Beholder 18.8.2010 13:29:09
Ted nevim o cem mluvis. Ja jsem jen napsal priklady, proc si myslim, ze je motivace nakupu hry podle licence absolutni nesmysl, stejne jako obvinovat z toho firmy, ktere dle licence hry prodavaji. Tohle je proste kazdeho vec. Chces tak ber, nechces tak neber.

oboje je skvělý
a hlavně je zajímavý jak je oboje propojený
co bylo dřív PC civka nebo deskovka, Titan nebo Homam atd. To ví jenom Sydo a pár vyvolených :-)

nebo
třeba Dungeon Lords a PC předloha Dungeon Keeper, prostě super, ať je takových her víc a určitě k deskovkám dotáhnou i nějaké ty skalní klepače do klávesnice

to Richmond
Pozor, já je neodmítám z nějakého přesvědčení, tak jak třeba nejí někdo maso, protože nechce aby se zabíjela zvířata. Mě prostě počítačové hry vůbec nic neříkají. Když už musím sedět u počítače, tak budu raději brouzdat po internetu a číst si nějaké zajímavé články.

kren
ja posledni dobou taky vice brouzdam po netu nez hraji hry, ale strasne me to stve, protoze mi to ubira cas na ty hry, ktere bych si tak strasne chtel zahrat:-) Lezi mi doma ladem tolik krasnych archivnich kousku, spousta tahovych strategii, spousta RPGcek...neni cas:-( Snad v duchodu, jestli se ho doziji:-)

to kren
(off topic, protože k tématu se nic moc víc říct nedá :)

Nesváděj to na gen :) I když samozřejmě povaha v tom bude hrát roli, ale třeba prostředí nebo věk také (a nemyslím tvůj aktuální věk, ale spíše v jakém věku jsi měl poprvé možnost se s počítačovými hrami setkat).

Také by mě zajímala korelace mezi sklony k počítačovým hrám a sklony k víře. Asi tam bude hrát roli preference duchovní činnosti před jinými druhy intelektuální činnosti, to, že jsou to oba různé druhy úniku, u mnohých věřících samozřejmě předsudky (to prosím neber osobně), a u mnohých samozřejmě také orientace na ostatní oproti vlastním prožitkům...

Jen pro zajímavost - hraješ někdy deskovky sám se sebou (třeba kooperačky, nebo sólo verze her)?

Ella
Samozřejmě PC civku. Znám ji od té první :)

pc x deskovky x trávení času
Se mi líbí, jak tu někteří řešíme, že trávit čas u deskovy je lepší než u pc, ale řeknu vám, pro 80% populace jsme stejní magoři :-)

sappho
protože přítel je na OCguru (počítačový magoři) a občas chodím na jejich srazy, tak musím říct, že geek jako geek s čím si hraje je jedno - jsme jedna parta
PS: zjišťuji, že při psaní si přeříkávám vyjmenovaná slova a řeším podmět s přísudkem (vidíte jak mě blbnete)

to Vlaada asi velký off topic ode mne, ale zajímavé téma
No zajímavá úvaha :).
S počítači jako takovými se setkávám asi od roku 1979-1980, kdy jsem měl na experimentálním gymplu jako volitelný předmět programování. Samozřejmě, že tenkrát to byly ještě víceméně sálové počítače. Na vyšce jsem sem tam na počítač šel, ale sám jsem počítač nevlastnil ani tenkrát oblíbené ZX spectrum a ani později žádné atari. Studoval jsem fyzikální elektroniku a optiku a tak jsem spíše než tehdy s počítači měl co dočinění s teoretickou fyzikou a z hardwaru s lasery. Po vyšce jsem chvíli dělal na optoelektronických systémech kamer, které exponují strukturu integrovaných obvodů na polovodičový materiál čipu. Po krátkém asi rok a půl působení jako asistent na ústavu fyziky na VŠB a pak na Slezské univerzitě, jsem zakotvil v soukromé firmě, kde jsem dnes a denně seděl prakticky až dodnes u počítače - asi od roku 1992 až 1993. Kolegové doma i v práci hráli počítačové hry, ale mě to totálně minulo a nikdy jsem se po novinkách nepídil a jen občas kouknul, že něco hrají.

S věkem to může souviset (jsem ročník 1962), ale s vírou to podle mne nemá co dělat. Navíc jsem konvertita, který uvěřil a nechal se pokřtít relativně pozdě až v mých asi 32 až 33 letech.
Osobně proti počítačovým hrám žádné předsudky nemám, pokud to nejsou střílečky, kde stříká krev a létají části těl, ale to s vírou opravdu nesouvisí. Teď už vedu usedlý život, ale dřív jsem mimo práci u počítače moc neseděl, protože jsem od roku 1977 lozil po skalách, po horách později lítal na padáku a jezdil za těmihle aktivitami po světě. Dnes jsem už tyhle aktivity opustil, protože podle mne už příliš "zesportovatěly" a vytratil se z nich duch kamarádství, pro který jsem to dělal.

A co se týče poslední tvé poznámky, tak je pravda, že sólo hry a sám kooperačky prakticky vůbec nehraju a že mne to nijak moc nebaví.

Tož to je asi tak můj psychologicko profesní rozbor mé osoby a protože jsi odborník na PC hry i na deskovky, tak mne můžeš určitě po téhle stránce posoudit :D.

sappho
... to procento bych ještě dost zvýšil :)

kren
hezky rozbor. Ja bych to spise vzal tak, ze proste nemas potrebu se necim jako PC hry zabyvat a ztracet tim cas. Kazdy mame jine konicky. Ja rad hraji hry (jakekoliv), ctu knihy, posloucham hudbu. Setkavam se s lidmi kteri treba bud nectou nebo neposlouchaji hudbu (nejakou konkretni) a nebo treba vubec nehraji hry, nekteri hraji PC hry ale vubec ne ty stolni, jini hraji stolni hry a vubec ne ty PC, nekteri slezaji hory, coz jsem zase treba nikdy nedelal ja.

to Kren
Heh, posudek je spíš pro psychologa, než pro někoho kdo se zabývá hrami :)

Nicméně to vypadá, že prostě deskovky hraješ téměř čistě pro jejich sociální aspekt, ne pro hru samotnou jako intelektuální činnost (té máš dost v práci) ani jako dobrodružství (na to jsi jsi už byl moc starý, sám píšeš, že ses s outdoorovými aktivitami začal dříve, než s počítači :). Mimochodem, já se s počítačovými hrami setkal také poprvé na sálových počítačích, ale bylo mi tehdy osm, ne osmnáct, a to je dost rozdíl :)

Ostatně tvůj důraz na sociální aspekt deskovek je vidět i z toho, jak jsi aktivní tady, přestože evidentně nejsi žádný gaming geek :)

Mimochodem, nepsal jsem, že to má co do činění s vírou, ale se sklony k víře. Což potvrzuješ i tím, že ses k ní přiklonil až jako dospělý a vědomým rozhodnutím. Ten aspekt tvé povahy, který tě k tomu vedl, může (nemusí) souviset s tím, který tě nepřivedl k počítačovým hrám. Vzpomínám si na dva spolužáky, kteří se tehdy dost zabývali počítači (tehdy osmibitovými - už mít ho doma z tebe dělalo geeka :) a hráli hry, ale vždycky mi přišlo, že ty hry berou tak nějak vlažně... dnes nic nehrají a oba se stali věřící :) Prostředí a příležitosti jsou jedna věc, ale sklony druhá...

Ale samozřejmě sklon k deskovkám jako s sociální činnosti a k jako k intelektuální se nevylučuje. Viz já :) - během dětství a hlavně jako student jsem propadnul jak sociálním aktivitám (jezdil jsem ven, vedl jsem dětský oddíl, dělal historický šerm), tak těm dobrodružně-intelektuálním (počítačové hry, sci-fi a fantasy), a protože jsem měl fakt spoustu času (nechodil jsem na vejšce na přednášky a většinou ani na cvičení :o), mohl jsem to v pohodě kombinovat - klidně jsem celou noc strávil s kytarou na klíně u ohně pod širákem v kruhu fakt blízkých lidí, a další noc zcela sám pařil až do rána na kompu Civku :)... a to včetně kreativní oblasti (třeba jsem měsíc nedělal nic jiného, než připravoval tábor nebo nějakou šermovačku, a další měsíc si programoval nějakou hru nebo psal knížku :)

Jak přišla práce a rodina, nějak se to samo vyvrbilo, a deskovky se nakonec ukázaly jako ideální volba uspokojující do rozumné míry sociální, intelektuálně-dobrodružné a v mém případě i kreativní potřeby. Ne že bych občas něco nezahrál na počítači, nebo občas někam nevyrazil... ale deskovky jsou deskovky :)

věkem to nebude
taťka je 59 ročník a hraje - nhl, fifa, golf, letadýlka, tycoon a bůh ví co ještě

to Ella
To se nevylučuje :) Jak říkám, sklony jsou sklony, a dřív nebo později si cestu k tomu svýmu najdeš... ale příležitosti (zvláště v dětství) tě občas zavedou i k něčemu, k čemu sklony nemáš...

hehe...
Vypada to tu spis na psychologickou rozpravu:) Cos tech pet let vlaado delal, kdyz si nechodil na prednasky ani na cvika? vymyslel cervy? :)

...
mě by spíš zajímalo, jak někdo s takovým přístupem dokáže udělat školu :)

to Vlaada
... jezdil jsem ven, vedl jsem dětský oddíl ...
Dík za odpověď a jsem rád, že jsme ze stejné líhně :). Já jsem vyrůstal od svých 10 let v oddíle, který byl založený v roce 1968 jako skautský a za normalizace se byl nucen přetransformovat pod jinou hlavičku, ale duch, směřování a nápň činnosti zůstal. A po pár letech jsem dospěl až mezi členy vedení oddílu. Vandry a trampské osady byly tehdy můj svět a z oddílu jsem odešel jen proto, že jsem se začal věnovat horolezectví. Při lezení kamárádi byly stejně jako v oddíle a na vandrech, ale nějako mi tam tenkrát chyběly ty celotáborové dobrodružné hry, pátrání po tajemstvích a pokladech i během roku při oddílové činnosti apod. Tam je asi zárodek mého nadšení pro deskovky :).

PS: Jen tu kytaru ti závidím, protože já jsem totální hudební analfabet :).