Wee Free Gamer
Dominant Species

Ze zminenych vzhledem k tvym kriteriim nedoporucuji
Nektere hry, ktere tu padly a ktere znam, nedoporucuju:

1) Dominant Species. Tuhle hru mam rad. Ale nesplnuje tvoje kriteria:
- využívání zdrojů k zisku nových zdrojů/staveb/karet... to tam vubec neni
- možnost z toho při troše snahy vykřesat atmosféru - chci aby si to hráč užil díky představě, že buduje město, nebo třeba farmaří, a aby neměl pocit, že s ostatními soutěží o to, kdo lépe vyřeší matematický hlavolam... bohuzel prave pri hre dvou hracu se jedna v podstate o sachy bez spetky atmosfery.
2) Scythe. Taky mam rad, ale ve dvou je to v podstate opet matematicky problem zakonceny tim, ze jeden hrac na zaver jednou akci napadne druheho a umisti tak hvezdu nebo dve za 1/2 vitezstvi v boji a druhou akci umisti dalsi hvezdu a je konec s jasnym vitezem. Automa jako treti hrac to bez upravy pravidel taky neresi, protoze primarne bude napadat hrace, ktery je k ni bliz a vic nahore vlevo. Leda bys vyvinul/nasel pravidla pro Automu vhodna pro hru dvou hracu.
3) Lorenzo. Hezke, fungujici, ale bez atmosfery. Pri provadeni akci jsem zatim nevidel nikoho, kdo by rekl "tady klaster mi udela toto a toto", ale je to pokazde "tahle karta udela toto a toto". Asi proto, ze nazvy karet jsou hodne titernym pismem.
4) Century: Cesta koreni. Je to ciste matematicky problem. Karty se nakoupi jen na zacatku hry a pak uz jen valis ty stejne dokola.
5) Eclipse. Ve dvou hracich se jeden hrac muze snadno odriznout od zbytku mapy a stane se z toho hra bez bojove interakce, ktera jinak tvori podstatnou soucast atmosfery a mechanismu.

stady
u Dominant Species souhlasím, tam žádné zdroje v podstatě ani nejsou a vůbec je to válečná hra zakamuflovaná do evoluce.

Ale Scythe je naprosto přesně to, co OP hledá podle těch kritérií. A hra je taková, jakou ji chceš mít - pokud chceš být agresivní, lze to dost snadno i ve dvou. Navíc OP ani nechtěl přímý boj, jen nějakou formu interakce - a podle mě je interakce už jen to, že uvažuješ, jestli by na tenhle hex oponent mohl zaútočit nebo ne, nemusí k boji opravdu dojít. A Scyuthe má přesně to, cituji "ne už to, že svou kartou někomu zbořím, co tři kola stavěl" - protivníkovi nic neničíš, jen ho vyženeš z hexu (že to někdy může být horší než muset znova stavět nechme stranou :) ). Navíc pravidla nijak nezabraňují použití víc než jednoho Automa balíku (a určitě by to nějak šlo vyřešit i bez přikupování dalšího balíku), není k tomu potřeba žádných složitých úprav.

A o Eclipse platí víceméně totéž. Pokud člověk nehraje s rozšířením Ancient Homeworlds, pak není zrovna jednoduché se odříznout od někoho, kdo fakt útočit chce. A zase, interakce není nutně jen otevřený konflikt, ale i způsob, jakým se pokládají hexy na mapu vůči protivníkovi, kdo pasuje dřív aby mohl sebrat technologii jako první apod.

GWT, Kronika, Nusfjord, Kuba, Dědictví
Další tipy:
Great Western Trail - ale tam záleží, jak moc považujete skutečnou práci kovbojů za přitažlivé téma a grafika hry taky není úplně jednoznačně líbivá, spíš typicky euroherní. Možná se to už moc blíží "desce plné symbolů".

Nusfjord - mnohem lehčí alternativa ke Caverně od stejného designéra. Je to o rybaření v Norské vesnici, takže zase nic vzrušujícího, a někteří mí kamrádi prohlásili, že je ta hra ošklivá, ale mě se to celkem líbí a do tématu mi to sedí.

Kronika Panství / Village, pokud je přijatelné téma obyčejného vesnického života, má imho docela dobře propojené téma s mechanikou a není tak přecpaná symboly jako GWT. Já si kolikrát vymýšlím příběhy svých chudáků a pozapomenu že jde o nějaké body. Vzhledem k požadavku na postupné vylepšování doporučuju ještě rozšíření Hospoda (které stejně každá Vesnice potřebuje :))

Vládce podzemí - tady je naopak téma naprosto výborné, každý hráč je správcem vlastního dungeonu, který si vybauje místnostmi, pastmi a příšerami, a pak přijdou hrdinové mu to rozkopat. Ovšem pocit postupného zlepšování tu trochu chybí, protože člověk se spíš drží zuby nehty na živu :D

Kuba - za mě graficky nádherná hra o pěstování cukru a tabáku a exportování rumu a doutníků a podplácení politiků :) Na místě plantáží si pak hráči budují balírnu cigaret, hotel nebo třeba přehradu. Plus je že jak je stará, občas se dá v bazaru sehnat fakt levně.

A ještě zopakuju Dědictví - které je sice o utrácení peněz, ale děje se tak pomocí nabírání dalších a dalších karet které se kombí - klasický engine building, tedy sněhová koule efektů. Plus téma je unikátní a ilustrace dost vtipné. A jelikož je utrácení peněz centrálním tématem a cílem je dostat se na nulu, nijak nevadí že to člověk furt počítá.


Většina těch her ale už má interakci klasicky eurovskou - nepřímou ve stylu blokování spoluhráče popřípadě sebrání něčeho, co chtěl. Žádné direkt ničení. Všechny každopádně nabízejí několik různých cest k vítězství, což mi na nich přijde super.

Proč LoW ne
Lords of Waterdeep ve dvou nefungují z velmi prostého důvodu - intriky nemají absolutně smysl. Je otázkou náhody, jakou intriku dostaneš a pak máš v ruce něco, co je v normálním počtu hráčů bez problémů použitelné, ale ve dvou ne. Takže jsme ve hře dvou hráčů velmi brzy přestali intriky vůbec dobírat a tím pádem de-facto úplně přestat hrát. A jelikož je to důležitý herní prvek, tak jaký potom má hra smysl?