Asi jsem kacíř...
... ale hrál jsem Arkham Horror jen jednou, tak před pěti šesti lety (když to vyšlo). Chodilo a padalo nám to tak, že prostě ta hra byla úplně pohodová procházka s nějakým velkým zlým nešťastníkem na konci. Žádné velké napětí, ani žádné velké přemýšlení. Člověk, co nás to učil, se za tu hru hrozně omlouval, s tím, že se to prostě stává, že někdy je ta hra moc lehká, jindy zase prakticky nehratelná... a že s rozšířeními se to trochu redukuje.

Co si z té partie pamatuju, tak já si tu užil jen roleplayově - měl jsem toho týpka s kytarou a psem, co startuje bez peněz, a celou dobu jsem se důsledně vyhýbal tomu nějaký peníze vydělat (až ke konci mi nějaká karta vyloženě vnutila 1 peníz, což mi trochu pokazilo dojem).

A protože Lovecrafta zrovna nemusím (když ho čtu, cítím za tím vším psychotické problémy autora spíš než cokoliv jiného :), u té jediné partie i zůstalo, a Arkham Fun (jak jsme mu pak chvíli říkali, protože to bylo fakt easy) už jsem znovu nehrál. Loučím se tedy s pozdravem http://www.nyder.com/cthulhu/graphics/hello_cthulhu2.gif :)

to Vlaada
V posledni dobe to je ale podporeno i tim, ze hra vysla v CJ. Ale taky uz od zacatku mela pomerne velkou komunitu hracu, narozdil od ostatnich her.

Vlaada
Mas pravdu, kdyz mi Parxel napsal, na vysledek bych si vsadil, Arkham je tu nesestrelitelny :)
Jinak souhlasim se krenem, myslim, ze dikuze jsou tu uzitecnejsi nez vysledek, podobne jako komentare k hram pro me maji vetsi hodnotu nez pocet hvezdicek.

Když už se mluví o kooperativkách...
... tak bych tu ještě zmínil Ghost Stories. Fakt drsná hra, kde člověk nejspíš krutě projede první hru i na obtížnost Easy a říká si wtf, proč tam vůbec ta Nightmare obtížnost je? Atmosféra beznaděje je tam dost hutná, řekl bych, a Wu Feng posílající nemrtvé do vesnice, kde je uložena urna s jeho popelem, aby se pak sám objevil v jedné z mnoha démonických inkarnací, mi také přijde jako pěkné téma.

A pak ještě kooperativní Lord of the Rings - ten sice také občas trpí přílišnou náhodností, ale ta atmosféra je tam taky dost hutná. Dostaneš karty do začátku, pak další v Roklince... pohodička... a pak při průchodem Morie to začne být drsné. Dostaneš další hromadu silných karet v Lorienu, a bác, Helmův žleb prolezeš jen s odřenýma ušima, prakticky bez karet, a tvoje figurky už zírají do velkého oka pěkně zblízka. Koukneš na mapu, a už tam není nic, žádné nové karty, žádná posila, jen Cirith Ungol a Mordor... Ve skutečnosti to pak není tak zlé, ale na mě to svého času docela zapůsobilo, jak se Kniziovi podařilo tu beznaděj vyjádřit. S absolutně náhodným průběhem AH nesrovnatelné...

sydo, kren
Já to taky tak chápu, to neměla být kritika, byla to jen reakce na Parxelovo "zpět k tématu, jsme v Aréně a vítěz může být jen jeden" :)

Vlaada
Když už to tu zaznělo:

V GH je to dost o cviku. My teď už prakticky nehrajme lehčí obtížnost, než Nightmare - tuším 3. obtížnost, protože ty první dvě jsem dávali pak už pokaždý.

Ze začátku to vypadá fakt drsně, ale není to tak strašný.

Mansion of Madness
(Abych jen prázdně neplácal :). Sice také žádný zázrak, ale jednak si z Lovecrafta bere tu použitelnější část (storyline), a hlavně je to pokus o nový formát hry. Zatímco Arkham je standardní, svými mechanismy ne moc dobře postavená kooperativka, jejímž hlavním lákadlem je (pro někoho) téma, a obrovské množství karet.

Parxel
Já vím, už jsme to vyhráli i na Hell. Jen říkám, že ten dojem z první hry byl fakt drsný, a motivovalo nás zkoušet to znovu a znovu.

Btw: Nedávno jsem si koupil Ghost Stories pro iPad, docela pěkně zpracované (pro dva hráče).

Vlaada - dojem
To u ná taky. Jestli si dobře vzpomínám, tak první hra sice prohra, ale došli jsme tak do 3/4 balíku na nejlehčí obtížnost.

Druhá hra na nejlehčí obtížnost konec po 10 kartách.

Tak jsem si vzpoměl, že tady kdysi taky někdo fňukal na fóru, že to je těžký a začal jsem se zabývat tím co jsme dělali špatně a po pár hrách už to začalo jít o poznání líp.

...
Já hral AH 3x. 2x s přítelkyní ve dvou a jednou v klubu, tuším že snad v plném počtu. A prostě, když to shrnu a zkrátím, tak jsem se u této hry nudil. Nemůžu si pomoct. Nebavilo mě to pobíhání po lokacích a jiných světech (což jsou jen pouhá políčka), zavírání bran a neustálým házením hrstí kostek, zvlášť když to celé trvalo příliš dlouho a přecházelo to do stereotypu. Vyprchající atmosféru u mě nevytrhly ani flavor texty.

MoM jsem hrál také 3x. 1x s přítelkyní ve dvou a 2x v klubu tuším že ve 4 nebo 5 lidech (někteří byli účastníci jak u MoM tak té partie AH o které jsem psal). A co se týče atmosféry, tak to nemůžu ani srovnávat. Byla po celou dobu konstantní nebo přesněji řečeno určitě neklesala. Chození po starém domě s vybavenými pokoji, sklepě nebo zahradě, odkrývání příběhu...prostě super.

Nutno podotknout, že mám Lovecrofta rád. Mám všechny jeho staré sešity se Saudkovými ilustracemi (zatím jsem si našel čas bohužel jen na první sešit).

...
jinak mou původní myšlenku pochopil kren velmi správně, šlo spíše o ty díry v lodi než o Pandemic.

chozeni po strasidelnem dome
tohle mi pripomelo starsi a vybornou hru od Horror Softu na compu. Elvira 2:-) Hra plna mrtvol s vytrhnutymi hrtany a podobnymi nechutnostmi:-)

Vlaada - krátká reakce na nepovedený mechanismus
Možná se budeš divit, ale právě ta určitá "živelnost" herního mechanismu, je to, co se právě někomu na hře líbí.

Doplnění: narážím tím teď především na to jakým způsobem se projevuje Mythos, protože tak jsem pochopil (si vyložil) tu narážku na herní mechanismy. Pokud jsem to pochopil jinak, než jak to bylo myšleno, tak to klidně víc rozepiš, ať je trošku jasnější co tím myslíš.

Arkham...
... ale váhal jsem celý den. Obě hry se mi hodně líbí a každá má něco do sebe, ale nakonec vyhrál o chlup Arkham, protože je to čistá kooperativka - všichni proti hře. Přeci jen mám tenhle typ o trošku radši než hry Pán jeskyně/Game master/ Keeper vs ostatní hráči. Tím ale nijak neubírám Mansions, protože atmosféru má výbornou. Lovecrafta mám rád a stejně tak i obě hry, ale v tomhle zápase přeci jenom vítězí pohyb po celém městě proti jednomu domu/místu.

P.S.: Jakmile nastuduji Call of Cthulhu rpg, tak bude Arkham možná na druhém místě a Mansions na třetím, ale to už jinde jsme... ;-)

Zklamáni arkhamem
Mne tedy Arkham po vyhypování ve zdejších oslavných diskuzích dost zklamal. Kdyby hra trvala tak třetinovou dobu, tak ještě možná ... Ale měl jsem z toho podobný pocit jak Beholder. Ze začátku fajn (atmosféra, příběh), ale čím déle hra trvala, tak ta atmosféra vyprchávala a stávala se pro mne nudnou. Dost k tomu taky přispívaly opakující se texty na kartách lokací, které už se znovu a znovu nechtěli nikomu číst a jen se provedl výsledek uvedený na kartě. Takže čím delší doba od začátku hry, tím slabší atmosféra a redukování jen na obracení karet hazení kostkama a šoupání žetonkama.

kren
Ale plno věcí o kterých píšeš se s příchodem rozšíření podle mě dost změní. Já jsem byl zezačátku z AH také trochu rozpačitý, ale s přidáním několika expanzí mi hra přijde mnohem lepší. A pokud si vzpomínám na několik posledních her, tak to byl prostě boj do posledního konce a rozhodavolo se na poslední chvíli a atmosféra herní atmosféra (nemyslím atmosféru hry) ta byla naprosto skvělá.

Nebo v jiné hře jsme tenkrát nacpali jednoho hráče vším mžným, aby šel a zavřel poslední bránu. A od toho okamžiku se nám najednou začala jakoby lepit smůla napaty. Kdo vlezl do Other world, tak tam buď zůstal trčet nebo ho hodilo do Lost and Time and space atd. Bránu jsme pak zavřeli až na 4-5 pokus. Prostě do posledního okamžiku napínavá situace. Takže já si prostě na atmosféru hry stěžovat nemůžu.

Co může být někdy problém je určitá nepředvítalnost Mythosu. Podle toho může pak hra mít rychlý spád a stane se z ní nechytačka nebo naopak, ale o tom už se zmiňoval dřív.

to Parxel
Obávám se, že se mi nebude chtít investovat čas a peníze do rozšíření (výroba lokalizace karet), abych pak zjistil, že mi hra přesto nesedí. Navíc je těch rozšíření jako máku a každý říká o tomhle nebo o jiném, že je nejlepší a že bez něho hra ztrácí. Takže se mi nechce investovat do nějakého zkoušení toho, co mi bude vyhovovat. Většinou když mne nějaká hra neosloví v základu, tak se mi nechce příliš investovat do rozšíření.

Ale jinak samozřejmě chápu jak to myslíš.

AH a zklamani
me to vylozene nezklamalo, porad je to nej kooperativka, s kterou jsem mel tu cest. ale priznam se, ze prace s hrou od shaneni vhodnych spoluhracu, pres obalovani karet, lokalizovani, nejaky ten tunning, aby se zjednodusil setup, to vse dela ze hry tak monstrozni dilo plne specifik a casove narocnych ukonu, ze se stala ta hra pro me prakticky nehratelnou. Venoval jsem ji spoustu casu, hral ji jen dva a pulkrat a pri pomysleni na tu spoustu rozsireni a mimoherni prace, ktere byhc ji jeste musel venovat se mi jezily vlasy na hlave a vedlo to spise k tomu, ze hra upadla v me skrini pomalu v zapomeni a spise me bavilo tady si cist o zazitcich ze hry nez abych sam sednul, sehnal vhodnou skupinu a sam si ji zahral.

EDIT: To jsem dostal minus za to, ze se mi to nechtelo lokalizovat? :-)

Ringo
Tomu moc nerozumím. Tak baví tě ta hra a líbí se ti nebo ne. Pokud by se mi nějaká hra líbila a měl ji chuť vytáhnout a zahrát, tak by pro mě určitě nebyla překážka a důvod zbavení se jí, vystřižení vytisknutých karet a zastrčení je do obalu. Podle mě to je záležitost na maximálně 2 večery.

Beholder
hra me bavila, spoluhrace nikoliv, cimz se objevila nejvetsi moucha hry. Nemas dobre spoluhrace, nejde to hrat, protoze hra je pak spatna. Co se tyce prace kolem hry - dva vecery, heh, ja se s tim patlal rok a kdyz jsem to porad nemel dodelane, tak jsem se na to uz pak vykaslal. Prilis mnoho prace na jednu hru, o ktere nevim jestli ji budu hrat. A tech karet s rozsirenimi jsou tuny. A trvalo mi to tak dlouho jednak proto, ze nebyl cas a kdyz se nejaky volny nasel, nasel jsem si proste neco zabavnejsiho nez vystrihovani stovek karet.

Ringo
To ale nevylučuje ten fakt, že to je opravdu záležitost na dva večery :)

Beholder
nejak mi nedochazi souvoslost tech tvych dvou veceru s tim, co jsem napsal. A nevim co to znamena dva vecery. Od 19:00 do 24: 00? Nebo od 21:00 do 23:00? To co jsem vystrihnul a obalil mi zabralo asi 6 hodin casu a byl jsem v polovine. Ale to je irelevantni, pro me je to proste prilis mnoho ukonu a mnoho prace kolem jedne hry, na kterou ten cas nemam. Nevim proc to tady resit na nekolik postu jen proto, ze mas pocit, ze chces ze me vytahnout snad nejaky konkretnejsi postoj ke hre nez jsem naznacil.

AH
Arkham je můj osud. Arkham je můj osud.
Arkham je všecko, co neznal jsem dosud.
Arkham je první a poslední můj hřích,
nepoznat Arkham, nemiloval bych.

beorn
A co LotR? Když jsi Medděd :) Ale Nezval by z tebe měl radost...

Osamělá zaprášená krabice ...
... s Arkhamem na mne zoufale volá slovy Františka Gelnera:

Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.
Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.

Nejdřív's je líbal, pak jsi na ně plival,
za rok a za den při vzpomínce zíval.

(když už jsme teda u těch básnických vyjádření :D)