Through the Ages: Příběh civilizace

hodnoceno 242x (Seznam vlastníků)

Through the Ages aneb žetonky žetonky hejbejte se...

Autor: Mejdzr | 4.11.2011 | 23

Hru Through the Ages - Příběh civilizace asi není nutné nějak zdlouhavě představovat. Ostatně sbírka ocenění, které hra získala v letech 2007 a 2008, stejně jako aktuální umístění v žebříčku nejlepších her na gameboardgeeku hovoří za vše - mezi všemi hrami zaujímá TTA třetí pozici, mezi strategickými hrami dokonce dominuje na první místě!

Nás všechny bezpochyby také hřeje, že za tímto deskovým veleúspěchem stojí malá skupina českých nadšenců a Vláďa Chvátil, který hru "vymyslel", si tímto počinem vydobyl mezi světovou hráčskou komunitou obrovský respekt a pro nejednoho českého (a pevně doufám i slovenského) fandu je téměř herním guru.

Pro ty, kteří o TTA slyší poprvé, krátce doplňuji. Through the Ages je vojensko-ekonomicky strategická hra pro 2-4 hráče inspirovaná vývojem civilizace. Hráči se střídají po jednotlivých tazích, ve kterých provádějí omezený počet akcí civilních či vojenských akcí. Cílem hry je vybudovat zdravé a prosperující impérium. Vítězem se stává hráč, který nasbírá nejvíce kulturních bodů. Z hlediska herního principu se jedná o přímo ukázkovou eurovku s minimálním faktorem náhody. Oficiální hrací doba je uvedena 240 minut. Kdo bude hrát ve čtyřku poprvé, plná hra se může protáhnout na šest i více hodin. Zkušenější hráči budou schopni mač odtahat určitě rychleji, přesto počítejte s 4-5 hodinami.

Otevíráme krabici...

Určitě znáte ten pocit napětí, kdy plni očekávání rozbalujete něco, na co se těšíte. O čem jste tolik četli a o čem jste slyšeli jen slova chvály... A překrásná krabice s motivy významných mužů, primitivních barbarských vojáků, nad jejichž hlavami přelétá v přímém historickém kontrastu moderní letadlo či silueta Tádž Mahálu na pozadí tento pocit ještě umocní... Musím se přiznat, že když konečně člověk tu zpropadenou krabici otevře, následuje malé vystřízlivění. Bafnou na vás dva pytlíky kostiček, jeden balík jakých pidijehlánků, jedno plátíčko žetonků A a B ve čtyřech barvách a několik balíků karet. Začnete se v krabici přehrabovat a hledat. A to je jako všechno? Přece tady toho musí být více! Ale ono nic. Pod několika málo balíky nacházíme pouze jakési nemastné neslané počítadlo, pravidla, podložku pro karty, čtyři referenční kartičky plné nějakého textu, který nám zatím beztak nic neříká, a čtyři o něco zajímavější herní karty pro každého hráče, na nichž konečně nacházíme první známky jakýchsi obrázků a herní grafiky. První, co vás napadne, je, že kouzlo a sílu hry budeme muset hledat asi jinde...

"Stát jsem já!"
Ludvík XIV

První kroky

Po překonání prvního šoku ze strohosti hry se pouštíme do průzkumu. Manuál je vytištěn na příjemné a kvalitní křídě a po krátkém úvodu nás rovnou vrhne do ukázkové hry. Jistě, než zdlouhavě popisovat výklad pravidel je lepší jednotlivé mechanismy ukazovat a vysvětlovat názorně. Jako první se dozvídáme, že nejprve si máme zahrát pouze zkrácenou verzi, kde nám budou vysvětleny základní principy hry, a že další vychytávky vstřebáme později. No budiž.

Základní setup

I přes množství titěrných žetonků je setup docela rychlý a jednoduchý. Každý hráč vyfasuje jednu herní kartu své civilizace, na kterou si položí celkem 25 žlutých, 18 modrých, 4 bílé a 2 červené žetonky. Políčka, na která přijdou žetonky položit, jsou jasně a srozumitelně označená. Doprostřed herního stolu se dále položí hlavní herní počítadlo, kam přijdou již zmiňované pidijehlánky. A poslední minutku věnujete přípravě a rozložení karet. Tady bych se ještě zastavil u hlavního počítadla, které slouží k průběžnému přehledu a stavu jednotlivých civilizací. Každý národ má svůj ukazatel celkového počtu kulturních bodů, celkového počtu bodů výzkumu, akutální vojenské síly a aktuálního stavu kulturního a vědeckého posunu za kolo. Jak již bylo řečeno, grafické provedení je velmi strohé. A pidijehlánky jsou fakt pidi, takže pastva pro oči se bohužel nekoná a připravte se na zatěžkávací zkoušku vaší jemné motoriky. Manipulace se čtyřmi dřevěnými nesmysly, na které je potřeba skoro pinzety a které se ze začátku mačkají na jediném políčku, je opravdu zkouškou nervů. Hře by určitě prospělo, kdyby byly značky o něco větší, počítadla mohla být rozvržena o něco ergonomičtěji, a místo pidijehlánků jste mohli na počítadle posouvat třebas s figurkou barda s harfou, vojáka nebo vědátora... Ale jinak hotovo. Můžeme s pustit do hry!

"Alea iacta est!" - Kostky jsou vrženy!
Gaius Julius Caesar

Vzhůru do boje! Zatím sám se sebou

Co tedy máme před sebou? Veliké počítadlo, kartičku národa se spoustou žetonků a nějaké karty. Uf, co s tím? Nahlížíme do pravidel a zjišťujeme význam jednotlivých elementů hry, což jsou již zmiňované karty a žetony. Že toho není hodně? Chyba lávky! Pokud budete mít tu trpělivost prokousat se celou recenzí, uvidíte sami.

Žetony

Všechny "žetony" jsou vyrobeny z plastu a mají tvar kostičky. I když vypadají opět stroze, musím říct, že jsou docela praktické a náhodou docela přesně plní svůj účel. Těžko říct, zdali by byly na místě namísto kostiček třebas nějaké figurky. Vzhledem k tomu, jak freneticky se žetony přesouvají tam a zase zpátky, byl jsem s kostičkami spokojen.

• Žluté žetonky - ty představují populaci národa a zároveň volné místo naší země. Žluté žetonky totiž v průběhu hry za jídlo postupně přeměňujeme "osidlováním" nového území za nové člobrdíky, které zapojíme do budování impéria. Za naverbování človíka (človík je novotvar, který autoři používají k pojmenování žlutého žetonku) musíme samozřejmě zaplatit nějaké jídlo (o tom později) a čím je lidí více, tím jsou logicky nenažranější, což znamená, že za naverbování dalšího musíme zaplatit více a více a záhy rovněž přibudou udržovací náklady, které nám budou pravidelně ze zásob jídla ubírat.
• Modré žetonky - ty představují produkci národa a jsou společné pro produkci jídla a stavebních surovin, které národ produkuje na konci každého kola. Jak již bylo řečeno, jídlo slouží ke krmení národa a také k verbování nových človíků. Za stavební suroviny pak stavíme a vylepšujeme budovy a budujeme armádu.
• Bílé žetonky - ty představují civilní akce. Během každého kola máte k dispozici pouze omezené množství akcí, které můžete provést, a které jsou limitovány právě počtem bílých žetonků. Slovem "civilní" akce se vymezují na stavbu/vylepšení budov, stavbu divů, braní karet ze společného banku, vyložení/zahrání civilních karet a případnou revoluci.
• Červené žetonky - ty představují vojenské akce a umožňují nám verbování, vylepšování a také rozpouštění vojenských jednotek a v pokročilé a plné hře také kolonizovat či bojovat s ostatními hráči.

Karty

Karty jsou vytištěny na kvalitním papíru a jsou menšího rozměru. Je to jediný prvek hry, který zdobí nějaká grafika a obrázky. Dle mého názoru se karty docela povedly, obrázky jsou pěkné, texty a symblolika na kartách jasná a srozumitelná. I když rezervy určitě jsou, zvláště žluté akční karty postrádají nějaké motivy a občas působí tak nějak... prázdně.

Celá hra je rozdělena celkem na čtyři věky - starověk, středověk, novověk a moderní dobu, kdy každý věk má svou vlastní sadu celkem dvou druhů karet - civilních a vojenských. V naučné hře se ale připravte pouze na starověk a středověk.

Civilní karty se vykládají na společný bank, ze kterého si hráči v průběhu svého kola (a po zaplacení příslušného množství akcí) vybírají, které jim nejlépe pasují do jejich plánů. Na začátku kola každého hráče se karty pravidelně doplňují a určují tak tempo hry. Čím více karet hráči z banku berou, tím je hra rychlejší. Pokud hráči přestanou karty dobírat a namísto toho akce věnují např. na rozvoj infrastruktury, hra se o něco málo zpomalí. Tak či onak na konci každého kola se nějaké karty vždy odeberou (v závislosti na počtu hráčů), aby se hra posouvala kupředu.

Civilní karty jsou dále dle své funkce barevně rozlišeny a to následovně:

Žluté karty - karty jednorázových bonusů.Fialové karty - představují divy. Jejich stavba je náročná a často se táhne několik kol. Po dostavění nám dávají nějaký plošný (a výživný) bonus.Zelené karty - jsou karty vůdců. Vůdcové nám dávají nějaký globální bonus, který často udává celkový styl hry. Postavy mají své historické pozadí a tak nikoho nepřekvapí, že Alexandr Veliký dává bonus k síle, Michelangelo nás pozvedne kulturně a s pomocí Kryštofa Kolumba můžeme úspěšně kolonizovat. V celé hře tak můžeme narazit třebas na Mojžíše, Homéra, Cézara, Leonarda da Vinciho, Čingischána, Isaaca Newtona, Johana Sebastiana Bacha, Jamese Cooka nebo třebas na Winstona Churchilla, Alberta Einsteina, Elvise Presleyho, Billa Gatese či dokonce Sida Meiera, kdy posledně jmenovanému chtěl zřejmě vzdát autor hold, neboť se nejedná o nikoho jiného, nežli o samotného tvůrce legendární počítačové série Civilization.

Karty technologií (stále mluvíme o civilních kartách)Karty technologií se vykládají na stůl, mají stálý efekt a kromě jedné akce musí hráč za vyložení zaplatit také příslušné množství bodů výzkumu.

Zkoumat můžeme:

• Budovy - šedé karty (doly, farmy, laboratoře, chrámy, knihovny, arény, divadla)
• Bonusové (extra) technologie - modré karty (správa, vojenství, kolonizace, výstavba)
• Vojenské jednotky - červené karty (pěchota, jízda, střelci, letectvo)
• Státní zřízení - oranžové karty (monarchie, teokracie, konstituční monarchie, fundamentalismus, komunismus, demokracie atd. (možná, že jsem na něco zapomněl))

Dále zde máme balík vojenských karetVojenské karty si hráči postupně dobírají a slouží, jak již název napovídá, k válčení. Důležité je, že tyto karty plně využijte až v plné či pokročilé hře; v naučné hře se hrají trochu jinak a hlavně nekonfliktně.

Také vojenské karty jsou rozděleny do několika kategorií

Zelené karty kolonií a globálních událostí - ty se postupně umisťují na hromádku "budoucích událostí" a jejich efekt se zpravidla odehrává až o několik kol později. Často zvýhodňují hráče s největší silou. A o karty kolonií se svádějí líté boje a nejúspěšnější kolonizátor zpravidla získává docela brutální boosty ať již v podobně bonusových surovin, človíků či vojenské síly.Modré karty - jsou karty smluv, které mohou mezi sebou uzavírat vždy právě jen dva hráči.Červené karty - jsou karty vojenských taktik, které dávají určité bonusy při správném namíchání armády (např. uplatnění bonusu za Legii je podmíněno vybudováním tří jednotek pěchoty)Tmavě zelené karty agresí - dovolují hráči zaútočit na svého soupeře a zpravidla mu něco sebrat.Jednorázové bonusové karty k obraně či kolonizaci.A nakonec černé karty války. Co znamená válka snad není nutné říkat.

To by bylo asi vše. Tak co, ještě se vám zdá hra jednoduchá a primitivní?

"Veni, vidi, vici." – Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.
(Cézar po rychle vyhrané bitvě proti pontskému králi Farnakovi)

Herní princip

Po přelouskání pravidel zpravidla netušíme, která bije, a představy jsou jen velmi mlhavé a abstraktní. Při zběžném pohledu na kartičku národa zjišťujeme, že do začátku máme k dispozici jednoho vojáčka, dvě farmičky, dva doly na bronz a jednu parodii na "vědeckou" laboratoř. Jakmile však začnete hrát, všechny ty přesuny škatulí - promiňte "žetonků" - vám začnou najednou dávat smysl a již po několika málo kolech s nadšením zjistíte, že herní princip je v podstatě velmi jednoduchý logický a jasný.

Aha, takže za jednu akci naverbuji človíka (a zaplatím za něj jídlo) - to abych mohl do práce zapřáhnout další občany a více lidí více udělá (a také více sežere), za druhou akci postavím důl (a zaplatím za něj surovinami) - to abych více natěžil a více postavil a... jídlo i suroviny došly, takže nic dalšího nepostavím ani nenaverbuji, páč není z čeho, takže beru karty z nabídky... copak tam máme... jo jo, vezmeme jednoho vůdce, tady tenhle žlutý bonus na stavbu divu.... ale počkat, je tady zajímavá technologie... a lepší knihovna by se mi taky hodila... POČKAT! Tady je ještě vylepšení dolu! To musím mít, jenomže je v nabídce dále a stojí více žetonků... sakra... Pane bože, na lepší důl potřebuji celých 5(!) bodů technologie, ale se svým slimáčím tempem výzkumu, kdy se posunuji o jedna, to bude trvat celou věčnost. Jasně postavím knihovnu, která mi dá bonus k výzkumu, což mě vědecky trochu urychlí... což znamená zaplatit výzkum knihovny... a v dalším kole ji postavím. No jo, ale soupeři už mají dva vojáky... sakra, těžím málo, musím postavit další důl... nebo ne?

A JE TO! Právě v tento okamžik se vám totiž zjeví kouzlo Through the Ages v celé své kráse! Herních možností je totiž.... PROSTĚ STRAŠNĚ MOC! a jednotlivé herní principy jsou tak důmyslně a - dovolil bych si použít poněkud expresivnější výraz - GENIÁLNĚ vzájemně provázané a velmi, opravdu velmi citlivě vyvážené tak, že vás celá hra zcela a totálně pohltí a nepustí. I když hráči kroutí své tahy každý zvlášť a může trvat třebas i dvacet minut, než na vás dojde řada, do hry neustále přicházejí další, nové a nové karty, do kterých bez nadsázky čumíte jak do hypnotické spirály a v hlavě vám to šrotuje a šrotuje a vymýšlíte a vymýšlíte a plánujete a plánujete...

Co všechno je tedy provázáno a co musíte sledovat?

Verbování človíků - človíci jsou nejdůležitější, protože když nejsou lidi, není práce.Spokojenost - spokojenost je nejdůležitější, protože když jsou lidi nespokojení, nebudou makat.Těžba - těžba je nejdůležitější, protože když nejsou suroviny, nic nepostavíte.Výzkum - výzkum je nedůležitější, protože i když máte lidi a suroviny, ale nevíte, co s tím, je to k ničemu.Armáda - armáda je nejdůležitější, protože bez armády vám ostatní natrhnou slezinu a oderou jak exekutor neplatiče.Korupce - korupce možná není nejdůležitější, ale je nutné výrobu a spotřebu řádně vybalancovat, protože kde je surovin moc, občas se něco ztratí a když natěžíte a polovinu produkce vám sežere korupce, máte zaděláno na problém.Státní zřízení - starodávná despocie jen těžko uspěje proti moderní demokracii...A nakonec kultura - kultura je to nejdůležitější, protože i když na samotné "fungování" herních principů nemá žádný vliv, ve finálovém zúčtování rozhoduje o vítězství či prohře právě počet nasbíraných kulturních bodů.

Ještě vám to připadá málo? Pak tedy vězte, že i když taková partička ve čtyřech trvá nějakých 5-6 hodin, budete mít neustálý pocit, že tempo a spád hry je přímo pekelný. Celá hra je o neustálém kompromisu "něco za něco", protože ono to prostě NEJDE zahrát a vyložit všechno a často se vám stane, že než získáte dostatečný počet bodů vědy nebo třebas surovin na vylepšení té či oné budovy, skončí věk a do hry přijde lepší verze něčeho, co jste tak dlouho drželi na ruce, ale prostě NEBYLO KDY, NEBYL ČAS to zahrát. Pořád PLÁNUJETE, kdy vybudujete armádu a vyrazíte na nepřítele, ale NEŽ tak učiníte, herní situace bude ÚPLNĚ JINÁ. Budete řešit jiné věci, měnit, improvizovat, a bavit se. Ano, herní princip Through the Ages je vskutku jedinečný, vyvážený a dle mého názoru prudce zábavný.

Co dále?

"Ceterum autem censeo, Carthaginem esse delendam." - Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno."
Marcus Porcius Cato

InterakceInterakce mezi jednotlivými hráči je vcelku omezená. Nelze uzavírat žádné ústní dohody, nefunguje žádný obchod alá Osadníci z Katanu, žádná vojenská výpomoc, pakty o neútočení, nelze měnit karty, suroviny ani body výzkumu atd. Dohody ve hře jsou striktně dané příslušnými kartami. Hráči se mohou maximálně domlouvat ve stylu, hele, nechej mi na banku tuhle kartu a já ti nechám tuhle či zoufale žadonit "Prosím neútoč na mě!". Hra rovněž není o přímém válčení a konfliktu. Možnost agresí či dokonce války je spíše takovým strašákem a pojistkou, že nikdo vojenskou stránku své civilizace vynechá či spíše nezanedbá, a často se vám stane, že v celé hře k žádné válce ani nedojde, protože válka zkrátka vyčerpává a když se dva bijí, třetí se zpravidla směje.

Kombinování/"kombení" karetJak již bylo řečeno, hra je velmi citlivě vyrovnaná a tak neexistuje ověřená a vždy 100% úspěšná strategie. Karty ve své podstatě nějaké nakombinování vyložených karet alá Dobyvatelé vesmíru spíše neumožňují. Kombinovat v pravém slova smyslu se dá pouze s vůdci a divy. Osobně mi přišly všechny divy velmi vyrovnané, žádný nebyl vyloženě lepší či vyloženě horší či dokonce zbytečný.

S vůdci už to je o něco málo horší, kdy jsem po třetí hře přesně věděl, které vůdce chci, a které ne. Ano, někteří vůdcové jsou výrazně lepší, než jiní. Ale tak to přece je i v reálném světě, ne? Do začátku hry je velmi silný např. Alexandr Veliký, který dá hráči brutální vojenskou převahu nad ostatními, k zahození není ani Mojžíš, který dává slevu na jídlo při verbování človíků. Oproti např. Sokratovi, který dává hráči body výzkumu při sebrání technologie, což v praxi znamená nějakých, řekněme 5 bodů vědy navíc, což není kdovíjaké terno.

Velmi nevyvážené mi přišly akorát dva vůdcové. A to postava Michelangela Buonarrotiho a především Jamese Cooka. Co se týče kulturních (nebo třeba vědeckých) bodů, dávají lídři zpravidla vcelku rozumný bonus v rozsahu kolem 2, při správné konstelaci staveb třeba i 6 bodů za kolo. S postavami Michelangela, kdy se ani hráč nemusí moc snažit a postaví dva vylepšené chrámy a arény, se může bonus hravě dostat na nějakých 12 i více kulturních bodů za kolo. To stejné platí i pro Jamese Cooka. Pokud se hráč zaměří vyloženě na armádu, s jejíž pomocí ovládne většinu kolonií, není problém brát na Cooka 14, 16 i více kulturních bodů za kolo, což znamená prakticky konec hry, protože s takovým boostem vám protivník záhy ukáže na bodovací tabulce záda a vy velmi rychle pochopíte, že tohle manko už nesmažete. Ano, existuje sice několik málo karet, které dokáží vůdce zničit, je však otázkou, zdali vůbec budou zahrány a zdali vůbec přijdou (a hlavně kdy) do těch správných rukou. Tohle by možná chtělo malá errata a efekt obou vůdců trochu usměrnit.

Ach ti šotci...Do hry se dostalo i několik bohužel netiskařských šotků. Duplicitní text na kartě jedné z postav je ještě malá věc, horší je rozpor ve výkladu pravidel, kdy si pokyny v manuálu hry a referenční kartičce vyloženě protiřečí, což je docela blbé. Tady bych chtěl poukázat a vyzvednout bezvadný přístup kluků z CGE, kteří mi na dotaz obratem odpověděli takže přidávám oficiální (a bleskové) vyjádření:

V pravidlech na str. 12 je chyba. Správné znění je: "Hráč si smí ponechat jen tolik vojenských karet, kolik má plný počet VOJENSKÝCH akcí".

A co říct závěrem?Through the Ages je určena spíše pro přemýšlivé hráče a minimální faktor náhody dělá z TTA slušnou šachovou partii. Žádný dicefest, žádné figurky, kde se hráči snaží přečůrat kromě hry samotné také v tom, kdo má krásněji vybarvenou armádu. Musím však doplnit, že kromě plné soustředěnosti hra vyžaduje také jistou disciplinovanost a ukázněnost, která může zásadním způsobem ovlivnit hrací dobu. A na místě je také poctivost, protože každý hráč je zpravidla natolik zaujat vlastní hrou, že rozhodně nezbývá čas kontrolovat, zdali soupeř hraje korektně. A prostoru na švindlování je bohužel více než dost. Znáte to, jedna kostička sem, druhá kostička tam, protože jde právě o ty kostičky, které často nevycházejí o jednu... o dvě.

V žádném případě nechci TTA nějak glorifikovat, ale i přes brutální herní dobu mě prostě chytla. Právě (téměř) dokonalé vyvážení a provázanost a jednoduchost herních principů stojí za úspěchem této hry a domnívám se, že úspěch je zcela zasloužený. O genialitě nápadu svědčí holá skutečnost, že 6 hodin ve své podstatě přesunujete žetonky na archu velikosti A4 sem a tam. To je vše. Po jedné hře budete mít tedy vcelku jasno. Jednak bleskově vstřebáte herní principy a hlavně... budete mít neodbytnou chuť dát si ještě jednu partičku, protože tentokrát to určitě zvládete přece líp!

Klady

• brutální herní doba
• ve své podstatě jednoduchá pravidla
• výborně vyvážené a provázané herní principy
• rozmanitost a variabilita herních strategií
• spád
• je to ČESKÁ hra

Zápory

• brutální herní doba
• strohé, až spartánské provedení
• pidijehlánky
• šotci
• může být únavné
• jistá nevyváženost (Michelangelo a Cook(?))