Notre Dame

hodnoceno 118x (Seznam vlastníků)

Ideál Eurokrás(k)y?

Autor: PJ | 30.3.2010 | 21

Notre Dame – téměř 700 let stará monumentální pařížská gotická katedrála proslavená románem Victora Huga. Stejně jako tato pozoruhodná stavba přitahuje davy turistů, přitahuje i její desková jmenovkyně spousty příznivců moderních společenských her - a někdy se může jednat i o stejné osoby. Od jejího vydání (2007) uplynou letos tři roky a stále se těší dobrému hodnocení celosvětově i zde na Zatrolených hrách - viz slušné umístění v anketě o Zatrolenou hru roku 2009. Hra byla také vyhlášena nejoblíbenějším titulem 4poháru, roč. 2008. Firma Dino začala Notre Dame koncem minulého roku nabízet v kompletně lokalizované verzi, tedy o důvod víc, proč se s odstupem času a více jak stovce odehraných partií znovu podívat hře na kobylku. Nebo spíš na hrbatého zvoníka.

Intriky ve stínu katedrály aneb oč kráčí

Co se týče provedení a herního mechanismu, jedná se o středně komplexní eurohru založenou na vynášení akčních karet s prvky kumulativních efektů a získáváním převah.

Tematicky vzato se hráči se stávají v období koncem 14. století významnými pařížskými měšťany, kteří prostřednictvím intrik a úplatků usilují o získání co největšího vlivu a prestiže. Mají k tomu sadu „pracovních příkazů“, tedy karet, pomocí kterých posílají „do akce“ své nohsledy, dále vlastního osobního důvěrníka a vrcholný dopravní prostředek své doby – kočár. Katedrála zde hraje roli jakéhosi geometrického i prestižního středobodu – body získají nejen ti, co budou katedrále nejvíc vidět, ale i ti, kteří církev dokáží štědře obdarovat. I ti nejbohatší a nejmocnější však mohou být smeteni morovou pohromou, která se šíří ulicemi Paříže v podobě krysích hejn…

Komponenty aneb geometrická sofistikovanost

Hra je jazykově nezávislá – místo textů jsou na kartách a herním plánu použity pouze symboly a ikony. Lokalizována byla tedy pouze pravidla a nápisy na krabici. Jak už bývá u her od aley dobrým zvykem, pravidla jsou velmi přehledně strukturována a doprovozena množstvím příkladů a názorných obrázků. Jejich nastudování nezabere více jak půl hodiny.

Při prvním rozbalování hry může novopečeného vlastníka hry zarazit zdánlivá absence herního plánu. Herní plán je modulární, resp. jeho konfigurace se mění pouze dle počtu hráčů. Každý hráč má svoji pařížskou čtvrť, jakýsi nepravidelný osmiúhelník. Dle počtu hráčů se zvolí tvar středové destičky s katedrálou a hráči k němu přiloží své čtvrtě. Ať budete hrát ve třech či pěti, desky k sobě vždy přesně zapadnou a složí se vždy do kompaktního tvaru! Působí to nesmírně efektně a sofistikovaně, i když na hru samotnou to samozřejmě větší vliv nemá. Jedinou vadou na kráse může být případné ohýbání desek, což vyřešíte nejlépe skladováním hry naležato.

Kromě  částí herního plánu najdeme spoustu kartónových žetonů – vítězné body „prestiže“ (je potěšitelné, že na rozdíl od jiných her jsou k dispozici v mnoha číselných hodnotách, trochu horší je to s jejich shodným oboustranným potiskem, neboť sbírané body jsou během partie tajné a zástěny ve hře nejsou), dále žetony „luidorů“ (tedy zlatých mincí používaných ve Francii od dob Ludvíka XIII) a konečně žetony zpráv. Vše je velmi pěkně a detailně provedeno.

Každý hráč má k dispozici sadu akčních karet, které jsou „motorem“ celé hry, dále ve hře najdeme dva balíčky karet postav. Karty jsou stejně jako herní plán krásně a přitom funkčně ilustrovány Haraldem Lieskem (In the Year of the Dragon, Aton, z novějších her např. Macao) – doufám, že se s jeho prací budeme setkávat i v budoucnu.

Zbytek hry tvoří dřevěné figurky osobních důvěrníků, kočárů a hrst obligátních MDK (to není ameritrahserská zkratka pro „Murder, Death, Kill“, ale eurařské „Malé Dřevěné Kostičky“). A konečně nechybí ani figurka začínajícího hráče v podobě zvoníka s legendární hrudní kyfózou.

Co se týče zpracování, vzhledu a funkčnosti, není příliš co vytknout a řadím v tomto ohledu Notre Dame mezi nejzdařilejší euro hry.

Příprava a průběh hry

Pokud si předem připravíte pro každého hráče „setup“ pytlíčky se všemi potřebnými komponenty pro začátek hry, zabere příprava hry jen několik málo minut. Navzdory atypickému hernímu plánu nebudete ani potřebovat více místa na stole. Hodnotím jednoznačně kladně.

Jádrem hry jsou akční karty. Každý hráč má k dispozici svojí sadu, ze které si každé kolo tři karty dobírá (aniž by znal jejich pořadí). Pomocí karet umisťuje své kostičky (resp. posílá své nohsledy) do významných budov své čtvrti. Ze třech karet si však může ponechat pouze jednu, ostatní dvě posílá sousedovi po levici – a tedy i dvě karty dostane od souseda po pravici. Z těchto karet si opět jednu ponechá a jednu pošle. Hráč může každé kolo provést právě dvě akce a díky výše popsanému mechanismu si vždy vybírá z karet tří hráčů. Dá se tedy blafovat i taktizovat (raději si ponechat potřebnou kartu nebo raději nedat z ruky kartu, kterou potřebuje soupeř); výhodu mají samozřejmě hráči s dobou pamětí na karty.

Budovy ve hře mívají kumulativní efekt. Pošlu do banky jednoho panáka, přinese mi jeden peníz. Pošlu druhého, přinese dva. Pošlu tam třetího a ejhle čepice, přinese tři. Tento efekt je velmi sympatický a hezky přispává pocitu, že něco budujete. Pokud budete mít málo lidí,  budete je muset mezi budovami přesouvat a akce budou mít díky slabší kumulaci i slabší účinek.

Po odehrání akcí přichází na řadu podplácení. Na začátku každého kola se objeví tři karty postav církevního i světského života (strážní, mniši, řemeslníci, pěvci,…) a jeho konci kola můžete právě jednu z postav uplatit a provést tak speciální akci, kterou umožňuje. Postavy jsou pro hru zcela zásadní a nemít dostatek peněz na úplatky se může projevit jako fatální chyba.

Peníze jsou také důležité při hraní akční karty Notre Dame. Kdo chce poslat své stoupence do slavné katedrály, musí předat církvi náležitý dar. Je za to ale odměněn příslušným množstvím bodů prestiže. Na konci každé fáze se navíc udělí body podle převah jednotlivých hráčů v Notre Damu, takže i zde se dá zajímavě taktizovat.

Karty postav udávají současně i množství morem infikovaných krys (roztomilá paralela s korumpovatelností postav – „krysy úplatné“), které se vydají na turistické toulky po vaší čtvrti. Pokud množství krys přesáhne únosnou úroveň, vypukne mor. Ten znamená nejen smrt vašich lidí, ale i ztrátu společenské prestiže (čaj o páté servírovaný lokajem s otevřenými hnisavými boláky je prostě společenské faux pas). Z toho důvodu je vhodné hubit krysy a mírnit nákazu jak to bude možné – zejména pomocí nemocnic a třeba i zvelebováním městských parků (parky přináší mimochodem i další zajímavý efekt – zvyšují jakýkoliv bodový zisk)…

Hra končí po třech fázích, tedy po devíti kolech (a osmnácti akcích na každého hráče). Vítězí samozřejmě „nejprestižnější“ hráč.

Dojmy, zhodnocení a závěr

Jak vidno z výše nastíněných mechanismů, hra Vás nutí hlídat si více věcí současně: mít dostatek lidí na akce, dostatek peněz na uplácení a návštěvy katedrály, bránit propuknutí morové nákazy. Pokud si tohle všechno budete hlídat až moc, budete sice akceschopní, bohatí a zdraví, ale už ne vlivní a tedy bez bodů.

Velmi oceňuji, že Vás hra nutí dělat taktická a strategická rozhodnutí a přitom má jednoduchá pravidla a mechanismy, které jsou navíc výborně vybalancované. Co považuji za obrovskou přednost, je vyrovnanost a variabilita strategií: hraní na katedrálu, „zazeleňovací“ strategie s parky, logistická strategie s kočáry, instatní hamtání bodů pomocí paláce. Skvělé je, že v této hře opravdu neexistuje jedna univerzální vítězná strategie a tím Notre Dame vysoce ční nad spoustou mnohdy opěvovanějších euroher.

Určitou roli hraje náhoda (karty) a taky schopnosti hráče, vedle kterého se posadíte ("portoriko efekt") – zkušenost („krutě vyčilézovanej skil“) se v této hře znatelně projeví a pokud si nováček sedne za ostříleného borce, budou se mu nakonec hrbit ramena víc než Quasimodovi (samozřejmě tomu nováčkovi).

Pro mě Notre Dame téměř dokonalou ukázkou, jak má vypadat dobrá eurohra. Jednoduchá pravidla, není prvoplánově přímo konfliktní, výtečná grafika a provedení s pěknými kartónovými a dřevěnými komponenty, kvalitní a promyšlené mechanismy s určitou, nikoli však převažující mírou náhody, velice rozumná herní doba do jedné hodiny, dobře hratelné v jakémkoliv počtu hráčů (2-5). Jedinou vadou na kráse je snad až příliš nízká míra interakce mezi hráči.

Pokud by to neznělo trochu hloupě, neváhal bych na závěr napsat: hrajete-li pouze AT hry a svět €uroher je vám uzavřen a rádi byste jej poznali, neměl by Notre Dame uniknout vaší pozornosti.

Protože však drtivá většina hráčů a čtenářů tohoto webu jde cestou právě opačnou, budu muset vymyslet jiný závěr.

Euro is not dead ;-)