Dojmy
My zatím hráli jen 2 scénáře. Pořizovali jsme comanauty s přítelkyní s tím, že se nám docela líbila Kolonie a chtěli bychom něco podobného pro pokračující lockdown.

Nakonec jsme z toho ale takoví rozpačití. Přijde mi, že je hra výrazně více o náhodě, než Kolonie a dokáže tím docela zavařit. Jednotlivé scénáře dohromady netvoří žádný souvislý příběh - kampaň spočívá pouze v tom, že abys ji úspěšně splnil, musíš postupně zneškodnit 6 vnitřních démonů (a v okamžiku, kdy ho zneškodníš, ho odložíš stranou, abys ho znovu nepotkal). Stejně tak nemáš jednu postavu, kterou by sis postupně vypiplával a rozvíjel - každou hru si +/- náhodně vybereš 3 postavy, které se ti během hry můžou protočit.

Hra je obecně výrazně méně příběhová než Kolonie, herní mechanismy a samotná hra je tak více v popředí, což je škoda, protože tematické zasazení je pro mě docela zajímavé, kdežto herní mechaniky nejsou úplně dobré.

Další, co nám trochu brání v tom, abysme vzali Comanauty znovu na stůl, je herní doba. Nevím úplně, čím to je - dost možná, že čtení anglických textů nám trvá déle, než čtení českých - ale i když mi nepřijde, že bychom se se scénáři nějak plácali, zabere to víc hodin, než by bylo milé (první hra, kdy jsme se seznamovali s pravidly, trvala kolem 4 hodin, druhá hra, kdy jsme selhali odhadem někde za polovinou scénáře, nám zabrala 2-3 hodiny).

Kdyby byly nějaké doplňující otázky, rád upřesním.

Jurri
Scenáre netvoria súvislý príbeh?
Tak to ma zarazilo, čakal som že to je ťahák tejto hry.

Vlado "Kasi" z KE

Faarha
Psal jsem to tak nějak na přeskáčku a s přestávkami, tak doufám, že to pořád jako celek dává smysl:

Každý scénář si nalosuješ 5 světů (například svět seriálu, který dr. Martin sledoval jako dítě), přičemž v jednom z nich se nachází vnitřní démon, kterého máš v tomto scénáři zneškodnit. Víš, že to není démon světa, ve kterém začínáš. K démonovi dostaneš i 5 karet s nápovědami, které v průběhu hry získáváš a měly by tě navézt ke světu, ve kterém toho cílového démona najdeš.

Každý z těch světů je v podstatě samostatným krátkým příběhem - projekcí nějakého traumatu do světa odpovídající příslušnému věkovému období (příklad uvedu na konci, abych mohl oddělit spoiler od zbytku příspěvku). V tomhle příběhu jsou hráči spíš pozorovatelé, než že by ho nějak aktivně ovlivňovali (ano, příběh se děje jim, ale jen tím způsobem, že "šli zrovna kolem"). Takže příběh tam je, ale tak nějak se tebe jako hráče/postavy vlastně moc netýká.

Celkový příběh je pouze "dr. Martin je z nějakého důvodu (teď přesně nevím, co bylo spouštěčem) v bezvědomí a zápasí se svými vnitřními démony, současně vynalezl nějakou strašně nebezpečnou věc a pokud mu nepomůžete porazit alespoň 6 jeho vnitřních démonů, svět bude zničen" + po úspěšném scénáři je krátký odstavec textu, který ti říká, jak se situace ve světě aktuálně vyvíjí. Tenhle můj náhled může být ovlivněn i tím, že jsme hru zatím vytáhli dvakrát a jednou jsme byli neúspěšní (tj. četli jsme pouze jeden spojovací odstavec), ale teď jsme se dohodli, že na lockdownové hraní si zkusíme pořídit Arkham Horror LCG a Comanauty si necháme spíš na jednotlivé nepropojené hry, když budeme mít chuť.

*Spoiler*
Sice píšu, že jde o spoiler, ale je možné, že ve hře je ta projekce trochu jinak - jeden ze světů odpovídá seriálu, který dr. Martin sledoval jako dítě, přišlo mi to jako taková variace na Scooby-Doo, přičemž do tohoto světa si projektuje vztah se svým otčímem, který ho považoval za budižkničemu a dr. měl kvůli tomu coby dítě pocity méněcennosti.

Příběh
Doporučuji hrát "a lá" Plyšová hlídka...postupně scenáře od prvního do posledního, vytvoří pak časově chronologický příběh od dětství až do dospělosti. Já navíc v každé kapitole hrál s postavami z daného světa, opět s využitím pravidel z Plyšové hlídky, kdy jsem nevyužíval "Morass" ale upadnutí do bezvědomí a bílé kostky doplňují život. A mně se to jevilo mnohem lépe fungující, než 5 náhodných příběhů s hledáním I.D.