OH
Že tys právě dokoukal hokej? :)

Sport a já
Jinak já jsem hodně velký fanoušek sportu, i když už to není co bývalo. Od 10 let jsem odebíral týdeník Gól, četl jsem zadní stranu Rudého práva, občas si sehnal denník Čs.Sport. Dodnes má ve sklepě všechny výtisky Golu až do doby, kdy jsem ho přestal kupovat. Na gymplu jsem byl známý tím, že jsem znal nazpamět tabulky fotbalových soutěží v celé Evropě :) To už je samozřejmě pryř, ale ještě pořád koukám na sporty, co to dá.

Závodně jsem dělal atletiku, závodil za Slavii (překážky, sprinty, dálka) až do 18 let, kdy jsem ukončil sportovní gympl. Dnes už jen občas to kolo, stolní tenís, klasickej tenis, fotbálek a tím to asi končí :)

Na komplu mám rád fotbalové manažery (a to včetně toho fotbalu amerického) :)

šport
K hokeju na OH sa radšej nebudem vyjadrovať. :)
Inak raz týždenne hrávam squash, dobrá oddychovečka, hlava sa prečistí. Každý deň činkujem a brušákujem len aby som sa dostal do formy nechcem byť Mr. Olympia.

sport a já
Já sportuju už 30 let, ale pouze na výkonnostní úrovni. Začalo to během na lyžích, přešlo plynule na atletiku, konkrétněji běžecké disciplíny a na "stará kolena" jsem se díky svým ratolestem stal nadšencem do florbalu a v současnosti trénuju téměř 70 děcek od 6 - 20 let. Ufff. Ale krásné ufff. Ze svých sportovních výkonů jsem nejvíc hrdý na 15 uběhnutých maratónů, Jizerské 50, Bielou stopu SNP a 24 hodinovku na kolech.
No a jinak samozřejmě sleduju sport od rána do večera :)))

sport???
no cvičit musím aspoň 2x týdně abych se na sebe mohla aspoň podívat, ale jinak jsem úplný dřevo
no prostě radši budu sekat trávu, dřevo nebo dělat cokoli než cvičit - prostě lempl od malička :-)
ale ráda se koukám na nohec (polovička hraje)

sport?
co to je?


Ale teď vážně: vždy jsem ho měla ráda. Teda dělat, ne dívat se. Už na základce jsem ovšem skončila na "Tělesní výchově pro oslabené". Nic to neměnilo na tom, že jsem závodně plavala. Na gymplu jsem oslabení nepřiznala. Nejdříve mi učitelka zakázala dělat kotoul letmo přes bednu. Prej se na to nemůže dívat, neboť to vypadá, že si zlámu vaz. Později mně po jednom dvanáctiminutové běhu málem křísili a vše se provalilo. Opět "oslabená". Pak vejška. U přijímaček byly testy tělesné zdatnosti, podle kterých se studenti rozdělovali na sportovní zaměření. Chtěla jsem na vodu. Snažila jsem se seč jsem mohla. Vyšlo to. Problém byl, že z celého ročníka jsme na vodu chtěli jenom dva. Tak jsem skončila u druhého pro mně nejvýhodnějšího - u volejbalu. Tam jsem strávila jendou týdně čtyři roky. Ten pátej jsem si vybavila, že tam chodit nebudu, dělala jsem už třetím rokem historický šerm a tréninky mi byly uznány :) a zápočet zapsán.
Momentálně jsem za každou kravinu (lanové centrum - udrží mně ta lana vůbec? - udrželi, skákací boty,...), ale ne všechno zvládám.

málem bych zapomněla
kolo bylo moje oblíbené až do doby, kdy jsem si na něm roztrhla obě achilovky :((
Takže hlavně proto ne všechno zvládám.

kolo
jo jo kolo je fajn pokud Tě někdo pořád nebuzeruje jak jedeš - já se jedu projet a ne dělat cyklozávody - nejedu 10km/hod, jedu víc, ale nepojedu 25
chjo, t je agrese a to sem letos na kolo ještě nesedla :-)

ale voda je super - jakkoliv - plavání, potápění, veslování, prostě voda je můj živel

můj vztah k sportu
Nesnáším tělocvičny (tam jsem byla naposledy ve škole) a fitnesy a spol. (tam jsem nebyla nikdy).

Ráda a velmi intenzivně chodím do hor a kopců (v zimě na běžkách).

Často chodím sama a poněkud mě zneklidňují cedule, že zde žijí rysi, medvědi a jiná chráněná zvířata. Žádný mobilní operátor tady nemá signál, a až jednou blbě spadnu, tak mě najdou za půl roku ožranou a identifikujou podle přezky na batohu.

Akorát nevím, jestli se samotářské 20 km výpady považuji za sport:-)

Atlet Richmond
Ta atletika mi připomněla, že jsem si taky 3x vyzkoušel desetiboj, což bylo při mé vytrvalecké postavě hodně úsměvné a ve všech disciplínách jsem končil skoro poslední (oštěp - 17 m :))), s výjimkou poslední patnáctistovky, tam jsem se zase já smál ostatním, tam bych si ve své nejlepší formě na Šebrleho troufl :)

Taky jsem kupoval gól a ještě Stadion a Štart za 3 Kč a sport za 50 hal....

The Hammer
Já v rámci tréninku si dal desetiboj pouze 1x :) Ale docela mě to bavilo. Na rozdíl od Tebe jsem byl opak vytrvalce, Cooperův běh jsem nenáviděl (moje maximum bylo 3200m). V tyčce jsem dal "úctyhodných" 250cm (a tyč se skoro neprohnula), ve výšce jsem se málem přeskočil, ale nejlíp mi šla dálka. Můj vrstevník byl Robert Změlík, se kterým jsem se párkrát na závodech potkal (pochopitelně skákal trochu dál :).

z jiného soudku
Taky se příležitostně věnuju sportům, ale trochu méně tradičním. V létě hlavně windsurfing, teď v zimě snowkite na lyžích a když nefouká tak aspoň sjezdovka. No nic, začíná foukat, tak musím končit a jdu protáhnout dráčka po nebi. :-)

to husák (snowkite)
máme draka s rozpětím 2,3 metry - manžel ho ušil za padákového hedvábí, když ho pouštíme, přivazujeme děti karabinou k triangulační tyčce, aby nám neulítli:-)

V manželství už jen tloustnu
Od roku 1978 jsem lozil po horách a po skalách. Několik expedic na Ťan Šan a do Fanských hor. Pak jsem začal taky na Rogalle a než jsem se oženil, tak paragliding. V zimě běžky. S mou ženou jsem se seznámil, po jednom ne příliš šťastném přistání a kompresivní zlomenině páteře na úrazovce v Banské Bystrici - byla tam zdravotní sestrou, která se o mne starala. Poté co jsem se oženil a přišli děti, tak jsem nějak zlenivěl a ztloustnul o cca 30kg a teď už bych na nějakou skálu ani nevylez. Asi před čtyřmi lety jsem se dvěma kamarády, co jsme spolu dřív lozili, letěli na Špicberky trošku otestovat jestli máme ještě fyzičku. Pře mou tloušťku jsem s radostí zjistil, že vytrvalost tam ještě nějaká zůstala, nicméně při chůzi z kopce mám problém s koleny. Taky záda už nebyly to co dřív, obzvlášť když byl na zádech bágl a v rukách kulovnice na lední medvědy :D. A jestli má Sodovka bobky s cedulí o výskytu divoké zvěře, tak já jsem měl z těch ledních medvědů taky docela bobky, protože jsme tam byli v době, kdy jsou nejhladovější :).

Sport
No cim jsem starsi tim je to horsi ale zatim se k nejakemu sportu jeste dokopu. Akorat delam od vseho trochu. Lozim na steny, jezdim na kole, hraju futsal, jezdim na skiboardech.

Bohužel...
...nejsem žádná cvička a sport mně vysloveně nešel a nebavil už od mala. Rád rychle chodím, takže nejlépe se tu shodnu asi se Sodovkou. A vlastně kolo a ping pong, to taky celkem můžu; bohužel se tomu věnuji minimálně a je to chyba.

Já jsme sportovec a to aktivní a i pasivní
Já hraju aktivně volejbal (AVL v Praze) a v létě plážák:-) Pak ještě pinkám tenis a chodím na kolečkové brusle. Jo a kolo a v zimě lyže. A bowling a kulečník:-D

Pasivně hlavně hokej a volejbal.

sport
No, mě nikdy nebavily kolektivní sporty, ale jinak se snažím se udržovat. 2x týdně chodím cvičit, o víkendu hodinku běhám (teď v zimě to flákám tak to nahrazuji badmintonem). Když je hezky, plavání a kolo jsou jasná volba. Není nad to se příjemně unavit a odpočinout večer na zahrádce u deskovky :)

jo, badminton
je super sport, na léto si vždycky na zahradě uděláme hřiště a mažem "bembajs" nebo když moc fouká, tak ringo. Znáte ringo? A stůl na pinec máme taky :) a garáž bez auta, ale plnou kol....

Ale co se týká adrenalinových sportů (viz.husak, kren),tak tam jsem nepopsaný list. Mám totiž jednu vadu :( strašně se bojím výšek....

The Hammer
Tak to jsme dva. Když někde na čundru lozíme po horách, vždycky zavírám oči :)

sport
Když to jen trochu dovolí počasí, tak na kole do práce a zpět, jednou týdně squash a jednou volejbal (AVL bohužel nehraju od té doby, co mně odešlo rameno a levačkou jsem se ještě smečovat nenaučil)

to Sodovka: Identifikaci tvých zbytků by usnadnilo nějaké poznávací znamení. Doporučil bych přišít si na bundu tvého avatara ;)

Turistika
Ja mam ze vsech sportu asi nejblize k turistice, driv jsem jeste provozoval "behani na vlak/autobus", ale ted uz ne ;). Neni nad pohodovou prochazku po lese a pokud je chut a nalada, doplnuji to cas od casu drobnymi hratkami s GPS, ale to je jina kapitola...

Strach z výšek
K lezení mne přivedl kamarád v prváku gymplu. Do té doby jsem se strašně bál výšek. Pamatuju si, jak jsem byl jako malej na s rodiči na minaretu v Lednici, tak mne na horní ochoz věže nemohli dostat ani párem volů. Držel jsem se schodů a strašně jsem řval :). Takže když jsem přišel jednou domů, že jsem začal lozit poskalách a že chci jet na týden lozit do Tater, tak to moje máma považovala za dobrý vtip. Jenže za pár dní ji stuhnul úsměv na rtech. Obzvláště pak když se po pár letech zabil na Kavkaze při jednom nádherném výstupu můj dobrý kamarád se kterým jsme spolu začínali lézt po horách. A zrovna to byl fajn kluk, který nikdy neriskoval. Jednou si sundal přilbu kdy neměl, když svačili kousek pod vrcholem a zrovna se nahoře uvolnilo pár osudných šutrů. Jo to je osud. Ale zase na druhé straně když se občas dostanu v Přerově na hřbitov, tak ho vidím pořád jako toho usměvavýho kluka ve věku něco přes dvacet let, zatímco mě obtloustlému už táhne na padesát.
Jo a ještě jsem chtěl napsat, že dnes už jsou tyto adrenalinové sporty někde jinde než tenkrát. Dnes je to už spíše o výkonech, dřív ty výkony nebyly až tak důležité. Bylo to víc o kamarádství a o posezení večer u ohně pod skalami.

to Bluda
včera večer jsem se syny a kamarádkami lovila noční kešku - a po třech hodinách v lese a kopání vojenskou lopatkou ve zmrzlé půdě i ulovili

Sodovka
Tak blahopreju. Nam se nejak trosku rozpadla parta se kterou jsme jezdili a sam lovit moc nechodim, setrim si to, ze nekdy vyrazime s detmi, ale moc casto se to nedeje. Takze se vetsinou jen tak potuluju sam, vysledek je, za posledni dobu mam vic zalozenych, nez nalezu ;).