Sodovka
Toto je kvalitní názor! :)

Sodovka
Ano, vnímám to podobně. Mám teda docela rád něčí narozeniny, ale ty svoje nesnáším. Co je pro mě nejprotivnější "svátek", to je Silvestr.

mě se zdá
že to všichni nějak moc řešíte, jak kdyby vás nutil někdo něco slavit a konzumovat ve velkém :). Co u nás opravdu neřešíme a sám nad tím někdy kroutím hlavou, jak to někteří slaví jsou jmeniny. Na druhou stranu všelijaké ty svátky a narozeniny aspoň "donutí" rodinu při tom všem dnešním spěchu, práci a studiu, (v ideálním případě v co nejširším pojetí - babičky, děděčkové, tetičky, stráčkové atd.) aby se na pár hodin sešla. Druhá věc co absolutně neřeším je MDŽ :) a na den matek zapomínám :). Ale třeba ten Valentýn mi přijde takový nenásilný (nechápu jak tady všichni mluví o masivním konzumu a kdesi cosi, asi moc koukáte na americké komedie :) ). Prostě se koupí nějaká ta bonboniera nebo cokoliv jiného, večer se otevře lahvinka a je to. Chápu ty argumenty, že na vyjádření lásky k partnerce a partnerovi či třeba k matce nepotřebujete svátek, ale ruku na srdce kdo chodí běžně několikrát do roka za matkou s kytkou a přeje ji vše nejlepší ;)

...
stráčkové=strýčkové :)

ad americké komedie
... já se moc na americké komedie nekoukám (jen občas). Stačí mi ale jít nakoupit, otevřít časopis nebo si pustit televizi.

ať žije Blesk a Nova
to je snad časopis za všechny prachy brrr

Richmond
My otevíráme líhev vína tak 4x do týdne, ale to není TA láhev:-)

Já mám prostě ty záminky rád ...

uplny suhlas s Krenom
... protože ho považuji za stejně nepatřičnou a komerčně importovanou zhúvěřilost do našich tradic jako je:
Santa Claus
Helloween
Mc Donald
Coca Cola

ad acedrac
Mě kromě té komerce (zaplaťpánbůh za to že Ježíšek je, doufám, zatím komerčně natolik neuchopitelný, že klidně přenechám ten supermarketový blázinec tomu břichatému červenokabátníkovi) na tom vadí to, že se to dětem cpe už ve škole, jako například helloweenské odpoledne a večer a nutnost povinně donést do školy vydlabanou dýni, pokračuje to přes dětské časopisy, reklamy v televizi a o návštěvě obchodů ani nemluvě. Pak na vánoce uvidí v supermarketu figurínu ležícího Santa Clause jak se mu ve spánku nadouvá a vyfukuje břicho (vypadá jak ležící opilec) a vedle něho stojí rodinka kýčovitých naturalisticky vyvedených rohatých čertů. Jakýkoli duchovní rozměr a původ svátků se v téhle společnosti totálně vytratil (a to nemluvím z pozice věřícího - duchovním rozměrem nemyslím nějakou konkrétní víru, církev nebo konkrétní představu Boha). A už se osypávám z toho, čím budu zase v běžném životě obklopen před Velikonocemi. Od umělohmotných vajíček, přes plastové pomlázky, zajíčky všech možných a nemožných tvarů až k záplavě dostatečných zásob velikonočních beránků (o kterých ani většina lidí vlastně neví kromě toho, že to patří k Velikonocím, k čemu je a že by se měl péct doma a ne pro něho běžet do Teska). A to už nemluvím o tom, že jsem loni nebo předloni někde viděl beránka z polystyrenu.
Celé to vede pak k totálnímu úpadku. Výsledek je totiž dvojí a v obou případech negativní.
Buď se za prvé lidi nechají pohltit tím, aby na Vánoce, Velikonoce nebo jiné svátky měly zabezpečeno to co se patří a z vyplazeným jazykem a totálně vyčerpaní a naštvaní všude vykládají "už aby ty svátky byly za náma".
Nebo za druhé programově ignorují jakékoli svátky bez ohledu na to, jaký je duchovní rozměr těchto svátků a co má lidem přinést a jaksi bez ohledu na to šíří myšlenku, že ty svátky nejsou pro jejich život vůbec potřeba.

acedrac
Co má proboha Coca Cola a McDonalds společného s tradicemi?

cože?
on už byl Valentýn? Sakra, asi mám problém... :)

(osobně úplně peču na všechny svátky, narozeniny i Vánoce, ale vysvětlujte to svému okolí...)

...
my jsme si zapálili vonnou tyčinku, pustili Pět Tibeťanů a zahráli geniální Go, nádherný večer, bez ohledu na to, kdo nebo co v ten den ne/slavil :-)))

import tradic
Tomu se bohužel zabránit nedá. Jakmile už jednou dobrovolně pomáháme budovat institucionalizovanou společnost ve znamení EU, NATO, OSN, IMF a podobně, nemůžeme čekat, že nám zůstane kulturní autonomie. Chtít konzumní společnost bez Coca Coly a McDonalda, vánoce bez Santy Clause a únor bez Valentýna, je zhruba stejně nesmyslné jako stěžovat si jedním dechem na invazivní islám a druhým dechem každého ujistit o svém multikulti smýšlení a potřebě otevřených hranic.

Svým způsobem je poněkud zcestné nakupovat z USA po stovkách krabice se hrami (vyrobenými v Číně) a zároveň nadávat na agresivní trh, který jako vedlejší produkt tlačí cizí kulturní tradice. Je to buď všechno nebo nic.

kren
Souhlasím se vším až na poslední odstavec.
Existují prostě lidé, kteří nemají potřebu cokoliv slavit - už jen prostě z toho důvodu, že se nemohou dopátrat důvodu, proč by vlastně něco slavit měli. Nemusí to být nutně odpor vůči komercializaci svátků.

Já nejsem křesťan a Velikonoce jdou zcela mimo mě, protože nikdy nepochopím jejich spirituální hloubku. Pro mě je to prostě jen celkem nezajímavá oslava jara a slunovratu. S Vánocemi je to podobné, ale tam je to jakási rodinná tradice, asi snad jediná, kterou máme. I tak jsou to "vyprázněné rituály", prázdné jako velikonoční kraslice. Ten smysl a původ rituálu je dávno pryč, zbyla jen roky a tradicemi ztvrdlá vnější skořápka. Takto já osobně přistupuji ke všem svátkům...

Aby to nevypadalo, že jsem nějaký zapštklý škarohlíd: rád slavím, když je nějaký důvod, úspěch. Narození détěte. Uzdravení z těžké nemoci. Dokončení studia. A tak...

neslavím
Mám pocit, že když chci někomu říct, že ho miluji, tak to můžu udělat kdykoliv, a ne kdy mi to nařídí svátek.
To PJ, většina křestaňských svátků vychází původně ze svátků pohanských. Takže Velikonoce byly původně příchod jara. To až za Konstantina, který inicioval sestavení bible, z toho vzniko trošku něco jiného.
Každopádně radši si slavím po svém, a ne to co mi nutí komerce.

dodatek
Jinak souhlas s Křenem. Taky jsem si všimla (i když děti nemám), že slaví helloween a podobné věci. Já osobně nelpím nějak moc na tradicích, ale když už nějaké, tak ty naše. A rozhodně si je prostě vytvořím sama, dle svého scénáře, tak abych se cítila dobře. Jako dítě jsem třeba ráda chodila na dušičky na hřbitov :)

to PJ
Každá společnost vychází z nějakých kořenů, které po dlouhá staletí společnost formovaly. Veškerá Evropská kultura, morálka, právo a další oblasti společnosti vychází ať se nám to líbí nebo ne z křesťanských kořenů. A společnost je tak v těchto kořenech zakotvena (a opět teď nemám namysli nějaké naboženství, církve a jiné prvky křesťanské víry se kterými se někteří lidé stotožní, jiní ne a někteří jsou dokonce bojovnými odpůrci). Z dnešní supermarketové konzumní společnosti mám pocit, že se tyto kořeny snaží vytrhat a nahradit je čistě materiálními hodnotami takovým způsobem jak se to komunistům ani zdaleka za těch 40 let u nás nepodařilo. Smutně jenom kolem sebe koukám na ten obrácený žebříček hodnot, kde na samém vrcholu jsem já dostatečně silný a úspěšný jedinec, který za vše vděčí jen sám sobě. Měřítkem úspěchu jsou čistě materiální hodnoty, rodina není potřeba a když ano, tak stačí abych ji materiálně zabezpečil. Kdo není první ten není úspěšný a je méněcený. Už ve škole mnohé děti pociťují opovržení od těch "úspěšných", kteří jsou elita a ostatní jsou "socky". Ale hodnoty jsou někde úplně jinde.

svátky, tradice...
Ono se zdá, že lidé se ve svém postoji vůči svátkům a tradicím dělí na dva zcela protichůdné tábory. Jedni, kteří neuznávají svátky a tradice jako takové a nemohou v nich najít nic pozitivního pro dnešek, ať už z jakéhokoliv důvodu a druhé, kteří na tradicích lpí a neuznávají, že i ony by se mohly a měly někam vyvíjet... Tohle je hodně zjednodušené až zavádějící, ale jako prní náhled, no... Každopádně jako i v mnoha jiných věcech se mně zdá nejrozumnější postoj někde na půli cesty (předpokládám, že stejně jako většině lidí).

Minulý rok jsem zaznamenal několik hodně zajímavých pořadů na toto téma na ČRo, např.
http://www.rozhlas.cz/nabozenstvi/dotekyviry/_zprava/567612
http://media.rozhlas.cz/_audio/00644361.mp3

Bohužel, ten co byl úplně nejzajímavější, a který byl o vývoji tradic, nemůžu najít, měl jsem pocit, že to bylo v některém Zrcadle na Leonardu, ale asi jsem se spletl.

to prebio
No tak to my tedy řekni, jakým směrem se v dnešní době vyvíjejí třeba Vánoce. To by mne fakt teda zajímalo. A postoj na půli cesty se mi v tomto případě vůbec nejeví jako nejrozumější, protože tedy vůbec nechápu co to tedy na půli cesty znamená.

Já jsem říkal, že oba ty postoje jsou scestné:
1. slavit protože je to tradice
2. neslavit, protože mi to nic neříká

Protože pokud nepochopím podstatu, tak je mi skutečně milejší, když to někdo neslaví, protože mu to nic neříká, než ten případ, že se dobrovolně vydávám všanc tlačenicím a frontám nasr... lidí v obchodech do kterých se z reproduktorů line melodie Narodil se Kristus Pán veselme se ..."

kren
Mám pocit, že ses do toho zamotal, protože druhý bod máš v rozporu s posledním odstavcem, když postuluješ, že je to scestné, ale Tobě skutečně milejší.

Ale řeknu Ti, jak to mám s Vánoci já "napůl cesty". Duchovní rozměr těchto svátků ve smyslu křeťanských tradic mi skutečně uniká a nikdy jej zřejmě nebudu schopen ne pochopit, ale pocítit. Pro mě ta duchovní část spočívá v tom, že se jedinkrát za rok rodina zastaví a je spolu. Spolu jí, spolu sedí u stromečku, dělají si vzájemnou radost. Poslouchají se. To je důležité a čím dál vzácnější.

A k nakupování dárků se můžeš stavět zrovna tak způsobem, jaký popisuješ, nebo tak, jak to vnímám já. Já hodně přemýšlím nad tím, co komu udělá radost a jen ta představa mnš většinou potěší. Takže ano, kupuji dárky velice rád. A ne, nikdy jsem je nenakupoval v hypermarketech za zvuku koled, které mi lezou krkem (tradice netradice)...

Ano, je to svým způsobem konzum, ale určitý duchovní rozměr a jakousi vnitřní "rozpovšechnělost" tam vnímám taky. S Bohem to ale nemá nic společného, neb cestu jsem k němu nenalezl a nejspíš ani nenaleznu...

to kren
Neber to, že se na někoho snažím útočit. To, že se Vánoce vyvíjí a pravděpodobně i vyvíjet budou je nesporné. Dnes má většina lidí Vánoce spojena s kaprem a stromečkem, což je zvyk starý nějakých 100 let a dnes se posouvají Vánoce směrem k obdarovávání svých blízkých. Právě v tom pořadu, který jsem nemohl najít, host ukazoval na to, že svátky, které se nevyvíjí, se obsahově vyprazdňují, což nakonec vede k jejich zániku ... fakt si to chce poslechnout, člověk se zamyslí (Je mně jasné, že pro hluboce věřící lidi je například takový postoj u Vánoc, či Velikonoc jakýmsi "znesvěcením", ale v době, kdy se většina lidí neztotožňuje s žádným oficiálním náboženstvím, je tento vývoj pravděpodobně nevyhnutelný. Ale přitom to nebrání ani věřícím, ani nevěřícím, aby tento svátek mohli prožívat) .

Postojem na půli cesty jsem myslel to, že nemusí být špatné zavrhnout ty negativní postoje, které plynou z obou extrémních případů. Tzn. Proč bych měl zavrhnout všechny zvyklosti, když některé z nich mně nepochybně přináší dobré věci (stýkání se s rodinou, vypořádání se sám se sebou...) a proč bych měl trvat na tom, že budeme rigidně dodržovat jen to, co tu bylo 200 let, když to stejně většině lidí nic neřekne (když povinně naženeš všechny lidi na půlnoční, tak si tam stejně většina lidí bude okusovat nehty a koukat do země a nebude mít páru, o co se jedná. A to že budou slavit Vánoce jinak, tebe neomezí a jim to přinese to, co od takového svátku čekají).

Takže tvůj postoj je logický v případě, že zastáváš názor, že slavit svátek jinak než tradičně nemá smysl, ale podle mě je stejně logické posunout tradici tak, aby mně osobně tradice něco dávala (aby měla obsah).

P.S.: Valentýna taky neslavíme a na Svátek matek zapomínám, i když bych ho vlastně slavit chtěl.

to PJ
Nezamotal :), na závěr vysvětlím. Ale napřed ti chci říct, že s tím co jsi napsal naprosto na 100% souhlasím. Duchovní rozměr není to, že bych někomu vnucoval jako věřící, že Vánoce jsou jen a jen o narození Ježíše Krista a o ničem jiném a všechno jiné je špatné. Jsem hrozně rád, že jsi to napsal, tak jak jsi to napsal, protože přesně takovýhle duchovní rozměr jsem měl na mysli. Pro mne jako pro věřícího je duchovní rozměr Vánoc samozřejmě ještě někde úplně jinde ale nikomu to nevnucuju a jsem fakt hrozně rád za to, jak jsi to pěkně popsal zase z pohledu nevěřícího - nemám s tím problém, spíše naopak.

A teď o tom zamotání se :). Uvedu to na příkladu:
Jako věřící jsem každotýdenní návštěvník kostela, na potkání to nikomu nevykládám, ale když na to přijde řeč, tak s tím nemám problém, a taky to nikomu to nevnucuju. Nebyl jsem vychováván ve víře, naše rodina byla ateistická a já jsem konvertoval sám od sebe až někdy po mé třicítce sám od sebe. Nebyl tam samozřejmě žádný vliv mé rodiny, nebylo to pod vlivem něčí agitace ani pod vlivem jakékoli četby nějaké duchovní literatury a ani pod vlivem nějaké skupiny třeba věřících kamarádů. Ale proč to píšu. Jednou za rok na půlnoční si najdou cestu do kostela i lidé s dávno odloženou vírou, i ateisté a nebo ctitelé tradic, kteří to mají jako jednu z kulis Vánoc jako je stromeček a nebo krájení jabka. Moc rád všechny tyhle lidi v kostele vidím aniž bych je chtěl nějak obracet na "víru pravou". Rád tam vidím takové lidi, kteří cítí Vánoce tak, jak jsi je ty nádherně popsal, cituji:" Pro mě ta duchovní část spočívá v tom, že se jedinkrát za rok rodina zastaví a je spolu. Spolu jí, spolu sedí u stromečku, dělají si vzájemnou radost. Poslouchají se. To je důležité a čím dál vzácnější."
A je mi skutečně jedno jestli udělají znamení kříže nebo ne, nebo jestli pokleknou nebo ne - to není vůbec důležité. V té chvíli jsem s nimi na jedné vlně.

Ale bohužel jsou tam i lidé, kteří tam přijdou podobným způsobem jak na atrakci do zoologické zahrady a je poznat, že je to pro ně úplně stejná návštěva jak nedělní výlet s dětmi do nákupního centra. Prostě chovají se způsobem: "tak teď jsme přišli na nějakou atrakci, tak nás bavte". Mše je pro ně dlouhá, neráčí si ani vypnout mobilní telefony, a to nejen že některým zvoní, ale jsou schopni i během mše telefonovat a povídat o tom jak je to otravné, že musí čekat než skončí nějaká mše a ani se nemůžou jít podívat na ten vystavený model Betléma. Tak o tom jsem mluvil - o tom očesání tradic svátků na čistě materiální atributy, které si všechny koupíme, zařídíme, napečeme a navštívíme aby ty Vánoce byly přesně podle harmonogramu jak mají být a jak je zvykem. A to je to vytržení z kořenů a vnější konzumní pozlátko, které mi vadí. A proto mám raději ty, kteří otevřeně řeknou nic mi to neříká. Myslím ale, že se obě ty skupiny ochuzují o právě ten duchovní rozměr Vánoc nejen sebe, ale svým postojem i celou společnost.
A co mi opravdu otvírá kudlu v kapse, tak to je ten oblíbený výrok během úklidu, pečení, nákupů a stresu: "Už aby ty svátky byly za náma". Tak proboha ty svátky neslavte, když vás to ničí. A že to někdo dělá pro druhé a pro rodinu, aby byly svátky tak, jak mají být, tak to je trapná výmluva, protože děti více ocení domácí pohodu, vlídnost a čas strávený s nimi a s partnerem, než utahanou, nervózní a vystresovanou matku, která křičí na otce, že něco nestihl zařídit.

Jestli mé sáhodlouhé povídání někomu moc vadí, se omlouvám, ale chtěl jsem jenom PJovi říct, že mi udělal radost tím co napsal.

Ještě poznámka ...
Omlouvám se za ty stylistické a jiné chyby, protože jsem to psal jak mi myšlenky na klávesnici přicházely. Taky poté co jsem to odeslal, jsem si všiml, že mezitím napsal prebio další svou poznámku k mým příspěvkům a jsem rád, že tím co jsem psal PJovi jsem nevědomky vlastně odpovídla i na poslední prebiův příspěvek. Takže doufám, že už je teď jasné jak to myslím.

Zjednoduseny pohled
Mozna to trosku zjednodusim, a mozna za to budu zatracovan, ale presto mi to neda. Beru, ze pro nekoho je Valentyn importovany nicnerikajici svatek, ale ja proste asi rad hledam prilezitosti k malym oslavam a nestydim se za to. Jsou lidi, kteri to nechapou, ale rad doma oslavim nejen neci narozeniny, ale treba u nas v rodine "oslavime" i svatky, vyroci svatby apod.

Nedavno treba u nas byla kamaradka a videla, jak jsem manzelce dal pusu a malou kyticku a tak se ptala, co se deje, nacez manzelka vysvetlila, ze mame 8 let od svatby. Jeji reakce mne dostala: "A to je nejake vyroci?" A o tom to presne je, pro mne je to vyroci, protoze si to rad "oslavim", ale oslavu nechapu vzdy jen jako utraceni nehoraznych sum za kycovite darecky, kazdy at si slavi, co chce.

Jeste nabidnu trosku jiny uhel pohledu: doma si syslim jiz nejaky cas celkem stabilne 3-4 hry, ktere cekaji na svoji prilezitost (postupne se doplnuji). A kdyz ma treba manzelka i "jen" svatek a ja se na ty hry tesim, tak proc toho nevyuzit a nejakou tu hru proste neodtajnit, ze? ;)

Jinak ale souhlasim s tim, ze vnucovane Helloweenske akce ve skole apod mi jsou proti srsti, trochu mi to prijde, jako kdyby si nekde v Argentine pripominali upaleni Jana Husa.

Uz aby ty svatky byly za nama
Bohuzel tento vyrok vypousti i ti kteri ty svatky jiz neslavi, avsak jsou nuceni vytrpet to co je s temito svatky spojeno. To jest precpana nakupni centra za zvuku koled, namrzle chodniky kolem kadi s kapry, medialni masaze ohledne novinek at v hrackarstvich tak vsude jinde co se muzou hodit pod stromecek a podobne. Pote si clovek ktery ty svatky neslavi, klidne pomysli ze 'Uz aby ty svatky byly za nama' ackoliv to nema nic spolecneho s tim ze dela neco co delat nemusi jen proto ze to delaji vsici ostatni.