souhlas
Mě to připomíná jednu ujetou chlastací hru Klouboučku hop, tuším, že se tam střílelo podobným katapultem nějakým plastovým kuželem po hracím plánu ... taky totální úchylnost :-)

Máte oba pravdu.
Sám jsem to sem chtěl mimochodem včera napsat. Když to vyšlo, myslel jsem si, že je to apríl, ale bohužel nebyl :-/
Katapult je fakt zoufalá snaha vyždímat kapsy sběratelů a Carcnadšenců do posledního pětníku :-/

Carcassonne je výborná hra
ovšem jen po kupce a stavitele a ještě snad věž, ve smyslu stojánku na karty, ty další věci mě osobně neberou. Je zajímavé, že ačkoli ho máme doma téměř kompletní, moc často už ho nehrajeme, protože na ty skoro tři hodiny raději vytáhneme jinou hru, ale na léto jsem do našeho sportovně-dračákovsko-deskově herního klubu pořídili nějaké hry, a mezi nimi i základní Carcassonne a s údivem jsme zjistili, jak krásně jednoduchá, rychlá a zábavná to původně byla hra a opět si ho v klubu s chutí a rádi zahrajeme, ale katapultem po sobě určitě nikdy střílet nebudeme.

Přeplácání rozšířeními
Když si tak čtu, co napsal Hammer, uvědomil jsem si, že je to vlastně pravda. Mám H&K, což přidalo prase a zvýšilo smysl cest, K&S bez debat nej rozšíření, princezna mi nesměla přes práh (infantilní), věž taky ne (3D prvek se do té hry nehodí), zajímavý byl Starosta a Opatství, sice hodně super nápadů, ale prostě nás ta hra definitivně po něm přestala bavit. A napadá mě, že je to opravdu tou naducaností. Zkusím po vzoru Hammera ty rozšíření nějak probrat a vrátit se ke kořenům.

Komerční úspěch
Přesně jak říkáte, je to prostě snaha vyždímat z jedné značky co nejvíce (a to asi není jenom případ Carcassonne, že?)...

Mám ale zkušenost, že se začátečníky, mladšími hráči a spol. je vhodné nakombinovat rozšíření tak, aby tam vždycky bylo jedno "ulítlé". Např. drak nebo právě katapult.

Ale hrát všechna rozšíření naráz je naprosto nemyslitelné.