Jacob
Za prvé musím předeslat, že Studenou válku hrajeme často a velice rádi. Právě to napětí nás baví a depresi určitě nepociťujeme, jinak bychom to nehráli.

Watergate moc nahráno zatím nemáme, ale ten pocit tam trochu je, ale rozhodně ne tak intenzivní. Na druhou stranu hra opravdu malá, takže se to dá v případě prohry rovnou otočit.

Je to neporovnatelné
1989 může být opravdu deprimující, obzvláště pokud hraješ za komunisty. Ve studené válce nic podobného nepociťuji, i když je teda fakt, že když ti v prvních kolech soupeř v rámci iniciativy sníží operační hodnotu karet a následně si svou operační hodnotu navýší, tobě neustále chodí do ruky bodovací karty, přestože v žádném regionu nemáš absolutně nárok bodovat, pak asi hra může pozlobit. Ale rozhodně méně, než u 1989, kde již samotný princip hry k tomu vede.

A Watergate? To je úplně jedno, jak se ti v dané hře vede. Po půl hodině je dohrané, můžete začít znovu a lépe. S pravidelným hraním jsme dokonce vyrovnali síly mezi Nixonem a novinářem (ze začátku Nixon neskutečně válel)... Hru rozhodně doporučuji, byť počítej s tím, že časem se určitě ohraje. Tak ale chystá se nové rozšíření, že;-)

Já sám to mám tak, že Watergate a 1989 jsem prodal (mám stále k dispozici ve skupině) a nechal si jen Studenou válku, kterou považuji za geniální hru.

PJ, saiwer
Díky za komentáře. Zkusím najít někoho s kým bych si to mohl zahrát a uvidím. Třeba s odstupem času se mi možná taková přetahovaná bude líbit, kdo ví... Ale vzpomínku na ultra depresivní zážitek z 1989 mám už na celý život :D

Jacob
Zahrát si to je vůbec nejlepší. Je to moc fajn dvojkovka.

1989 jsem nehrál, ale zažil. Mělo to i své depresivní stránky...