:-)
je docela zajimave, jak vsichni automaticky jedou na Eurohry a pak potkaji nekoho a totalne presedlaji:-) Ja teda taky reknu, ze jsem nekoho potkal (teda zatim virtualne jen, ale dusledky byly fatalni:-), a tim je Sydo:-)

Ringo
:) Je to tím, že eura jsou víc vidět, takže každý se jich logicky chytí první.

SYDO
ale ma to jedno kouzlo, zatimco ty Euro hry byly bez nahody a strategie byly spise hodne abstraktni, takze ne zcela naplnovaly ten muj sen prenest pocitacovou hru na stul, zaroven byly prisne beznahodne a orientovane na nejak nashromazdene body a skoro pokazde jsem nad manzelkou vyhral, takze ji to snad ani nemohlo bavit. Ameristrash jsou strategiim i nekterym RPG na compu mnohem mnohem blize, takze sen je naplnen a diky jiste pro me snesitelne mire nahody me manzelka klidne vyklepne, takze konecne i vyhrava:-)

Já jsem nepřesedlal ...
... a ani přesedlávat asi nebudu. Byť jsem se potkal se Sydem :D. A má to několik důvodů.
1.) Jakékoli počítačové hry mne totálně minuly a mám k nim spíše averzi
2.) V mých herních začátcích mne totálně minuly RPG hry, MtG, Talisman, Proroctví atd.
3.) Nemám spoluhráče pro AT
4.) Mé herní okolí preferuje spíše kratší hry nejlépe do hodiny, maximálně do dvou

Nicméně já osobně bych AT i rád hrál, ale bohužel nemám s kým.

kren
Nezoufej! Ani pro tebe není AT ztracen - pohleď na úžasný svět MicroMutants: Evolution!

kren
Nexus Ops, velmi svizna hra, zabira snad nejmene prostoru ze vsech her co mam, takze je perfektne skladna i na mensi stoly, je jednoducha a pritom komplexni, nic primitivniho. Na tohle hrace v pohode najdes. AT nejsou jen epicke hry roztahane do 6ti hernich hodin min.

ringo
Proc porad radis Railroad Tycoon do AT? :)

to Sydo ad AT
Jo a ještě jsem zapoměl dodat jeden důvod - jazyková vybavenost mých spoluhráčů.

Tak doufám, že mne na Zatroconu k nějaké AT přizveš :-).

kren
To se vr, večer vytáhneme pivo a Mutanty a Nexus :)

Richmond
podle me jsou nekde na pomezi

Sydo
pivo...co je tohle za hru? :-)

Kopírák
Neuvěřitelné, nikdy by mě nenapadlo, že tolik lidí má tak podobnou cestu ke "geekování" :-)
Já to samé v 80. letech: Loupežníci, Lovci pokladů, Maršál a Špión, Dostihy, Fantóm. Zlom přišel s Drd a Altarem na začátku 90.let, Lone Wolf, Duchové, démoni a draci (a jejich kopie Talisman - to bylo jen pošťouchnutí Syda :-), Battletech, Arena, Shadowrun... A v tomto desitiletí to začínalo Osadníky a končí to u shánění starých her od Avalonu, louskáním pravidel GMT a kupováním téměř veškeré produkce FFG. Udavte se tím zlatem, Petersone, Wilsone a Konieczko! :-)

uplne jsem zapomel
na Fantoma stare Prahy, ktereho jsme hravali vzdycky v mezipodlazi panelaku na zakladce:-)

Eurohry
Vím že tady na to je nějaké speciální vlákno, ale proč stále rozdělujete i v historii svého hraní Euro a AT? "Nejdříve jsem hrál Euro, pak přesedlal na AT..." ? Je pravda že u Euroher má člověk stále nějaké kostičky zboží, stále něco počítá, skládá nějaké dílky, chová prasata, kidá hnůj či podobné "agriální" záležitosti, ale pozná někdo, že např. takový M44 je Eurohra? (krom námětu z Evropy)

panzer
Tak to bych nepoznal. Podle toho jak to tenkrát vysvětloval sydo v tom článku, bych řekl že je ATéčko. (konflikt, náhoda, silné téma, styl komponentů) ale zrovno v tomto ohledu mám okrajové znalosti...

AT vs. € - offtopic!
Jak píše panzer, také myslím, že tohle vlákno se týká něčeho jiného než obligátního a nezajímavého flamu AT vs. €.
Osobně me zajímá AT čím dál víc, pár těchto her jsem si na zkoušku pořídil, ale rozhodně v tom nevidím nějaký kvalitativní přechod "nějak dál". Je to prostě jiný typ her, tak proč pořád zdůrazňovat, že je jiný a řešit zda je lepší či horší...

tak já se přiznám
začínala jsem jako malé dítě s babičkou s karetkami (šnapser, tatl, piké, lóra...) Spolužáci ze základky takové neznali, tam se hrával jenom faraon nebo v nejlepším sedma i to jenom každý za sebe. Pak jsem pokračovala hrami jako habrďáci, kanasta, samba kansta... Zase to nikdo neznal, nebo nechtěl se mnou hrát. Jak jsme byli na lyžíc se chtěli kluci vytáhnout, že mně naučí žolíka o peníze. Hrála jsem ho poprvé, ale o peníze přišli oni. Stejně tak, když mne blahosklonně vzal starší brácha na víkend na lyže se svými spolužáky. V šapsu jednoduše šanci neměli. Deskovky se doma hrávaly. Maminka měla vyrobené Monopoly, měli jsme hru Formule 1 a mnoho jiných. Ale monopoly mně moc nelákali. V čase, kdy už jsem byla vdaná, jsem objevila firmu PaN a jejich Fantoma staré Prahy, Maršála a špiona... Pak bylo chvíli ticho a jiné problémy a pak přišel na svět Patrik. Začali další problémy. Nevědě co s dítetem, které má problémy v kolektivu, hledala jsem všechno možné. Od babičky dostal k Vánocům Alhambru, tehdy akorát hru roka (njn, vybírala jsem já). V prosinci jsme zavítali do knihkupectví a tam se zrovna předváděli Osadníci. Zakotvili jsme na dvě hodiny. V lednu poté přišla mailem pozvánka na první Dunajský pohár a my jsme šli. Teda nejdříve jsme šli do klubu, aby jsme se to naučili. Po dvou návštěvách klubu jsme na turnaji nevzali poslední místa a to nám stačilo. Od té doby jsme do klubu chodili pravidelně. Mně vyhovovalo, že mám Patrika pod dohledem, dokonce si můžu hrát, a jemu se hraní vcelku líbilo. Postupně jsem se přebojovávala k zajímavějším a zajímavějším hrám. Velký kus práce udělal herní víkend v Štokách. První ročník jsem si ještě zapisovala, že jsem se naučila 14 nových her! Nezapomenu, jak stál Patrik ve frontě na oběd přede mnou a tak jak bylo jeho zvykem nedokázal ani chvilku postát klidně a běhal kolem a ptal se lidí na blbiny, jenom aby zaujal a vyrušil je z rozhovoru. Za mnou stál mladý táta nějakého mrněte a s vážnou tváří ukázal na Patrika a šeptnul mi: "Ten kluk je ale magor." Moje odpověď ho zarazila: "Díky, to je můj syn."
A tak jsem se v době, kdy už se mi Patrikovo chování zdalo únosné, seznámila s Vláďou Chvátilem. :-)
Mnozí, co jej tehdy spoznali, se po letech vrací k tomu, jakej byl a jakej příjemnej člověk z něho vyrost. (Naštěstí anebo díky tvrdé práci a deskovkám, kde jste přirozeně v kolektivu a můžete sledovat chování a upravovat ho.)
Deskovky se mně už od té doby nezbavili. I kdyby chtěli. Je to všechno o lidech, příjemném posezení, zájmu o občas jenom tak zábavku, občas přemýšlivou hru, ale vždy o hrách.

Hmm, tak můj herní vývoj v této komunitě lehce netradiční: coby dítě podomácku vyrobené Monopoly, na střední mimořádně intenzivně taroky, mariáš a židi (obličování puntíků na čtverečkovaném papíru), pak dlouho nic, a teď přes Osadníky závislost.

Má cesta
Už ve věku kolem deseti let jsem rodiče neustále bombardoval v prodejně hraček, kdykoliv se objevila nějaká společenská hra, že tu musím mít. Hry jako Dědeček automobil, Dlouhý, široký..., Z pohádky do pohádky a další. Vzhledem k nedostatku deskovek v té době (70. a 80.léta) a také protože rodiče se mnou byli ochotní hrát akorát podomácku vyrobené Monopoly, začal jsem si jakožto sportovní maniak, vymýšlet "deskovky" sám - vše se sportovní tématikou. Stačily mi k tomu v drtivé většině karty na žolíky a kostky. Takhle jsem si udělal vlastní Závod míru, vlastní tenisové turnaje s propracovaným systémem nasazování, komplet celá olympiáda s cca 30 sporty :) Všechny výsledky jsem poctivě zapisoval psacím strojem a byla toho opravdu hromada :)

Měl jsem i svoje skoky na lyžích (z vík od krabic zhotovený můstek, barevná kolečka popsaná jmény tehdejších skokanů, pravítkem se měřila vzdálenost - já vím, že to není deskovka, ale jako solitaire hra pro sporotvní magory mého typu mě bavila neskutečně dlouho.

Pak přišly konečně na trh zajímavější hry - výtečný Peloton, slušný Závod míru, první válečná hra Slavkov, Maršál a špion, Hra do kříže, které jsem hrával se sourozenci. Pak přišla hodně dlouhá pauza než jsem v roce 2003 náhodně objevil server BGG. Byl jsem úplně u vytržení, objevil jsem nový svět a začal postupně pořizovat jednu hru za druhou. Měl jsem už 2 děti, které se postupně přidávaly. První z těch moderních deskovek byla hra Carcassonne, po něm následovalo PuertoRico a dál už asi nemá smysl zmiňovat konkrétní tituly. I já postupně našel cestu k AT hrám, uznal, že na nich něco je, ale nekonala se u mě žádná konverze, co zde mnozí popisují. :)

Srdečně zdravím kolegu sportovce Richmonda
že jsme nevyrůstali spolu...to cos psal o tom sportu, přesně to jsem dělal taky, stačila mi kostka, tužka a papír a dokázal jsem odehrát cokoli. ZM, tenis, hokej - tam jsem měl lepší statistiky než v NHL a zůstalo mi to do dneška. Takové statistiky a dokumentaci jakou má náš amatérský florbalový klub, nemá ani ligový tým...
Pak dlouho nic ... děti ...Carcassonne ... Osadníci ... zatím 106
PS: Euro x AT, neřeším, hraju vše, co mě baví :)))

Ať žijí sportovní maniaci!
Jsem rád, že jsem v tom nebyl sám :) Těch papírů, v hokejové lize jsem měl odehráno snad jedno století, vše pečlivě zapsané. Fotbal jsem simuloval až do divizí :) A na mezinárodní úrovní jsem měl 4 superligy o 16 klubech.

Taky jsem "vymyslel" halmovej fotbal! Na dece jsem fixkou vyznačil fotbalové hřiště, jako míč jsem použil blechu (ovšem ne tu klasickou velikou, ale menší z nějaké východoněmecké sbírky her), a halmové figurky! Pak jsem hrál (sám pochopitelně!) MS ve fotbale. Každému týmu jsem předespal úvodní rozestavení (442,451, prostě všechny možné formace), přiřadil zhruba barvy, nastavil stopky a mastil jsem třeba celej víkend, vše poctivě zapisoval :) Prostě magor :) Nechci se tu moc rozepisovat, bylo toho tuny, matka mě neujstále vyháněla ven do přírody a já nechtěl :) Proč taky, když jsem tak skvělou zábabu :-D

ad vymysleni her
ja vyrobil vlastni Civilization, akorat se odehravala jen v moderni dobe, takze tam nebyl vyvoj, bylo to o zakladani mest, vyrobe a valceni hlavne:-) Pak jsem udelal jeste takove male tankove bitvy na motivy Perfect Generala 2 a Battle Isle 2. U techto dvou her co jsem vytvoril jsme s bratrancem stravili skoro cele jedny prazdniny u babicky na chate...jo to byly casy:-)

dilli
Eh, jak jsem mohl tušit, že tak mladě působící děvče má tak velkýho syna? (Teď jsem to doufám trochu napravil :)

Ať žijí všichni maniaci :)
Sport mě v dětství moc nebral, ale zato videoherní automaty, co tehdy jezdily v takových maringotkách po poutích apod... měl jsem doma takovou mozaiku (http://www.montisystem.sk/images/Mosaic%20Color1.jpg), a poskládal jsem si z ní ufonky a raketku, nebo třeba závodničky, a pomocí hrací kostky simuloval celou hru... a že to byla makačka, celý ten sprite kostičku po kostičce posunout o dva pixely doleva :) Tahle posedlost mi vydržela dlouho, a počítačové hry ve větší či menší míře dělám doteď...

Co se týče deskovek, tak před revolucí klasický výběr, maršál a špión, fantóm, nějaká úžasná hra s velkým plánem a červenými a žlutými dřevěnými kolečky, na kterých byly různé rakety, družice, roboti a kosmonaut (nevíte někdo, jak se to jmenovalo?), mým tatínkem podomácku vyrobené Monopoly (Dostihy a sázky jsem nikdy nehrál) a další, tehdy dostupné věci... později karty (první den na chmelové brigádě jsem si vydělal víc v pokeru a v mariáši, než na česačce :)... Na základce taky šachy (obvykle v hodině pod lavicí)... na gymplu ze začátku taku, ale pak jsem vymyslel dvě hry na šachovnici simulující starověké bitvy (Falanga, která se hrála s hromadou pěšců, dvěma "hetairy" a králem, a jedna hra pro námořní bitvy), kamarád udělal mapu středomoří, a hráli jsme mnoho týdnů velkou strategickou hru s bojema vyhodnocovanýma na šachovnici... eh, nostalgie...

Po revoluci samozřejmě Dračák, jehož velkým přínosem imho bylo, že dal dohromady potenciálně podobně postižené jedince... Díky této skupině jsem se dostal k prvním velkejm hrám (Avalon Hill Civilization, Blood Royal, History of the World, Diplomacie, ...) a vlastně to byl i důvod, proč byl založen Brněnský herní klub - pro lidi, kteří vlastní tyto hry, a nemají je s kým hrát. To bylo ještě pár let před osadníkama, nějaké dělení her na AT a Euro nás ani nenapadlo, natož abychom předpokládali, že Němci si můžou taky hrát :). V té době a pod vlivem tohoto jsem taky začal zkoušet dělat deskovky... nejvýraznější počin byli asi Chronoagenti, a hlavně "Královská a božská hra", která byla až pro jedenáct lidí, a vlastně to byly dvě nezávislé hry na jednom herním plánu - část hráčů hrála krále, část bohy, a vzájemně se mohli (a vlastně museli) podporovat a/nebo poškozovat... hra měla dva nezávislé vítěze, krále s největším územím, a boha s největším vlivem, a byla fakt dlouhá... Doteď vzpomínám jak jsme na nějakém Gameconu začali hrát o půlnoci, s tím, že v osm půjdeme na snídani, a po snídani začne Armageddon (závěrečná fáze hry)... hustá doba... :)

Ke konci vejšky jsem začal pracovat, ale ani ne do roka jsem naznal, že vývoj nemocničních informačních systémů se beze mne obejde (stejně nejvýraznější stopy, které jsem v oboru zanechal, byla morálka programátorů rozvrácená Warcraftem II, a jedna hra jako součást nemocničního systému pro nudící se sestřičky :). Po diplomce (velké play-by-mail počítačové strategii - online nebyla, protože málokdo měl tehdy pc na internetu) jsem proto s chutí skočil po možnosti dělat v nově založeném Altar Interactive, a následovalo asi deset zapálených (i když hladových - nedokážete si představit, za co jsme to tehdy byli ochotní dělat :) let...

S tím ovšem souviselo to, že na deskovky už nebylo tolik času... a proto jsem celkem uvítal nový trend, a s překvapením zjistil, že hodinu trvající hra s celkem jednoduchými pravidly může po herní stránce fungovat lépe, než celodenní záležitost s rulebookem o rozsahu menší novely. Navíc mě osobně mě už delší dobu začínaly štvát ve hrách kostky (ostatně moje první vydaná hra Aréna, kde s kostkami nakládám po svém, je toho důsledkem), a tak jsem uvítal, že náhoda v těchto nových hrách sice je (abstraktní hry bez náhody nemusím), ale tak nějak líp zapojená, vytváří zajímavé situace, se kterými se snažíš co nejlíp naložit, ale nerozhoduje o tom, jestli sebelíp vymyšlená akce selže či nikoliv...

Začali jsme jezdit do Essenu, vozit hromady krabic, a v brněnském klubu brzy tyto hry prostě a jednoduše převládly. Nevadilo mi to zas tolik, protože epické dojmy starých dobrých kusů docela dobře zastoupily počítačové hry, a z deskovek zůstala elegantní a chytrá společenská zábava... ale přece jen, něco z té nostalgie tam zůstalo... proto jsem občas zajel na nějakou wargamistickou akci... zásadní pro mě byl sraz Relative Range (wargamistickej klub při Hofylandu) - ani ne proto, že jsme ho tak trochu rozvrátili přinesenejma hrama (takže wargamisti místo ASL apod. hráli celou noc Bang :), ale protože po zahrání Sid Meier's Civilizace jsem si řekl, sakra, tak skvělý téma, a tak rozbitá hra... což časem vedlo k mé první úspěšnější hře...

Při práci na ní jsem se dal dohromady s Kretenem, Laadinkem a Filipem, a když jsme poznali, že na koleně a při jiné práci se dá možná udělat zajímavá hra, ale vždycky bude vypadat jako chudý příbuzný, vzniklo CGE.

V současné době se mi oba trendy začínají opět slévat... stále mám rád elegantní mechanismy, ale chrom na mě vždycky působil a působí, takže jsem čím dál častěji ochoten vyměnit tři velmi dobré, ale tematicky chudší hry, které bych za večer stihl, za jednu velkou, která sice není dokonalá, ale zato umožní se ponořit do jiného světa... uvidíme, kam to povede dál :)

pocitacove a stolni hry
Ja v tom mam neodbouratelnou spojitost a ze v tom spojitost je je hezky videt na tom, ze Vlaada je schopen vytvorit neco tak uchvatneho jako Arenu a Through The Ages a zaroven podle me nejlepsi realtime strategii, ktera kdy vznikla - Original Wars. Prave tahle RTS ve me dokazala odbourat presvedceni, ze kazda RTS je na stejno brdo, tedy vytezit hafo, vyrobit hafo a poslat na nepritele. Tak paradni skloubeni RPG a RTS s ohledem na kazdickeho clovicka, kteremu se navic vylepsiji statistiky, to jsem v zadne jine RTS nevidel. Jinak pocitacove a stolni hry k sobe podle me proste patri, alespon me mnohe pocitacove hry motivuji hrat ty stolni a mnohe stolni me motivuji hrat ty pocitacove.