pořád jí mám rád
Ano, byli to osadníci, kdo mě přivedl k hrám, nostalgie hraje asi velkou roli (a to už vůbec nemluvím o tom, že jsem jí v první partii vyhrál i když jsem hrál s mnohem zkušenějšíma hráčema - tady vidíte jak může být někdy náhoda super), nicméně se pokusím shrnout, co mě na ní pořád baví.
Za prvé obchod mezi hráčema - v žádné jiné hře jsem takhle zábavné obchodování nezažil - odhad protihráče, smlouvání, rozhodování zda obchod udělat nebo ne, protože pomůže nejenom vám ale i protistraně. S obchodováním souvisí i sociální interakce - smlouvání, podlejzání, vyhrožování, zapojení do cizích obchodů. Tato podle mne největší přednost hry má ale podmínku, musíte hrát s někým, koho to obchodování také baví a je ochoten obchodovat. Pár partií s dětma, které chtějí jenom tři ovce za jedno dřevo a jinak neobchodují nic jsem už zažil a zábava to nebyla.
Za druhé rehratelnost, náhodnej setup je vymyšlenej naprosto geniálně, mění se umístění surovin a i pravděpodobnost jejich získání - hrajete třikrát po sobě a pokaždé musíte použít jinou strategii.
Za třetí rychlost, vzhledem k tomu, že jediné důležité strategické rozhodnutí proběhne na začátku, tak v průběhu hry už AP problém nastává zřídka a pokud ano, není to většinou vina hry a daný hráč by se měl zamyslet sám nad sebou (nejlépe při tazích ostatních hráčů). Navíc jsou díky obchodu všichni neustále zapojení do hry.
Za čtvrté právě to strategické rozhodování na začátku - je poměrně dost věcí, které musíte vzít na vědomí - počet hráčů, přístup ke všem surovinám, vzácnost jednotlivých surovin, přístup k obchodu s bankou, možnost expanze, možnost blokování, rychlejší expanze na začátku (dřevo a hlína) nebo jít přes města (obilí a kámen) nebo přes karty, diverzifikace čísel, umístění na již obsazené hexy - menší pravděpodobnost že tam přistane zloděj a když už, tak ho odendá i někdo jinej než vy a to všechno je v kombinaci. Je to opravdu náročné rozhodnutí, kdybych ho měl řešit každej tah, asi by mě to spíš vyčerpávalo než bavilo, tady to prostě odbudeš na začátku a zbytek už musíš urvat taktikou, smlouváním a ano i štěstím.
Za páté náhoda - je tam, je přiznaná a hra jasně navádí jak s ní pracovat. Kdo tvrdí že vše závisí pouze na kostkách, tak podle mě nehraje dobře nebo hrál jenom jednou. Her už jsem odehrál něco mezi padesáti a stovkou a těch, které byly zničené náhodou bych napočítal na prstech jedné ruky. Navíc bylo většinou v tom případě rychle hotovo, a dalo se zahrát znova. Třeba v dnešním Břinku je náhody víc a taky mě baví (s tím rozdílem, že jsem hrál zatím 7 her proti 70 u osadníků)
Je ale pravda, že aby se všechny ty plusy projevily, je potřeba mít na tu hru správnou skupinu - 3 až 4 hráče, co už mají nahráno a znají strategie, proměnou hodnotu surovin, rádi obchodují, neuráží se když jim někdo zasviní, ale reagují jediným správným způsobem, počkají si na správnou chvíli a oplácí, vyrovnávají vedení dočasným uzavíráním koalic, které obratem ruší jen aby postavili další vesnici, ...
A protože jednu takovou stálou skupinu mám, vždycky si s nima rád dám další partii.

to artcore
To je celkem zajímavý, že máme k těmhle hrám úplně opačný vztah, já jsem Carcassonne nikdy nehrál a ani mě to neláká. Hrál jsem jenom Děti z Carcassonne a to je hra výborná pro děti od čtyř let asi tak do pěti, než zjistí jak se má táhnout s jakou kartou a zároveň s tím zjistí, že hra postrádá jakékoli herní rozhodování. Hraju občas ostrov Skye a ten mám rád a vzhledem k tomu, že ten je považován (nevím jestli všemi, ale určitě jsem to někde sebral, ze sebe to nemám, když jsem Carcassonne nehrál) za vylepšený Car. Nevidím tedy důvod hrát C. když mám ostrov Skye a v paměti Děti z C.
Zajímalo by mě, jak se díváš na ostrov Skye ty, jestli ho znáš, hraješ a případně jestli ho považuješ za lepší a C hraješ z nostalgie.
Je konec konců možný, že ty osadníky jsem si zamiloval opravdu jen z nostalgie, ale málo platný, pořád mě to baví, což se o všech hrách říct nedá - třeba s ticket to ride jsem taky začínal a teď když bych měl vybírat, tak rozhodně Osadníky.

Osadníci
Osadníci byla jedna z prvních her, co jsem si kdysi pořídil a zároveň jedna z prvních, které jsem prodal.

V naší skupině hra vůbec nefungovala. Brzy po začátku se dostavila AP, kdy se těžce smlouvalo, dohadovali se věci do budoucna, balancovalo se, kdo je vepředu, komu se co nesmí dát, co kdo dostal v minulých kolech, nabídky se přebíjeli a negovali. Jedno kolo hry nezřídka trvalo i 10 minut (!!!) a paradoxně se často stávalo, že po těch 10ti minutách se neuzavřela žádná dohoda.
Po tom, co jsem se zbavil své kopie jsem to hrál ještě asi dvakrát v jiné skupině a bylo to trochu lepší.
Přesto za mě žádný šlágr.

Na druhou stranu mám ve svém okolí lidi, kteří hru zbožňují a pokud už se s nimi sejdu, je těžké je přesvědčit k hraní něčeho jiného.

Připojim se k zastáncum této hry. Rozhodne si nemyslím, ze je hra překonána. Kolik her z těch co to překonali se ještě po 10 letech hraje? Kolik pak z těch her má podobnou mechaniku? Kolik z těch her muže hrát i začátečník nebo děti 6+? souhlasím, ze je blood rage lepší, ale i pro začátečníky a děti 6+? Proč to píší, znovu přemýšlím o nákupu jako dárek pro prcka. Možná je to stará hra, ale pořad lepší, jak všechny hry s označením junior. To jak vidím, tak utíkal, protože to nebaví rodiče a po par hrách ani děti. Za 700 dostanete hru přístupnou všem, která se dá hrát donekonečna. A jako někdo, kdo hrál osadníky pravidelně asi 12 let( s městy a rytíři) si dovolím tvrdit, ze pokud někdo tvrdí, ze je tam velký vliv náhody, tak hru hrál opravdu parkrat a nebo ji nepochopil a je pro něho obtížná.:-P naše skupina odehrála určitě hodně přes 100 her a je zde poznat, kdo hru umí více a kdo méně, což se odrazi na podílu vyher. Náhoda zde je, ale samozřejmě se s ni dá pracovat, cest jak vyhrát je X a oproti vetsine současných euro her, má člověk přehled, kdo má kolik bodu a co přesně mu chybí k výhře a tomu se muže přizpůsobit. Hra je to hluboká, Ploší jsou spíše lidé.