Kolonie vs. Plyšová hlidka

Autor: Ondřej Grob Netik | 9.4.2020 | 20

Jerry Hawthorne postupně stvořil hry Mice and Mystics, Plyšovou hlídku a Kolonii. Poslední dvě jmenované vyšly i v češtině a mám je se svými dětmi 7,8 a 12 let dohráné. O některé zkušenosti bych se chtěl podělit.

Co je to za hru?

V obou případech jde o kooperativní hru, hráči bojují spolu proti hře. To umožňuje si vzájemně radit a tím plně vyrovnat věkový hendikep mezi hráči. Tyto hry nejsou úplně jednoduché, ale jeden dospělý hráč může převzít řízení herních mechanik a tím usnadnit hru mladším a zpřístupnit ji nižší věkové kategorii. Jde o příběhové hry, kde se snažíte vždy na několika mapách dosáhnout určitého příběhového cíle. Hlavní devizou jsou právě tyto mapy, herní plochy, které jsou různorodé a neustále nové. Obě jich mají kolem 40, ale u Hlídky je použit silnější kartón.

Hned na úvod bych řekl, že pravidla Hlídky jsou o něco jednodušší, ale právě jejich jednoduchost omezuje herní možností. Především taktizování. Kolonie má pravidla rozšířenější, ale tato rozšíření snižují náhodnost a poskytují hráčům větší svobodu v tom, co lze dělat.

Herní mechanika

Hlavni herní mechanismus Hlídky i Kolonie je postaven na tom, že v každém tahu si vylosujete určitý akční potenciál a ten se pak snažíte ve svém kole co nejefektivněji udat. V Hlídce jde o kostky, v Kolonii o karty. Barva kostek či karet určuje, k čemu lze použít. (Červená = síla, zelená = obratnost, žlutá = inteligence, modrá = odolnost, růžová pak funguje jako univerzální žolík.)

Kostky generují hodnotu až po jejich použití, karty ji nesou hned na sobě. A právě to dělá karty užité v Kolonii taktičtější - víte, která je jak silná předem. U kostek hážete teprve po použití. (Určitou náhodnost do Kolonie přidávaji dvě modifikační kostky, kterými se upraví dosažená hodnota kartami. Bohužel pro hru je tato modifikace zbytečně vysoká a její vliv snadno převýší snahu hráče. U Hlídky jako dětské pohádky se to dá přijmout, ale u Kolonie by méně bylo více. Pokud budete chtít hru taktičtější, jako my, pořiďte si dvě fate kostky (+,+,0,0,-,-) a na jednu jejich prázdnou stranu pripiste ++.)

Náhodné vybrání pěti kostek či karet. Barva omezuje použití. Kolik soustředění (kostek/karet) investujete do jedné akce, je na vás. A můžete jednat, dokud máte čím.

Na rozdíl od kostek, kde jste odkázáni pro provedení akce pouze na tu patřičnou barvu, se užívá u karet nejen shoda barev, ale můžete přidat k akci i karty s číselnou shodou. (Pokud máte užít zelenou kartu obratnosti a začněte třeba zelenou trojkou, můžete přidat nejen další zelené - obratnost, ale i jakékoliv trojky.) To je koncepčně složitější pravidlo, ale funguje dobře. A hra je tím svižnější.

Dalším příkladem této odlišnosti tvorby hodnoty je pohyb. Na něj lze použít kteroukoliv kostku či kartu. Ale u kostky nemáte jistotu, zda vás pohne o 1 či až 6. I dvě kostky vám nemusí při fatálním hodu nakone stačit k dojití k potřebnému místu. Karta má hodnotu známou. Její použití na pohyb je jednoznačně definované; víte tedy, kam dojdete.

Rozložení políček a překážka -barevná linie v cestě.

Spíše jako opravu než jako update u pohybu pak vnímám možnost překročit speciální barevnou linii mezi políčky, což prezentuje překonání překážky, nejen použitím shodné barvy kostky (jak požaduje Hlídka), ale i jiné barvy za použití tří bodů pohybu místo jednoho.

V Hlídce se totiž občas stalo, že jste nemohli někam dojít jen proto, že se vám nedařilo vylosovat žádnou kostku patřičné barvy. Třeba i několik kol za sebou. A to už pak bylo k vzteku.

Větší hratelnosti a možnosti v Kolonii přispívá i menší omezení darovat vámi vylosovanou kartu spoluhráči, který by ji mohl využít lépe. V Hlídce má hráč jen jeden slot na takovou kostku od všech. V Kolonii může každý přijmout karty až do počtu tři. Herně je to značný rozdíl. A navíc to podporuje spolupráci.

Herní plán  

Kuchyně s probořenou podlahou. Všimněte si jak jsou řešena políčka.

Zajímavým tahem v designu Kolonie bylo opuštění pravidelně čtvercové sítě 8×8 políček, jak je tomu v Hlídce, a využití nepravidelných větších polí odpovídajících lépe prostředí, strategičnosti a terénu. Všechny postavy na stejném poli jsou pak považovány za postavy v kontaktu.

Postavy hráčů

Hrdinové Plyšové hlídky. Čtyři máte od začátku, dva se přidají až ve třetině hry.

Další vyladěnější věci je jednoznačně síla postav. V Hlídce má každá z nich možnost opravného hodu na určitou kostku. Střelecká postava s opravou na obratnost - králičice Klárka, a kontaktní bojovník s opravou na sílu - lev Leopold, jsou ultimátně silné figury, neb neustálý konflikt je hlavní náplní hry. A moci hodit znovu nepovedený hod se opravdu hodí. (Leopold je celkově offPower. Rovnou vybaven ultimátně silnou zbraní, zatímco ostatní ji hledají až v průběhu hry. Ultimátní dovednosti, kterými vyřeší nejednu přesilovku. Dodatek, že bere bossům dva životy, jsme ani nehráli, neb to by už nepotřeboval ani pomoc ostatních.) Panáček Sešívka se svou opravou na inteligenci a hledání přidělenou výhodu uplatní mnohem méně. A schopnost slona Buclíka opravit hod kostky na odolávání není ani schopností. Kdesi v počátku hry se možná odolávalo nepřátelským útokům jen modrými kostkami, ale to opravdu není v Hlídce funkční. Možná proto vznikla možnost odolávat jakoukoliv kostkou. Modrá kostka tím v podstatě pozbyla svůj smysl a je ve hře tak trochu navíc. Každý může odolávat kostkou, na kterou má opravný hod. Buclikova schopnost je tak něco, co mají ke svým schopnostem automaticky i všichni ostatní.

Hrdinové Kolonie. Odstřelovač Meziáš a mohutná silná Grumla jsou válečnou silou. Šuměnka je spíše skaut, co vyklouzne z nebezpečí. Cinkal pak montér a - jako každý správný křeček - i hledač jídla a součástek.

V Kolonii je vyvážení postav řešeno bonusem ke dvěma schopnostem. Střelecké postavy k obratnosti (střelbě) a inteligenci. Bojovníci k síle (boji) a odolnosti. I v Kolonii je možnost odolávat útokům jakoukoliv kartou, a modré karty jsou stále tak trochu nadbytečné. Je to škoda, protože v Kolonii obrana jen modrou kartou narozdíl od Hlídky funguje. (Hráli jsme tak celou kampaň a přinášelo to zajímavé a taktické možnosti.) V Kolonii je navíc inteligence užívána mnohem častěji, a dokonce jí můžete řešit konflikt, předejít mu - ukecat soupeře, aby nebojoval. I inteligence je tu tak opravdu důležitou schopností.

Limit času

Počítadla času: karty spánku holčičky vlevo, vpravo záznamník Kolonie (červený budík měří čas mise, pomocí ostatnich se uchovává stav zdrojů mezi misemi).

Dalším společným prvkem obou her je omezení času, který máte na splnění mise. V Hlídce jde o čas, kdy se holčička probudí. Ten je znám jen plus minus. V situaci kdy posun času odměřují černé kostky, které jsou vlastně náhodným elementem, vám hra umí nečekaně skončit, čímž prohrajete.

V Kolonii je tento odpočet také, ale neznamená automatickou prohru, naopak může být překročen i o mnoho intervalů a nese pak sebou nevýhody pro kolonii. Ale tam je to herně zajímavé i zábavné.

Příběh

Ještě bych chtěl porovnat příběh. Hlídka má sedm misí, sedm Kapitol příběhu. I každá mise je v podstatě sama o sobě příběhem. Jde o pohádku a může mít dobrý konec, záleží na hráčích. Až na možnost volby konce je její příběh relativně dost pevně stanoven hrou. Ale tím je působivější, krásnější.

Kolonie má misí asi dvojnásobek. Chytře využívá herní plány, kombinuje je a vracíte se i na stará místa s jiným úkolem. Bohužel pro několik chyb v textu herní knihy, jejichž opravy se už objevují na internetu, je to občas zmatečné. Musíte si hlídat, jaké číslo mise plníte a dle toho číst patřičné odkazy. Toto mohlo být uděláno méně úsporně, výrazněji. Hráči si vybírají misi, kterou chtějí absolvovat. Jednotlivé mise nemají příběh, jen sled událostí a řešení potíží kolonie. Celkově zde ale příběh je, jen není tak pevný a vymazlený jako u Hlídky. To je cena za možnost vybírat si, jak a kdy se bude co řešit. Kolonie je spíše otevřený svět. A tvůrci slibují jeho rozšířování.

A když už se bavíme o příběhu - Hlídka je pohádka o plyšácích, kteří pomáhají porazit vládce říše nočních můr a jeho rozmazlenou dceru. Příběh možná někdy až příliš moralizuje, ale je zábavný. A prostředí strašidelných mechanických hraček je tak trochu steampunkové.

Kolonie je příběh hlodavců, kteří přebrali svět poté, co lidi náhle něco odpařilo. Nový svět, ve kterém se bojuje o zdroje a přežití s dalšími koloniemi a gangy. Navíc hledači kolonie se ztratili. Je třeba zjistit, co se jim stalo. Příběh má tíživost postApo světa. Ale hlodavčí perspektiva mu dává méně osobní ráz.

Závěr

Při čtení tohoto článku jste možná došli k přesvědčení, že hra je složitá a těžká. Opak je pravdou. Při průměrné snaze zvětšiny vyhrajete. Obtížnost je nastavena relativně nízko. Hra je víc o příběhu, než o zkoušce schopností hráčů taktizovat. Ale to je vůči dětem přívětivé.

A závěr? Hlídka nebo Kolonie? Zopakují to, čím jsem začínal. Hlídka je pravidlově o něco snadnější, ale za cenu velkého podílu náhody v průběhu hry. Kolonie je více o schopnostech hráčů a přemýšlení, náhodnost byla nahrazena dalšími pravidly, což vedlo zákonitě ke zesložitění pravidel. Je na vás, co vás oslovuje více.

U menších dětí, nezkušených s tímto typem hry, bych začal Hlídkou, jako jsme začali my. U starších a zkušenějších sáhněte rozhodně po Kolonii, tam se musí více taktizovat. Ale jste svobodnější v tom, co můžete udělat.

Sdílet s přáteli: