SOUHLAS
A proto sbiram hry, ktere budu posleze hrat se svymi detmi a uz se na to strasne tesim. Buduju si doma male hracske doupe. Jen doufam, ze me s tim synove nevyzenou a nepujdou ven hrat fotbal (ktery nemam rad ;-). Ja osobne vyrustal spise na pocitacovych hrach (ZX Spectrum, Amiga...), odkud mam stejne postrehy jako Sydo. Te kreativity tam pravda moc nebylo, ale tu jsem si vynahradil na Vyskovskeho vystrihovankach z ABC :-)) Deskovky me nejak minuly - snad jen dve podomacku udelane kopie Sazek a dostihu muzu brat jako sve deskoherni vzdelani :-)

to Sydo
Lidi co si myslí, že deskovky jsou jenom pro děti by si měli zajet do Essenu a nebo do Vídně se podívat jak lidé v důchodovém věku se zápalem hrají deskovky :).

rbx
Vystřihovánky jsem miloval! Když jsem před lety vyhazoval vystřihovánku robota z Battletechu, málem jsem uronil slzu :) A PC hry jsou na Aj také super - Fallout je lepší než 2 roky angliny na základce. Dnes jsou děcka líná a stahujou si překlady. Ale nic se nemá přehánět, nerad bych měl děcko závislé na WoWku.

kren
Co teprve, kdyby viděli designéry válečných her - tlustí staříci posunují žetonky na ohromné mapě.

to sydo
Upřímně řečeno tak nějak to bylo i myšlené, a jsem rád, že si se chytil. Hry jsou fantastickým nástrojem, který děti naučí spoustu věcí. Já osobně jsem se naučil sčítat podsebe v první třídě, protože se tenkrát doma hrála kanasta a musel jsem si počítat bodíky. Snad nebudu naivní, když řeknu, že formují i charakter. Já mám mladšího bratra. O tři roky. V dětství jsme často něco hráli a já v drtivé většině případů zvítězil. Proto dnes jsem zvyklý vyhrávat a příznávám, že hraji abych vyhrál. Ten pocit je pro mne velmi důležitý. Brácha se zase naučil prohrávat. :) Studuji pedagogiku a mezi děckama jsem hodně často a vidím to na nich. Každé z nich se s tou hrou popere jiným způsobem. K sydovým třem bodům bych tedy určitě přidal hravost a soutěživost. Jsou to v dnešní době neocenitelné schopnosti. jj, taky se těším až si budu vychovávat svoje herní šampióny. Do té doby se sbírka jistě ještě rozroste. Už mám v hlavě takový postup. Kterou hrou začneme... :D

elenistar
přesně. Já hrával s tatínkem šachy. Nikdy mě nenechal vyhrát, ať jsem řval jak chtěl a maminka lomila rukama. Ale když jsem ho poprvé porazil, to byl pocit!

to Sydo a Elenistar
Tak to ja jsem lidumil.:-) Taky rad vyhravam, ale i nechavam vyhrat a kdyz prohraju, tak se zase tolik nedeje, hlavne ze jsem si tu hru uzil. A tak bych to rad videl i u svych deti. Nemam rad lidi, co neumi prohrat... jeden takovy po me hodil kamenem, kdyz jsem nad nim jako malej kluk vyhral v barakove olympiade.:-)

rbx
ani nevím proč, ale směju se tu jak magor :D

sydo
ze ty neumis prohravat, vid? Ze jsi jako dite hazel sutrama, vid? :-)))

rbx
Kdepak, to slovo baráková olympiada je super, co to je, že se kvůli tomu po lidech hází šutry?

hry a vývoj dětí
S hraním her a vývojem dětí mám jen ty nejlepší zkušenosti. Do hraní jsme spadli cca. před pěti lety, to měl nejstarší syn 7 let a prostřední 5 a nejmladší 2 roky. Začali jsme klasicky na Carcassonne, Osadnících, přes Tikal a Puerto Rico jsme se dostali až k Battlelore nebo WOWku. A musím říct, že dětem to jde k duhu. Nejstarší, ač nemá rád matematiku, tak je ve škole chválen za skvělé logické myšlení, v českém jazyce zase za dobrou slovní zásobu a schopnost se vyjadřovat, a já si myslím, že za to velké míře můžou právě deskovky. Věřím, že podobný vliv to bude mít i na ty další dva. Navíc to tak nějak utužuje rodinu, když si třeba v sobotu večer, místo koukání na telku nebo do monitoru ( ale i to samozřejmě někdy provozujeme)sedneme kolem stolu a zahrajeme nějakou pěknou hru a společně se pobavíme. Doufám, že to ty moje děcka jednou přenesou i na svoje děcka a já tak budu mít o spoluhráče postaráno až na věky. Jen mě mrzí, že manželku ne a ne k tomu přitáhnout.....

nove tematko?
Poslední věta si skoro říká o speciální diskuzi. Já osobně jsem v zásadě spokojený, má přítelkyně hrám celkem hoví. Pravda neúčastní se našich prohraných nocí s kamarádama, ale na druhou stranu se s ní da leccos spáchat. Avšak pouze euro - hry. Na cokoliv, co smrdí bojem ji nautáhnu. Tkaže zůstávaáme u jamba a poštovního kurýra. Omlouvám se za odbočení od tématu, jenom mě to tak napadlo.

The Hammer
Tak takto nejak si to predstavuju se svymi dvema syny. Ale kdyz koukam na ty Tvoje, tak me ceka jeste tak 5 let hrani sam se sebou :-) Pripadne obcasne hrani se zenou :-)

to sydo
Barakova olympiada = meli jsme v cinzaku partu deti v rozmezi 4 let a ja byl takovy samozvany vudce :-) Takovy Mirek Dusin - zboznoval jsem Rychle sipy ;-) No a poradali jsme olympiadu (skok do vysky, do dalky, fotbal, prelez prolejzacek na cas atp.). K tomu jsme kreslili diplomy... Pak jsme take chodili na vypravy, delali prazdninove turnaje v minigolfu, pingpongu, prekreslovali dvakrat Sazky a dostihy a vymysleli polickove hry, tedy klasicke cesty, hazeni kostkou a na ruznych polickach byly ruzne akce ktere urychlovaly, nebo zpomalovaly pohyb. Nazval bych to podle dnesnich terminu zavodiva hra :-)

Děti
Já deskovky miluji.A jelikož mám i staršího bráchu tak vím co je to prohrát.:D A nebo vyhrát a dostat nakládačku!:D My jsme s bráchou hráli jen dostihy, ono totiž nic nebylo a brácha ani nic jiného hrát nechtěl.
Dnes když vidí, jak mám narovnané krabice her tak jen kroutí hlavou a že jsem malé dítě.Když mu řeknu,že si rád zahraji i sním, tak odpoví, že jsem opět malé dítě a on že není. Mrzí mě to, protože vím,jak o tom nic neví ale nutit ho nemá cenu.
Taky plánuji jak s rodinou budeme jezdit po turnajích a akcích.Základ k tomu mám dobrý, moje slečna je hrozný drak na hry a hraje vše.Teď v sobotu nás malinko drtila Zergama ve Starcraftu.:D Vyloženě bych řekl, že na to má prostě hlavu. Zato jsem ji neskutečně vděčný!:D
Jinak deskové hry jsou podle mě velice přínosné. Jak slovní zásoba,znalost jazyka,logické uvažování tak i společenské vnímání.Pro mě však největší přínos je , když dítě nekouká na televizi a raději stráví čas hrou, která mu nelije do hlavy německý či americký nesmysl nebo netráví celý den u počítače. Vím, že dnes internet a TV mají své místo u dětí, ale jsem rád když mají i něco jiného. Moje mamka je učitelka a vidí každý den jak se děti neumí kolektivně chovat,všichni jsou jen sami pro sebe.A myslím, že by deskové hry tomuhle pomohli.Neříkám, že vše a všem ale jistě pár jedincům.

a zase ty děti:-)
Určitě s vámi souhlasím co se týká vývoje dětí jen bych si ještě dovolil doplnit, že hry nebo spíš zábavně zahrané hry, což může být jakákoliv, donutí člověka něco si o zákulisí daného tématu zjistit. Mluím z vlastní zkušenosti se sebou i s dětmi:-)
Samozřejmě historická témata budou jistě prospěšnější než třeba Galaxy trucker, ale když si pak člobrda díky tomu přečte Stopařova průvodce po galaxii myslím si že hra byla přínos.

suhlas s sszgsa
lidi to neznali a maj stym treba i dnes problem. deskovky mozna "nepomozou" vsem, ale skusit by to mohol kludne kazdy. verim, ze v tom dnesnom mnozstve si kazdy nieco najde... a pre kolektiv /rodinu/ je to tiez urcite prinosne /ja byl "nucenej" travit u pc mraky hooooodin/

Přesně...
Taky jsem seděl spustu hodin před PC.Ale jen proto, že tu nebylo nic.Žádná herna, klub nebo parta lidí co by mezi sebe brala další. Většinou se utvoří skupinka a mezi sebe moc už nepustí. Třeba dračák nebo jiné hry kde už měli třeba půlku za sebou a tak neměli důvod přijímat další. U deskových hrách jsem rád za každého nového člověka.:D Takže LIBEREC, hlaste se!:D:D

zrovna
o víkendu jsme si doma s polovičkou říkali při několikahodinovém herním maratonu, jak to musí být skvělé pro děti, když si s nima rodiče takhle hrají - a ještě když ty děti vidí, že to ty rodiče baví! Paráda

Já osobně jsem ráda za ty páteční, sobotní večery a noci, (díky nimž jsem se jakožto skřivan transformovala na sovu), kdy si pustíme nějakou hudbu (např. při GO Pět tibeťanů) a místo čtení (což nezatracuji) anebo TV zábavy jsme takhle aktivně SPOLU...kdo to nezažil, fakt asi nepochopí :-)

talisman
já syna v pěti letech seznámil s talismanem, budu si navždycky pamatovat jak ukazoval na 4 modrá písmena a říkal: „Tohle je vůle jo?“ :)

postřeh na okraj
jen chci zmínit, že dost hráčů her (i počítačových) - děcek i dospělých - trochu nespolupracujou s toudle realitou, jsou trochu asociální. A tím nemyslím extrémy.

Také to nechci hodnotit, ani socializaci v naší společnosti.

Jen, aby se člověk na to podíval taky odsud :-)

Enjoy games!

Jedi
Úplně si nemyslím, že ve svém příspěvku máš pravdu. Nebo přesnějí, myslím, že tvoje specifikum slova asociální je poněkud mimo. Ano znám spoustu lidí, kteří hrají hry a jejich sociální inteligence je IQ tykve (nebo EQ tykve?). Na druhou stranu znám soustu lidí velice sociálně úspěšných, kteří rovněž hry mastí.

Nicméně vraťme se otázce nahlížení na realitu. Není to možná spíše tak, že ty lidé dokáží nahlédnout i za naši realitu a mít tak vlastně širší obzory než je obvyklé? Příklad: Kamarád je vysoce úspěšný finanční poradce, který měsičně vydělá tak 5x více než já, velice úspěšný ve společenosti. A při tom má rád fantasy, zajímá se o II. světovou válku dlouhé roky dělal PJ v DrD a rád si zahraje deskovky, má dvě děti...

doplnění
Samozřejmě jsou tu lidé, obvykle se jim říká "tučnáci", kterří žijí v trochu jiném světě. A je pravda, že u těchto lidí je mnohem větší procento hráčů PC i deskových her. Nelze to však zevšeobecňovat...

...
já bych teda PC hry a deskovky neházela v do jednoho pytle...

Morte
Rozumíme si dobře, přesně proto jsem to nechtěl hodnotit a dělat závěry. Chci naznačit, že tučnáci hrají hry, možná ve větší míře, neboť hry můžou být/bývají úniková zóna. Pro druhé jsou zas prostředek jak nahlédnout za realitu.
Prostě jsem chtěl říct, koukněte se na to, aby se hry pro ty děcka nestaly tou únikovou zonou. Jinak to má spoustu plusů. To je asi tak všechno :-)