mouka22
Já bych ti jen doporučil, abys ani jednu z nich nehrál s cholerikem.

Munchkin VS. Bang!
Bang! tahám s sebou k vodě, do ciziny a všude kam bych se bál vzít nějakou hru, které hrozí likvidace (k Bang!u takhle beru ještě Citadelu a nově Dej sem mozek).

Munchkin je určitě pěkná hra, ale jak říká Sjone, pokud budeš mít v kolektivu osobu, které se "nebude líbit", že díky jeho 9.lvl na něj jde 6 zbylých munchkinů, tak ho to asi trochu odradí a zkazí třeba zážitek zbytku.

u mě však momontálně vede Kragmortha :-D

Elnie
To platí i pro Bang!, tam taky můžu hráče vypnout jen proto, že se mi prostě chce a ne každý to nese dobře.

mouka22
Podstatnou výhodou u Munchkinů je nevypadnutí ze hry. Když už se na Tebe spiknou, tak ztratíš lvl. a všechno vybavení, ale pokračuješ, v Bang!u si můžeš jít třeba na 20 minut schrupnout.

Elnie
no ja se nejvic u Munchkinů bojim anglictiny, ne kazdej muj spoluhrac umi dobre anglicky, kdyby byl Munchkin cesky tak vyhraje na celej care

mouka22
AJ tam není vůbec složitá.

mouka22
U Munchkina se nejvíce budeš bavit s lidmi, kteří mají nějakou zkušenost s fantasy RPG, ideálně Dračím doupětem nebo podobnými systémy. Pak teprve řada karet získá to správné kouzlo.
Bang je univerzálnější, Divoký západ si přece jen dokáže každý představit lépe.

Mouka22
A teď vážně...

Munchkini jsou zábavnou party hrou, kdy se všichni smějí hráči, který zemřel nejhorší smrtí, k níž mu dopomohli kolektivně ostatní. Je to parodie na všechno geekovské a je to v tomhle směru super zábava. U téhle hry se chceš, co nejvíc nasmát a pokud máš dobrý kolektiv pro dané téma, tak je to super volba. Samotný herní mechanismus je v podstatě založený na nahodilém neštěstí, kdy jsou hráči možná až moc velkými oběťmi náhody, a hra sama o sobě moc velkou hloubku nemá. Svět Munchkinů je ale originální.

Ber spíš Bang! Nevím, jak hru co nejlépe zařadit... nazval bych to "sociální strategií". Rošáda, kdy nikdo neví, kdo je kdo (až na šerifa) a podle hraní ostatních musíš odhadnout jejich role. Tak trochu psychologická hra, kdy se snažíš, co nejvíce manipulovat ostatními a zároveň se nestát jejich cílem. Je to vlastně jen takový prostředek k sociální interakci. Přesto i tady bych měl takovou poznámku nebo snad i výtku. Nejen že hráč má svou tajnou úlohu, ale zároveň kartu má ještě jednu kartu s osobností. Tyto osobnosti mají své zvláštní schopnosti a různé počáteční atributy. Některé schopnosti jsou ovšem výrazně silnější než jiné. Méně zkušení hráči se proto vztekají nad nevyvážeností. Na druhou stranu jim to pak ale dopomáhá vybrat si, koho tedy zaříznout jako prvního. Myslím, že by se hra obešla i bez osobností, leč lidé mají rádi personifikace.