díky bohu
za filery a tzv. jednodušší hry. Ne vždy je čas a nálada vytáhnout např. Tide of Iron a v takových chvílích hrozně ráda zahraju třeba Waterworks, Dominion, Yomi, TtR nebo něco podobného - ať už je to (dobrá) složitá komplexní hra nebo nějaký (dobrý) filer vždy si hru s chutí užiju!

tarnow
1 - fillery ano, pokud mě zaujmou (např. Dominion nebo z poslední doby Blood Bowl: Team Manager), takové si zahraju rád i doma. Party hry nevyhledávám a doma nehraju, v klubu jsem si s chutí rád před zavíračkou zahrál Bluff, jinak ani tam party hry nehraju. Ale po té co se v naší skupince přátel, u kterých se vždycky u někoho doma občas sejdem (narozeniny, silvestr, nebo jen tak nějaká party) , chytlo Activity a Timeline, tak jsem si řekl proč ne a letos na Silvestra přikoupil Mafii (The Resistance). Do této stejné skupinky mám v plánu ještě někdy dokoupit Dobble. Ale frekvence hraní je velmi nízká (přece jen party a narozeniny nejsou každý víkend, respektive nejsou každý víkend u někoho doma), takže to nechci nějak hrotit a začít kupovat hromady party her. S některými členy této skupinky ale hrajeme docela pravidelně Poker.

2 - jak kdy, ale většinou jo.

Tak tohle vidím stejně..
Ne vždy je čas, ani chuť na něco složitého..

Taky rád zahraju jednodušší hry (Poslední dobou z těch nejjednodušších český Infarkt, Carcassone děti (když jsme teď hráli na hvězdárně ve Zlíně byl to fakt mazec), klidně i Aktivity, nebo Česko, Osadníky atd.).. Pravda je taková, že na ty složitější jsou dva předpoklady (aspoň u mě, abych si je užil):

1.) Správní spoluhráči/spoluhráč
2.) Dostatek času
Obou se ne vždy dostává..

K dalším karetním rychlovkám u mě patří (Dominion, WH Invasion, Blood Bowl, Lotr LCG, Doomtrooper, Rune Age....) co se dá odehrát (1h-1:30h)

Co se týče hodnocení u mě je to fakt osobní záležitost Jsem asi plebejec v koloseu, buď palec nahoru, nebo dolu.. Nerad hry porovnávám, leda by měli velmi podobný mechanizmus. Za dobu co hraju sem to snad řekl jen o jedné hře a to o Age of Conan vs War of the Ring, kde mi Conan připadá lepší.

tarnow
Hraju prakticky jen "fillery a lehčí hry". Hra je pro mě vysloveně relax, takže u ní nechci nic analyzovat, ale sázet to tam, aby to odsejpalo. Složité hry mě odpuzují. Mám ráda když to jde rychle a když je to rychle hotové :)
Ráda bych se naučila třeba aspoň šachy, ale když mi večer zbyde čas, tak už si prostě neumím představit, že bych ten vyždímanej mozek ještě přinutila k takovému soustředění.
Párty hry ne, to už ani není hra v tom smyslu, jaký mě baví.

tarnow
1) party game ve stylu Activity, Infarkt ci Time's Up me ne bavi vubec a nehraju je. FIllery jako Dobble, Dungeon Fighter, King of Tokyo a Get Bit mam moc rad.
2) Mam rad hodne slozite hry, ale zaroven ocenuji schopnost vykresat maximum z jednoduchych mechanismu. Ale vetsinou davam prednost slozitejsim hram, ktere maji pravidla pro vsechny mozne situace, at uz jakkoli nepravdepodobne. Historicky chrome, to je moje :)

re
1) mám party game snesu, hraju je s lidma z práce, neherníma kamarádama atd (Times up, Dobble, Timeline, Fauna, Dixit, Skull & Roses, Resistance, Tabu, Lifeboat). Mám rád spoustu fillerů, které vesměs hraju hlavně s "herníma" kamarádama, Dobble, King of Tokyo, Tichu, Thunder Schlacht, Bluff :-) a další
Jinak mě baví i spousta jednodušších her (nejrůznější deck-buildingy - Puzzle strike, Dominion, Nightfall, Ascension, Resident Evil...), závodní hry (Rush 'n crush, Formula D)

2) ano, komplexnost hry je pro mě důležitá a určitě ji často zohleďnuju při hodnocení. Takž přesto, že Dobble považuju za úplnou špičku ve své kategorii, k vyššímu hodnocení se nemůže přiblížit. Při hodnocení hry se snažím ohodnotit "sílu hernbího zážitku" a ten je pro mě u komplexnějších her nesrovnatelně vyšší

u mňa
to je tak, že čím viac možností v hre mám, tým viac sa mi hra páči. Čím viac možných situácii sa v hre vyskytne, tým viac to mám rád. Z tohto dôvodu sa mi páčia viac komplexnejšie hry ( a z konfliktom) , ale samozrejme keď chcem hrať niečo s frajerkou, alebo len tak na odreágovanie, tak neopovrhnem a zahráme napríklad aj základ od carcassonne alebo aj party hry ako bang! a pod. A hodnotenie dávam podľa toho ako sa pri hre bavím a zase raz.. ako to všetko ide dokopy, čiže ako hra na mňa pôsobí ako celok... nezáleží na jej zložitosti.

tarnow
U mě byl vývoj takový, že jsem začínal u jednoduchých euroher typu Osadníci a pak jsem se postupně začal propracovávat k hrám od FFG a následně GMT games. Dnes se spíš vracím malinko o krok zpět a vybírám hry, které mě zaujmou jak příběhem, tak zpracováním, ale zohledňuji i složitost a hrací dobu a vybírám hry "kratší" 2-3 hod a né tak složité jako wargames příklad Sekigahara.

hodnocení - obtížnost
Obtížnost hry, ať už hutnost pravidel (které sice nemusí zajišťovat, že je hra obtížná) nebo samotný mechanismus hry se dá použít jako hodnotící kriterium, ale asi brát v úvahu i toto:

1 - komplexní hry přínaší jiný typ zabavy než rychlovky. Je to o tom postupně budouvat pozice a mít cestu kterou chci zvítězit. V rychlovkách jde spíš o zábavu nebo nenáročný mechanismu, který člověka baví hrát, jako relax.

2 - Jak již bylo níže poznamenáno, tak jako obvykle dělá hodně, to s kým hrajeme a tam se pak obtížnost může stát přítěží pokud není v té správné herní skupině.

u Polyluxů
1) Teď se chystám pořídit něco "party" rodině, ale samotnýho mě to baví až u pátého piva, či lahvinky, případně cigarety něčeho ostřejšího. Menší hry na hoďku pak hrávám čistě z občasných časových omezení či chuti zahrát si něco jen tak v hospodě nebo na koupališti (...v hospodě). A v rámci své kategorie už mě párkrát mile překvapily... ale hry kde se dá "vypnout" mi nesmí přes práh...

2) Absolutně!:-) baví mě učit se složitější věci, proniknout do nich, vytěžit z nich maximum, objevovat krásy skryté třeba až za třetím rohem ... Bohužel se největší množství fakt komplexních her odehrává na půdorysu některé z dějepisných válek, což má pro mě i přes veškerou mou snahu v podstatě nulovou atmosféru. Ale na něco monstr historickýho se věru, věru těším, herdek...

hmm..
na ozajstnej Party mi hry nejak nechybaju, tam su ruky hore a na hry(o ake v debate ide) cas ani chut neni ;))

'fillery' z nudy/cakania na poriadne hry na zatrolenych akciach obcas rad zahram (Dungeon Fighter ci King of Tokyo este povazujem za hry, taky Dobble moc ne) doma by som si to rozhodne neotvoril.
ALE ak mam za inych okolnosti surnu potrebu 'hrat', radsej si na polhodku otvorim knihu ci internety, ..mat na to hru mi pride marne, kedze viem, ze hodnotny herny zazitok sa mi zacina ratat minimalne od hodky vyssie.. (cim nechcem povedat ,ze s DF ci KoT nemam zazitky;)
Toz mam taku zasadu, citujte ma: "lepsie NEhrat denne tu pol-tristvrte hodku a minut ten cas inak, ale potom raz za tyzden-dva si minimalne na 3-4 hodky zahrat cosi poriadne. To sa menezovat da!" .. (cim nechcem povedat, ze by som ndeal rad kazdy den cosi na 3-4hodky..teda ze hej!!)
inak za taky filler povazujem pomaly uz aj ChitOW, jednoduche pravidla a komplexnejsie hranie, na 5 kol a na 60-90 minut cisteho herneho ..to je to tak na hranici filleru a zazitku:))

Zlozitost ci komplexnost mam rozhodne radsej (triviality a jednomaticove saskarny ma skor odpudzuju) a ale na vysledne "hodnotenie" to nestaci, hra musi to zanechat dobry dojem,ze to fakt funguje a je tam zabava.. a chut hrat zas, samoska.
Ak je triavialna hra pre mna uplne super, dam hodotenie trebars rovnake, ako 'narocnejsej' deskovke.

Zlozitost a komplexnost skor prispieva ku mojmu zaujmu hru vlastnit a zdokonalovat sa v nej, vymyslat si scenare a pod.

Dalej mam za to, ze tak ako je kazdy clovek iny, kazda hra je ina a to ze ju neznasam, neznamena, ze je zla..je len pre niekoho ineho. take hry radsej nehodnotim (*) ale zas ak rozcarovanie prekona ocakavania (ak nejake boli) niekedy sa nezdrzim..

inak to vidim to podobne ako sydo ci eyron s tym rozdielom, ze mam nedostatok herneho materialu, pretoze ma WW/historicke temy mohutne odpudzuju a tiez nestimuluju moju fantaziu, co na dobry herny zazitok potrebujem:)

PS:moja prva 'ozajstna' deskovka bola na XYrokov Arena-mtts (talisman bo/je nuda, to radsej DrD;), preto crcassone ci osadnici o 10 rokov neskor nemali nikdy ziadnu sancu..

postoj :)
1) fillery muzu a to skoro vzdy, nemam s nimi zadny problem
2) jo obtiznost (resp. komplexnost) docela i vyhledavam. Sice doma to se mnou nejsou moc ochotni hrat, ale nekdy se to povede :)

Obtížnost výhodou?
Poslední dobou hraju jen fillery a párty hry. Na nic jiného není čas. Složení herní skupiny je vždy jiné a není tedy možné navázat na zkušenosti z minula. Je to takový začarovaný kruh. Jednou hru zkusíme, ale na další partie není čas - hra se příliš nechytne, protože nestačíme pobrat všechny principy a putuje k ledu (do skříně). A takhle to je u každé trochu složitější hry. Trošku na to dojíždí i kluci na kroužku. Ale asi začnu více pérovat. Každý bude mít za úkol naučit se za rok pořádně několik eurovek. Jen abych tam nezůstal nakonec sám.

Sám si komplikovanost, po které také trošku toužím, užívám u LCG (W:I, LOTR a teď i AGOT - vše proxy), hlavně při stavění balíčků mozek šrotuje - v tom se realizuji.

Resume - obtížnost v současné době nevýhodou.

Mám to podobně jako ikri a Stepan...
...prostě nemám čas studovat pravidla těch složitějších, i když jich mám spoustu doma a některé ještě na cestě. Tedy:

1) Tyhle hry mám odjakživa rád a vždy jsem k nim tíhnul. Hra je od slova hrát, ne si tři hodiny lámat mozek s analytiky/paralytiky. Mám velmi rád hry s kratší herní dobou, pěkným výtvarným zpracováním, jednoduchými snadno vysvětlitelnými pravidly, nejlépe takovými, aby si první hru užili i lidé, co to nikdy nehráli. Pokud přes svoji jednoduchost nabízí ještě různé taktiky/strategie/možnosti, nemá to chybu.

2) Spíše minusovým...