Mansions of Madness

hodnoceno 119x (Seznam vlastníků)

Podivný dědictví

Autor: ozzy79 | 3.5.2011 | 19

15.11.1925

14:25

Pršelo. Byl to takovej ten protivnej druh deště, kterej nebere konce. Obloha jak ocelový pláty válečný lodi pouštěla dolů provazce deště. Jakmile jsem vylezl z auta, cigáro mi zatípnula první větší kapka, která se do něj trefila. A že se trefila setsakramentsky rychle. Od auta ke dveřím toho baráku to bylo sotva pár metrů a já už byl skoro durch. Naštěstí ten lokaj, nebo jak se jim to dneska říká, mě čekal a tak jsem nemusel vystávat na tom dešti dýl jak pár vteřin. Prej ať si zatím odložím, pan advokát se mě ujme za chvilku. Moc často u advokátů nebejvám, takže nevim, jak takovej průměrnej vypadá, ale povim vám, že na tomhle mi bylo od začátku něco divnýho. Po baráku mu visely trofeje zvířat, o kterejch jsem v životě neslyšel a přísahám bohu, že jedna z těch údajných opic vypadala jako vyschlá lidská hlava. No nic, v tomhle se šťourat nebudu, lokaj už mě táhnul dál do velký kanceláře plný leštěnýho nábytku a obrazů od těch lidí, kteří dokáží jiný přesvědčit, že umí malovat. Mě by ale nepřesvědčili. Uprostřed toho velkej dubovej stůl s ocelovou obroučkou kolem desky, nad ním asi metr lampa s kuželovitým stínítkem a za oblakem doutníkového dýmu se schovával takovej malej skřet s cvikrem v levym oku. Měl v něm takovej tik, že jsem čekal, kdy mu spadne na ten jeho leštěnej stůl. Prej upřímnou soustrast, povídá. Upřímnou soustrast! Pche! Toho chlápka jsem viděl jedinkrát, když mi bylo pět let a už tehdy smrděl naftalýnem, jako nějaká mumie. Prý byl tak ošklivej a protivnej, že se nikdy neoženil a tak, když teď zaklepal bačkorama, zůstal jsem jedinej, kdo po něm mohl dědit. Sídlo kdesi na venkově s velkými pozemky, krásné a romantické zákoutí, rustikální obyvatelstvo… Maloval mi to líp než nějakej realitní makléř. Jen si prej mám dávat bacha na stav objektu. Nevím, co tím myslel, ale tak divně se u toho šklebil, ale on se šklebil celou tu dobu, co na mě vejral přes ten doutníkovej mrak.

22.11. 1925

10:20

Fakt nevim, co je na tomhle romantickýho. Pět kiláků od nejbližší civilizace, kterou tu představuje mraveniště v lese. Vysokej kovanej plot, brána jak chřtán nějaký obludy z pekla. Ten barák evidentně stojí jen díky nějakýmu čestnýmu slovu. Ani moc nefouká vítr a všude to tu hlomozí. Musim teda uznat, že zahrada je to pořádná. Před barákem stojí kamenná kašna s nemluvňatama, co tu maj asi učůrávat vodu, ale je to tu vyschlé jako troud, plný suchýho listí. Nicméně to vypadá, jako by tu někdo nedávno chodil. Na trávníku, jestli se to tak dá nazývat, jsou nějaký šlápoty, ne moc starý, ale vedou odnikud nikam.

10:35

To snad ne! On tu je hřbitov! Kterej úchyl si může na svým pozemku nechat udělat hřbitov! Nevim, jestli je to jen tak na voko, nebo tam někdo leží, každopádně dva hroby vypadaj jako čerstvý a jeden je teprve vykopanej. Je tu i hrobka, ale tam teda fakt nejdu. Tohohle se budu muset rychle zbavit. Někdo tu nechal ležet flašku s whiskou, tu si nechám líbit, jestli takhle vypadá i zbytek baráku, tak jí budu potřebovat.

10:53

Jen co jsem vlezl dovnitř, praštil mě do nosu takovej tan divnej pach, kterej je vždycky v místech, kde dlouho nikdo neuklízel. Ale tady je ještě něco navíc, taková divná nasládlá vůně, zvedá se mi z toho kufr. Je to škoda, že je to tak zanedbaný, mohl by to být celkem pěkný barák, schody jak někde na zámku. Támhle asi bude kuchyně.

11:00

Někdo tu je! Jen co jsem vlezl do kuchyně, slyšel jsem nějaký divný zvuky! Tak si říkám, co to je, nakouknu škvírou ve dveřích zpátky do haly a šourá se tam nějaká divná postava. V potrhanejch hadrech, chybí jí voko a kus masa na noze! Proboha, kam jsem se to dostal? Tenhle chlapík fakt nevypadá jako kamarád do deště a já u sebe nemám nic, než tu whisku!

11:15

Objevil jsem nůž! Je to taková menší mačeta, ale aspoň mám v ruce něco na toho divnýho týpka v hale. Pořád se tam šourá, slyším ho, vedou odtud ještě jedny dveře, ale za nima jsou taky nějaký divný zvuky, tak nevim, co dělat! Zkusim to tam, nic horšího než ta chodící mrtvola tam snad být nemůže!

Sakra! Překopnul jsem nějakej kabel a je tu tma jak v…. Naštěstí mě jako malýho učil táta vyšívat s drátama, tak to zkoušim dát zase dohromady. Je to celkem fuška, vim jak na to, ale než se v tom člověk prohrabe, tak to trvá. Nejsem moc šikovnej, ale půjde to. Akorát ten maník odvedle se nějak moc blíží ke kuchyni, tak sebou musim hejbnout, nechci se s nim moc potkat.

11:26

Svítí! Ale asi bych byl radši, kdyby nesvítilo. Je to nějaká pitevna nebo co? Kovovej stůl, šmouhy od krve, kádinky s naloženjema…. Věcma! A v podlaze takovej divnej červenej kanálek, radši nechci vědět, k čemu to sloužilo! A co je proboha tohle? To vypadá jako lidský srdce! No to snad…. Fuj, točí se mi hlava, musim se odtud dostat pryč! Vedle ležel nějakej klíč, tak si ho radši vezmu.

11:34

V kuchyni na mě čekal ten typoň! Kdybyste to viděli, málem jsem si ukápnul do trenýrek! Sápal se na mě a docela hnusně mě seknul do boku a do ruky. Hnus! Naštěstí jsem měl tu kudlu, povedl se mi majstrštyk a ufiknul mu hlavu! Ani kapka krve z něj neucintla. Rychle odtud pryč!

11:37

Něco je venku! Vylezl jsem ze dveří a slyšim takovej bzučivej zvuk, jako když letí sršeň, ale mnohem hlasitější! Na druhý straně zahrady tam kolem stromu lítá něco… ani to neumim popsat. K autu nemůžu a mám pocit, že v baráku se zase začalo něco hýbat. Zkusim přeběhnout k zahradnímu domku. Tohle je peklo, tohle je peklo!

11:52

Domek byl zamčenej, naštěstí do dveří pasoval ten klíč z tý pitevny. Rychle jsem tam vlítnul, zabouchnul a přisunul skříň, ta lítající bestie teď lítá kolem! Ty oči! To je děs! Z rány na ruce mi zase crčí krev, polil jsem si to troškou tý whisky, pálí to jak sviň, ale přestalo to téct…. A co teď? Jsem tu zavřenej, je tu nějaký nářadí, hrábě… jinak nic. A hele, tady pod tím koberečkem to je nějaký dutý… Poklop a žebřík dolů! Kam to ale vede? Je tam tma… Naštěstí je tu i stará lampa i s olejem, jdu se kouknout dolů, tady zůstat nemůžu….

12:24

Jsem v nějaký jeskyni! Smrdí to tu jak půl roku stará mrtvola. Na dveřích sem byl nějakej zámek, kterej nešel otevřít, naštěstí to umim s drátem a poradil jsem si. Je tu vlhko, jinak nic, koukám,nějaká lávka, ale kam to vede? Nazpátek jít nemůžu, ta hnusná lítající věc se nějak dostala do toho domečku, snad ne neprotáhne i sem dolů, to bych asi jenom s kudlou nezvládnul.

14:20

Tohle je konec! Jsem tu zavřenej v nějaký malý místnosti a čekám, co bude. Vlezl jsem na tu lávku a na druhý straně byla nějaká svatyně. Uprostřed velkej kámen a spousta svíček. Najednou na mě zezadu skočil chlápek v dlouhym saku. Nebyl jsem připraveném, ale stačil jsem uhnout a vzal jsem s nim o ten kámen. Byl odolnej jako dubový poleno a začali jsme se rvát. Už jsem ho skoro měl, ale přišel tam další a chytnul mě zezadu a strčili sem do toho kamrlíku. Koukám ven a to, co se tam děje, to je hrůza! Oni tam podřezali nějakou holku! Jsou asi čtyři, ona se bránila, kopala, ječela, ale nemohla nic dělat a tak jí tam přivázali, chvilku kolem ní tancovali a pak jí jeden z nich pomalu podříznul a nechal vykrvácet! Bože! Pomoz mi! Jestli tohle někdy někdo najde, tak se jmenuju Pete, říkají mi Prďák a chcípnul jsem tady v tom úchylnym baráku plnýho nestvůr a pastí...