No... úplně extra nadšení to není. Ale potenciál tam je. Hra se mi líbí komponentově, graficky a asi i herně.

Určitě to zapadá do portfolia Lišky, ale na první pocit mi to trochu přijde jako (high level) recyklát #Root a #Pax Pamir (druhá edice).

Hráči asi dělají velkou část balancu téhle hry a znalost frakcí je nutnou podmínkou. Na můj vkus moc velký snowball efekt.

Mám rád hry, kde meta-hraní a diplomacie hrají podstatnou roli, ale tady je to problém, když nevím, co bych měl vyjednat. Ale spíš mě odrazuje ten snowball efekt - i když hraju na body své frakce, tak mi může příjem vítězných bodů na konci kola klesat geometrickou řadou.

V naší hře hrál Muršída nejzkušenější hráč a brutálně nás pojel o dvoj a vícenásobek bodů (53, 38, 20, 16).

@Ereboro Podle mého bohatě stačí, když Vám hru vysvětlí někdo kdo té hře rozumí a ví co je zásadní.. tedy jaká je úloha všech frakcí ve sporu. Vysvětloval jsem hru pokaždé a vždy každý přesně věděl co má dělat a na co si dávat pozor. Dokonce to dělám tak, že po vysvětlení “game playe” všech frakcí, dám lidem vybrat za co chtějí hrát, protože každá ta frakce může mít diametrálně odlišný přístup k hraní - a jakmile by se někdo, kdo na to není zvyklý snažil ostatní dohnat v tomtéž, může to jeho hru zaseknout hned v počátku.

Dám příklad.. onen Muršid, když se hraje dobře, tak drtivou část hry nemusí mít na mapě prakticky žádnou bojovou jednotku, žádnou stavbu a žádné peníze… a stejně může ostatní drtit, když si prostě uvědomuje, že to jeho postava nutně nepotřebuje. Ovšem nedostatek fyzické prezence na mapě a financí může nováčka frustrovat a pocit, že to musí dohnat, což nutně vede k tomu, že shoří hned v prvním kole. Když ti to ale někdo dobře vysvětlí, umí to být jedna z nejzábavnějších frakcí ve hře.

Zároveň ale nezapomeňte, že ta postava prakticky nemůže nic, co jí nedovolíte. Musí to být sakra dobrý vyjednavač, aby vyhrál a musíte mu na začátku nechat hodně vlivu (což je opět nezkušeností, protože ten zásadně potřebují skoro všichni - snad krom Sultána, pro kterého to není životně důležité) Ve hře zkušených to má daleko složitější a papírově silnější je Chalífa i Sultán - jeden silou, jeden ovlivňováním strategií. Nezřídka kdy se stává, že Muršid má bodově silný start, ale jak jsou ke konci hry všichni silnější a už se jim moc nechce vkládat důvěru v Muršida, tak ten má daleko těžší získávat ke konci body.

Ani v jedné partii jsem nezažil snowball efect - většinou se o vítězi rozhodlo v posledním roce. V tomhle je ta hra dost podobná Rootu, protože se musíte vzájemně dost balancovat a jakmile jedete jen na sebe, respektive mlátíte se jen dva na dva, ten třetí se bude smát naposledy :) Za mě je to spíš hra určená pro fanoušky Rootu, protože podobných věcí tam venku moc není.

Ale v žádném případě to nevnímám jako recyklát Rootu, ty hry jsou jiné a za mě Půlměsíc skutečně snazší na vstup. Protože u Rootu si člověk musí pamatovat strašně detailů jak kdo hraje, natož jak proti němu hrát a vždy mám problém si to do příští partie vše pamatovat. Tady je to po první dobře vysvětlené partii poměrně jasné. Opět opakuji “po dobře vysvětlené” :-D Protože když vysvětlovali hru mně, nevěděli jsme co dělat skoro nikdo.. a zákonitě vyhrál ten kdo to má herně nejvíc přímočaré :) (a ano tam možná nějaký snowball efekt cítit byl - protože ti co to nemají tak streamlinované, nevěděli co s tím dělat)

A Pax pamir je herně úplně jinde. Dlouhá léta to byla moje jednička nejoblíbenějších her. Ale herně je to jiné. Stejně dokonalé, ale jiné :) Společný mají jen ten orientální vzhled a to že je obě miluju :-D 

Jen pro upřesnění, nechci polemizovat. Když říkám, že je to recyklát #Root a #Pax Pamir (druhá edice), nemám tím na mysli ani mechaniky, ani design (i když zrovna tam je inspirace Rootem veliká). Myslím tím meta-hru, která se neodehrává na desce, ale mezi hráči (a v myslích hráčů).

A myslím si, že tohle meta-hraní nefunguje u Půlměsíce úplně dobře. Plus, že design hry nevede hráče (byť třeba jen vágně) správným směrem. To je pro mne zásadní rozdíl oproti dvěma zmiňovaným hrám.

@Ereboro dle mého byla větší insipirace v COIN hrách, než Rootu, ale na tom nesejde. Inspirace je zcela v pořádku :)

Bohužel ale nevím jak to myslíš. Nebo s tím přímo nesouhlasím. Design Pamiru, stejně jako jakéhokoli Paxu nevede hráče absolutně k ničemu. Proto i Braňo ve svém návodu na závěr připojil poznámky pro nováčky, co mají vlastně dělat. U žádného jiného návodu toto nemá. A než dojde k tomu, že se v myslích hráčů odehrává tématicky něco nad rámec toho co je na stole, musí mít hráči už něco nahráno.

Což není výtka, takto komplexní hry prostě vyžadují nějaký vklad a čas.

U Rootu je to myslím ještě horší, protože si člověk musí pamatovat strašně moc podrobností o mechanikách nejen u sebe, ale i u ostatních, aby tušil co dělají a o co jim jde… natož pak tušit jak vyhrát - a tedy vcítit se do své role a prožívat něco nad rámec toho co je na stole. Root daleko víc svádí k tomu hrát jej špatně, protože jste něco opomněli, daleko víc svádí k snow ball efektu, když se někdo utrhne a jiného zaříznou. (Typicky třeba Lesní alianci) a nikde se to nedočte.. musí to nahrát. Design hry tomu nepomáhá, design hry se musí člověk hodně nadrtit.

U Půlměsíce mají všichni většinu akcí stejnou, takže každý ví co se smí a o co mu asi jde. Desing hry který rozlišuje jen to za co kdo získává body poměrně jasně definuje roli každé frakce ve sporu a přidává každému 1-2 speciální akce aby toho mohl docílit. To umožňuje daleko snadněji se vcítit do role a hrát daleko více nad rámec toho co je na stole. A kdyby to nestačilo, má každá frakce krásný úvodní text, který každému nováčkovi poradí na co se v jeho úloze soustředit.

Ve svitu půlměsíce jsem si zamiloval právě proto, že jsme nejvíce času strávili “role-playingem” a vyjednáváním, než samotnými mechanickými akcemi na stole. U žádné jiné hry se mi nestalo, že by se tak moc odehrávala v myslích hráčů - i při první, dobře vysvětlené hře :)

Ale polemizovat nechceš, takže to tu jen odložím :)