Hru mám doma téměř dva měsíce, nicméně můj spoluhráč je lemra líná a tak jsme navzdory planým slibům spolu odehráli zatím jenom jednu neúplnou partii. Má to ale i jistá pozitiva. V mezičase jsem kupříkladu dočetl "Zápisky o válce galské" a styčných ploch mezi knihou a hrou je skutečně mnoho - opevnění Venétů mají záporný DRM při obléhání kvůli jejich stabilnímu námořnímu zásobování, Nerviové jsou ze všech Belgských kmenů těmi bojově nejzdatnějšími, protože "nepijí víno a neobklopují se luxusem, který tolik změkčil jejich sousedy" atd. Zkrátka a dobře, po tématické stránce hra dokáže vyloudit úsměv na tváři. Úsměv se (alespoň v mém případě) ještě rozšiřuje při pohledu na materiální zpracování. Karty se mohou pyšnit líbivými ilustracemi, žetony jsou velké a dobře čitelné (navíc jich není nijak závratné množství, takže se ani nekonají žádné stackovací orgie). Mapa taktéž vypadá krasně a rozložená hra nezabírá příliš místa (pro můj stůl zásadní plus!). I setup je otázkou pár minut. S pravidly je to maličko horší. Mají cca 20 stran a rozhodně jsem už četl i přístupněji napsané texty. Na druhou stranu, při poctivém nastudování celého sešitu myslím nezůstává prostor pro otázky a rulebook obsahuje naproste minimum errat (což při srovnání s některými nedávno vydanými tituly od GMT rozhodně není standard). Poctivým nastudování mám na mysli to, že jsem pravidla za uplynulý měsíc pročetl od A do Z minimálně čtyřikrát (tady si musí každý sám posoudit, jestli je to pro něj moc nebo málo).

A teď už konečně k samotné hratelnosti. Z pozice Římana jsem se ještě nikdy necítil pod takový tlakem jako právě v Caesarovi. Času je málo, obléhání jednotlivých kmenů se může vinou slabých hodů nepříjemně protáhnout a když Váš soupeř nalíže karty s vysokými hodnotami operačních bodů, zatímco vy smutně koukáte na Vaše ušmoulané jedničky, partie může nabrat skutečně rychlý konec. Tím spíš, že Gal nemá vlastní vítězné podmínky, ale jde mu jen a pouze o to, aby Říman na konci hry neměl 12 VB. Jinými slovy zde tak zcela odpadá klasická dynamika "zahrát svůj tah tak, abych si dopomohl k vítězství a zároveň (pokud možno) alespoň trochu uškodil soupeři" a namísto toho Vám Gal zkrátka škodí kde může, aniž by si lámal hlavu s čímkoliv dalším. A on může. Hodně. Pořád. Možná tenhle popis zatím nevyznívá příliš pozitivně, ale musím se Vám přiznat, že přes absenci spoluhráče jsem Caesara za poslední měsíc na stůl vytáhl alespoň čtyřikrát. Čert vem, že hra nemá žádný solo režim. Jednoduše vždy ke hře sednu a snažím se hrát za obě zúčastněné strany podle svých nejlepších možností a uvážení (což se ale z podstaty věci u CDG dělá dost blbě) ale přesto mě to neskutečně baví. U spousty jiných her mám pocit, že moje akce vlastně nemají nějaký závratný dopad - zničil jsem soupeřovi armádu? Nevadí, za chvilku přijde Reinforcement Phase a vše zase bude jako na začátku. Tady v důsledku obléhání musím zredukovat jednu svoji legii (ani ne odstranit!) a už si jdu pro Ibalgin...

Vzato kolem a kolem mi ale tohle "rozložení sil" vlastně přijde jako velice elegantní v tom smyslu, že do role Gala můžu nahnat i hráče co s válečnými hrami příliš zkušeností nemá a přesto bude pro Římana adekvátním soupeřem. Vůbec poslední poznámku bych věnoval samotnému balíčku karet. Balíček karet je společný a když jako Říman líznu kartu galskou, mohu použít pouze její operační body, událost však nikoliv (ta se ani jako v Twilight Struggle nevyhodnotí ve prospěch soupeře). Tímhle způsobem trošku "vidíte soupeři do karet" a můžete tak lépe tušit s čím se na Vás může anebo nemůže v dalším tahu vytasit. Karet je všehovšudy 55, což je podle mého soudu tak akorát únosný počet na to, mít alespoň hrubou představu o tom, co všechno se během partie může stát a na co si dávat pozor.

Koukám, že jsem se poněkud rozepsal, ale snad se mi podařilo moje dosavadní dojmy ze hry předat v co nejobsáhlejší a nejsrozumitelnější podobě :)

Díky za dojmy. Hrumám už asi pul roku doma a ještě se na stůl nedostala. Pravidla mi přišly GMT standart, produkce nadstandart.
Solo modul bude už je na GMT v P500.

Mám hru doma a taky jsem ji zatím vytáhl pouze jednou. Hra vypadá nádherně, krásná mapa i žetonky, velké karty - dokonce i s obalama, paráda.
Pravidla mi přišly vcelku v pohodě, je jich možná trochu víc, než jsem čekal, ale spousta věcí ve hře dává smysl, takže hraní jde docela hladce.
Akorát mi to trošku skřípalo herně. Hrál jsem za Caesara a dostal jsem fest na zadek. V prvním kole jsem dostal slabší karty a pak už jsem to nějak nedohnal. Jak už bylo napsáno, Caesar musí obsazovat území a bít galské kmeny, které ale taky nejsou žádné ořezávátka.
Ale byla to pouze první hra, takže rozhodně nechci hru zatracovat. Jenom to za Caesara bude chtít hodně zkušeností jak tu hru hrát (a vyhrát). Zase je super, jak se ty kmeny pořád losují, tak bude ta hra pokaždé jiná.

Caesar to ma rozhodne tazsie. A pokial ma citelny deficit bodov na kartach nema velmi sancu. Jeho legie su na prvy pohlad velmi silne, ale zaklad je umiestnovat vplyv uz od zaciatku.
Samotny autor uvazuje o par zmenach ktore by v hre dodatocne urobil. Mam pocit ze to chcelo este par mesiacov testingu nez to vydali.

Tak schválně co přinese budoucnost. Já osobně bych například uvítal, kdyby po úspěšném obléhání mohl Říman na místo galského opevnění okamžitě umístit svůj Influence Marker. Jak už bylo napsáno, pár měsíců testovaní navíc by asi neuškodilo...
Na druhou stranu, když jsem se poohlížel po lehčím CDG s rozumnou herní dobou (kolem 3h), pohybem vojsk a zajímavým historickým tématem, tak mi přišlo, že není moc z čeho brát. Narazil jsem pouze na Hannibala, nesehnatelnou Washington's War a Wilderness War. Možná ještě No Peace Without Spain. Pokud máte nějaký další tip, budu jen rád! :)

Ta hra mě pořád docela láká. Ale když už čekám od Lišky na českého Hannibal & Hamilcar, má význam mít i tohle? Na BGG jsou obě hry označeny jako inkarnace původního Hannibala.

Byť jsem Hannibala nehrál, myslím, že i tak můžu vypíchnout tři rozdíly. Galský hráč na začátku kola vždy vylosuje náhodně tři kmeny, které proti Římu povstanou - celkem jich je dvacet, takže o variabilitu je v tomto směru rozhodně postaráno a bojové síly se po mapě vždycky rozlévají jiným způsobem (jak variabilní je v tomto duchu Hannibal může doplnit někdo další). Druhým rozdílem je soubojový systém - Hannibal je řízený kartami, zatímco v Caesarovi se hází dvojicí kostek. Vtip je ale v tom, že každý vůdce má svůj bojový rating a ten mu umožňuje určitý počet přehozů. A to prosím nejenom kostek svých, ale i těch soupeřových. Je tedy jen na Tobě, jestli tyhle přehozy využiješ k oslabení soupeře nebo se pokusíš co nejvíc maximalizovat vlastní bojovou sílu. Poslední rozdíl vidím v atmosféře. Hannibal je soubojem dvou říší, zatímco Caesar vykresluje říši vystavenou partyzánské válce. A protože Gal žádné vítězné podmínky nemá, jde tohle záškodnictví skutečně až na dřeň.
Čistě za sebe ale musím říct, že nic z výše vyjmenovaného mě nemotivuje k tomu vlastnit obě hry. Liší se sice tématem, ale hlavní kostra sestávající z karet a žetonů vlivu podle mě zůstává. Po Caesarovi jsem ve finále sáhl nejspíš proto, že nejsem fanoušek plastu a imponuje mi, když se dá "velká" hra vměstnat do úzké 2" krabice :)

Pravidla hry ke korektuře:

https://webshare.cz/#/group/H9cemaHLSX/

Pomocná karta hráče:

https://webshare.cz/#/group/GpeYi2Mdq2/

Je si hra hodně podobná se hrou Pád nebes (nemyslím tedy téma :))? 

Má cenu vlastnit obě dvě hry? 

Hodně mě láká rozšíření ke hře Battles of the Warrior Queen (Caesar: Conquest of Gaul Module).

Díky za odpověď.

Tie hry su rozdielne okrem temy asi vo vsetkom :). Pad nebes je COIN a Caesar CDG. Ja mam doma obidve a podla mna su obe vyborne.

Pri Caesarovi sa mi ani nepotrvrdilo s tym co pisu nizsie, po 5 hrach si nemyslim ze Caesar to ma tazsie, podla mna je to celkom dobre vyvazene. Caesar to ma tazie mozno pri tych prvych zoznamovacich hrach.