Hergot....
Teda, ty jsi mě navnadil..:D A jak je to složité na hraní? :) A jak probíhají boje?

je to tak
EPICKÁ to byla sobota...
A musím též poděkovat Afričanovi a oboum Turkům za krásný zážitek:)
a doufám, že nezústane u takto krátkého zápisu a Stevenson to podá velkolepě.
V této hře jsem poznal, co je to být vedoucím hráčem i posledním a zase vedoucím a posledním...Člověk si může být jistý jen tím, že jistého není nic.
a ještě jednou věcí, generálové umírají snáz než žoldáci:)

Slozitost a boje
Hra neni v podstate slozita, je narocnejsi nez Twilight Struggle nebo Hannibal, ale nic, co by nedal prumerne inteligentni podnapily mlok. Da se hodne srovnavat prave s Hannibalem, s nimz ma mnoho spolecnych mechanik, nabizi vsak mnohem vice moznosti.
Jelikoz se jedna o hru predevsim pro vice nez dva hrace (ackoliv je hratelna i ve dvou), tak boje jsou v podstate sve velice jednoduche. Sectes silu jednotek, zjistis majitele uzemi a vlastnika provincie, hodis dvema kostkami, modifikujes dle schopnosti velitele a mas vysledne skore. Kdo ma vetsi skore, vyhral. Porazeny prichazi o vsechny horsi jednotky a trpi vycerpanim falang, jeho vojevudce odchazi do specialniho boxu, kde zustava do zacatku dalsiho kola. Vitez prichazi o jednu jednotku nanejvys.
Souboje tedy jsou v podstate velice kratke, nicmene prave one pocitani bonusu, vyber mista pro bitvu, snahu o dobre naplanovane prepadeni nebo vypomoc vlastnich sil, cini ji z vojenskeho hlediska za velmi napinavou, promyslenou a zajimavou.

Co se tyce delky hrani, tak my jsme odehrali 21 uplnych tahu pro kazdeho hrace, coz dava zhruba 5-6 minut na jeden tah jednoho hrace, do ktereho pravidelne skacou ostatni hraci svymi prepady, ustupy nebo prekvapenimi.

Příběh dávných dnů aneb jak to možná bylo.
Skončil den obyčejného bezejmenného občana, skončila práce. Je čas na dýmku opia, na roh zlatavého moku. Oheň plápolá mezi palmami a jako každý večer, scházejí se děti, aby si poslechly jeden z příběhů velkých hrdinů. Tak tedy poslyšte ten příběh, neboť tak se stalo ...

Na rozbřesku toho památného dne orli na obloze mohli spatřit celý ten výjev. Peršan se roztahoval po celé Asii, od Babylonu na východ, kam až oko dohlédlo, celá mapa byla černá. Červený Afričan byl označen za uchvatitele, obsadil Egypt a část jednotek se potulovala na severu Řecka. Modrý a žlutý Turek se dělili o Turecko, přičemž žlutý panoval v samém středu, kdežto modrý obsadil Helespont na severozápadě a Kilikiji na jihovýchodě. Žlutý Turek také toho památného dne ovládal Pellu v Makedonii, Mekku všech věřících těch památných dnů ... ale to vše se mělo zcela změnit ...

Afričan ihned pochopil, že na severu Řecka, zcela obklíčen oběma Turky, ho nic dobrého nečeká a zahájil svou pouť po okraji Kaspického moře, přes sever Turecka na západní pobřeží, kde se měl setkat se svým protějškem z Egypta, aby spolu započali tažení na Babylonii. V Kapadokii, místě neustálého neklidu, v šarvátkách místních kočovných kmenů, musel bojovat, ale přežil a Kapadokii osvobodil. Ponechal ji však svému osudu, protože ho lákaly dálavy východu a vůně orientu.

Modrý Turek vyslal svou vůli na západ Turecka a lidé ho přijali z nadšením. Tak jsme snadno a rychle ovládli Lydii. Plán byl jasný ... z Kilikije se přesuneme na západ a ovládneme jižní pobřeží Turecka a vyrazíme pokořit Rhodos. Ze severu ovládneme západ Turecka a přesuneme se pokořit samotné Řecko i s jeho slavnou armádou. Protože situaci v Kilikiji nebyla zpočátku zcela jasná, generál omylem vyrazil na západ dobýt Sýrii, ale ihned pochopil, že dostat se do kleští Afričana by nebylo moudré a tak ustoupil zpět a pak už mířil správným směrem po pobřeží rovnou na Rhodos. Helespont jsme opustili a jako své hlavní nové sídlo jsme zvolili Sardis v Lydii, krásné město s palmami, mešitami a harémy. Jeden malý generál byl vyslán, aby s jednotkou žoldáků přesvědčil Carii, že by se měla přidat k nám. Ten malý můž se jmenoval George Paridakis a věděl co dělá. Spoléhali jsme na něho. Obsadil místní lázně v Halikarnasu, posilnil se pivem a dal se do vyjednávání.

Peršan tou dobou obdržel další posily v rodné Persii a netrvalo dlouho a podmanil si i bohabojnou Susianu. Jeho moc byla obrovská a jeho tažení na sever a západ se dalo tušit.

Žlutý Turek si nebyl zcela jistý svou pozicí a nechal se zviklat surovou diplomacií Afričana. Aniž pochopil, odkud hrozí skutečné nebezpečí, napadnul vlastní lid, bratra ve zbrani, modrého Turka v Halikarnasu. George Paridakis neměl nejmenší šanci. Hrstka jeho mužů se rozprchla a on sám zmizel v prachu cest a uniknul. Vrátil se jen v roztrhaném prostěradle, ve kterém byl v lázních přepaden, aby podal zprávu Sardisu o zradě bratrských kmenů.

Afričan, spokojen se svou diplomacií se mezitím začal sjednocovat a sílit v Sýrii, Fénícii a Judei, ovládnul celé pobřeží a získal silnou flotilu. Jeho geniální intervence rozeštvala Turky proti sobě a on tak měl klid a volnou cestu na Peršana. Jeho síly však zatím byly slabé a tak váhal.

My jsme naopak v Turecku neváhali ani vteřinu a šli pomstít příkoří, kterého se nám dostalo od žlutého bratra. Vrchní generál ponechal v hlavním městě část vojska a sám se vydal do Halikarnasu zjednat pořádek. Přišel, viděl a zvítězil. Bohužel však padl. První z velkých skončil na pohřební hranici a správa západního Turecka tak připadla do rukou zkušeného neznámého vojína Georga Paridakise. Ten samozřejmě opět skončil v lázních a dal si další pivo, aby spláchl žal a smutek. Vrchní velitel Kilikije tehdy pochopil, že hlavní město v Lydii je nestřeženo a bude potřeba je bránit proti žlutému Turkovi, případně se chopit naopak moci v sousední Frýgii, až ji žlutý Turek opustí, pokud se pokusí o vpád do naší vlasti. A tak jsme ponechali Kilikiji svému osudu a vydali se po jižním pobřeží vstříc Rhodu, stále však ve střehu, co se bude v srdci Turecka dít.

Peršan tou dobou budoval mocnou armádu, sílil a podmaňoval si kmeny na severu. Zavítal hlavně do Arménie, aniž tušil, že tamní lid si prakticky podmanit nelze.

Žlutý turek si podmanil Thesalii, obsadil Afričanem opuštěný sever Řecka a vydal se na západ Turecka do pokořené a zmatené Kapadokie zjednat pořádek.

Afričan se rozlézal po pobřeží, stavěl lodě a sílil. Nikdo si nebyl před lidmi z jihu jistý. Egypt tonul v mlhách a skrýval své bohatství i záměry.

A tehdy, když Paridakis popíjel pivo v Halikarnasu, povolali do služby náhradního vrchního velitele Seleuka. Původní záměr byl, že bude povolán do služby v Babylonii, krátce na to měl přislíbenou jednotku slonů. Ale vše bylo jinak. Seleukus převzal jednotky od opilého Georga a rozhodl se vyrazit do Řecka. Plavba probíhala krásně, nepozorování jsme se dostali skoro až do Nikopole v Epirusu na západním řeckém pobřeží. Náš žlutý bratr však nepochopil naše čisté úmysly jít na jih a v obavě, abychom nešli na sever, povolal slepé čarodějnice, které přivolaly na naše lodě strašlivou bouři. Po mnoha útrapách jsme se vyčerpáni vrátili zpět do Halikarnasu. Naděje na pokoření Řecka se začaly vzdalovat. V té době naše loajalita vzala dávno za své, nikdo si nás nevážil. Naše země sotva stačily na obživu, natož aby naháněly hrůzu a přinášely vítězný věhlas. Neznamenali jsme vlastně vůbec nic.

Největší vojenské vážnosti se tehdy těšil Afričan, Peršan měl zase nejvíce věrných následovníků. Turci byli v nemilosti a bojovali v místních šarvátkách sami se sebou. V jedné z těchto šarvátek náš Kilikijský generál úspěšně uchránil vpád do našeho hlavního města Sardisu, avšak sám opět padl, po vzoru svého předchůdce. Byly to smutné časy pro nás, kdy jsme těžko hájili své malé provincie a ztratili většinu schopných velitelů.

Peršan úspěšně podmanil sever Asie, Afričan zakotvil na jihu a kolem pobřeží. Žlutý Turek si podmaňoval sever Řecka a Turecka, Modrý Turek se držel při zemi a jako nenápadný farizej začal spřádat plány o tom, kdo bude konečným vládcem světa.

Nakonec se stalo to, na co všichni čekali. Ostatky Alexandra byly naloženy na káru a vyrazili s mohutnou perskou armádou vstříc Pelle. Nastala všeobecná mela a panika. Afričan se snažil překonat velké vzdálenosti a jel napříč Tureckem, aby Peršana zastavil. Peršan jel přímo a nikde se nezastavoval. Překonal bez nebezpečí sever Turecka, protože žlutý Turek v té chvíli zjednával pořádek ve zpustošené Arménii. Kupodivu se tam sešel s Afričanem a tak tam zjednávali pořádek společně. My, modří Turkové jsme všem stále radili, aby se do Arménie nepletli, že jim štěstí nepřinese, ale kdo dá v pohnutých dobách na radu moudrých. A tak jsme se posilnili dalším pivem a pobaveně sledovali z Halikarnasu zmatky v Helspontu, kde se hromadily Afričana a žlutého Turka a snažily se zoufale a neuměle Peršana zastavit.

Jak si všichni zoufali, jak Afričan křičel, že Rhodos nemá cenu, pokud Pella padne a někdo pochová Alexandrovo tělo. Nikdo netušil, že my jsme už dávno poslali holuby se zprávami k severním kmenům Skytů a Ilirujců. Stádo koz a ovcí stačilo na to, aby tyto kmeny pochopily, co mají ve správném okamžiku dělat. A přesto že Helespont už nám dávno nepatřil, velitel Seleukus se vydal na sever a usadil se v Iliu, které nám, modrým turkům připomínalo, odkud jsme vzešli. Kdo by mohl znát lépe ten kraj, než ti, kteří se v něm narodili. Několik rupií sem, několik rupií tam a pak už jenom čekat.

Několik armád padlo. Malé šiky, které měly zpomalit Peršana na jeho svaté pouti, byly rozprášeny mohutnou, nezastavitelnou silou. A přitom vše běželo podle našeho plánu, aniž by to kdokoliv tušil. Neboť jsme to byli MY, modří turci, kteří koupili ty správné lidi a zrada v perských řadách přišla přesně podle plánu.

Peršan byl nucen zastavit po vysilujících bitvách v Chersonesu a v noci, když všichni odpočívali, Peršan kouřil vodní dýmku naplněnou silným hašišem a řval ve tmě něco do vedlejšího stanu na svůj harém, v té chvíli se to stalo. Pár můžu popadlo káru a nikým nepozorování zmizeli mezi palmami. Velitel Seleukus dostál své povinnosti a okamžitě odjel do našeho hlavního města Sardisu, okupovaného malou stráží žlutého Turka.

Ani se nebránili, v té době už panovala mezi Turky tichá dohoda o vzájemném respektu a neútočení. Jezdili jsme navzájem přes svoje území, přes svá města a dodržovali příměří. Jakmile žlutí opustili naše brány, byla vykopána jáma mezi dvěma palmami za první městkou žumpou a Alexandrovo tělo v ní zmizelo rychle a tiše ... do dnes si nejsem jistý, jestli si nakonec obě jámy nespletli, ale koho to vlastně zajímá. Dostalo se nám veliké cti za tento hrdinský čin. Naše skutky byly opěvovány široko daleko.

Peršan, když se ráno vzbudil, nevěřil svým očím. Jeho sen byl pryč. Jeho loajalita klesla, věrní se k němu začali obracet zády. Zůstal sevřen mezi oběma Turky ... a oni věděli co je třeba dělat. Žlutý Turek sebral síly a svedl tuhé boje o Pellu, kde se s Peršanem několikrát vystřídal.
Peršan nakonec sám obsadil Řecké, a tím zničil Seleukův sen. Ale Seleukus na svou chvíli stále čekal. Jeho sláva a moc rostly. George Paridakis byl mezitím vyslán na sever nad Řecko, až na samou hranici známého světa. Tam osamocená sídlila královna matka Olympia. Bylo potřeba ji zachránit a Paridakis tento úkol zvládnul se ctí. Vlivná žena se vždycky může hodit. Když na nic jiného, vždycky ji můžete darovat jako úplatek, když je potřeba zařídit velkou věc, nebo ji vyměnit za pár velbloudů a koz.

V Helespontu se Paridakis potkal se Seleukem a královnu předal. Sám dostal rozkaz konečně pokořit Rhodos, dostal dostatek vojska, aby to zvládnul. Seleukus vyjel do Makedonie a obsadil Pellu. Tam převzal Alexandrova dědice. Naše sláva, sláva a moc modrého Turecka, nenápadně rostla.

Afričan využil napjaté situace v Řecku a nikým nerušen se vydal plenit opuštěné perské provincie. Zabíral je jednu po druhé a jeho moc přesáhla myslitelné hranice. Objevila se nová hrozba a na světě nebyl nikdo, kdo by ji zastavil.

Peršan byl v Řecku rozprášen a zůstal zcela bez území a jednotek. Žlutý Turek byl decimován v Arménii a v Pelle. Cesta Afričana k moci a konečnému vítězství byla volná.

Nikdo si však neuvědomil, že George Paridakis sedí na Rhodosu a chystá se ho pokořit. George Paridakis dostal pokyn a se svojí armádou sednul na lodě a vyrazil do africké kolébky ... do Egypta. Egyptské lodě ho nezastavily. Ochranka Memfisu ho taky nestavila. Egypt padl. Naděje Afričana na snadné vítězství se rozplynuly. Všichni si konečně museli uvědomit, kdo řídí hru, kdo rozhoduje na čí straně bude právo.

Afričan se horečnatě snažil situaci v Egyptě zachránit, ale neměl velitele a dostatek mužů poblíž. Všichni se toulali v Asii. Paridakis svěřil několik jednotek svým přátelům z lázní, Johnymu Potopulosovi, Jackovi Harodovi a Henrymu Armenikovi. Sám zůstal na stráži v Memfisu a ti dva se rozjeli hlásat pravou víru po celém Egyptě. Ale Afričan už byl zpět, chvátal. Napadnul malého a nevinného Johnyho Potopulose, ale ten bravurním manévrem uniknul do Memfisu. Další v cestě Afričanova běsnění stál Jacek Harod a jeho jednotky se rozprchly. Jacek samozřejmě byl dostatečně chytrý a sám přežil. Poslední na řadě byl Henry Armenikos a ten také skvělým manévrem zmizel i s jednotkou zpět v Memfisu. Afričan byl zdrcen a Memfis se neodvážil po těchto kouscích napadnout.

Nyní jsme měli všechny trumfy v ruce my, svobodní modří turkové. Aspoň zbytek světa si to myslel. Ale chyběl nám Egyt. Nepodařilo se ho bohužel pokořit a lid světa to viděl jako slabost a naše vítězství neuznal.

Přišla závěrečná fáze a bylo jasné, že Afričan konečně zvítězí a nic ho nezastaví.

Ale veřejný lid se opět mýlil. Opět jsme obětovali několik koz a velbloudů a uplatili přátele na Kypru, kde byl lid Afričanem vykořisťován. Lidé jásali, ale mocná africká kouzla zapříčinila, že darovaná zvířata pošla a lid ze strachu nepovstal. Ale turecké intrikaření neznalo mezí, takže jsme zapůsobili znovu na zmatek v celé říši a kupodivu štěstěna tomu chtěl, že Kypr nakonec povstal a vláda Afričana tam padla.

Seleukus v Pelle už takové štěstí neměl. Peršan se vzchopil na soumraku dějin, a celou svou armádu a všechny generály poslal na Pellu. Seleukus byl už natolik zmámený pivem a v myšlenkách už si představoval ebenové lehátko s damaškovými polštáři a tak ani nevyužil dohody, které měl s některými perskými jednotkami, že se v případě nouze přidají na jeho stranu. Prohrál bitvu, opustil potupně Pellu a zmizel aniž kdokoli věděl kam.

Peršan tedy obsadil Pellu a urval pro sebe nakonec Makedonii. Jeho sláva už byla dávno pryč. Žlutý Turek, náš bratr ve zbrani i v pití piva se trousil po mapě a zlatavý mok už zřejmě působil i na něj.

Kdo ví, jak to vše nakonec dopadlo ... už jsem tam nebyl, nestal jsem se očitým svědkem vítězných událostí oněch dní. A tak tady teď chodím kolem městské žumpy v Sardisu a zametám chodník ... bůh ví proč. A stejně tak bych mohl zametat jako otrok schody na pyramidách. Ale nestalo se tak.

A tak s přáteli sedáváme večer mezi palmami a vzpomínáme na ty slavné dny, kdy jsme stáli u konce starého světa. Světa, ve kterém nebylo uměním vládnout, ale bylo uměním přežít.
Mí přátelé se jmenují George, Johny, Jack a Henry.

... a já jsem tuctový neznámý občan ... mé jméno je Seleukus.

Fantasticky pribeh!
Fantasticky pribeh, kamarade! To si zasluhuje zvlastni thread! Genialni!!!

To Tangram
Naprosto souhlasím se Stevensonem.. A opět volám po oddělení REPORTY! :D:D Tohle se nesmí necha zase zapadnout.. :D

btw: Díky Tangrame...

Užasné
opět mám chuť si zopakovat...ale teď už pohřbím vše na co narazím...

Opakovat!
Rozhodne a jednoznacne zopakovat!

Pánové...
Plně vám závidím.. :D Hrajete v Praze? Ž ebych někdy přijel a klidně zahrál... :)

Vychodni regiony
My jsme dva z okoli Olomouce a dva z okoli Ostravy, Praha je pro nas trochu vice z ruky bohuzel.

SSZGSA
i já závidím...a to mám hru doma. Akorát jsem pořád ve fázi (m)učení.. ale někdy bych v praze hru klidně dal..

KungPao
Já bych se přidal, nehrál jsem to dlouho :)

sydo
Super, to bys mi to určitě pomohl rozchodit :) tak ještě jeden, pokusit se sladit čas a můžem na to vlítnout

Successors
Taky bych se pridal, ale asi bych byl casove nejrizikovejsi faktor na sladeni...

neváhejte a hrejte
Stojí to za to, myslím to upřímně.
jinak uvažuji o instalaci vassal modulu a hraní alespoň přes něj.
A pak se všichni sejdem a uděláme turnaj a pro epičnost bitvy nebudou vyhodnocovány kostkou, ale bitvou z Command and Colors...a máte hned plán na 14 denní dovolenou:)

KungPao
Successors bych chtěl také zkusit.

successors
založím topic v "hledáme spoluhráče"

Vassal?
Vassal podporuje Successors? To jsem nevedel.

StevensonJunior
Ono dnes vyrobit válečnou hru bez podpory Vassalu je celkem sebevražda, jelikož je spousta lidí, kteří to jinak nehrají. A spousta her snad ani jinak hrát nejde :)

štvete mě
tydle reporty by se měly zakázat! já to pak chci a pak není na nájem, žena doma pláče atd. styďte se :)

sydo: dals tomu sedm hvězdiček, proč to? co tomu chybí?

kandelabr
1) Moc mi nesedí systém, kde chodím s generálem a trousím za sebou vliv místo jednotek
2) Souboj je podivný - vítěz ztrácí jednu jednotku a poražený vše
3) Nebyla na to tenkrát asi ta správná skupina, proto tomu chci dát ještě šanci.
4) Protože Pax Romana :)

A taky jsme zjistil, že vlastně moc nemusím CDG :)

Dotaz k bodu 1 u Syda
Sydo, mohl bys prosim rozvest bod 1?

Pokud si pamatuji pravidla dobre, tak general musi vyhazovat jednotky, aby pak zabiral uzemi v Surrender fazi. Pripadne si hrac umisti zetony pomoci karty.

To Sydo
A co bude někdy Pax? :D Ale máš pravdu.. 10 = Pax a pak porovnávám k Paxu.. :D
Jinak, nejsem proti, přijed do Prahy a zahrát... :D

Stevenson
Jo, to je pravda, ale pokud si dobře pamatuji, tak jednotky se nemohou hýbat samy od sebe, že? Nějak mi nesedl ten způsob vlivu, raději mám, když území obsadím jednotkami a ne žetony, ale jak říkám, chci to zkusit znovu, nebylo to zrovna s ideální skupinou a spíše jsme oťukávali pravidla. Nejvíce mě ale zklamaly ty souboje :(

sydo
Mohl by jsi napsat podrobneji zpusob jakym jsou reseny ztraty?

Ja hraju Hannibala, ktery je Successors asi nejbliz, ale tohle je tam vyresene uplne jinak. Tam muze utocnik i obrance ztratit hodne. Nebo utocnik neztrati nic a obrance hodne, ale neni to pravidlo. Takhle jak to popisujes me to trochu odrazuje (od koupe ne od vyzkouseni).