chtěl jsem si stěžovat na nedostatečný vývoj postavy po stránce vybavení, rozmáznout zastaralost a syrovost mechanismů (jen si kopni deset let po vydání) a napadnout jednoduchý místy trochu nedoléhající scénář, kterému na dokonalosti přece jen coul zbývá. Jenže někdy kolem poloviny hry se něco stalo a já zjistil, že mě k sobě hra i přes kostkovou demenci a nerozmanité prostředí i nepřátele vnitřně táhne. A někdy kolem osmé kapitoly mi došlo, že jsem si ty moje čtyři myšky zamiloval. V závěru českého překladu Michal Šulc píše, že ho udělal s láskou. Přesně vím jak to myslel. Tohle je i přes veškeré objektivní nedodělky nádherná hra. Krásnější než Kolonie a možná i než Plyšová hlídka. Poklona panu Jerrymu.

Hodnocení hráče: Nádherná hra dotahující myšlenku dungeon crawlingu svého duchovního předchůdce Sorcerer's Cave do takřka uměleckých mezí, což podtrhává i podkladové téma založené na dvou epických básních ze 16.stol. Hráči tu neobjevují podzemí kartu po kartě, ale operují v matici tvořící mystický les. Základní mechanika, je absolutně triviální. Ďábel je skrytý v detailu, protože v lese narazíte na hromadu lokací, nebo jeho obyvatelů z nichž každý má specifický vzorec chování díky čemuž mystický les pod rukama hráčů doslova ožívá. Variabilitu podporuje rozmanitost hráčských postav, které mají různé herní cíle a přirozený RPG prvek skrze něž si hráč svou postavičku při průchodu bludištěm vylepšuje. Hra uhrane vnitřní magií snoubící triviální herní postupy s perfektně navrženým prostředím. Kombinace komplexního herního, i když pravda hodně na náhodě postaveného, zážitku dosaženého triviálními až nulovými mechanikami je fascinující. Hra z roku 1980 z níž se máme co učit i dnes.

Hodnocení hráče: Špičková simulace vývoje lidského druhu v období doby ledové. Tři druhy člověka, každý s jiným výchozím talentem, bojují o přežití s přírodou a zároveň kooperují i soutěží mezi sebou. Hra je hráčsky kontaktnější než bratříček Greenland a je díky ještě málo rozvinutým druhům pravidlově trošičku méně komplexní. Na druhou stranu má pravidla více provázaná a učící křivka pravidel, které je potřeba pojmout jako celek, je strmější. Jakmile ale zapadne poslední kostička, stačí bohatě soupis šesti fází tahu a přehled ikon. Složitostí se hra určitě nerovná sérii Bios, nebo některým hrám z rodiny Paxů, což jí dělá výrazně přístupnější pro širší publikum. To podporuje i sympatické skladné kapesní vydání do něhož se hra kupodivu vejde i obalená. Po všech stránkách bezchybná hra z níž se hráči i něco naučí o historii našeho vlastního druhu.

Hodnocení hráče: Chytře vymyšlená a krásně vyprodukovaná hra zaujme elegantně jednoduchými pravidly, které jsou ale dost komplexně zaklesnuté do sebe a potěší i šikovná práce s náhodou a obtížností. Řešení mimozemské invaze není až tak triviální a ačkoli je formálně sólo, určitě jde spíš o dvojkovku, protože tohle možná budete chtít s někým probrat. Obvykle tenhle typ her moc nectím a krabička je tak na můj vkus trochu obsahově přepálená. Kampaň bych nutně nepotřeboval a ke štěstí mi stačí pouze základní hra. Ale chápu hráče, kteří nebi dokáží propadnout. Parádní záležitost.

Hodnocení hráče: Úžasná desková hra, která si svou publicitu zaslouží zejména díky perfektnímu designu majícího schopnost konstruovat naprosto reálné a logické situace v takřka nekonečném množství variant. Herní deska při hraní doslova ožívá a několikrát jsem se musel ubezpečovat o tom, že je to skutečně JEN hra, protože situace, které v ní občas i přes všechnu nepravděpodobnost nastávají evokují podezření, že tvůrci při jejím vývoji použili nějaký druh magie. Produkce hry je skvělá a i fakt, že se nakonec z licenčních důvodů nejedná o Aliena autorům spíš rozvázal ruce, jejichž volnost využili doslova k hodinářském návrhu, kdy se hráč nestačí divit, jak drobný byť naprosto logický aspekt ve hře, může mít ve finále fatální důsledky. Nemesis je ukázka mistrného zvládnutí herního designu, kde hráč naprosto přirozeně píše příběh tím že hru hraje a nespoléhá se na fantasii autora. Bravo.

Hodnocení hráče: Skvělá kombinace Above and Below a Near and Far. Na jednu stranu docela fortelné stavěcí euro s vcelku jednoduchými, ale funkčními a v součtu docela i komplexními mechanismy, na stranu druhou vkusně zařazená mapa a RPG prvky. Body sice získáte hlavně za stavění, ale bez pohybu po mapě se nehnete z místa. A záleží i na módu hraní. Hra má dobře navržené oba aspekty a baví jak ve standardní stavěcí části, která je ale hodně mechanická, tak i v příběhovém módu, kde stavění trochu ustupuje do pozadí a RPG aspekt nabývá více na síle. Produkce je nádherná místy ale bohužel klouzající až za hranu přeprodukce a mapa i příběhová struktura je na tak opulentní počin až moc neměnná. Obsahu je ale ve hře tolik, že bez problémů vydá na vyšší desítky hodin jakž takž unikátního zážitku. Rozhodně povedená hra, která skončila hlavně díky zdařilému hráčtějšímu mechanickému základu hodně blízko mety Near and Far, pokud jí rovnou nedosáhla. Jako následník dvou předchozích dává dokonalý evoluční smysl.

Hodnocení hráče: Mechanicky pěkná a produkčně elegantní hra, která svůj potenciál promrhá právě právě přílišným fokusem na svou vymazlenou mechaniku. Ta nejvíce ze všeho připomene Plyšovou hlídku, ovšem s výrazně silnějším důrazem na rozvoj postavy a možná s lepší hratelností s více taktickými možnostmi. Co naopak úplně chybí je příběhová platforma, do níž se opravdu nedá počítat snaha o kampaň zřetězením prostředí, nebo pár dodatečných řádků na webu výrobce. Škoda. Dopsat příběh, očíslovat některé karty a spojit je do reálných scénářů a mohl to být Descent - The Card Game jak vyšitý. Takhle je to jen dobrý karetní dungeon crawler s trochu repetetivní znovu hratelností.

Hodnocení hráče: Nadšení. Mechanicky primitivní, svižně plynoucí hra, která dobře podchycuje téma a poskytuje na svou jednoduchost dost vnitřní komplexity, aby se hráč musel zamyslet. Něco si naplánovat a občas reagovat na neočekávané situace. Líbí se mi důraz na kooperativní složku hry, která je v podstatě nutností. I sólo je tu díky jednoduchosti tahu mnohem lepší obouruč, než to pravdivé. To jde totiž vyloženě proti kooperativnímu konceptu hry. Hra se sice může trochu ohrát, ale její variabilita je díky modularizaci docela dost velká. Jedinou výtku mám k produkci, která je sice pěkná a na stole téměř impozantní. Reálně mají ale zejména hrací desky hratelnostně nulový dopad a u v podstatě pravověrné karetky na stole spíš vadí. Naopak karty, které berete do ruky neustále a několikrát za hru přemícháváte by rozhodně mohly být tvrdší.

Hodnocení hráče: Budování palmového ostrova doslova na dlani. Jednoduché. Tématické. Elegantní. Geniální. Největší problémem u takhle koncipovaných her, je unést fakt, že vás to nenapadlo jako první.

Hodnocení hráče: Kežl RPG ze světa Pána prstenů bylo ve své době naprosté zjevení. Přestavte si, že kreslíte jeskyni v dračáku 1.1 na čtverečkovaný papír sáh po sáhu a najednou vám někdo řekne, že můžete běhat úplně volně po lese. ICE se v rámci náboru nových hráčů rozhodlo maximálně zjednodušit své letité propracované Lotr RPG. Triviální a neskutečně funkční pravidla ve své jednoduchosti neměly skoro žádné limity zejména proto, že tam skoro žádná pravidla nebyla. Vše stálo a padalo představivosti Mistra, což dost ostře kontrastovalo s pěknými, ale těžce prefabrikovanými výukovými dobrodružstvími, které ostatně ani samotné ICE nedotáhlo do konce. Hra rozhodně neměla mít hloubku ani tehdejších her na hrdiny. Měla být opravdu jen vstupní branou. Ale my to tehdy docela dost hráli, protože se to dalo hrát defakto z "voleje" pokud jste zvládali dobře improvizaci a uměli si hrát, navíc to mělo krásnou produkci, obálky Anguse McBridea a opravdovou atmosféru pána prstenů.

Hodnocení hráče: První kooperativní LCG z velké trojky LotR, Arkham, Marvel se odráží od místa, kde kdysi skončil letitý Middle-earth od I.C.E. Jede o skutečnou karetní hru a ne převlečené deskové RPG, jako je Arkham. Tematičnost je tu silná, ale důraz na příběh výrazně menší. Scénáře jsou jen pro udržení formy i když formálně navazují, logicky kampaň rozbíjí nutnost přebudovávání balíků na němž celá hra stojí. Hra je dost obtížná a deckbuilding i velký card pool jsou nutností. Lotr není mechanicky tak dokonalý jako Marvel, divně škáluje, některé scénáře jsou podrazácky navržené, ale i tak nabízí velkou variabilitu různých řešení, která je bohužel omezená obtížností hry. Relativně malý podíl náhody potěší. Hra má své chyby, ale na to, že byla první a má za sebou dekádu existence je stále povážlivě aktuální a hlavně úplně jiná než její sourozenci, což je vzhledem k faktu, že všichni pochází z pera jednoho autora, malý zázrak. Zkratka českého překladu PP = papírový pervitin je naprosto na místě.

Hodnocení hráče: Pěkně udělané putování přes mlžné hory. Chce to mít nabroušené zbraně a ne moc velkou smůlu, ale jinak je to skvělé dobrodružství, které hráče vezme až na vrcholky středozemě.

Hodnocení hráče: Vcelku lineární quest. Podobné dobrodružství jako předchozí Redhorn jen trochu jinak balancované. Je méně komplikovanější co se hledání cesty týče. Tu mají ale usnadněnou i potvory, takže dochází k četnějším bojovým střetnutím.

Hodnocení hráče: Asi ne nejoblíbenější, ale z hlediska vývoje hry důležitý cyklus. Základní krabice je obrovský obtížnostní šok. Ne, že by tam byl nějaký podraz. Je to prostě jen férově tuhý jako prase. Přitom třeba už úvodní svitková přetahovačka v hospodě patří určitě do těch zajímavějších, stejně jako výtečný The Steward's Fear o pátrání po zrádci, který posouvá celou karetku na docela novou úroveň. Autoři hodně používají podpůrné postavy. Takže náznaky progrese tu jsou. Leč bohužel ne všechny scénáře se povedly. Některé scénáře jsou vyloženě debilní (Forest), jiné zbytečné krátké (záchrana vesniček), nebo mírně blbě udělané (Osgiliath). Trochu více testingu co do škálovatelnosti by neškodilo. Finále je celkem pěkné a má i hezký příběhový zvrat, ale není to žádný Balrog. Herní karty za pozornost ale určitě stojí, zvláště pokud máte bojovější náturu. Rozšíření, oddělující zrno od plev, jež prověří opravdové nadšence do hry.

Hodnocení hráče: Ne moc povedené tápání v temnotách. Scénář založený na podivné náhodné mechanice, která se při hraní vlastně ani moc neuplatňuje. Průchod je, pokud nedoje ke shodě několika nešťastných událostí, docela snadný a přímočarý. Je to spíš výplňovka o ničem, než zábava. Když už takhle, tak to chtělo alespoň nějakého menšího bosse na konec.

Hodnocení hráče: Úplně lineární scénář s menším bossem na konci jehož unikátní notně tupou mechanikou je, že do hráče prostě kope. Dává mu zranění a bere mu zdroje, zatím co hráč má jen minimální možnost se bránit. Masochista zaplesá, ale mě tohle nebaví. Ani mi nepřijde, že by to nějak tématicky zapadlo do Středozemě. Drúadánský les si z knih nějak nepamatuji. Oproti předchozímu správci je to úplně jiná liga hry. Dost horší.

Hodnocení hráče: Zdánlivě nijak zvlášť obtížné, ale mechanicky nudné hledání stop po Glumovi v encounter balíku, což rozhodně není mechanika dobře škálující na počet hráčů. Navíc tady stačí jediná karta ze čtveřice náhodně otočená jako stínová a jedete znova. A karty které umožnily tuto mechaniku kontrolovat měly teprve přijít v dalších balících. Ne tohle fakt není zábava ale úmorné mechanické bušení o ničem. Tak aspoň frčky za herní karty, kterých není v Lotru nikdy dost.

Hodnocení hráče: Cyklus pro civilisty a absolutní must have pro majitele základu. Khazad-dum z mého pohledu opravuje všechno co předchozí první cyklus dělal špatně. Nejlepší cyklus pro začátečníky a každého kdo se chce u hry hlavně bavit, zaujme vyváženou a příčetnou obtížností i silným cardpoolem pro silnou frakci trpaslíků. Obsahuje hráčsky přístupné scénáře bez designových podrazů a dýchá z něj nezaměnitelný pocit tématu Pána prstenů, což při vší úctě skvělý Dream-chaser prostě nemá. Příběh ještě není na úrovni těch od Isengardu a výše, ale pro představu postačí a hratelnost scénářů v Morii a kolem ní to bez problémů vynahradí, protože si hráč připadá, že je opravdu TAM. Je s podivem, že se přes ty designové prasárny v Mirkwood cyklu FFG prodalo dost kopií, aby to stačilo na vývoj cyklu dalšího. Ale zaplať pánu bohu za to. Jedinou výtku mám oproti některým možná až moc přesíleným kartám, které dle mého soudu až moc nabourávají základní mechaniky hry. Což má své důsledky do budoucích cyklů.

Hodnocení hráče: Vyloženě začátečnický scénář, nebo scénář pro děti. Procházíte hlavně lokace. Občas nějaký skřet. Na rozdíl od cesty temným hvozdem tu není ani žádný boss. Asi to nejlineárnější co lze ve hře najít. Má to svou středozemní poetiku, ale obtížnostní disbalanc je tu oproti zbytku cyklu obrovský. Ani hráčské karty (kromě koníka) zrovna neuhranou. K mužům z dolu se tvůrci vrátitli až o hodně později. I jen mírně pokročilejší hráči s jinými než úplně slabými balíky tohle asi nebudou mít důvod hrát vícekrát.

Hodnocení hráče: Dobrý scénář. Hrdinové vyhání skřety z Gondoru. Od linearity ho chrání pěkná mechanika útoků skřetů ze zálohy s nimiž je třeba počítat. Autoři občas převrací pravidla, ale zase dávají hráčům bonus na rozjezd.

Hodnocení hráče: Třífázový boss fight s dějovým zvratem. Není to takový nátřesk jako bitva s Balrogem, ale i tak vítězství dopaminem odmění. Není to lehké dobrodružství a potřebujete na něj rychlé a agresivní decky, ale je to vcelku důstojné zakončení občas mírně kolísajícího cyklu.

Hodnocení hráče: Snaha o konečné lapení Gluma přináší novou mechaniku, která je ale spíš random testem ala vyčerpej postavy s vůlí a pak se dozvíš jestli to stačilo. Obecně to není nijak obtížné dobrodružstí a jeho nároky na hráče se řadí spíš k mírnému podprůměru, ale k topu nejzábavnějších rozhodně nepatří. Stajně tak hráčské karty nejsou nejspíš nutné must have.

Hodnocení hráče: Docela pěkný scénář, kde hráči táhnou Gluma do království elfů skrze temný hvozd, který ovšem naprosto unikátně neškáluje. Designéři patrně nikdy neslyšeli o mechanice inkrementu, jinak mi naprosto nedochází, proč musí mít Glum konstatní ohrožení 3 a ne třeba 1+počet hráčů. True solo je v tomhle případě velice obtížné. Podařilo se mi zvládnout jen párkrát se startovní hrozbou 23 + Gandalf za podmínky rychlosti a nepotkání silného nepřítele, nebo hrozby. Dá se, ale je to hrozně o náhodě, jak přijdou karty. Ve dvou už je to docela v pohodě a vlastně vcelku příjemné. O to víc nechápu ten očividný disbalanc. Fakt by mě zajímalo na co tvůrci při návrhu mysleli. Herní karty jsou tu velmi šikovné. Trpasličí booster a ochránce Dáin, nebo třeba taktičtí orli patří k evergreenům hry.

Hodnocení hráče: Pěkný souboj s bossem. Tématicky krásně sedí a umožňuje i jiné než bojové řešení. Pro Khazad Dum nepostradatelný scénář.

Hodnocení hráče: Obecně nejde o moc populární scénář, ale mě se to fakt líbilo. Líbí se mi nápad se zraněným orlem, kterého hráči musí držet na živu. Líbí se mi dynamika scénáře, kde nejřív sprintujete a pak hrajete o čas a taktizujete s postupm. Co se mi nelíbí je tradiční problém ve škálování, protože úspěch závisí na prohrabávání se v encounter balíku což tady nahrává hře více hráčů. Solo dnes s větším cardpoolem a specializovanějším deckem už není problém, ale v době vydání tohle bylo takřka neřešitelné.

Hodnocení hráče: Hledání zrádce v Minas Tirith je docela pěkně tématický a zajímavě konstruovaný civilní scénář s vnitřní variabilitou. Obtížností je někde zhruba kolem kolem úvodní přetahovačky o svitek v krčmě. Progresivní střípek ukazující i jiný než brutálně obtížnostní rozvoj hry.

Hodnocení hráče: Tématicky docela pěkný scénář za hradbami Minas Tirith, kde hrdinové zachraňují obyvatele od skřetího plenění. Je tu i něco jako mini boss. Jediné co se dá vytknout je poměrně krátká délka scénáře (a mechaniky motivují k jeho rychlému dokončení), což ho dělá i výrazně menší výzvou než zbytek kampaně. Je vidět, že se autoři snaží přicházet s novými nápady. Tady se to povedlo tak na půl až tři čtvrtě.

Hodnocení hráče: Docela pěkný scénář, který ale dokáže být docela výzvou. Zejména s cardpoolem, který hráči měli v době vydání. Zlobři jsou tuzí a navzájem se boostují. I tady se objevuje v prvním cyklu velmi rozšířený nešvar se škálováním. Čtyři zlobři na jednoho hráče je úplně něco jiného než čtyři zlobři na čtyři hráče. Je to sice na rozdíl od některých jiných scénářů řešitelné, ale z dobrodružství to dělá spíš tunelové puzzle než zábavnou karetku. Zajímalo by mě jestli to tvůrci opravdu tak chtěli (a proč), nebo to prostě jen nedotestovali.

Hodnocení hráče: Scénář jako takový není moc obtížný. Sbíráte v něm lokace z encounter balíku. Ne úplně dobře škáluje. Ve více hráčích si zahrajete, v menším počtu hráčů to může být povážlivě krátké. Tak trochu plácnutí do vody. Velkou bitvu to moc nepřipomíná.

Hodnocení hráče: Mnohem lepší opravka předcházející kapitoly. Tam kde se posledně nepovedlo skoro vůbec nic se tady povedlo úplně všechno. I tady se hráči plahočí Morií, ale v podstatně zajímavějším kontextu. Scénář má pěknou dynamiku, klade opor a má i vnitřní variabilitu bez nějakého výraznějšího podrazu. Naopak umožňuje najít i skryté poklady a pracuje se světlem. Z trojice podobných jako je putování přes hory a k roklince je tohle dobrodružství asi nejpovedenější.

Hodnocení hráče: Epické finále. Nádherný design kde hráči nejdříve panicky sprintují posledními chodbami Morie, aby ve finále stanuli tváří tvář odvěkému zlu. Skvělá karetní ekvilibristika, kdy boss tlačí na pilu zatím co nohsledi jen přihlíží, obrat ve finále a brutální boss fight. Finální scéna jak vystřižená z filmu se hráčům doslova rozvine na stole. A přitom je to jen pár blbejch kartiček. A není to jen o příběhu, ale i o hráčských kartách, protože právě v tomto balíku mnozí (já ne) dostali karetního miláška. Perfektní zakončení cyklu, který si s tím prvním bez uzardění vytřel řiť. Vedle Dream chaseru rozhodně jeden z top zážitků z celé karetní anabáze pána prstenů.

Hodnocení hráče: Přes podivný název a mírně infantilní vzhled jde o překvapivě propracovaný deckbuilding s několika jednoduchými pravidly a skvěle zvládnutou dynamikou. Elegantně navržená zábavná hra, která je technicky sólovkou, ale přemýšlet nad ní jde dobře i ve dvou. Ocenil bych trochu milosrdnější finální souboj, produkci bližší třeba Palm Islandu a nějakou standardnější velikost karet, ale to jsou jen drobné detaily. Jinak to nemá chybu.

Hodnocení hráče: Nádherně vyprodukovaná, papírově slušně vypadající hra s velkým Launiusovým jménem v erbu, která neúprosné údery kostek dokáže naředit řadou karetních triků a vlastnostmi postavy a dokáže vyprávět filmový příběh skrze okénka? Po zahrání bohužel seznáte, že kromě krásného pozlátka hra designově pořádně nefunguje ani v jediném aspektu. Karty a ostatní herní mechaniky sice trochu pomáhají, přesto je jádro hry naprosto brutální luckfest, který se i skrze vcelku dost volně ložených herních mechanik nedá dobře udržet pod kontrolou. Scénář je nebetyčně statický, příběh nevypráví ani náhodou a hra skrze malý počet dost podobných karet, upadá do repetetivní mechanickosti. Design postavy působí dojmem, že byl navržený jako sólovka a rozšířený pro více hráčů, zároveň ale překvapivě vůbec neškáluje. A celý je to, na to co to je, neúměrně dlouhý. Škoda. Hra má rozhodně potenciál, který je bohužel trestuhodně nevytěžen. Kostková hříčka hrající si na velkou hráčskou hru.

Hodnocení hráče: Krásná hra se slinou až gamebookovou příběhovou orientací díky níž skoro vypadává z dungeon crawler škatulky. Pomáhá jí v tom mechanismus selekce akcí, který je pro větší variabilitu losovaný. Zní to náhodně, ale hra umožňuje strategicky manipulovat s typem kostek, což dává hráči možnost významně ovlivnit nepřízeň vrhů. Náhoda tu sice hraje prim, ale není to bolest. Což je u hry plné kostek docela k nevíře. Nejen příběh, ale i postavičky jsou dobře napsané a jejich speciální schopnosti jsou užitečné. Za očekáváním zůstává, jak už to Hawtornových hrách bývá, vybavení, které je buď napevno, nebo se určuje losem a vývoj postavy je tu defakto nulový. Škoda. Hra je skrze orientaci na děti dost jednoduchá a není moc dlouhá. Rozhodně oceňuji elegantní vývoj herního mechanismu od dob Mice and Mystics i zcela novou svojskou poetiku hlídky, která mě dostala i když nejsem cílovka. Přesto zůstaly myši mému srdci i přes všechny jejich technické nedorazy o trošičku bližší.

Hodnocení hráče: Ještě lepší, než základ. Ještě lépe napsané, ještě lépe designované dobrodružství točící se tentokrát více kolem dvou nových postaviček, než kolem svěřeného klučíka, bratříčka holčičky ze základu. Interakce mezi jednorožkou Pokey a plast manem Mannym, který je kombinací Conana a He-Mana vykouzlí někdy v pravdě pixarovské scény. A hraní kapitol z nichž každá přináší svou vlastní výraznou designovou myšlenku ani v nejmenším nezaostává i když veškeré atributy základní hry zůstaly na místě, ale pocit z hraní je tentokrát stoprocentní a to i pro dospěláka. Skvělý zážitek.

Hodnocení hráče: Vtipná hříčka. Hod tématickými kostkami načrtne okruhy a hráči už se snaží sami. Jednoduchá myšlenka na hranici primitivnosti může dobře sloužit k zábavě i edukaci. Na základě kostiček napíše začátečník krátkou povídku a zdá se, že podobný systém používá pro své romány i takové světové literární eso jako Murakami. Primitivní, ale jak účinné.

Hodnocení hráče: Navzdory agresivním reakcím zhrzených fans z kickstarteru, které i chápu, hra nedopadla tak děsně, jak se občas traduje. Nejde sice o žádný designový průlom, na druhou stranu je jádro hry poměrně zdravé a využívá všech propriet moderního designu, včetně scenářové knihy, kde se hraje první filmový díl, který je v podstatě tutorialem. Těžiště hry je ale ve dvojce a epické bitvy vrcholí v kratší trojce. Vše je řízeno kartami. Je tu překvapivě málo syrové náhody, charaktery jsou příjemně diferencované skrze schopnosti a vybavení. Mise jsou rozmanité. Pravidla dobře napsaná. Obtížnost je diskutabilní. Hra se chová výrazně jinak v závislosti na počtu hráčů. V sólu budete jen pobíhat po lese a vraždit ze zálohy nic netušící nepřátele jako...Rambo. Ve více hráčích pak dostanete taktičtější a těžší záležitost ve stylu Laser Squad, nebo UFO. I když hra samotná vypadá vcelku pěkně, produkce je bohužel znatelně nedotažená. Přes to mě to jako fanouška filmové série bavilo a příjemně překvapilo.

Hodnocení hráče: Cosi na pomezí tutoriálu a demoverze hry. Hra je strikně sólo a některé (zásadní) herní mechaniky tu nejsou vůbec. Co je naopak překvapivě propracované je herní gamebook, který některými vyústěními předčí snad i filmovou předlohu a krásně jí doplní košatým stromem shitty endů. Hra, dá-li se tomu tak říkat, není těžká a zcela určitě není dlouhá. Celý příběh se dá projít do tří hodin bez velkého chvatu a znovu hratelnost není vysoká, protože správná linie je pouze jediná. Ale určitě bych doporučil projít všechny odbočky, které mi přišly zajímavější než hlavní oblouk. Pokud se vám líbil základ, máte rádi Ramba a jste kompletisti. Tak tohle možná zvažte. Jinak se tomu vyhněte obloukem.

Hodnocení hráče: Neskutečná vymazlenost. Po všech stránkách k dokonalosti dotažená hra s perfektně vyváženými mechanikami budování, workerů a kontroly je kořeněná náznakem RPG v podobě hlavní postavy a bitvami mechů na nichž to překvapivě celé ale nestojí. Ovládání je na tak herně komplexní hru překvapivě jednoduché, možností a strategií jak uspět ale nabízí hodně. Herní frakce podobné, ale přesto tak odlišné. Podíl náhody je minimální, přesto hra skvěle variuje, technické zpracování i celé příběhové pozadí je až trestuhodně dokonalé. Využít tak úžasně navržený svět kosy "pouze" v deskovce je nebetyčné plýtvání. Hra se i po šesti letech od vydání drží na vrcholu žebříčků a není na světě větší spravedlnosti. Lahůdka.

Hodnocení hráče: Pominu-li morální aspekt vytváření rozšíření jako odštěpku od finálního produktu, tak téhle krabičce není co vytknout. Dvě frakce přináší nové nezanedbatelné možnosti a velkou porci hratelnosti. Rozhodně must have rozšíření. Nechcete ho nemít.

Hodnocení hráče: Příběhová setkání mi přijdou jako jeden z nejhezčích aspektů hry a s tímto rozšířením jejích počet úctyhodně naroste. Má to ale háček. Některé nové karty a volby výrazně (ale opravdu výrazně!) mění dynamiku hry. Už to není jen ten pečlivě vyvážený bonus vyinkasuj 1-3 něčeho, nebo nasaď jednoho mecha. Tohle rozšíření ukazuje sílu mechanismu setkání (a frakcí na něm postavených) a rozhodně dokáže posunout těžiště hry, proto je dobré brát oficiální doporučení hrát jen s kartami z rozšíření docela vážně. Je vůbec na zvážení, jestli pak původní karty do sady zamíchat.

Hodnocení hráče: Absolutní nadšení! Svatá trojce FFG LCG, Legendary Encounters a Aeon's End se stává čtveřicí! Sentinels v definitivce jsou karetkou rozsahem první sezóny Marvelu s nááádhernou produkcí, promakaným alternativatním lorem a primitivními, ale jak účinnými mechanikami. Nejde o klasický deckbuilding. Decky jsou dané a to co tu buildíte jsou synergie mezi postavami s ohledem na konkrétního padoucha. A pak jejich motory během hry. Postavy i padouši jsou diametrálně odlišní a je jich hodně, takže hra dost variuje. Minimální počet hráčů je tři, ale s tak triviálními pravidly není problém ovládat hru ani sólo. Ve skupince je to pak řízná kooperativka, kde si situační strategii opravdu užijete. Design je sice více než dekádu starý, ale přežil bez úhony do dnešních dnů. Proto je zcela nepochopitelná ignorace kolem tohoto remasterovaného klenotu, s dvěma stovkami hodnocení na BGG a žádným hodnocením na ZH po roce od vydání. S definitivkou žádné dišputace nepřipadají v úvahu. Tohle prostě hrajte.

Hodnocení hráče: Tématicky docela fajn nápad s indiány na steroidech z černého kamene, provází čtyři pěkné mise, kde budete zachraňovat unesené osadníky, ničit oltáře fanatiků, závodit s nimi při hledání artefaktů v jiných světech a na závěr změříte síly s jejich šamanem. Potud dobrý. Jediné co mi moc nesedlo byly mechaniky samotných indiánů, kteří jsou tedy řádnou osinou v prdeli. Papírově nevypadají až tak hrozně, ale jejich tuhost skrz níž poberou jen dva damage za hit v kombinaci poměrně mocnými traity a schopností mlátit všude kolem z nich dělá nejen nebezpečné, ale i docela dost úmorné nepřátele. Zvlášť pokud se k tomu ještě navíc léčí. Nic proti silným protivníkům, ale s těmahle je to fakt na dlouho a střety po čase působí dost roztahaně. Jinak ale slušná expanze.

Hodnocení hráče: Formálně dungeon crawler, kterým hra při správném uchopení v podstatě není, je postavený na základech devadesátkového Warhammer Questu kříženého s dvojkovým Arkham Horrorem. Reálně ovšem přepadává přes okraj regulérního RPGčka. Téma divokého západu sužovaného lovecraftiánskými příšerami je originální. Možnost vývoje postav i variabilita hry dech beroucí. Narativ oslňující. Návykovost i přes stupidní kostkovanou díky skvělému balancování a čistému designu ultimátní. A náhodnost absolutní. Házíte doslova hrstmi kostek a to úplně na všechno. Počet hodů je natolik bizarní, že vytváří reprezentativní soubor dat dopočitatelný statistickými metodami. Který ameritrash tohle má? Core je vlastně jen půlkou hry a rychle zjistíte, že je obrovská bedna v podstatě prázdná a pro plnohodnotné hraní je třeba jí notně rozšířit. Hru je ovšem možné hrát jak do šířky tak s Hexcrawlem i do hloubky. Téma bažin Jorgana mi nicméně sedlo více než mrazivé pustiny Targy v City of Ancients. Ale potřebujete obojí.

Hodnocení hráče: Mechanicky jednoduchá, ale skvěle vymyšlená, produkčně krásná, byť trochu synteticky vypadající karetka, která překvapí množstvím taktických možností na relativně malý počet karet na stole. Hra se vzdáleně inspiruje v Magicu a snaží se neopakovat jeho chyby. Tématicky připomíná počítačové HoMaM. Budování decku je tu omezené na jednotlivé frakce, díky tomu je hra skvěle vyvážená a závisí jen na schopnostech hráče. Primárně je určená pro dva, ale obsahuje i v jádru docela dobře navržený solo/coop mód, který asi živého hráče nezastoupí, ale funguje jako šikovný trenažér při výuce. Problémem hry je její rozsah a podpora. Z letmo načrtnutého kooperačního módu by se dalo rozhodně vytěžit o dost víc, než je jeden boss se dvěma frakcemi, který se rychle ohraje. Duel trochu lepší podporu má, takže hru oproti dvěma startujícím frakcím sympaticky zaplní, ale i tak jde o nutné minimum. Vzít to do ruky FFG, bude to hit, takhle je to jen další karetka v řadě. Škoda že se hra víc nechytla. Má na to.

Hodnocení hráče: Frakce obrů je typický a tady skoro doslovný glass cannon, který exceluje v obraně i v útoku. Jejich hendikepem je ale křehkost reprezentovaná schopnosti, které občas docela straní nepříteli. Hráč tedy musí být obezřetný při hraní vlastních karet. Opět jde o novou a vcelku zábavnou filosofii frakce, která podstatným způsobem rozšiřuje herní zážitek. Must have.

Hodnocení hráče: Frakce světla plná elfů, andělů a paladinů známá z první edice Siegestormu. Neuhrane útočnou silou, ale má skvělou obranu. Pokud se obrana dobře použije v kombinaci s možností léčení, je pravděpodobné, že se o ní protivník rozbije jako příboj o skálu. Must have.

Hodnocení hráče: Frakce démonů známá z první edice Siegestormu je inverzí k Serafie. Na rozdíl o ní se neboostuje vlastním balíkem, ale hraje s balíkem soupeře a krade mu karty z odhazovacího balíku, nebo dokonce přímo z ruky. Jinak je papírově silná pouze průměrně, ale při zručném hraní určitě obstojí. Ocení jí zejména zákeřní záškodníčci. Není moje favoritní, přesto je v malém rozsahu hry must have rozšířením.

Hodnocení hráče: Příběhová deskově karetní hra balancuje na rozhraní únikovky, RPGčka a gamebooku. Jedná se vlastně o platformu, disponující s obrovským potenciálem, která vyniká extrémně čistým abstraktní designem, pod než se schová defakto jakýkoli obsah a hra bude právě tak dobrá jako to, čím jí tvůrci naplní. Hra má několik opravdu jednoduchých mechanismů dovedených až hranici primitivnosti, přesto však skvěle a obecně funkčních. Zbytek náplně je příběh, který je v základní krabici přesně jeden a točí se kolem mysteriózního vyšetřování záhadných zmizení v ústavu pro choromyslné začátkem dvacátého století. Scénář je dobře napsaný, klíčová hádanka skvěle vymyšlená a najde se prostor i pro akci, pravda trochu podmíněnou náhodou. Nízká znovu hratelnost je vyvážená kvalitou a zábavnost základu konverguje k maximu. Díky jednoduchým pravidlům je hra vhodná defakto pro kohokoli trochu dospělejšího. Pro hraním nepolíbené je to ideální vstupenka do hájemství moderních deskových her.

Hodnocení hráče: Legenda. První z velkých deskovek západní produkce, které se objevily v české lokalizaci. Skrze porevoluční deskoherní temno se téměř patologicky vepsala do duší hráčů a její stigma je zřetelné dodnes. V dnešní době neuvěřitelně zastaralá a naprosto iracionálně monstrózně pojatá reedice FFG je ale úplně mimo. A pokud už se v nostalgii někam vracet, tak rozhodně ke skutečnému Talismanu. Naivní a rozměrově přiměřené druhé edici. Byla to naše nejhranější hra počátku devadesátých let. Totálně smázla dračák, nevytlačil jí ani následný počin Altaru - extra složitý Battletech a jediný moment, kdy trochu zakolísala byl příchod Doomtroopera. Top hra do doby, kdy Magic naprosto přepsal herní mapu, rozbil naše Společenstvo bojovníků o Talisman. A vytvořil z nadpoloviční většiny členů po black lotusu slintající trosky. Kladné hodnocení jen z nostalgie a JEN této edice.

Hodnocení hráče: V podstatě must have. Jako zapřísáhlý hater čtvrté edice jsem občas pošilhal po některém menším rozšíření, které zaujalo, ale důvod pro koupi čtyřky byl právě The Cataclysm. Po ultra hnusném původním herním plánu přináší důstojně nádhernou herní plochu, která je sice sympaticky totožná s původní, přesto tématicky funguje maličko jinak. Inspirace Dragonlance ságou znalce zahřeje, stejně jako konotace do původního Talismanu. Formálně sice základ jakoby potřebujete, ale pokud do Cataclysm přihodíte pár z povedenějších malých rozšíření, ani si na něj nevzpomenete. Raritní rozšíření, které je dle mého soudu důležitější než základní krabice a zároveň důstojná tečka na závěr. Škoda že přišla tak pozdě, kdy už bylo mnoho hráčů touhle monstr edicí tak ubitých, že na třešničku na dortu neměli sílu. FFG čtyřkou mnohé utalismanovalo do bezvědomí.

Hodnocení hráče: Remake původních dvojkových Dragons využívá stejné premisy boje proti drakům, tady s pomocí stylově designovaných drakobijců (a cool minotaura). Draků je tu hned několik a mají svoje dílčí pravidla a trochu rozdílné vlastnosti. Nic dramatického, ale hru to skrze náhradní herní plán příjemně oživí. A hlavně! Oživí jí to bez toho, aby jí to zvětšilo. Což je pro mě zcela základní plus. The Dragon je kromě kataklysmatu dalším z racionálních velkých rozšíření pro hráče, kteří si chtějí hru zahrát a ne se v ní utopit. Optional must have :-)

Hodnocení hráče: Můj první střet s herní expanzí. Rozčarování. Rozhodně ne must have rozšíření, které už tak docela plnou hru přetlakovalo na maximum a rozbilo její křehkou dynamiku. Z výběru postavy se najednou stalo martýrium, nikdo se v nich už neorientoval, hráči doslova plavali v záplavě kartiček setkání. Na stůl jich přišlo najednou jen zlomek. Alternativní konce byly rozhodně osvěžením, ale her kdy někdo došel skutečně až ke koruně moci ubývalo. Talisman jsme hráli hodně, ale přínos tohoto rozšíření byl retrospektivně trochu diskutabilní. Nikdo ho nikdy nevytřídil ze základní krabice, ale podle mého názoru se s ním hra stala překombinovaná. Více karet přineslo jedině inflační efekt.

Hodnocení hráče: Výrazně menší zklamání než první rozšíření Dobrodružství s nímž se Jeskyně trochu vylučuje, protože Dobrodružství ředí balíček setkání skrze který se hráči do Jeskyně dostávají. Jeskyně samotná má ale vlastní balíček, takže je od zbytku hry oddělená což je fajn. Tématicky funguje skvěle. Herně je to diskutabilní. Herní deska není tak pěkná jak v základu, ale je aspoň nějaká. Hráč se v ní může přiblížit výhře, ale taky nepříjemně skapat a je to závislé většinou bohužel na jediném finálním hodu. Setkání v Jeskyni jsou nevyvážená a orientovaná hlavně na sílu a je tu opět nová záplava postav z nichž za většinu fakt nechcete hrát. Přesto jde asi o nejlepší volbu rozšíření ke druhému vydání Talismanu, pokud už to musí být.

Hodnocení hráče: Vlkodlak je fajn, příjemně hru ozvláštňuje NPCčkem a má sympaticky škodivý potenciál, ale jako možná ještě zajímavější nápad s designově výraznějším dopadem mi přišla možnost střídání dne a noci a důsledky na události z toho plynoucí. Alternativní konce jsou docela pozoruhodné. Jeden je tématicky navržený přímo do vlčího rozšíření, druhý mění Talisman na kooperativku a třetí end je totálně shitty (i když jak pro koho). Nové postavy vcelku ujdou. Doomslayer ujde dokonce vcelku dost hodně. Bráno z jakékoli strany, s tímhle rozšířením chybu neuděláte.

Hodnocení hráče: Ledový chlad mi nepřijde lepší, než třeba smrťák, nebo vlkodlak, ale díky přídavné mechanice k Warlockovi, přes kterého většinou musíte projít, byste neměli chtít hrát bez tohoto rozšíření. Spíš než jako expanze mi to ale přijde jako obsah, který měl být už v základní krabici. Jako každé malé rozšíření k Talismanu zvětšuje variabilitu, ale ne velikost hry, takže must have.

Hodnocení hráče: Klasika. Na jednu stranu tu není nic co by nebylo známé už z prvních legend, na stranu druhou je to všechno více vycízlované. Dvě krásně protikladné postavy s diametrálně odlišným stylem hraní, které se ale skvěle doplňují. Jsou dostatečně strategicky hluboké, ale nevedou na žádná mozkovarná, nebo přehnaně na náhodě závisející komba. Tématicky to není až tak ujeté a Robin s Bigfootem k sobě i přes svojí odlišnost pěkně sedí. V kontextu celé hry nejsou rozhodně žádná ořezávátka. Pokud nechcete jít hned na začátku do velké krabice, tak tohle je docela solidní starter box.

Hodnocení hráče: Ani ne tak WQ nebo dungeon crawler, jako spíš pokračovatel pecek UFO:Enemy Unknown, Incubation, nebo W40:Deathwatch. Na výsost taktická hra řešící hlavně viditelnost, distanc a efektivitu zbraňových systémů. Jde o soustavu drobných až triviálně jednoduchých pravidel, které ale svou provázaností, logičností a odladěností naprosto nemístně fungují a to v několika rovinách. V bojích stejně jako, v postupných upgradech postav skrze vybavení, nebo zpestřujících se výzvách. Podmínkou pro plné vytěžení je kampaňová hraní a dostatečná časová investice. Hra JE absolutně náhodná ve všech aspektech. Neustále házíte kostkami, nebo mícháte karty. Přesto kontrola naprosto unikátně hráči neklouže z rukou a dává mu možnost výrazného ovlivnění dění na plánu. Na to JAK náhodná hra to ve skutečnosti je jde o dokonalou herní iluzi. Není to mozkovar, ale trochu zamyšlení a herního skillu je potřeba. Produkce GW je nádherná. Na to co to je, je to skoro zázrak (po)užitelný i pro notorické neházeče.

Hodnocení hráče: Moderní dungeon crawler s extra nádhernou produkcí a několika zbytečnými chybami. Je fascinující, jak drobné změny (změna viditelnosti, absence dalekonosných zbraní, větší mapy) dokáží skvělou taktickou hru Blackstone Fortress degradovat do o poznání tupější kostkové mlátičky. Přitom hra využívá v podstatě stejné mechanismy. Oproti BF tu je znatelnější vývoj postavy. Trpí ale taktická složka hry. CC má čtyři herní módy a jakoby se nemohlo rozhodnout, jestli jde o skrimišovku, nebo kampaňovku. Lootovací a expovací výpravy jsou nudnější, předskriptované scénáře s bossy a pěkným průzkumem ve stylu původního WQ jsou o dost zábavnější. Zařazení krizového mini gamebooku je skvělý nápad. Ale vynucená délka kampaně zdůrazňující repetetivnost hráče může snadno umořit. Přesto mě to díky snaze o moderní pojetí, nablýskané produkci a pro Warhammer netypicky temnému vyznění, jak co do tématu, tak i do grafického zpracování, nakonec dost chytlo. Být to odladěnější jako BF, byla by to pecka.

Hodnocení hráče: Docela pěkná karetka, mechanismem scénářů připomínající pána prstenů s ovšem úplně jinou hráčskou částí, která je silně inspirovaná svojí deskovou předlohou. Je tu kladen velký důraz na spolupráci hrdinů a jejich synergii, což má ale v kombinaci s pouhými osmi kartami hrdinského "balíku" a absencí jeho budování poměrně znatelné herní limitace, protože za pár her už znají hráči hrdiny zapředu dozadu a hra se stává dost mechanickou. Z deskové předlohy si Warhammer bere i druhý nešvar a to je náhoda. Kostky v karetce působí dost divně a jejich dopad je tu bohužel masivně významný. Hráč se může snažit jak chce, ale když nenaháže, úspěšný nebude. Z hlediska předělávky předlohy je to určitě zdařilý a produkčně krásný počin, který ovšem přišel už trochu pozdě a docela příhodně zemřel v čas. Protože o konkurenci Lotrovi, nebo Arkhamu si mohl nechat jen zdát. Pro většinu hráčů stačí bohatě obsah základu a dva dodateční hrdinové, což dává dohromady vcelku regulérní hru menší střední velikosti.

Hodnocení hráče: Dnes už sběratelská raritka, ale neváhal bych moc ani v případě pokud chcete balík rozbalit a hru opravu hrát. Výtečný bojovník ještě lepší než trpaslík ze základu je platnou posilou do každé party drtičů. I té menší.

Hodnocení hráče: Spíš komplementární hrdina určený k podpoře, kterou má na vyšší úrovni výtečnou a hodí se k ostřelování nepřátel ve stínech. Asi ne nutně must have rozšíření, které ale vzhledem k faktu, že je poslední, výrazně zvyšuje variabilitu hry.

Hodnocení hráče: Euroidní worker placement řízený kartami postavený na deckbuildingovém principu. WP dominuje a budování balíku je tu zhruba v rozsahu Mage Knighta. Má svojí roli, ale žádné velké přesýpání karet nečekejte. Hra uhrane mimo jiné silným dobrodružným narativem daným hlavně krásnou produkcí. Nejen že je asi nejlépe na stole vypadající deskovkou, ale stejně tak dobře se i hraje. Mechnického podkladu je ve hře tak akorát, aby měl hráč vždycky co dělat v dostatečném počtu variací, hra ho ale nepřejíždí možnostmi. Ty které mu dává jsou ovšem brilantně vyvážené, takže je velmi obtížné definovat jedinou zaručeně fungující strategii k vítězství. Jediná výtka jde směrem k větší personifikaci hráče (řeší první rozšíření) a absence většího příběhového pozadí (řeší PnP či apka a patrně druhé rozšíření). Jinak skvělá hra plně si zasluhující svou publicitu. Bravo!

Hodnocení hráče: Expanze ve stylu FFG bylo to poslední co bych od CGE čekal. Protože tahle krabička je naprosto regulérní součást původní hry. Nenajdete tu žádné přímé nové mechaniky, ale hodně užitečného obsahu, který do hry organicky zapadne na první dobrou, jako by tam byl odjakživa. Zároveň je tu náhrada za generické stany ze základu. Každý hráč dostává svého vlastního personifikovaného hrdinu s unikátními schopnostmi a hratelností. Nutné must have.