Dojmy po první hře – Palestina a tak celkově

Tak mám za sebou první hru – stejně jako spousta lidí na internetu jsem si vybral jako první Palestinu, protože jde o chronologicky nejstarší z obsažených konfliktů a zároveň je pravidlově jednodušší (spolu s Kyprem; Keňa a Malajsie obsahují na rozdíl od nich i mechanismus ovládání území a nálady jako jiné COINY).

Pro veterány COINů budou asi zajímavé ty hlavní novinky/odlišnosti:

1. Pro každou ze čtyř obsažených “her” existuje jen jeden scénář, který se hraje na 18 karet (3 balíčky po 4+3 kartách, kde v té trojici je vždy zamíchaná jedna propaganda). Malajsie teda umožňuje ještě volitelný delší scénář na 3 balíčky po 4+5 kartách (čili celkem 20–24 událostí) ale se stejným rozestavením mapy.
2. Vzhledem k tomu, že hra je jen pro dva, nevidí hráči kartu dopředu a pozměněný je i systém určování akce (první hráč v pořadí si volí vždy LimOp/Event/FullOP+SA a druhý to, co zbude; kdo si vybral pozici víc vlevo, bude vybírat jako první na další kartě).
3. V Keni a Malajsii funuje systém zdrojů tak, jak jej známe (resp. v Keni jen pro povstalce), ale v Palestině (a na Kypru) prostě na FullOp standardně hráči hrají na max. 3 polích a na LimOp na 1. Každá ze stran má ale možnost, jak si počet polí navýšit (a to jak při FullOpu, tak při LimOpu) pomocí rozvědky (Britové), resp. zásobáren zbraní (povstalci), což je jakási forma bonusových zdrojů, které se dají získávat akcemi v průběhu hry (v podstatě něco jako drogy/cash v dřívějších COINech).
4. Z hlediska jednotek jsou ve hře britští vojáci a policie (kostky) a pak povstalecké buňky/guerilly (osmihrany, které mohou být odkryté/schované) a skrýše zbraní / základny (prostě klasické báze – disky). Je jich ale málo (15 od každého druhu, resp. 5 bází, ale často se nepoužívají všechny komponenty – z tohohle pohledu je “největší” Malajsie a “nejmenší” Kypr).
5. Každá z her obsahuje jednu stupnici, která představuje abstrakci nějakého druhu nálady (např. “zahraniční veřejné mínění”) a nějak ovlivňuje hru. (To se tak nějak shoduje se všemi dosavadními COINy.)
6. Centrální vítěznou podmínkou je britská politická vůle. V Palestině a Kypru vyhrávají povstalci, pokud do konce hry vůli stáhnou na nulu, jinak vyhrává Impérium. V Malajsii a Keni existuje pro obě strany možnost instantního vítězství při velkém náskoku, jinak na konci hry vyhraje frakce, která má ve vůli “převahu” (na stupnici 0–20 tedy vůle skončí na <10, resp. >10; jinak se končí remízou).
7. Hra obsahuje kampaň na propojení všech 4 povstání. Zatím jsem ji moc nezkoumal, ale má vlastní karty událostí, které se hrají mezi jednotlivými hrami a celkově vypadá zajímavě.

A teď teda k té první hře. Dohráli jsme ji po 16. kartě – což je vlastně nejkratší možná varianta :) – cca za hodinu dvacet (bez pravidel). Oba hráči hrají na každé kartě, takže tam nejsou prodlevy. Celkově je Palestina dost očesaná a zjednodušená (žádné zdroje, žádné ovládání území, žádná nálada, žádné LoC – i když tam jsou železnice, které fungují podobně, ale je to vlastně jen zdroj bodů), ale pořád z ní jde cítit, že je to COIN – verbuje se, přesouvají se jednotky, odkrývá se, terorizuje, útočí se, speciální aktivity jsou často spjaty s konkrétními operacemi. Hráč většinou nemá motivaci pasovat, protože když chce něco dělat, vždycky prostě může (to mě občas trochu štve na klasických COINech, že když si špatně spočítám zdroje nebo mě o ně obere jiná frakce nebo se kampaň protáhne, musím drahocenné tahy věnovat tomu, že pasuju).

Je trošku zvláštní, že díky úpravě mechanismu výběru akce nemůže hráč zablokovat cizí událost jinak, než že ji sám zabere a místo jejího vyhodnocení pasne – ale to jsme udělali každý tak 1× za hru, protože většinou dokážeš svou akcí soupeřovu událost aspoň do určité míry (anebo úplně) znegovat, když jsi dřív na tahu (a pokud nejsi, pak stejně není co řešit :) ).

Pocit konkrétně z Palestiny (ale tipuju, že to tak bude i jinde) je ten, že Britové se snaží prostě přežít a hasit to, co na ně Irgun (židovští povstalci) vymyslí – což na Irgun klade trochu tlak v tom smyslu, že musí být iniciativní a vymýšlet, kde Britům zboří bábovičky. Pokud se jim ale zadaří, dokážou pěkně štípat (politická vůle se mění hlavně při propagandě, kde se počítá míra sabotáží v Palestině, a v druhé propagandě mě Irgun řízl o krásných 9 bodů, což je při startu hry na 18 celkem průšvih). Hra nás ale oba celkem pojížděla v kartách (eventy chodily zásadně v situacích, kdy se dané straně zas tak moc nehodily :) ). Každopádně jsou na kartách zajímavé capability, které to hráče láká brát. Ale je potřeba myslet na to, že akcí za hru je fakt málo, takže brát má smysl opravdu je to, co se bude hodit!

Co se mi taky líbí, je to, že karet je celkem 32, ale hraje se vždy jen s 18, takže variabilita je tam dost velká a ani při znalosti karet nemůžeš úplně čekat, že nějaká přijde (a třeba se na to chystat).

Vzhledem k tomu, jak je to krátké, nebude asi problém otočit pak frakce, aby si člověk vyzkoušel obě strany zákopu a asi ani odehrát celou kampaň by nemuselo bolet (při znalosti her tipuju, že by se mohl dostat celkový čas ke 4 hodinám, což je srovnatelné s jedním větším COINem).

--
admin popisů a recenzí her ZH, překladatel FitB a REXher