Mazaný Lišák

hodnoceno 5x (Seznam vlastníků)

Recenze hry „Mazaný Lišák“

Autor: mh | 21.4.2021 | 2

Mazaný Lišák je kooperativní párty hra, ve které se 3–6 hráčů snaží společnými silami uhodnout konkrétní slovo nebo termín (ve hře se označuje jako „klíčové slovo“). Hru na náš trh přináší firma Albi a jednu partii zvládnete dohrát za zhruba 15 minut.

V krabici menších rozměrů, která se celkem bez problémů vejde do každého zavazadla, pokud jím zrovna není dámská plesová kabelka, najdete český návod, 150 oboustranných karet s klíčovými slovy společně s praktickým stojánkem, 1 kartu oddělovače, 24 žetonů, 30 bílých karet stop, 3 červeně orámované karty trofeje, 5 stíratelných popisovačů červené barvy a mazací houbičku.

Pro vlastní hru si ještě budete muset z vlastních zdrojů připravit časomíru schopnou odměřit 90 sekund. Tu v krabici nenajdete, a to ani v podobě občas používaných přesýpacích hodin. Vadí to, nebo nevadí? Nejspíš nevadí. V současné době asi není nikdo, kdo by nevlastnil mobilní telefon anebo aspoň hodinky se stopkami.

Jak je z obsahu krabice patrné, ve hře je použit v poslední době poměrně oblíbený princip psaní fixou na stíratelný povrch. Kvalitu komponent bych ohodnotil třemi hvězdičkami z pěti. A proč ne víc? Karty, žetony a stojánek jsou naprosto v pořádku. Trošku problematicky se jeví popisovače a mazací houbička. Shodou okolností jsem od Albi recenzoval hru Balíkáři, která také používá tento „stírací“ princip. Přijde mi však, že kvalita těchto komponent je u Mazaného Lišáka o něco horší. U popisovačů se nám několikrát stalo, že se krycí víčko jaksi zaseklo a nešlo jednoduše sundat. Dále pak některé popisovače poměrně brzy přestaly psát a museli jsme je nahradit dalšími z nabídky. A to jsme hráli jenom ve třech. Vzhledem k tomu, že psaní je hlavním herním principem a používá se tedy prakticky pořád, mi to přijde jako zásadní nedostatek. Jistě, není problém si v papírnictví pořídit popisovače nové (pokud tedy tyto prodejny nejsou z různých důvodů uzavřené), ale to bychom také mohli říct, že vlastně není potřeba mít v krabici ani karty stop a trofejí, protože je možné je nahradit papírem z vlastních zdrojů, a takto bychom mohli pokračovat dál, až by nám zbyla pouze pravidla.

Bez ztráty kytičky nevyjde ani mazací houbička. Na rozdíl od zmíněných Balíkářů, kde jsou použity látkové hadříky, je zde použit jeden obdélníček z tenkého filcu. Že mu moc nevěří ani výrobce hry, dokazuje i poznámka na straně 5 pravidel: „Ke smazání karet stop po odehrání se nejlépe hodí kousek papírového ubrousku nebo kapesníku. Mazací houby mohou někdy na bílých kartách zanechávat stopy.“ A mohu potvrdit. Po pár použitích už mazací houbička zanechávala na kartičkách trošku šmouhy. Není to ale nic kritického, prostě po nějaké době budou muset kartičky projít lihovou očistou a budou zase jako nové.

K ostatním komponentám již nemám žádné výhrady.

Princip hry

Princip hry je velmi jednoduchý, což je u párty her rozhodně výhoda. Nejlépe by se dal přirovnat ke hře Logik, v zahraničí známé pod názvem Mastermind. Nehádá se ovšem barevná kombinace, ale klíčové slovo.

Doporučený věk hráčů je 12+ a je nutno říci, že to celkem odpovídá. S mladšími dětmi si hru nejspíš nezahrajete, ne ani tak kvůli nějakým nevhodným výjevům, jako spíš kvůli potřebě pokročilejších kombinačních schopností, dostatečné slovní zásoby a koneckonců i všeobecných znalostí, protože některá klíčová slova představují konkrétní historické či kulturní osobnosti, případně věci, které mladší děti nejspíš znát nebudou.

Jeden z hráčů se pro danou partii stane lišákem a zbylí hráči jsou stopaři. Každý stopař dostane jeden popisovač a 6 bílých karet stop. Pokud jsou stopaři pouze dva, dostane jich každý dvojnásobek.

Lišák vezme stojánek s kartami klíčových slov. Přečte nahlas počáteční nápovědu z karty, která je právě na řadě. Potom se tajně podívá na spodní polovinu karty, kde je v červeném poli napsáno klíčové slovo (někdy je těch slov více). Stojánek pak postaví tak, aby na kartu všichni stopaři dobře viděli. Vše je navrženo tak, že okraj stojánku zakrývá spodní polovinu karty, hráči tedy vidí pouze počáteční nápovědu.

Lišák pak spustí devadesátivteřinovou časomíru a stopaři mají čas na poradu. Protože se jedná o hru kooperativní, mohou spolu libovolně diskutovat. Výsledkem má být, že každý stopař napíše jednu stopu na příslušnou kartičku. Pokud jsou stopaři pouze dva, každý napíše dvě stopy (každou na samostatnou kartičku). Stopa nemusí být zapsána jedním slovem, může to být sousloví nebo věta, ale musí vyjadřovat jednu myšlenku, např. „váží více než 50 kg“, nikoliv jejich kombinaci, např. „váží více než 50 kg a je ze železa“ (to je nutné rozdělit do dvou samostatných stop). Kartičky se stopami se pak vyloží vedle sebe do jednoho řádku (jejich pořadí nehraje roli). Stopy se mohou libovolně opakovat, a to i v rámci jednoho řádku. Lišák do porady nijak nezasahuje, nemůže nic říkat, naznačovat, ani psát. Pokud stopař do devadesáti vteřin nenapíše žádnou nápovědu, musí vyložit prázdnou kartičku. Lišákovi je však doporučeno nebýt puntičkářský a umožnit stopařům dopsat stopu i po vypršení limitu. Nicméně je určitě vhodné, aby se benevolence vztahovala pouze na případy, kdy stopař začal psát ještě v limitu.

Po vyložení stop přichází na řadu lišák. Přečte si, co stopaři napsali, a pokud má u formulací nejasnosti, může se hráčů zeptat. Například „Co myslíš tím oblíbený?“ A podobně. Lišák potom vyhodnotí uvedené stopy. Musí to provést tak, aby hráčům nic nenaznačil. Za každou stopu, která vede správným směrem k odhalení klíčového slova, umístí vedle řádku jeden žeton. Nijak však nekonkretizuje, které stopy se žeton týká. Okamžitě spouští časomíru a stopaři začínají další kolo.

Řádky stop se vykládají vždy pod předchozí vyložený řádek. Vzniká tak tabulka se stopami a žetony, podobně jako ve zmiňovaném Logiku. Stopaři mají na odhalení klíčového slova k dispozici maximálně 7 kol, jinak hru prohrávají.

Lišák může jednou za partii použít žolíka. To provede tak, že jeden žeton, ležící vedle libovolné řady, přesune na konkrétní kartu, které se týká. Tím konkretizuje jeden správný směr úvah a dává tím stopařům cennou radu. Je potřeba si uvědomit, že i lišák je součástí týmu, nikoliv soupeřem stopařů. Je tedy i v jeho zájmu, aby klíčové slovo bylo uhodnuto. Radit tedy musí tak, aby to pro stopaře mělo kladný význam, ne se je snažit zmást.

V tuto chvíli je nutné upozornit na jednu záludnost, kterou pravidla obsahují. Karty stop (bílé kartičky bez barevného okraje) jsou určeny pouze pro uvádění stop a nesmí obsahovat hledané klíčové slovo. Pokud by k tomu došlo, hráči automaticky okamžitě prohrávají hru! Pokud chce někdo tipnout přímo klíčové slovo, musí místo toho použít speciální kartu trofeje s červeným orámováním. Tu lze použít v kterémkoliv kole. Pokud je na kartě trofeje napsané správné klíčové slovo, hráči hru okamžitě vyhrávají. Pokud nikoliv, lišák se ke kartě trofeje zachová jako k jakékoliv jiné kartě stop a zahrne ji do vyhodnocení prostřednictvím žetonů. Na celou partii jsou však k dispozici jenom tři karty trofejí, tipovat lze tedy pouze třikrát. Pokud budou všechny tři tipy špatné, hráči hru prohrávají.

Hra obsahuje 150 oboustranných karet, takže k hádání je připraveno 300 klíčových slov. Ta jsou očíslována od 1 do 300, přičemž čím vyšší číslo, tím vyšší obtížnost. Doporučuje se začít s kartou č. 1 a pokračovat popořadě. Před první hrou se za poslední kartu umístí karta oddělovače. Po dokončení partie se právě hádaná karta přemístí na konec balíčku a na řadě bude karta s následujícím číslem. Při přemisťování buďte obezřetní, aby nikdo z hráčů neviděl, co je na zadní straně uvedeno. Jakmile dohádáte první stranu ze všech 150 karet, neboli jste se dostali až k oddělovači, jednoduše stojánek otočíte na druhou stranu a můžete stejným způsobem pokračovat klíčovými slovy č. 151 až 300. Navíc se stojánek i s vloženými kartami lze bez problémů uschovat do krabice, takže odpadá jeho příprava na začátku dalších herních sezení.

Postřehy a dojmy

Hra nás chytila a dobře jsme se u ní pobavili. V poměrně rychlém sledu jsme ve čtyřech herních sezeních odehráli 26 partií, neboli zhruba jedenáctinu z klíčových slov k dispozici. Úspěšní jsme byli ve 14 případech, což je prakticky pouze polovina a není to tedy naše nejlepší vizitka. Hodně taky záleželo na konkrétním rozpoložení a únavě. Při jednom sezení jsme ze tří partií neuspěli ani v jedné a radši jsme toho nechali. V následujícím sezení jsme pak ze šesti partií uspěli hned v pěti. A to ještě s každým dalším sezením obtížnost zadání mírně stoupá.

Určitě také záleží na počtu hráčů. My jsme vzhledem k pandemické situaci hráli pouze ve třech – vždy jeden lišák a dva stopaři. Každý stopař má v takovém případě sice k dispozici dvě stopy na kolo, ale spíše než počet stop hraje roli „víc hlav, víc ví“. Stávalo se nám, že se stopaři vydali úplně špatně a nebylo možné umístit ani jeden žeton. Ono také nápovědy typu „tvor“ nebo „umění“ jsou dost obecné a vytýčit si správný směr hledání není jednoduché. Někdy se také za celou partii podařilo umístit pouze jeden nebo dva žetony. Pokud je stopařů více, je větší pravděpodobnost, že někoho napadne jiný, správnější směr a že nebude tolik docházet k zásekům.

Ačkoliv je součástí týmu, je lišákova role spíše statická a servisní. Jeho jediným úkolem je mačkat stopky a umisťovat žetony k vyloženým řadám. Přitom nesmí mluvit, ani jinak reagovat na počínání stopařů, maximálně může použít žolíka. To sice může být dost zásadní a může se uplatnit lišákova znalost svých stopařů, aby žolíkem označil tu stopu, která nejlépe pomůže, ale těchto svých pár vteřin slávy si užije pouze jednou za partii. Občas se také zapotí při vyhodnocování stop, takže musí použít internet ke zjištění správného stavu věcí. To lišákovi, na rozdíl od stopařů, pravidla dovolují. Ale jinak spíše jen sleduje a v duchu trpí. Na druhou stranu jedna partie trvá něco mezi 10 a 15 minutami (max. 7 × 1,5 minuty + prostoje při umisťování žetonů), takže pokud se hráči budou v roli lišáka pravidelně střídat, celkem brzy se z něj stane stopař a hledání klíčového slova si užije naplno.

To, že je jedna partie opravdu tak krátká, má určitě velkou výhodu v tom, že hru lze bez problémů použít pro vyplnění času. K tomu přispívá i rychlá, prakticky okamžitá příprava – rozdají se karty stop a popisovače, lišák přečte kartičku, která je ve stojánku na řadě a hra začíná. A také hráči nemusí mít obavu, že hru nestihnou dohrát, nebo že to někoho v průběhu partie přestane bavit. Těch pár minut to vydrží prakticky každý, i ten, koho to příliš nebaví.

Jak už jsem zmiňoval, pravidla jsou jednoduchá, rychle vysvětlitelná a pochopitelná a nenarazili jsme na žádnou nejasnost. Hlavní devízou hry je tak především balíček klíčových slov k hádání. Tady je nutno pochválit distributora, že nedělal pouze otrocký překlad originálních zadání, ale použil i taková klíčová slova, která mají vztah k naší zemi – např. hrdiny českých filmů, kteří cizincům nic neřeknou apod. Některá zadání jsou docela jednoduchá, jiná jsou zapeklitá a narazili jsme i na záludnosti, u nichž bylo lišákovi hned od začátku jasné, že s nimi budou mít stopaři problém. A většinou se nemýlil. Přímo ikonickou se pro naši skupinu stala karta číslo 5. Nemůžu tady vyzrazovat skutečné řešení, ale řekněme, že to bylo slovo „kolibřík“. Stopaři se ale prakticky po celou dobu pohybovali úplně mimo výseč a nebylo prakticky možné ani použít žolíka. Samozřejmě prohráli, ale prozrazení správného řešení vyvolalo záchvat smíchu a od té doby pro situaci, kdy stopaři absolutně netuší, používáme větu „zase jedeme nějaký kolibříky“ (po odehrání karty č. 5 si můžete místo slova „kolibřík“ dosadit to správné, které nás tak potrápilo).

Ačkoliv se to možná na první pohled nezdá, správná taktika hraje důležitou roli. Rozhodně vám třeba nepomůže, pokud do jedné řady umístíte navzájem se vylučující stopy. Např. hledáte-li zvíře, nemá smysl v jednom kole napsat současně „masožravec“, „býložravec“ a „všežravec“, protože lišák to vždy ohodnotí jedním žetonem a vy se neposunete ani o píď. V prvních kolech je potřeba co nejrychleji „chytit stopu“, a pokud se to podaří, tak v kolech následujících vhodně „utahovat smyčku“. K tomu slouží porady stopařů, ovšem devadesátivteřinový limit je poměrně přísný, obzvláště v situaci, kdy tápete a nemáte čeho se chytit. Potřeba volby správné taktiky a nutnost vyvozovat z již umístěných stop a žetonů další postup je přesně ten důvod, proč si Mazaného Lišáka nezahrajete s menšími dětmi. Jednoduše nebudou schopné tyto závěry činit.

Pokud vás hra bude bavit, může vás zajímat, jak dlouho vám přiložený balíček klíčových slov vydrží. Vezměme si modelovou situaci, že hrajete v šesti a během jednoho sezení se všichni jednou vystřídáte v roli lišáka. Vzhledem k tomu, že vám to zabere něco mezi 1 a 1,5 hodinou, dá se očekávat, že u toho pro daný okamžik taky zůstane. V takovém případě vám zásoba bohatě vydrží až na 50 herních sezení (u naší skupiny se extrapolací dostáváme na zhruba 46 sezení). No a ruku na srdce, kterou stolní hru jste hráli víckrát než padesátkrát? Nicméně je tu samozřejmě potenciál vydávat samostatné rozšiřující balíčky s novými klíčovými slovy, třeba i tematicky založené. Na webu distributora ani originálního vydavatele o tom však zmínka není, takže těžko říct, jestli to je, nebo není v plánu. Ovšem každý má možnost si vytvořit vlastní sadu kartiček, případě si lišák nějaké to slovo vymyslí na místě.

Závěrečné hodnocení, aneb má smysl si hru pořídit?

Mazaný Lišák je dobrá hra. Pravidla jsou jednoduchá až triviální, přesto celkový koncept poskytuje dostatek zábavy. Protože je to však principem párty hra, záleží samozřejmě hodně na složení herní skupiny. Ty, kteří mají rádi slovní a podobné hádanky, Mazaný Lišák určitě pobaví, toho, pro nějž toto není šálek jeho kávy, však radši ani nezvěte.

Otázkou je, jestli opravdu stojí za to obětovat cca 600 Kč na pořízení hry. Když se nad tím zamyslíte, kromě pravidel prakticky nepotřebujete nic z toho, co je v krabici – karty stop a trofejí vám nahradí papír, popisovače nebo jakékoliv jiné psací potřeby použijete svoje a místo karet s klíčovými slovy si lišák vymyslí vlastní. Na druhou stranu, takto bychom mohli uvažovat prakticky u každé hry – herní plán a karty si nakreslíme, figurky a případné kostky použijeme z Člověče, nezlob se a jediné, co potřebujeme, jsou pravidla. Ale ono jde taky trochu i o tu vlastní produkci. A tu má, kromě již kritizovaných popisovačů a mazací houbičky, Mazaný Lišák velmi dobrou. A na stole přece jenom lépe vypadají plastové stíratelné kartičky a kartonové žetony než obyčejné listy papíru.

Kdo tedy má tento typ her rád, tomu můžu Mazaného Lišáka s klidem doporučit. Zabaví vás na slušně dlouhou dobu.