Hodnocení hráče: Arkham Horror je výborná hra. Pro mě osobně to byla první kooperativní hra, kterou jsem kdy hrál a seznámil jsem se díky ní s konceptem "hraní proti hře" nejen proti ostatním hráčům. Tehdy jsem o takových hrách neměl ani ponětí, takže mi to připadalo naprosto geniální, stejně jako Lovecraftův svět, který jsem znal jen z doslechu, a který člověka prostě vtáhne do hry (popř. do jiné dimenze). Navíc Arkham vypadá báječně, a ještě k tomu je dost solidně napsaný a přeložený. I herní mechaniky v něm jsou celkem dost zajímavé - například fakt, že kromě života může člověk přijít o rozum, je výborný a opřený o logiku herního světa. Jenomže Arkham je prostě moc zdlouhavý. Když se nad ním zamyslíte, tak je to vlastně takový Pandemic s monstry namísto nemocí, ale narozdíl od Pandemicu, který jednoduše odsýpá, Arkham se vždycky rozběhne, jen aby v zápětí prudce zpomalil nebo se dokonce natrvrdo zastavil. Zkrátka vyžaduje velký zápal od všech hráčů, a nesmí se hrát moc často, jinak začně nudit.

Hodnocení hráče: Předem bych měl říct, že jsem v životě nehrál původní PC hru a ani moc netuším, jak vypadá. O Master of Orion jsem se začal zajímat, protože se mi zprvu zdál jako ideální hra. Sci-fi euro, které se tváří jako velké 4X, ale zabere jen zlomek času a nikoho neodradí přílišnou složitostí. Paráda. Rozdílné rasy a jejich schopnosti. Paráda. Vesmírné sci-fi, které prostě ve hrách není tak časté. Vezměte si kolik napoti tomu máme fantasy a historických her. Super změna. Karetní hra o budování impéria a pečlivé manipulaci se surovinami. Pro mě osobně taky paráda. Pak si hru ale zahrajete a zjistíte, že je prostě jednotvárná. Všechno se řeší pomocí jednoho druhu dřevěných kostek, které představují akce, suroviny, popularitu atd. Hra, kterou hrajete, není špatná, ale není nijak závratná, takže si brzo všimnete, že tu chybí detaily, které by člověka vtáhly do hry. Ano, je levná, ale taky vypadá lacině. A ve světě, kde si za stejnou cenu můžete pořídit Settlery, takovou hru nelze moc doporučit.

Hodnocení hráče: Samurai Spirit je rychlý, zábavný a často dost krutý. Vypořádat se s nájezdníky není žádná sranda, ale s notnou dávkou umu a štěstí to jde. Tedy...toho štěstí je potřeba asi víc, než toho umu. To je věc, kterou budou lidi téhle hře nevyhnutelně vyčítat. A je fakt, že když vás nějaká hra v posledním kole zařízne, jen protože vám nepřišly karty, a vy s tím nemůžete dělat vůbec nic, tak je to k nasr**í. Jenomže taková reakce je na místě hlavně u her, které trvají dlouho. Pak je prohra jen kvůli smůle opravdu nefér, a možná důkazem špatného designu. Ale Samurai Spirit trvá deset minut (píšou dvacet, ale ze zkušenosti je to většinou o dost míň). Takže i když máte velikou smůlu, řeknou si všichni: "To byl pech, co? S tím jsem nemohl nic dělat." "To jo." "Dáme to znova?" "Jasně!" A jedete, dokud nájezdníky nezdoláte. Navíc těch způsobů, jak si nakolnit štěstěnu je docela dost, takže čím víc hrajete, tím víc si uvědomíte, jak lze hru ošálit. Navíc, kolik snadných her si zahraje až sedm lidí?

Hodnocení hráče: Co říct víc? Settlers je srdcovka, která minimálně na pohled zaujme snad každého. Malí čukrůti chodící pro suroviny, které jsou krásně vyrobené a zpracované. Jen si vezměte třeba blbej žeton dřeva. Jak lehké by bylo naházet tam prostě přebarvené cestičky z Katanu a říkat tomu "dřevo". Ale ne, oni vyrobili malý špalík se sukem. A ty karty...ó ty karty, jak jsou stylové a krásně namalované a pohrávají si s herním světem okolo....Máni fyk. Ale samozřejmě, nejsme tu kvůli vzhledu, ale kvůli hře, a ta by dle mého názoru byla zajímavá i kdyby byla naškrábaná tužkou na podtáccích od piva. Ano, jako v každé hře podobného typu dost záleží na tom, jak vám vyjde prvních pár kol. Pokud ano, valíte se kupředu jak sněhová koule (snowball effekt - vygooglete si to). Pokdu ne, tak vás ta koule smete, a není jisté, jestli se někdy zvednete. Ale ve spojení s barevným a veselým provedením to prostě přejdete, a zahrajete si znova. Settleři jsou tak zábavní, že je v nich fajn i prohrát. A to je echt kumšt.

Hodnocení hráče: Při hraní XCOMu, si uvědomíte řadu věcí. Třeba "Ups..tak Asie je od teď asi v řiti." nebo "Ups..tak tenhle voják už svoje děti nikdy neuvidí." taky "Ups...tak letošní schodek rozpočtu je síla." ale taky si uvědomíte "Ups...já tuhle hru vlastně nehraju, ona mě jen využívá jako posunovače žetonků." Je to tak. XCOM je provedený fantasticky (resp. fantasyflightisticky), takže vypadá skvěle, a využití aplikace je taky super. Dává hře spád a neustálý pocit blížící se zkázz. Jedete a jedete a snažíte se rychle dát tuhle vojáka a támlhe stíhačku, něco vynalézt a nakonec seřvat spoluhráče, že překročil rozpočet. Ale jednotlivé minihry, které se vážou ke členům XCOM jsou vlastně úplně primitivní. Tak třeba velitel pozemních jednotek. Ten při boji přiřazuje symboly na vojácich k symbolům na nepřátelích. To je vše. To není taktický boj, to je hra pro nemluvňata. "Co máme tady, Petříčku? Čtvereček, ano. Tak tam dáme co? Čtvereček, ano." Děláte, co vám řekne aplikace a strategie je minimální.