Hodnotím to z pohledu sólo hráče - hra je trefa do černého :o)
Je to rychle připravené, je to rychle odehrané, takže není případně problém to odehrát několikrát. Má to vzrůstající obtížnost a je tam dá se říci kampaň, i když ne v pravém slova smyslu. Má to jednoduchá pravidla, když se k tomu vrátím po delší době, stačí jen rychle prolistovat pravidla. A je to rychle uklizené. Co bych tomu vytkl, je málo scénářů, šest není zas tolik. Třeba #Pelíšek  měl myslím 10, #Kaskádie  a #Pokojovky  mají 15. Bral bych počet mezi 10-15 scénářů :o)

Díky klasickému Carcassonne jsem se před lety vrátil k deskovým hrám, takže to je moje srdcovka. Ale jen základ, mě ty rozšíření nějak neberou a mám doma jen základní hru, na Steamu pak mám základ + Hostince a Katedrály. Co bych vytkl základní hře jsou sedláci, když je tam hodně destiček, tak je to nepřehledný a blbě se to počítá. Takže fyzicky na stole jsem se sedlákama nikdy nehrál, děti ani manželku by to s něma asi ani nebavilo. Na Steamu to s něma hraju, když to hlídá a vyhodnocuje počítač, tak proč ne :o) No a ostatní to časem přestalo bavit, tak jsem hledal nějaké sólo a našel jsem oficiální sólo mód, který je bez sedláků a navíc je skvělej. Takže když jsem nedávno viděl, že vychází koperativní Carcassonne, podíval jsem se na video, přečetl pravidla a byla to jasná volba. Jenže od nákupu to jen leželo ve skříni, her je moc a času je málo. Ale nedávno Anet natočila let's play a když jsem se na něj díval, tak jsem si řekl, že je čas tu krabici vytáhnout :o)

Zatím jsem odehrál 10 her, první úroveň jsem dal na první pokus. Ale už ta druhou jsem dal až na osmý pokus. Napřed jsem to hrál jednu hru špatně, když jsem dával ducha na každý neuzavřený hřbitov, ale on se dává jen na jeden. Pak mi trvalo několik her, než jsem vlastně zjistil, co ta hra po mě chce :o) Ve hře je volba, když uzavřu město nebo cestu, jestli bodovat, nebo body obětovat a vrátit duchy do banku. Snažil jsem se to obětování co nejvíc oddalovat a vždycky jsem na to dojel. No a pak jsem měl smůlu na destičky, když na začátku přijde několik hřbitovů, tak s tím moc nejde dělat. Teprve v deváté hře se to všechno sešlo, hřbitovy přišly až později, nějaký ten zámek hned na začátku. Takže ta hra je hodně o náhodě, co přijde za destičky a kdy.

 
Třetí úroveň mi přišla jednodušší než ta druhá, jsou tam dva hafani a docela pomůžou s vyháněním duchů i s body. Tu jsem dal dokonce na první pokus, možná i díky tomu, že tu druhou jsem hrál 8x a už to mám nahraný :o) Ale i tak to bylo o fous, měl jsem tam dva neuzavřené hřbitovy a poslední přiloženou destičkou jsem dával na plán celkem 3 duchy a tím jsem vyčerpal jejich zásobu, takže příští tah bych pravděpodobně prohrál. Naštěstí to byla přesně ta destička, na kterou jsem čekal a dokončil jsem s ní dvě města najednou, dokončil obklopení zámku a navíc pod figurkou na zámku byl pes. Takže jsem tím udělal asi 50 bodů najednou  a skončil myslím na 129 bodech. Uvidím, jak budou vypadat další úrovně, hlavně ta šestá teda :o)

Takže za mě skvělá hra, spíš bych ji viděl na sólo, podle mě kooperativně to bude hodně trpět na alfa hráče, ale nehrál jsem to ve víc lidech. Na krabici je věk 8+, to si úplně nemyslím, možná tak ta první úroveň. Pak už mi to přijde na osmiletý dítě dost těžký. Oceňuju, že autor nevymýšlel dvacáté rozšíření klasiky, ale udělal trochu něco jiného.
Nejlepší mechanika ze hry je možnost obětovat body za vyhnání duchů, to je výborný nápad. Dál se mi líbí možnost, že mlha nemusí nutně navazovat na mlhu, ale může se dát i k louce s tím, že už ale nepůjde uzavřít a vyhnat tak duchy. Obě dvě tyto věci přidělají při hraní nejednu vrásku na čele :o)
Za tu cenu (třeba teď na Alze ve slevě za 550,-) není co řešit