Ringo
22.9.2010 09:37:42
tak takhle přesně to cítím také. Je to jedna z cest jak si "nezabydlet" byt desítkami, stovkami her (i když proti takové sběratelské vášni osobně nic nemám).
Nevím, jestlis to tu kdysi psal ty, Ringo, ale myslím, že ano, něco ve smyslu, že bys chtěl mít do budoucna nějakých cca 20 her takových evergreenů a toto je i můj cíl. Pomaličku se mi ten výběr začíná rýsovat, ale je to běh na dlouhou trať :-)

kren x Ringo
Já myslím, že u některé hry to může být tak a u druhé zcela naopak :-)

kren
zrovna jsem o tom mluvil, jestli to taky tak někdo má jako já:-D U mě je problém, že si z počátku hru vybarvím idealisticky - jé, tadyse bojuje, buduje, zabírají území....a po pár hrách zjistím, že to tak horké není, že mi hra nedovoluje vše co bych chtěl dělat. Zatím jsem narazil jen na dvě hry, které mi to uměly splnit. Antike a Starcraft:-)

Každou hru.....
rozhodně mít nemusím, třeba válečné hry z 20. století mě naprosto míjí, stejně tak většina karetek.
U mě je to ale už opravdu věc sbírky, snažím se nemít dvě moc podobné hry, schází se u nás několik skupin přátel, každá s jiným zaměřením, občas absolutní nehráči. Takže pro každého něco, jsem celkem hrdá na to, že se mi pro každého hosta podařilo najít hru, která ho zaujala :-)
Hry, které se opravdu moc neosvědčily, nebo nás zas tak moc nebaví, jsme odvezli na chalupu, a i tam na ně občas dojde (když není nic jiného...:-))
Kupujeme tak jednu střední hru do měsíce a občas víc, když hrajeme u syda a rbx, to je pokušení, kterému se špatně odolává. A samozřejmě k výročím a úspěšným státnicím, ale to naštěstí není tak často.
Takže jediná hra, kterou jsme ještě nehráli, je A la carte, protože čekáme na vhodnou návštěvu.
Jo, vlastně, a Red Dragon Inn 2, který přišel včera.

to Hammer
Svým způsobem ti už dlouho závidím. Naše rodina je herně natolik roztříštěná, že sejít se k nějaké hře je obrovský problém a jsou tam i jedinci (má dcera Karolína), kteří nehrají vůbec. Naštěstí manželka v poslední době nějak otočila a sama se ptá, tak kdy si něco zahrajeme a na návštěvě u známých, kde já jsem nebyl dokonce už vysvětlovala novou hru. Což kdyžm jsem se dověděl, tak mi spadla čelist a děkoval jsem Bohu, že čím jsem si takový herní obrat mé ženy zasloužil. Nicméně vkus je opravdu rozdílný a je těžké nějakou hru společně prosadit.

ta"jemná"
bylo by to hezké, ale Carccassone nemůžu prodat dostala jsem ho, a galaxy truckera milujou bratr a přítel, byť to hrajem jednou ročně

ta"jemná"
jj, to jsem psal já. Ideální stav cca 20 her, a kdyz budu chtít hrát, budu přesně vědět co chi hrát, do jakého boje se chci pustit, jaké dobrodružství zažít. Stav, kdy otevřu skříň se 70ti hrami a budu vytahovat postupně krabice a ptát se "tohle?, ne, tak tady tohle, to taky ne, tak že bysme zahráli tohleto? No, tak jo, tak tohleto", se mi silně příčí a přídje mi to jako hraní pro povinnost, abysme si prostě něco zahráli:-)

Sydo
já už mám v podstatě taky všechny kategorie pokryté. Teď už jen pokukuji spíše po věcech, které jsou něčím významně zajímavé.

Ringo
Myslím, že přesně v tomto bodě se rozcházíme ve svém vnímání - já si ráda zahraju prakticky cokoli, co mám doma (proto jsem si to pořídila), a výběr hry se snažím co nejvíc přizpůsobit gustu hosta. Není to povinnost, je to radost, když ho hra zaujme a chce si zahrát ještě. Nemám hry, které by mě nudily, tudíž ten velký výběr vychází vstříc návštěvníkům a jejich preferencím. =)

kren :)
nejak ma nebere ten povik a novinky ma nechavaju chladnym (co neznamena,ze o tom rad necitam a netesim sa zahrat to - len co sa tyka 'must have';) ..skor by som kupil osvedcenu pecku, najlepsie v zlave:))
Vidim to podobne, ako Ele, ak ma nejaku hru v nejakom meste, kde sa pohybujem, 1 ci viac ludi, s ktorymi hravam, nemusim to mat ja ..a v meste kde hracov nemam, je to zas zbytocne imo.
samozrejme raz za rok (mozno menej) sa potesim cimsi 'do domu pre 2'..Ak to 'berem na slepo' a nesplni to moje ocakavania, nemam najmensi problem sa toho zbavit (ziadna schyza ale pragmatizmus)

Ella
tak já mám z Carcassonne jen Lovce a Sběrače, celkem nás to bavívalo, mě už to teď vůbec nebere, ale prodat rovněž nemůžu, protože to je oblíbená od manželky a bráváme tu hru sebou na hory, když někam jedeme:-) Ale kdyby bylo na mě, tak ji klidně střelím (myslím tu hru) hned a brával bych jiné hry, třeba Nexus Ops:-)

skleroza
je pro mě největší problém - prostě si musím před hrou zopakovat pravidla

Ringo
Jo jo, rozumím, k tomuto ideálnímu stavu už mám hodně blízko, jen ten čas. V tomhle u mě pořád vede Duna - už ji hrajeme rok téměř každé pondělí a stále se neomrzela :)

ELISSA
já zase než hrát něco, co mě nebaví nebo se mi nechce hrát, tak nehraji nic a zvolím jinou činnost:-)

Sydo
kdybych teď hned koupil všechny rozšíření k Arkham Horroru, tak už mám prázdný wishlist:-) Ok, ještě ta Civka, ale ta ještě nevyšla, spíše ji tam mám jako projev očekávání:-)

u mě už spíš sběratelství
No já jsem tomu nakupování propadl za poslední rok hodně a teprve nedávno jsem si začal uvědomovat, že snad ani není v lidských silách v dohledné době všechny hry co mám, zahrát. A přitom se mi líbí všechny a rád bych je hrál všechny, ale ani nejde na každou hru sehnat ty správné lidi :). V posledních dnech se spíš pocitově začínám řadit mezi sběratele umění, hodně peněz jsem vrazil do skutečných antiquit na BGG a na e-bayi. Nakonec zjišťuju, že her na hraní potřebuju vlastně jen pár těch skvělých, které jednou týdně můžu vytáhnout a že se mi nejvíc líbí figurky, které jenom sbírám a stavím na polici :). Už je to u mě doma jako v galerii, takže jsem se přistihl tento týden, že jsem dvě pěkné deskovky do sbírky odmítl a musím se začít krotit. Proto i posty tady ve stylu "must have" mě už nechávají chladným. Moje skutečné "must have" raritky, jako je Star Wars Queens Gambit, Dreamblade, Shogun, Return of the Heroes a staré vydání Betrayal on the Hill už mám. Magic realm 1. vydání z roku 1979 jsem si nechal teď o víkendu proklouznout mezi prsty, ale ono se zase objeví a nové věci mě už moc nelákají. FFG to valí jak na běžícím pásu a skutečně nejde mít všchno :). Abych si to zjednodušil, řekl jsem si, že se soustředím na jednu věc. Heroscape. Splňuje všechno co chci, skvělá hra, parádní figurky. Jednoduchá pravidla. Epické bitky. Žádné měření metrem. Žádné složité armybooky. Sběratelsví. No a aby na to byl prostor a peníze, i já brzy dojdu k tomu, že některé věci půjdou na aukro. Deskovky jsou úlet a boj :) Takže možná krene Tvůj post pasuje přesně na mě ... ale asi všichni tady jsme něčím postiženi, jinak bychom se nesešli na tomhle webu :)

Wishlist
No, můj jediný must-have je teď Here I Stand, zbytek počká :) Pěkně jsem ho pročistil :)

ad Elissa
No s těmi válečnými hrami z 20. století jsem to měl úplně stejně a když jsem nějakými hrami listoval, tak tyhle jsem bez rozmýšlení překlikával. Pak jsme jeli na warcon a když jsme se skládali do auta, tak pořád překážel Siaronův tubus s megamapou světa pro Axis and Allies a já si říkal, že to tedy není moje kafe. Na warconu mne Siaron zatáhnul do téhle hry a ač jsem nebyl vůbec úspěšný a vůbec jsem se u té první hry nechytal co mám dělat, aby to bylo aspoň trošku smysluplné, tak mne hra dostala. Jen u mne vnitřně nastal problém, že bych to doma stejně neměl s kým hrát, ale protože ta nová základní edice se dala pořídit za necelých 800 stovek, tak jsem to prubnul. Doma jsem to zkusil zahrát se synátorem a hra ho chytla jako žádná dosud jiná hra a tak už mám taky takový tubus jak Siaron a mám doma další AA Europa 1940, čekám na AA Pacific 1940, abych si mohl zahrát úplně jiný level, než je ta základní hra za 800 stovek a je to hra, která mne v poslední době naprosto dostala už jenom tím, že jak jsem si teď vyzkoušel si herní principy na té základní hře, překládal jsem pravidla Pacificu, studoval pravidla Evropy, kterou mám doma a sledoval válečné dokumenty co teď běžely v televizi, tak je to skutečně hra, která je věrnou simulací druhé světové války a ne jen nějakým naroubovaným mechanismem na nějaké zvolené téma.

kren
toho se kapku bojím, že u Axis dojdu do stavu, kdy si taky stejně pořídím i ten Pacific a Europu:-) Jinak od té doby co hru mám mě přepadla nostalgie po materiálech z WWII, v kterých jsem se do nekonečna utápěl na střední škole, takže se vždycky v obchoďácích zastavuji u těch levných edic DVD za 50 Kč, v které vyšly snad všemožné dokumentární filmy a je toho desítky:-)

Jak se časy mění:-)
U nás byla jako rodinná 1 dlouhou (nam ne až moc) dobu Agricola. Manželku bavilo pěstování kraviček a holky na konci nebyly zklamané, protože ono to vítězství a prohra jsou tam takové milé. V podstatě každý, kdo tu farmičku nějak zaplní se může cítit dobře. Pak jsme hráli Small World, ale manželka furt brblala, že je to o zabíjení a škodění si navzájem. Tak jsme zkusili Arkham, no a nadšení, protože vyhráli všichni a prohrál ten hnusák (míněn Prastarý). Teď jsme nově pořídili Shadows over Camelot, protože jsou trochu jednodušší a hlavně takové "pozitivnější" než Arkham. No a už má za úkol pořídit další kooperatovku, nejlépe nějakou, která má kratší herní čas:-)

Marvin
No, to se mi právě na Agricole nelíbilo - když vyhraju, chci rozdrtit své nepřátele, hnát je před sebou a slyšet nářek jejich žen :)

sydo
to se těš! nakrmím tebou písečný červy!

Elenistar
Ha, tobě nějak otrnulo, skončíš v Harkonnenském nevěstinci a konečná část tvého trávicího traktu pozná středověk! Známe Baronovy choutky...

prohra a výhra
no když prohraju, tak klidně hážu po soupeři i žetonky z carccassone, takže u mě jde o to buď zabít figurku nebo něčím hodit (ale tak bych to pak našla) po soupeři, případně ho zlechtat

to Marvin
Kravičky se nepěstují. Pěstuje se obilí, kravičky se chovají :D.