3 Musketeers, The

hodnoceno 99x (Seznam vlastníků)

Jeden za všechny, všichni za jednoho!

Autor: sydo | 14.12.2009 | 41

Jste Ron Higgins, profesionální imitátor Kardinála Richelieu? - Qui!

Kdo by neznal slavný román Alexandra Dumase Tři Mušketýři (a kdo to opravdu nezná, ten ihned přestane číst a běží si do knihovny doplnit vzdělání). Příběh hrdinství, odvahy, intrik a hlavně přátelství čtyř hlavních hrdinů D’Artagnana, Athose, Porthose a Aramise je dnes již legendární knihou, kterou by si neměl nechat ujít žádný milovník dobrodružných románů a pro náctileté chlapce je stejnou povinností jako kniha Dospíváme v muže. A jelikož se u nás hojně promítala její filmová zpracování (tím nemyslím to americké s Charliem Sheenem), není důvod se vymlouvat na neznalost.

Kde se vzala tu se vzala (Essen ’09)

Bylo nebylo, courali jsme se takhle s Diem a Radkem (rbx) veletrhem v Essenu, když nám do oka padl stánek firmy Sirius. No, abych to uvedl na pravou míru, do oka nám nepadl ten stánek, ale pohledná slečna, která u něj stála. Přistoupili jsme tedy blíže, abychom vyzvěděli, co nám může nabídnout (za hry) a kromě milého úsměvu se nám dostalo i informací právě o hře Tři Mušketýři. Zahrát jsme si už nemohli, bo anglické kopie byly zabrané, ale slečna nám přivolala jednoho z tvůrců hry, který se ochotně a se zápalem začal věnovat představování svého „dítěte“.

Nutno říci, že prezentace hry na takovémto veletrhu má velkou váhu. Když vám hru vysvětluje upravený energický francouz (s milým přízvukem, díky kterému získá věta „He’s got more dice, because he’s D’Artagnan!“ legendární rozměr, zvlášť když po ní začne pískat melodii z filmu), přistupujete k ní hned jinak, než když u nejmenovaného českého stánku vidíte veleslavného designéra s mastnou hlavou. Po krátkém a zábavném demu jsme si bez rozmyslu koupili krabici a běželi na pokoj si zahrát. Tak jsem díky milé litevské slečně objevil svou novou oblíbenou hru.

Obsah krabice

Nutno říci, že na první pohled krabice moc lákavě nevypadá – zastaralý design, neatraktivnost, člověk čeká, že na něj vypadne euro, které si z mušketýrů bere jen název. Opak je pravdou, čtěte dále! V krabici naleznete herní plán, figurky mušketýrů a kardinálových noshledů, kostky, žetony a karty.

Herní plán je barevný, přehledný a je v něm dost prostoru pro figurky, což je vždycky plus. Figurky jsou z tvrdého plastu, středně detailní. Nic extra, ale haluz to také není, vyloženě si žádají o nabarvení (i z toho důvodu, že Rochefort mezi standardními gardisty někdy snadno zapadne). Kostek dostanete celkem osm, čtyři pro kardinála a čtyři pro mušketýry. Karty jsou standardní velikosti, na kvalitním papíře a s hezkou grafikou, nic extra počítačového a zároveň žádná dětská kresba, zkrátka mají takovou románovou atmosféru. Textu moc neobsahují, takže i neangličtináři s hrou nebudou mít problém (mušketýři karty nepoužívají vůbec, pouze kardinál).

Příběh a cíl hry

Kdo četl román, jistě si pamatuje cestu mušketýrů do Anglie pro královniny klenoty, které darovala vévodovi z Buckinghamu jako důkaz své lásky. Právě tato epizoda tvoří pozadí hry – až čtyři hráči přijíždějí před Louvre a musí královně doručit náhrdelníky dříve, než začne ples, na který si na králův rozkaz má náhrdelníky vzít. Za celým komplotem samozřejmě stojí šedá eminence kardinál Richelieu, který chce královnu zdiskreditovat v očích krále. Toho hraje další z hráčů a snaží se mušketýrům zabránit v jejich cíli. Hra je tedy semikooperativní a s časovým omezením – mušketýři vyhrávají pokud donesou včas náhrdelníky, kardinál vyhrává, pokud náhrdelníky najde nebo pokud mušketýři nestihnou svůj úkol splnit včas.

Stručně k pravidlům

Poté co si hráči rozdělí role, obdrží mušketýři počáteční vybavení, kardinál si rozestaví své gardisty do předem určených pozic a mušketýři si mezi sebe rozdělí náhrdelníky. Jen jeden z mušketýrů totiž nese pravé náhrdelníky, zbytek má pouze padělky a slouží jako volavky na kardinála, který tak musí odhalit nositele pravých náhrdelníků. Mušketýři začínají na jednom konci herního plánu a jejich úkolem je projít celým Louvrem až do tanečního sálu dříve, než se královna setká s králem. Taneční sál je rozdělen na pole, po kterých královna postupuje. Když dojde na pole č. 15, hra končí a mušketýři prohrávají. Herní plán je rozdělen na místnosti, z nichž některé obsahují truhly, kde mohou muškatýři získat cenné vybavení a některé naopak slouží jako vstup pro kardinálovy služebníky. A co by to bylo za dobrodružnou hru bez tajných chodeb, které spojují některé místnosti v paláci.

Velmi zajímavý je mechanismus, který určuje pořadí hráčů. Na začátku každého kola se otočí karta, na které je napsáno pořadí tahů jednotlivých hráčů a počet polí, o které se královna na konci kola přiblíží králi (viz obr. nalevo). Když je na tahu mušketýr, může se pohnout až o dvě místnosti, cestou může brát vybavení z truhel a používat vybavení, které již vlastní. Pokud skončí na poli, kde se nachází jiný mušketýr, může s ním měnit vybavení a náhrdelníky (každý mušketýr ale musí mít vždy jeden náhrdelník). Pokud přijde do místnosti s kardinálovým služebníkem, dojde k souboji.

Tah kardinála probíha trochu odlišným způsobem – kardinál má vždy na pořadové kartě napsán počet akcí, které má v daném tahu k dispozici a zároveň si jednou za tah bere speciální kartu, která mu umožňuje získat více akcí, použít tajnou chodbu, spustit mříž mezi místnostmi a mnoho jiných vychytávek. Akce může kardinál využít k pohybu svých služebníků nebo k přivolání posil. Ty se objevují ve speciálních místnostech na ploše a blokování těchto míst je jednou z rolí mušketýrů – pokud se na tomto místě mušketýr nachází, nemůže tam kardinál povolat služebníka. K dispozici má jak své standardní gardisty (jsou slabí a bojují stylem „nás mnógo“), tak Rocheforta (střílí z pistole) a Milady de Winter, která může svádět mušketýry a donutit je ukázat kardinálovy své náhrdelníky.

Souboje se vyhodnocují pomocí kostek ala Nexus Ops – mušketýři mají dvě kostky a zasahují na 4+, gardisté mají jednu kostku a zasahují na 5+, přičemž mušketýři mají tři životy (Porthos 4 „‘cos he’s a big guy!“, jak řekl francouz), kardinálovy pohůnci jen jeden. Každý mušketýr má navíc nějakou speciální schopnost (vše je přehledně znázorněno na kartách, nemusíte tudíž hledat v pravidlech). Boje probíhají, dokud není jedna ze stran eliminována. Pokud je eliminován mušketýr, je omráčen a královna se posune o jedno pole kupředu. Pokud v místnosti zůstal nějaký kardinálův slouha, může mušketýra prohledat a pokud nebožák nese pravé náhrdelníky, hra končí vítězstvím kardinála. Pokud ne, mušketýr se v dalším tahu vzpamatuje a je připraven na další akci (vynechává však jedno kolo).

Upozornění: Milady se nepíchá! Milady je prostě jen otravná (pokud je v místnosti s mušketýrem, může ho svádět – pokud hodí 4+, musí jí mušketýr ukázat svůj náhrdelník) a nejlepší metodou proti ní je útěk nebo výměna náhrdelníků s jiným mušketýrem (ke zmatení kardinála).

Tímto způsobem mušketýři postupují Louvrem. Cestou získávají i vybavení, které jim umožní používat tajné chodby, léčit se, rychleji se pohybovat, vyhýbat se soubojům, zavřít dveře mezi místnostmi atd. Ale pozor, v některých truhlách mohou být i pasti, které mušketýra zpomalí nebo mu seberou život. Jako zpestření ma také každá strana jednu kartu (Cardinal’s Call pro kardinála a One for all, all for one! pro mušketýry), kterou mohou použít jednou za hru a pohnout všemi svými figurkami.

Dojmy ze hry

Ač hra pravidlově jednoduchá (nebo právě proto), nabízí Mušketýři velkou porci zábavy, k čemuž také velkou měrou přispívá složení herní skupiny. Výkřiky v hrůzostrašné francouzštině (sakrrbléé!, touché! atd.), připomínání, že Milady se nepíchá, rvačka o to, kdo bude hrát Pornose... Zkrátka není to hra pro suchary. Pokud se ale u hry chcete pobavit, Mušketýři vás určitě nezklamou. V současné době máme vyrovnaný poměr výher kardinál : mušketýři, přičemž hra za kardinála je o něco obtížnější (alespoň z mého pohledu mušketýra). Kardinál musí vypozorovat, který z mušketýrů nese náhrdelník a rozhodnout se, jak rozeskupit své síly. Mušketýři naopak musí blafovat a nechat kardinála co nejdéle hádat, kdo náhrdelníky nese.

S tím souvisí další aspekt hry – různé počty hráčů. Pokud hrají dva hráči, má kardinál nejtěžší úlohu, druhý hráč totiž ovládá všechny mušketýry a veškerá rozhodnutí dělá sám. Ale ve hře pěti hráčů již musejí být mušketýři sehraní, jelikož se musí domlouvat na strategii a výměně náhrdelníků, přičemž nesmí od stolu odejít! Kardinál tak může z jejich gest a dohadů vyzískat co možná nejvíc informací, odhadnout, kdy blafují a mění si např. bezcenné náhrdelníky atd. Obtížnost hry jde navíc posunout tak, že změníte místo, kde se královna setká s králem – pro otrlé mušketýry ho šoupněte na pole 12 a pak se ukáže, kdo z koho.

Na první pohled možná hra nevypadá moc variabilně, strategií se však nabízí mnoho: půjdou mušketýři každý zvlášť (a budou tak zranitelnější vůči vojákům a Milady, ale zároveň mají větší možnost blokovat vstupy gardistů) nebo po dvojicích (a kardinál tak rozdělí své noshledy jen na dvě skupiny)? Systém pořadí tahů znemožňuje strategii „všichni najednou“, jelikož nikdy netáhnou všichni mušketýři po sobě a nestane se tak, že by se vlny gardistů rozbíjely o mušketýrskou hráz. Kardinál naopak musí rozmyslet, jakou obrannou strategii zvolí – pozvolné slabé výpady a zpomalování postupu mušketýrů nebo šetření sil na velký útok? Kdy povolat posily, kdy zavřít bránu, kam povolat Rocheforta, kam Milady – kdepak, šedá eminence to nemá vůbec lehké. Díky kostkám zde samozřejmě náhoda hraje nezanedbatelnou roli, nikdy však není frustrující a pro mě pouze přispívá k napětí ze hry.

Herní doba se pohybuje okolo 30 až 45 minut a díky rozdělení karet jsou prostoje minimální, jelikož se hráči střídají s kardinálem a díky soubojům mohou hrát i v jeho tahu. Vše se navíc řeší rychle a na nudu není čas – hra je napínavá od začátku do konce.

Verdikt

Svižná a napínavá hra jednoduchá na pochopení, která skvěle vystihuje atmosféru románu – některé situace jsou k nezaplacení, třeba když Milady čtyři kola po sobě neúspěšně svádí Aramise, který byl jak známo mužem zbožným, měla to tedy předem prohrané J. Nehrozí předlouhé přemýšlení nad tahy a zároveň se nabízí dostatek strategických možností. Díky textové nezávislosti (pouze pro kardinála je trocha textu na kartách) je vhodná i pro neangličtináře. Pro mě osobně nejlepší nová ameritrash hra tohoto roku.

+ atmosféra

+ rozmanitost strategií

+ hratelnost v jakémkoli uvedeném počtu hráčů

+ snadno pochopitelná a zároveň propracovaná

+ bez prostojů

+ mnoho prostoru pro blafování

- pro někoho kostky (pro mě rozhodně ne – vliv asi jako v Nexus Ops)

- figurky jsou tvrdé, vyžadují šetrné zacházení, mohly by lépe stát, občas se povalí

- krabice mohla být o něco menší

- najít mezi kardinálovými figurkami Rocheforta je někdy obtížné