Infinite City

hodnoceno 9x (Seznam vlastníků)

Carcassonne ADULT ve stylu Art deco

Autor: PJ | 17.2.2010 | 13

Setkali se s ní nejspíše všichni čtenáři těchto stránek. Jeden ze dvou pilířů moderních euroher, do nedávné doby jedna z nejčastějších "gateway" her. Jedna z mála her, která to dotáhla až do samotného Tesca. Hra, o které můžete díky jejímu masovému rozšíření mluvit ve společnosti, aniž byste byli automaticky považováni za infantilního podivína s úchylnou zálibou v dětských hračkách. Samozřejmě mluvím o Carcassonne (i když by se dalo totéž říci o Osadnících z Katanu). Jistě, ve své době to byla pecka a úspěch hry byl zasloužený a neoddiskutovatelný, postupem času se však objevily nejen kvalitnější hry, ale i spousta "klonů" (Lovci a Sběrači, Objevitelé, Hrad,...) a bohužel i řada čím dál horších rozšíření, kde zejména ty poslední vyvolávaly i ve fanoušcích všech her se stylizovaným "C" v titulu spíše povytažené obočí a pokleslý ret než radost a nadšení (zejména rozšíření Katapult). Snad i díky tomu má dnes Carcassonne zejména mezi "odrostlejšími" hráči pověst spíše nevalnou. Přesto se však objevila hra, která vsadila na odlišné téma a vnesla do poněkud zatuchlého mechanismu "přikládání dílků" (tile placement) svěží vánek.

Vzhled, kvalita zpracování a komponenty

Infinite City zaujme na první pohled vzhledem a grafikou, která přinesla něco, co jsem ještě u moderních her neviděl: výtvarný styl Art deco. Ano, v této hře stavíme na souši podobné, velké (až nekonečné) město plné futuristických budov, kde každá z nich je malým architektonickým dílkem snoubícím v sobě futurismus a secesi. I "obslužná" grafika jako rámečky dílků, apod. zachovává jednotný design. Dílků je 120 kusů, celkem 21 druhů. Dále v krabici najdeme 5 sad barevných dřevěných žetonů hráčů a pravidla. Materiál je velmi kvalitní, dílky jsou mnohem větší než u původního Carcassonnu a působí i výdržnějším dojmem.

Téma, herní mechanismus a pravidla

Jak už jsem naznačil, hráči společně staví velké futuristické město plné vznosných paláců, obchodních středisek, náměstí, ale i továren a elektráren, chrámů a mauzoleí, domů i zahrad... V každém tahu hráč přiloží jeden dílek z ruky k již umístěnému dílku na stole. Na rozdíl od Carcassonne zde na sebe dílky nijak nenavazují a je možno přikládat libovolným způsobem. Samozřejmě hraje podstatnou jejich vzájemné uspořádání. Další příjemnou změnou je počet dílků na ruce: vybíráte si z pěti dílků; někdy i z více. To výrazně snižuje vliv náhody a dává prostor k většímu taktizování.

Pravidla jsou přehledná a extrémně jednoduchá. Bez nadsázky bude stačit pět minut na jejich nastudování. Hru také velice snadno a rychle vysvětlíte spoluhráčům. Problém je s pravidly jednotlivých dílků - budov. Každá budova má nějaký unikátní efekt, který může být i komplikovanější a obtížněji vysvětlitelný. Všechny texty jsou navíc v angličtině. Je však možné si stáhnout přehled všech budov s přeloženými pokyny, což ocení zejména anglicky nehovořící hráči. Budov zase není tolik a po několik partiích si efekty a schopnosti většina hráčů osvojí nazpaměť.

Příprava, průběh a dojmy ze hry

Příprava hry nezabere skoro žádný čas. Každý hráč si vezme žetony a pět dílků, doprostřed stolu se umístí několik "startovních" dílků a může se začít. Hráči postupně přidávají dílky a město se rozrůstá. Na každý přiložený dílek přidávají svůj žeton, za každé takto obsazené pole je na konci hry jeden bod; minimálně však spolu musí sousedit tři a více políček obsazených jedním hráčem. Hra končí, když některý z hráčů umístí všech svých 15 žetonů. Žetony i již umístěné dílky lze samozřejmě pomocí různých budov různě prohazovat a všelijak s nimi manipulovat. Tím se pomalu dostávám k vysvětlení onoho přízviska "adult" v nadpisu. Nejen, že grafiku ocení spíš dospělí a efekty některých budov jsou na děti kapku složitější, ale tato hra je mimořádně "prasící". Interakce mezi hráči rozhodně nechybí, možná jí je až moc. Rozhodně zde není nouze o totální přemety, dýky do zad, kolektivní zařezávání a další radosti. Proto si nejsem jist, zda by byl dobrý nápad hrát takovou hru s dětmi a rozhodně zvažte, zda ji hrát s některými dospělými.

Toho "prasení" je tam opravdu hodně (viz efekt "jde se na hokej") a ne každý to vydejchá. Časem vás navíc napadnou další ďábelská komba a taktiky a s překvapením zjistíte, že i přes svojí triviálnost dává hra díky promyšleným efektům různých budov slušné taktické možnosti. Na druhou stranu je zde pořád silný podíl náhody, který pocítíte tím víc, čím více hráčů bude hrát. Než se zase dostanete na tah, situace bude úplně jiná, pak vám jednou dvakrát nepřijde karta a nemáte šanci. Hra ve více hráčích je méně o taktice a více o zábavě, často ovšem na cizí úkor (klidně i na váš, což zase taková zábava není). Pokud budete hrát ve dvou, ve třech, taktické možnosti budou větší, náhoda menší, ale zase si tolik nevychutnáte dílky, které umožňují masový zářez všech soupeřů....

Shrnutí a závěr

Infinite City je graficky originální a úchvatnou hrou oprašující klasický systém přikládání kartiček a budování. Mezi nesporné výhody patří extrémně jednoduchá pravidla, extrémně krátká příprava hry a krátká doba jedné partie. Hra je dostatečně variabilní a bez problémů se dá hrát ve dvou i pěti hráčích. Přes jednoduchá pravidla nabízí slušné taktické možnosti a vysokou míru interakce, zejména škodění. Toho je ve hře opravdu hodně, takže pokud vám ve hrách tento prvek vadí, Infinite City se obloukem vyhněte. S náhodou se dá jakž/takž pracovat, bohužel čím více hraje lidí, tím méně se dá hra ovlivnit. Hra by určitě neměla uniknout vaší pozornosti, pokud hledáte něco jednoduššího rychlejšího a škodolibého, zkrátka takový pikantní salámek na proložení vaší deskoherní žemle. A teď mě omluvte, ač nerad, musím zase na hokej...