ty manželky...
U nás převýchova proběhla i přes mé počáteční obavy hladce. Manželka se stavěla k hraní her s velkou rezervou - bavily ji žolíky, kdysi ráda hrávala Sázky a dostihy (na tom jí ale nejvíc bavilo, když mohla nějak švindlovat :-) ) a dost ji bavilo Scrabble. Tím to ale končilo a za prvních 8 let manželství jsme kromě několika partií zmíněných her nehráli vůbec nic. Zlom přišel s prvním dítětem - po klasických pexesech a spol. jsme koupili Osadníky Junior - tam se už chytila drápkem, i když velkou roli zde sehrál prvek "jinak" stráveného společného času, a začali jsme společně koukat po dalších, ale stále ještě dětských hrách. Protože jsem si byl vědom její záliby v šulení spoluhráčů, pad mi do oka v hračkářství Cech zlodějů a to se ukázalo jako výborná volba -(ten úsměv když nás obírá zlaťáky stojí za to) , která přitáhla pozornost ke hrám ještě více. Následovaly Královské rošády, taktéž u nás dosud velmi oblíbené. Následně jsem objevil Zatrolenky a postupně domů přitáhl Talisman a WoW: Adventure game - to se ukázalo jako krok stranou, tyto hry sice toleruje, ale nevyhledává. Pak v rychlém sledu následovaly Černé ovce, Sankt Petersburg, Carcassone a Osadníci (konečně) - vše s velkým úspechem a hry u manželky slavily definitivní úspěch. Dále potěšil Smallworld a zcela znechutil Dungeon Twister (ještě že mám toho kluka !). Velké oblibě se nyní těší 3 Mušketýři a co mě překvapilo - poslední přírustek do sbírky Nexus Ops. O víkendu jsme dali první testovací hru. Včera nějak přišla řeč na houby a při tom manželka pronesla: "Jak tak mluvíš o houbách, dala bych zase Nexus" (rozhodující bitvu prohrála v houbovém lese). A je vymalováno.
Od doby co jsme začali aktivněji hrát a já se své nadšení snažím šířit dál , jsem zjistil, že existuje jen velice málo opravdových nehráčů - většinou je to hlavně o volbě té správné hry - někdo třeba nerad prohrává, pak je dobré zvolit nějakou kooperativku kde to lépe snese, někdo nerad přemýšlí tak se jse do dicefestu, někdo se chytne na Amtrash a někdo si libuje v eurovkách. Důležité je to nevzdat po prvním pokusu, když někoho nechytne ta pro nás jasně nejlepší a nejúžasnější hra. Zkrátka nabízet, ale nepřesvědčovat.

to ikri
No samozřejmě. O tom jsem taky chtěl psát ohledně toho hraní doma. Vím jaké jsou problémy s malými dětmi a u nás to taky nebylo ideální. U prvního dítěte zdravotní problémy s kojením. U třetího dítěte u manželky poruchy spánku až do úplného vyčerpání a hospitalizace v nemocnici. S těmi poruchami spánku se potýká dodnes. Takže to "nucené" uvázání doma znám a mám vyzkoušené. A tam odsud taky vycházelo to, že jsem chtěl hrát hry doma a neodcházet za někým jiným. Proto jsem se snažil aby se má žena taky nadchla. Takže to neber zle, pokud jsem se tě nějak dotknul.

PS: jak tak koukám, tak průběh našich životů má podobné styčné body :).

Křen a ostatní
Vůbec to neberu zle, jen vysvětluju, že v partnerovi to není, ale prostě objektivní skutečnosti často člověka drží doma.

Poruchy spánku jsem neznala celý život - a už mě to taky potkalo a bojuju s tím jak se dá. A tři děti? Uff, vstávat ke třem dětem, to musí fakt rozhodit spánek neuvěřitelně.

Jinak se obávám, že třeba moje máma patří mezi těch málo "opravdových nehráčů".
Ale koukám, že jsem zatím jediná, kdo se snaží nalákat na hru muže, takže panda (to je roztomilé - a víš, že v Jaipuru je taky jedna? :D To je pěkná hra) nezabere. Zkusila jsem třeba ty vojáčky (Memoir) - ale to zas není moc pro mě (fuuj válka :)) a druhoou stranu to taky nestrhlo.

hrani doma
tak ja si na sve spoluhrace - me deti - hlavne musim jeste delsi dobu pockat. Matyasek bude mit v listopadu teprve 4 roky, Tobiasek ma 4 mesice, takze spoustu her tak nejak kupuji a schovavam do skrine s tim, ze je vytahnu, az budou vetsi. Manzelka preci jen na takove veci jako Axis&Allies a Conquest of Empires nebude:-)

Ringo
Jo, taky schovávám pro děti a pro vnoučata :)

Ringo
a pak treba zjistis, ze deti hrat nechteji, protoze je to nebavi. :-) Meho petileteho synka bavi Dobble, Castle Panic...sem tam ho nalakam na Ravenloft a ted jsem zkusil jen takovou kostkovanou na jednom terenu z Titana. Ale jsem napjat, jestli ho to nekdy chytne doopravdy, nebo ne.

to ikri
Na kdy babičko plánujete vnoučata? :D

elenistare
tvuj prispevek me naprosto rozsekal... kdyz si vzpomenu na spanelku jak ti mirila na hlavu a tekly ji pri tom slzy od toho jak se smala ... nezapomenutelne :D sme rad ze dal rozvijis jeji hrackou identitu...

k tematu: ja zkousim navrhovat jednoduche hry, nadsene o nich mluvit a hlavne vybirat vhodne temata, timeline se ukazuje jako vyborny start. podle me vetsinu lidi bavi hrat jen to chce trefit tema

výchova nehráčů
tak s tímhle mám bohaté zkušenosti....

Manželka je hravá a tam problém nebyl, kromě pár her co jí nesedí a tím pádem nenutím (Smallworld) ... Má ráda Funkenschlag, LeHavre, London, Age of Industry co víc si přát.... Ještě jí tak vhodně navést k Few Acres of Snow...

Děti mají 3 a 6 a ten větší má rád Aquaretto (když má mláďátko delfínků), Yspahan (light pravidla), Carcasone. Menší zatím nic...


Výchova nehráčů u nás zahrnuje kamarády, tam postupujeme spíš nenásilně (Granada, Oregon, Pilíře, Doba Kamenná) ale protože jsme nutně potřebovali třetího do Tinners Trailu a Steel Driveru tak jsme je hodili do vody a kupodivu oni se neutopili! Jedné kámošce jsme ke 40cátinám koupili Asaru, to je taky fajn začátek.

Podle mých zkušeností se ti u kterých jsme začali pártyhrama moc nechytili (pro přechod ke strategiím) a zůstali u nich.

Ještě tak vychovat nějaké dva Tichu nadšence...

Vysoké napětí
Jo Vysoké napětí jsem zapoměl, to taky žena ráda hraje.

nehráči (manželky, manželé, děti)

Z osobních zkušeností úpřimně doporučuji cíleně ponechat některé jedince z rodiny jako nehráče a logistické zázemí hráčů (někdo se o ten chod domácnosti starat musí..... )

U nás hrajou všichni a ještě se k nám štosujou spolužáci synů, kteří chtějí hrát taky. A od některých spolužáků se už k nám hrát štosujou i rodiče....

u mňa
to bolo také rôzne :-) v prvom rade ma jeden kamarát namotal na stolovky zahraním Proroctví a potom následne Dornu. z toho dôvodu som vôbec neriešil párty hry, osadníkov z catanu a o carcassonne som si dlhú dobu myslel, že je to najnudnejšia a najhoršia hra ever :-) a pri tom som ju ešte ani raz nezahral. nuž čo. každopádne som časom začal cítiť akútny nedostatok hrania, lebo som hrával v podstate iba s tým kamarátom a jeho frajerkou a zhruba len raz za mesiac. a hry v mojej zbierke pribúdali a potreba hrať tiež. takže som musel pristúpiť na metamorfovanie nehráčov na hráčov. najľahšiou skupinou boli kamaráti doma v PO. dvaja sa chytili tak, že nie je problém s nimi zahrať čokoľvek. ale väčšinou to je AoE III, warrior knights, vládci podzemí a podobné veci. takže opäť žiadny osadníci a pod. ďalší traja kamaráti tiež nemajú problém, ale nezapájajú sa stále a jedného hranie vôbec nechytilo a po viacerých pokusoch môžem prehlásiť, že je už "beznádejný" prípad :-) druhou skupinou bola rodina. tu však nastala veľmi zaujímavá situácia. mladšia sestra si vypýtala ako darček na narodky carcassonne a začali to doma hrávať. hru si obľúbila veľmi mamka a tak sa to dostávalo na stôl stále. napriek mojej nechuti som nechcel kaziť zábavu a tak som sa pridal a odvtedy nemám problém hrať carcassonne doma kedykoľvek. najmä spolu s prvými troma rozšíreniami je to krása hrať s mamkou a sestrou. po tomto úspechu v rodine, o ktorý som sa zaslúžil len malou mierou som sa rozhodol na výrazné ťaženie. výsledok - mamka ostala iba pri casrcassonne a dve sestry sa stali veľkými hráčkami. mladšia sestra skončila teraz základnú školu a hráva so mnou v pohode proroctví a vládcov podzemí :-) veľkým plusom transformácie staršej sestry je, že žije v nemecku a tým pádom spadol do jamy "stolovej" už aj jej nemecký manžel a čo som sa dopočul aj časť ich nemeckých priateľov :-) velmi ťažko sa však transformoval môj brat. ten povedal, že stolovky sú nuda a radšej nech si zahráme karty. jemné nalomenie nastalo, keď sme si dali párikové activity original v rodinnom kruhu. bola to obrovská sranda a brat si uvedomil, že možno aj stolovky sú v pohode. carcassonne však u neho totálne vyhorel, ale čo ma prekvapilo - himalaya ho totálne dostala a odvtedy nemá problém zahrať si a vyskúšať čokoľvek nové. totálny gól pre mňa bol môj otec. o tom som bol presvedčený, že si nikdy v živote nezahrá žiadnu stolovku, ale po rodinnom víkende asi pred mesiacom a pol v bojniciach, kde sme boli všetci súrodenci aj so svojimi polovičkami a moji rodičia, sa situácia zmenila. doniesol som tam dixit a ubongo a kompletne všetci sa zapojili, t.z. 10 ľudí, okrem otca. jeho to asi zamrzelo a tak sa pri hraní dixitu snažil pochopiť pravidlá. potom som po dvoch týždňoch prišiel domov do PO a skoro som odpadol, keď mi doma povedali, že otec hral dixit. veľký úspech! celá rodina už je pohltená. jediný kto odoláva je moja priateľka. zahrá si dixit, ubongo, dračie srdce, pandemic alebo to court the king, ale stále ju musím do toho dotiahnúť ja. žiadna hra ju nezobrala natoľko, aby ma sama vyzvala, že poďme si niečo zahrať. ale ešte nehádžem flintu do žita. pozitívne je, že nepokazí zábavu a zahrá si. posledná skupina, ktorá je pre mňa výzvou sú moji bývalí spolužiaci z výšky. tu a tam sa snažím zahrať si s nimi niečo, ale zatiaľ semienko padlo na úrodnu pôdu iba pri jedenej spolužiačke a jej manželovi. už si sami kúpili ticket to ride, ten nordický a náramne sa im páči. cesta je vydláždená pre ďalšie stolovky :-)

myslím si, že žiaden osvedčený recept neexistuje. jednoducho treba skúšať a časom sa určite podarí "prelomiť ľady" :-)

ikri a máma
Tak s naší maminou to je hodně podobné. Sice se delší dobu snažila to skrývat za fráze typu "zahrála bych si ale... mám moc práce...teď jsem unavená...teď bych se na to nemohla soustředit...atd. ale mě nepřevezla. Hry jí zkrátka nic neříkají do té míry, že ani není ochotná dát nějaké šanci (nepočítám žolíky a kostky, ale ty také jen sporadicky). Když tu znenadání ... co by vnoučkovi neodmítla že... přece jenom se mu povedlo babičku zatáhnout do společné hry a nedávno jsem ji přistihl, jak se opravdovsky a se zaujetím baví u Osadníků Junior a u jedné z lego her. Jenže s námi dospělými si stejně pořád nic nezahraje, to pak nastupují ta výše zmíněná ale :-)

vši (chni)
Křen
Rok se s rokem sejde a za dvacet let už můžu mít hraníschopná vnoučata :)

rach
Jo, Tichu...nesplnitelný sen. Doporučuju Haggis, ten je pro dva a je přinejmenším stejně dobrý!!

Sodovka
Tak z toho nemusím mít strach. U nás se kromě mě o domácnost nikdo nepostará, i kdyby to byla poslední činnost na světě - to už si radši zahrajou ty hry :)

Micc
To moje máma říká naprosto otevřeně, že má ke hrám odpor a že nic nechápe :)

Představte si, že teď se mi zrovna na dnešek náhodou naskytla skupinka asi nehráčů a už vymýšlím, co by je bavilo. Vezmu určitě Timeline a Ticket to Ride a pak nějaké párty hry jako 6 bere, Who's the ass nebo můj oblíbený Crazy Kick. Tak jsem zvědavá. Musím toho vzít co nejvíc, páč je vůbec neznám a netuším co by je mohlo bavit. budu jak chodící ludotéka :)
Akorát mě štve, že nemůžu najít své hráčské návleky na ruce :-//

ikri
Tak si říkám, že nehráči by mohli k tomuhle topicu založit topic opačný. Jak zbavit své blízké závislosti na deskovkách. :)

rbx
i to se muze stat, proto prodavam ty hry, ktere me nebavi, protoze si rikam, budu to skladovat pro decka a oni me s tim poslou do haje. Ale takovy Axis a Conquest of Empires, to uz je otazka meho sberatelskeho nadseni, ty hry se mi proste libi na pohled, sedi mi historickym obdobim, i kdyz je ted nemam s kym hrat a vlastne jsem je jeste ani nehral:-)

moje převýchova
teda spíš jemné postrčení správným směrem proběhlo bez problému, však ti kdo znáte Pitrse, tak je vám to jasné .-)

Můj případ
Moje partnerka nikdy nebyla a ani nebude hráčka. Sice občas překvapí tím, že něco sama navrhne, ale není to pro ní relax. Je to jedna z posledních možností jak trávit společný volný čas. Na začátku jsem s tím zkoušel něco dělat.. Ale spíše to postoj k hrám zhoršovalo. Jediný Timeline ji zatím opravdu bavil :-)
Hodně zaujal Pastiche, protože to je nejen krásná hra, nabízí ale zajímavá rozhodování. Dále Notre Dame, Livingstone..

Zajimave je, že když už hrajeme, většinou vyhraje ona. Talent na to rozhodně má.. Bohužel časté výhry nejsou dostatečnou motivací :-)

Jak ale pravil sydo.. Asi nejvice si cením jejího pochopení, když jezdím na herní akce či nějaké herní večery.. A toho, že neřeší "že zase mám novou hru", že zastřihávám žetonky.. Sama dokonce namalovala figurky ke Kykládám :-)

Pochopil jsem, že dál se asi nedostanem, do ničeho ji přemlouvat nemá smysl, musí chtít sama..

Polda
"sama namalovala figurky ke Kykládám" ... já bych byl spokojenej ;-)