Největší zklamání?
Série Zombicide
- nechal jsem si jen základ, stává se tam často že v počtu šesti hráčů se baví 4 ostatní dva nemají co hrát, ostatní hráči jim vše vybijí a nebo do konce hry hráč nesežene ani průměrné vybavení ... game design není špatný ale určité prvky ho zcela potápí, zachraňují to home rules

Discover: Země neznámé
- na to jaký byl kolem toho neskutečný hype tak přišla podprůměrná hra která je svým způsobem šílená a někdy i náročná a frustrující

Pán Prstenů: Putování po Středozemi
- nemůžu hodnotit protože jsem to nehrál ale stačil mi podcast od kluků z deskoherní inkvizice a málem jsem se válel smíchy :-D

První Marťané: Dobrodružství na rudé planetě
- Marťané jsou sympatičtí ale ty pravidla ... ty pravidla!!! :-( kampaň máme rozehranou ale kamarádi nad pravidly museli strávit několik dní ....

Temné Znamení
- Lovecraftovo téma mám rád ale tady ty kostky tak pojíždějí až to není hezké, čekal jsem že mně vtáhne téma, ale prostě nic

Scythe: Titáni nebes
- na to jak je Scythe dobrou hrou, vzducholodě do něj prostě nepatří

len tak všeobecne...
...pridávam, že niekedy je problém aj s tým, čím sa človek pri výbere hry riadi. Ak napríklad pozriem nejakú recenziu z roku 2013, v ktorej je hra vychvaľovaná, tak to treba brať s rezervou, lebo odvtedy ubehlo sedem ďalších rokov a možno v dnešnej konkurencii by už tá istá hra natoľko vychvaľovaná nebola.
Rebríček a hodnotenia na bgg si tiež idú vlastným životom. To, že niekto dá nejakej hre 8-ičku v roku 2013, keď hru hral, to predsa neznamená, že by ju udelil aj dnes. Podľa mňa sa len mizivé promile hráčov vracia k svojim starším hodnoteniam a tak môžu vzniknúť takéto disproporcie, že hra sa nám z dnešného pohľadu zdá vychvaľovaná, ale ona vlastne nebola vychválená dnes.

Pridám pár mojich sklamaní (bez poradia, dôvody neuvádzam), nejde o príliš nahypované hry, ale určite hry, ktorým som pred kúpou aj vzhľadom na moje hráčske návyky veril:
Yokohama,
Cruel Necessity,
Yamatai,
Arboretum,
B-17 Flying Fortress Leader,
Běsnění Drákuly.

...
na první zahraní odpalit jakoukoliv hru dle mě je VELKA chyba..

zklamani za me teda Bradavice... zkoušeno cca 8x...

..DeskoHerky Teplice..

čím se řídit...

Podle mne je dobré si zjistit něco o autorovi, vydavateli, a najít si nějaké video s průběhem hry. Každému se líbí něco jiného, nejde o recenzenty, mně jsou třeba sympatičtí Board Gaming Ramblings, nevím, jak měřit shodu názoru, řeknu z 66% mám na hry podobný názor jako oni, což mi přijde hodně, ale ani s kamarády hrajícími stejné žánry se občas neshodneme.

Ideální je pak mít možnost hru vyzkoušet. Třeba Ruduger Dorn https://boardgamegeek.com/boardgamedesigner/381/rudiger-dorn
měl serii velmi dobrých her, ale v r.2015 se to zaseklo Steam Punkem. Nevyzkoušet to, nenapadlo by mě to.

Zklamání
Já mám celkem představu o žánrech, které mě baví a které mě nebaví. Takže spoustu her prostě ani nezkouším, jelikož by se mi netrefily do chuti a zbytečně bych je negativně hodnotil, i když by to třeba nebyla úplně chyba těch her.
Zároveň si vždy uvědomuji, že když se mi hra nelíbí (nebo mi přijde vyloženě špatná), tak to nic neznamená a pro jiného hráče to může být úplný opak. Buď mi nesedla do vkusu nebo jsem ji zatím ještě neprohlédl (hloubku u spousty her člověk objeví až po mnoha zahráních).

Přesto se mi občas stane, že jsem vyloženě zklamaný. Třeba Velká kniha strašlivých čar mi nesedla. Těšil jsem se na atmosféru a úplně jiný typ kooperace. Podobně Discover: Země neznámé, hra vypadá hezky, ale měl jsem pocit, že to bude víc dobrodružství a méně survival.

Z Kickstarteru bych zmínil Side effects, které jsou na můj vkus málo vybalancované a některé efekty vedou k tomu, že hráč několik kol vůbec nehraje. Na Fuji Koro jsem se fakt těšil, ale pak jsem měl pocit, že hraju malou hru v přerostlém balení a furt jsem si říkal "kdo tohle vymyslel?". Darwin's Choice je na tom trochu podobně. Hra vypadá krásně, ale...! Bodování mi přišlo nedotažené, přesouvání zvířat je dost nepraktické a ve výsledku jsme se u toho vůbec nebavili.
---
Time Slug Studio

Pravé ořechové...
Já se si většinou poslechnu nějaké podcasty nebo se na YT podívám na hodnocení a říkám si, tak to by mohlo být fakt ono...
Někdy podlehnu čistě hypu, bez dalšího zkoumání...
A pak mě při hraní samotná hra skoro vůbec nebaví nebo nabízí příliš málo zábavy na to jak dlouho se hraje...

Měl jsem to tak u:

Hustá mela
Shards of Infinity
Gloomhaven
Ďábelský profesor a Citadela času
Sanctum
Tash-Kallar
Troll
Vládci podzemí
Saint Petersburg

Nejvetsi zklamani
Zaklinac , to bylo to nejhorsi co jsem poznal. Knihy super, nateseny na hru a a velke nic. Skoda pros....o potencialu.

Rone - race of the new earth , ceska karetka, vychvalovana. Pri hre utrpeni v otaceni karet, v seru pro brylate skoro necitelne texty

Maly princ - uz si ani nepamaruju jak se to hralo, ale mel sem pocit takovy ze proc bych vubec mel chtit hrat tuhle hru.

Gloomhaven

Mage knight ultimatni edice

Mars teraformace - super hra, po prvnim zahrani sem nusel met komplet. Po xy hrach v ruznem poctu hracu sem dospel k nazoru ze ji nemusim vlastnit. Pokud nedojdou potredne karty tak se nemam jak dostat k dalsim kartam, asteroidy a pod. muzu posilat na koho chci ????, Herni doba je peklo.
Nejhranejsi hra ve skupine, ale me uz nelaka.

merggieman
Nie je to tak úplne pravda. Ja sa napr najviac vraciam ku starším hrám a aj v mojej topke hier sú staršie a rokmi overené hry. V súčasnosti z nedávnej tvorby čo u mna spĺňa uplny top je asi len Root (tam mi vadí trochu že je príliš krátky ) a Spirit Island.. Rebríček BGG je často len výsledkom práve toho hype.
Teraz tých hier vychádza strašne veľa a to percento kvalitných je oveľa nižšie ako v minulosti.
Čo sa týka topicu, tak na tuto tému mám dokonca aj zoznam tu na ZH aby som na tie hry nezabudol. Nejde o to že by tie hry boli zle, ale jednoducho mi len nesadli.
Ps: tak teraz pozerám že som ten zoznam vymazal.
Ale bol tam určite Western Legends, World of Warcraft, Blood Rage, Roborally, na viac si už nespomeniem :(

Moje peklíčko
BATTLE STAR GALACTICA
Neznal jsem seriál, neznal jsem hru. V ruce nějaký Baltar, člověk i po druhém checku. Celou hru se mi nedařilo udělat jednu jedinou akci, která by mi utkvěla v paměti. Jen pálení karet v krizích. A když jsem konečně mohl nějak "zazářit" a poslat jasného Cylona do lochu (přičemž jsme se kolektivně shodli, že tam půjde), tak mi ostatní nedali potřebnou akci. Místo elegantního a efektivního rozkazu trvalo ještě další 3 kola, než tam šel díky hlasování. Zmateně se ptám "Proč?" Odpověď "No kdybys viděl seriál, tak pochopíš." Nebude se přesně citovat, ale bylo to "Velmi sprosté slovo vůbec ten velmi sprosté slovo seriál neznám. Chovám se snad jako Cylon? Xkrát jsem dokázal, že táhnu s vámi." "Hmmm. Ale Baltar byl v seriálu křivák. Smůla." Tak jsem protrpěl 17 sérií BSG (první super, pak větší a větší utrpení) + prequel (už nevím, jak mu nadávali), přítelkyně se mnou. Následně od nás dostala BSG asi dalších 6 šancí a fakt ne. Zvláště hrát za pilota = holé utrpení. Je k ničemu. Postě skočíte a vyřešeno. (Jo vím, že existuje rozšíření, které pilotům dává prostor být piloty, ale kupovat rozšíření, aby povolání ze základu mohlo fungovat? Fakt ne.)

BORA BORA
Všichni z ní čůrali maggi v kostkách, pro mě další Feldovka. Jeho hry vnímám jako takové herní prostitutky - "Nemusíš mít koncepci, či cíl. Prostě dělej, co chceš, za vše jsou body." A zrovna v Bora Bora se hráč může klidně celou partii snažit mít všechny náhrdelníky. Jeden špatný hod kostkou a celá snaha vniveč. Jasně. Dá se s tím pracovat. Ale obětujete tolik, že hru prohrajete. Feldovky fakt ne.

7 SINS
Lang obecně dělá takové nemastné neslané hry (výjimku pro mě představuje nenáviděný Blood Rage - ten mám rád). Vymyslí skvělé téma, ale chybí mu poslední detail. Konkrétně v 7 Sins; všechny postavy jsou stejné. Necítil jsem rozdíl ani mezi jednotlivými povoláními. Přitom by si šlo tak krásně pohrát s tím, jak propadají hříchu. Například ten vlkodlak. Je neposkvrněný, pevně lidská podoba. Je úplně zkorumpovaný, pevně vlčí podoba. Někde mezi si může vybrat. Nebo upírka. Je čistá, udrží se. Od jisté míry korupce hrozí, že vysaje krev spolubojovníkům. Na vysokém levelu korupce prostě jde po krvi, padni komu padni. Tak hutná atmosféra by se dala vytvořit, tak zajímavé herní situace, a prd.

ZAKLÍNAČ
Už po prvním zahrání bylo jasné, že tohle je velký, ale opravdu VELKÝ, špatný. Hrál jsem s partou, co Zaklínače miluje. Ne kvůli hrám. Už 20 let zpátky jsme hltali knihy. Všichni těžce Zaklínač-pozitivní. Tak vzniklo usnesení, že budeme opravdu hrát atmosféricky. Texty na kartách a tak. No vydrželo nám to asi 1,5h, kdy jsme pochopili, že takto před sebou máme partii na 6-7 hodin. Obratem přechod na klasické "udělám tohle a tohle, dostanu 3 tohohle."

VYSOKÉ NAPĚTÍ
Až nedávno jsem se dostal k této klasice. Hra mě neskutečně bavila, užíval jsem si ji, ale tak nějak mi bylo jasné, že budu zklamaný ze závěru. No stalo se. Šlo o to, zda kamarád bude mít štěstí a otočí správnou elektrárnu. Otočil. Vše marné. Kdyby neměl štěstí, vyhraji. Ale nešlo o výhru. Úplně stejně naprd by bylo, kdyby to štěstí neměl. Copak to je hra? Aby poslední momenty byly důležitější, než vše předtím? A hlavně závisely na náhodě?
Ale zkusím ji dát ještě šanci. Nechci soudit po jednom zahrání.

COKOLIV OD VLÁDI CHVÁTILA
Přijde mi, že se tak zoufale snaží vyhnout náhodě, až ji do té hry dostane z druhé strany. Jako kdyby obešel zeměkouli. Fakt není nad to dostat v zelených kartách 2 agrese (to bych dřív na 2k6 hodil 2x šestku). Jasně. Teoreticky se na to dá připravit. Nicméně takto opatrný přístup ke hře znamená ztrácet dech a prohrát. Naopak pokud takto chytnu 2 agrese a zdrhne příšera, zůstávám u stolu jen do počtu.


OT: Artcore úvodním slovem jsi mě fakt pobavil. ;)
A jako bonus jsem se hezky vyplakal...

Doplnění
Tak já se taky rozepíšu s více hrama:
This War of Mine
Všichni lákali na super depresivní příběh. Já jsem dostal nějakou mechanickou hru, kde se dělá furt to samé. Navíc s naprosto debilně vysvětlenýma pravidlama

Tapestry
Ten hype byl loni mocnej. Hráli jsme ve 4 a od druhého kola bylo jasné, že vyhraje národ, který má na začátku nějaký bodový buff. Moduritové figurky hnusné a úplně k hovnu. Dělat co chceš taky nemůžeš. Prostě velký, divný, špatný.

Arkham horror 2. edice
Takhle zoufale nudnou a dlouhou blbost jsem snad nikdy nehrál. Po třech hodinách jsme řekli, že to balíme. Prostě čiré utrpení. Bohužel ani Eldritch nebyl o moc lepší. Od té doby se vyhýbám všem Lovecraftovkám kromě Temného znamení.

Tash-kalar
Strategická kombící hra, o které rozhoduje náhoda. Ne, děkuji.

stOKYi
Veď ja som nenapísal, že staršie hry sú apriori horšie ako novšie. Len som tým myslel, že keď pozeráme v roku 2020 recenziu z roku napr. 2010, tak už tá recenzia nemusí byť nutne aktuálna. A duplom to platí o niektorých hrách, ktoré uviedol autor vlákna v prvom príspevku...

Panství hrůzy

Jako velcí fanoušci Arkham horror ed.2 jsme se s přítelkyní konečně vyhecovali koupit Panství hrůzy, rovnou vč. Svatyně soumraku. Po těch desítkách pozitivních recenzí, komentáří, videí to musela být sázka na jistotu. Když to přišlo tak jsem rovnou objednal svoje první barvy, štětce atd. a všechny figurky nabarvil.
Pak jsem nastudoval ty jakože jednoduchá pravidla (= jsou napsané dvou dvou sešitů a stejně je v diskuzi spousta dotazů a nejasností, protože, ač jednoduchá, tak prapodivně napsaná).
Potom konečně nastoupil ten vytoužený den první hry... druhý den pro jistotu ještě další scénář, protože jsem nemohl uvěřit tomu prvnímu zážitku.

Obrovské zklamání. Celá hra probíhá vlastně jenom jako čtení příběhu, rozhovorů atd. Jediné co mám šanci ovlivnit je poražení nestvůry a ani tam mi nepřijde, že doopravdy něco hraji. Jako opravdu ? Napřímo nalajnované scénaře v množství (CZ) že by i nešikovný zaměstnanec pily spočítal na obou rukách a jediný další scénař přeložený omylem a ještě za 150kč ?

Určení
Poznámka: Pokud je hra pro děti třeba od 5 let, tak nejspíš nebude/nemusí bavit 30 letého gamegeeka.

Největší deskoherní zklamání
U mě suverénně s velkým předstihem vedou hry:

Zaklínač: dobrodružná hra
Malé velké zombie
Pán prstenů: karetní hra
Zima mrtvých: dlouhá noc (přitom základ je super)
Hrdina v kostce
První marťané: dobrodružství na rudé planetě
Marvel champions
Settlers: zrod impéria

Hlavně ty první tři jsou v mých vzpomínkách opravdu hodně vysoko.

Na druhou stranu alespoň vím, že Trzewiczek nikdy víc :)

Top
1 bloodrage - zahraju si to ale proc mam doprdele body za to ze nekde umiram jak lama
2 root - vzdy kdy tomu dam sansi tak si par rikam jestli by ten drat do oka nebyl lepsi
3 caverna - to slovo pouzivame jako sprostou nadavku
3 settleri - tady uz je to mene bolestive ale sledovat ten bordel na stole da zabrat
4 xia - sandboxy mam rad ale tady jsem si fakt pripadal jak zrnko pisku na piskovisti
5 lama / kotatka - random generatory

:)
U mě je to hodně pocitová věc, pokud má hra sebelepší mechanismy, když má pro mě nezajímavé či přímo odpudivé téma či zpracování, ani ji nezkusím. Platí to samozřejmě i naopak, něco mě nadchne, podlehnu hajpu a nakonec mě hra vůbec ale vůbec nebaví.
1. Bloodrage - typický příklad podlehnutí.. zpracování pro mě nádherné, miluju figurky, v podstatě by nebylo o čem, ale už z předváděčky mi herní mechanismy neseděli, neustále nasazovat a oddělávat figurky s tím, že chci aby zdechly.. tím netvrdím, že je hra špatná, vůbec ne, ale absolutně mě to nebavilo hrát, když jsem se k tomu náhodou dostal, proto jsem bohužel nešel ani do Rising Sunu, jedinou radost by mi udělalo barvení figurek.
2. Settlers Zrod Impéria - celkem hezká grafika a vyhlášená hra, říkal jsem si.. tak to zkusíme.. se ženou jsme k tomu sedli, pravidla jsme pochopili hned a přesně ta křeč, frustrace, co jsem to zas koupil.. :) dezorientace, bolehlav.. nějaká atmosféra nikde.. inu prostě nesedlo.
3. Osadníci z Katanu - naprosto jsme si oblíbili hru Osadníci pro dva, množství možností, co stavět, dělat a budovat, pecka a občas to stále vytáhnem a nenudí, tak jsme si řekli, pořídíme klasiku. Nejprve nadšení z hezky malované hexové mapy.. hráli jsme ve třech, nejprve mě zarazilo, že je tam snad jen 5 karet, co se dá postavit, jedni loupežnicí a to je tak všechno.. celkově jedna velká nuda a šli z domu.
4. Gloomhaven - ta hra je asi skvělá, mechanismus akcí s kartami mi přišel skvělý, scénáře celkem fajn, ale je to až příliš náročné na přehled a hlídání, co se děje, co se má jak dělat, bez aplikace (nemám rád apky u her) opravdu velmi náročné, obzvlášť, když všichni ostatní spoléhají na to, že to řídíte.. teda netvrdím, že se mi hra přímo nelíbila, tedy až na zpracování figurek, ty se mi fakt nelíbily, ale je tu opět taková ta křeč a pocit, že takhle se "bavit" fakt nechci.

Našlo by se asi víc her, ale nic dalšího mi tak neuvízlo v paměti.

Moje zklamání
Nejsem takový herní matador, z hlavy mne napadá jen pár zklamání:

Harry Potter: Boj o Bradavice - ten se mi zprvu líbil, přitáhl můj zájem na deckbuildingy,... ALE to neustálý omílání je fakt úmorný. Nicméně je to HP, takže asi to do konce doklepeme a pak uvidíme (navíc je to manželčina hra, takže ji nemůžu svévolně prodat)

Dědictví - krásná nápadem "chtít zchudnout", ale celkově neoslovila. A tak šla.
Stejně tak Hobiti od Kilmana.

Petrem z Deskofobie do umření omílaní Dobyvatelé vesmíru - nemusím karetky, ale tomuhle jsem neodolal. Zatím máme vyzkoušeno jednou a nic moc... Ale dám druhou šanci

Fallout - miluju ten svět, ale bezcílné bloumání pustinou mi euforii nezpůsobilo. Vyhlížím Atomová pouta, jestli se to změní.

A se strachem se bojím otevřít Pax Renaissance...

A z těch, které jsem naštěstí vyzkoušel před tím, než jsem pořídil Marvel Champions: Karetní hra, Legendy Západu a Zaklínač: Dobrodružná hra

Za mne
Tohle je samozřejmě extrémně subjektivní a ještě hodně záleží na tom s kým to hrajete. Za sebe třeba

Discworld: Ankh-Morpork (ale tohle většina lidí má hlavně kvůli tématu a ne mechanikám)
Survive Escape from Atlantis (na pár zahrání dodré ale ohraje se extrémně rychle)
Ticket To Ride (na mě je to moc jednoduché a málo škodící, ale tady extrémně záleží na tom s kým to hrajete)
Bang (asi moje první karetka, super hra a asi bych si ji sem tam zahrál, ale dneska už je dávno překonaná a ty prodeje příliš nechápu)
Dominion (tohle ať mi někdo vysvětlí co je na té hře dobré)
Deck buildingy obecně (za mne osobně jsem asi nenarazil na žádnou dobrou čistě deck buildingovou hru, mám pocit, že tento mechanismus mi nesedí vůbec)
Cacao (hodně suchá hra, o tématu nemůže být řeč vůbec)
Western Legend (měl jsem pocit, že ta hra je dost prázdná a vlastně se tam toho tolik neděje)
King of Tokyo (bezduché házení kostkami)
Tichu (esence nudy, vůbec nechápu co je na této štychovce údajně tak super)
Xia (tahle hra je po všech směrech paskvil)
Cash and Guns (zajímavý koncept ale ale asi ani mě není příliš vlastní na někoho mířit pěnovou pistolí, opět ale záleží na skupině a věřím, že to může být fakt prdel)
Rattus (první hry super ale protože je málo škodící dost rychle se ohraje)
Krycí jména (mám ji ve sbírce a asi i nadále zůstane, ale že bych ji ven tahal nějak často a rád, na druhou stranu zahraje si to kdokoli)
Agricola, Caverna, Zahrada (vůbec nechápu co by mě mělo bavit na hře s tématem pěstování mrkve)
Drumm Roll nebo Rococo (už to téma mě vyloženě odpuzuje)
COIN hry (mám rád složitější hry ale COIN mechanika mi nějak nikdy nesedla)
Forbidden Stars (přijde mi to jako mega chaos, který nakonec vyhraje ten co z balíku vytáhne deus ex machina kartu o které jsem neměl vůbec tucha)
Deception: Murder in Hong Kong (asi jsme to hráli blbě ale v menším počtu jak 7 lidí je to prakticky průhledné jak sklo a nehratelné)
Elder Sign (prvních 15 minut ještě dobré, ale pak až do konce hry to je nuda a mrskání kostkami bez zájmu, nikdo nechce číst karty, vždy to spadne do rámce, potřebuji hodit tohle a tamto, nic víc)

Na druhou stranu jsem tu viděl kousky jako
Exodus Proxima Centauri (2nd edition), Scythe, Blood Rage, Root, Vysoké napětí a i ty Velbloudí dostihy mi nepříjdou na párty hru špatné
které dle mého mínění tu nemají co dělat

A pak jsou u nás ve skupině kousky které mám hlavně rád asi jenom já, nebo malá skupina lidí:
Imperial 2030, Firefly, Age of Discovery

Jak říkám je to mega subjektivní.

BMAJTZ
S tim deckbuildingem jsem to mel uplne stejne. Koupil jsem na dovolenou star realms protoze to byla vsemi opevovana hra. Po zahrani jsem byl neskutecne zklamany a uz jsem zadnou hru s deckbuildingem nechtel nikdy videt. Az dokud jsem neporidil Few acres of snow. Ta hra je genialni a za me nejlepsi dvojkovka.

Abych nebyl uplne mimo misu tak nejvic me asi zklamali kvedlalove. Po 5 partiich byla na bazaru. Cekali jsme od toho asi neco jineho nez detskou hru tvorenou z 80% nahody.

Kanic
Jo to je mi jasné, já to zkusil už několikrát a většinou mě to nebaví, ale máš recht, že Few Acres of Snow by mohla být přeci jenom trochu jiná.

M

Zklamání

Obecně bych mohla říct, že největším zklamáním pro mne byly hry, které se přiživují na slavné knize.
Zaklínač a Pán prstenů - přemrštěná cena, sáhodlouhá pravidla a pak mizivá hratelnost a zdlouhavá nuda :(



Na druhou stranu to platí vlastně i pro počítačové hry. Za nejhorší sérii považuji cokoliv LEGO.

..
Tvůj seznam - tam bych řekl že 90% žádný Hype nemělo :-), ale taky pod tímhle chápe každý něco jiného


Spousta lidí haní Zaklínače a teď Harry Pottra - jako ano, žádné herní veledílo to není - ale berte to tak, že je to dělaná hra s licencí se zaměřením primárně na nehráče deskovek (a upřímně, buďme radí, že se nejedná o další mutaci Monopoly :-D) - jako by jste chtěli, aby na vás na prdel posadili Osadníci Junior
-> vidím to přesně u mě - Harry Potter je přesně ta hra, kterou je se mnou ochotná hrát přítelkyně a hraje za Harryho a užívá si to, já si užívám to, že se mnou konečně něco hraje (a jasně na deskoherní chatu bych sebou nevzal :-D)

Jinak u mě Hype nikdy nějak brutálně nenastal "naštěstí" (krom nemesis), spíše se v tomhle asi nenechám zviklat, pokud to není jak se říká láska na první dobrou tak počkám na recenze (a tam mi nejde tolik o samotné hodnocení, ale o to jak na mě hra působí)

Pokud to však vemu z toho co má super hodnocení a všichni říkají jak je to super :
-> Root (pořád tomu dávám šanci, kluci ve skupině to mají rádi, mě to vyloženě nevadí, ale nějak mě to neoslovilo)
-> Blood Rage - nevím prostě mě to nějak nechytlo (možná tím, že to nemám tak nahrané), jako mechaniky super, ale che to na hraní podobnou úroveň nahrání u všech hráčů
-> Rising Sun (ano tady vidím hype) - mě to přišlo jako větší + delší + horší + vyhoněné na figurkách -> verze Blood Rage (ale figurky stojí za to)

Musím přidat:
-> Trought the Ages (a celkově hry od Vládi Chvátila) - spousta euro hráčů se kterými jsem hrál, to chválí jako top hru a nemají radí AT kvůli náhody ..... šmarja (slušně řečeno) - v té hře je tolik brutální náhody, která tak extrémně mění hru až to není hezké

-> Panství hrůzy - tady to není asi tolik o zklamání, že to v mém okolí nebylo s kým aktuálně hrát, takže to je spíše osobní mrzení a upřímně nemám u her moc rád aplikace

Kde jsem podlehl "Hype"?
->GloomHaven - jel jsem si pro něj hrdě do Prahy na AlbiGameDay, doma odjeto 10 scénářů, pak s partou 50tý scénář a pořád tak nějak nijaké ....jako 100 scénářů super... ale pokud jsou o ničem, tak rajdě 40 kvalitních ....je to první velká hra co jsem koupil a šla z domu pryč

Do budoucna ?
Zóna: tajemství černobylu - tady to je možná osobní "Hype" ... post apo mám moc rád... ale tady mě fotky co teď přidali na FB nějak nezaujaly (ty plastové postavičky na fotce vypadají hůře než figurky u vietnamců) - tak asi počkám na nějaké video.
__________________________________________________________________________
The Renegade

Deskoherní koutek
https://www.facebook.com/deskohernikoutek/