Successors (3rd Edition)

hodnoceno 26x (Seznam vlastníků)

Successors - Warcon 2011

Autor: Parxel | 6 hodin 0 minut | 29.7.2011 | 3

Hra: Successors (3rd Edition)

Hráči: cvrcek, Jezura, Parxel a 1 neregistrovaný

Na začátku hry jsem ovládal Egypt a Babylonii, takže jsem měl nejvíc vítězných bodů a bodů legimity. To mne hned na začátku postavilo do pozice Usurpátora.

Vzhledem k tomu, že jsem hru neznal, tak jsem z počátku dost vyčkával a posiloval armády, což se nepříjemně projevilo u žlutého hráče, který naopak nečekal na nic a rozséval vliv po Blízkém východě a Asii kde jen mohl a do konce prvního kola už směle dosahoval na pozici vítěze. Dál už nebylo na co čekat a začali jsem s protihráči spřádat pikle jak ho zastavit. První bitva se uskutečnila na moři, když se žlutý hráč  snažil přeplavit, aby mohl dobývat další území. Se svou početně slabší flotilou (síla 2:4) jsem ho napadnul a překvapivě zvítězil. Současně jsem přišel o titul Šampióna a ztratil body legimity. To mělo pak dost podstatný vliv na mé rozhodování, zda usilovat o pohřbení Alexandrova těla v Babylonii. Jeden z protihráčů (tuším, že to byl Makedonec) pak ještě pokořil armádu žlutého.

Druhé kolo začínalo tím, že jsem se snažili dobít území, které získal žlutá hráč a snížit tak jeho šance na dosažení automatického vítězství. Současně jsem se svými generáli opustil Egypt a Babylonii. Egyptký generál dobýval území podél Středozemního moře a posiloval flotilu. Babylonský zabíral územý a doufal, že se mu podaří dovézt ostatky Alexandra do Makedonie a tam ho pohřbít.

To mělo pro mě za následek dvě věci:

1. žlutý hráč, který nasadil svého generála téměř v jihovýchodním koutě mapy, směle vyrazil dobít hlavní město Babylonie, což se mu také povedlo.

2. Černý hráč (ovládající Makedonii) využil toho, že celý Egypt zůstal téměř nechráněný (1 jednotka žoldáků), přepravil se na sever Afriky a začal tažení na Egypt. Jaké byly jeho záměry mi doteď zůstává záhadou, ale poté co propochodoval zděšeným egypťanům okolo pyramid pokračoval dál a v Egyptě zanechal pouze 1 armádu věrných makendonských bojovníků, kteří se mnou odmítli bojovat, protože jsem měl více bodů legitimity a přidali se na mou stranu. Černému hráči navíc dorazili posili - proslulé Stříbrné štíty (elitní makedonské jednotky).

V druhém kole mě navíc postihla ještě jedna důležitá ztráta. S červeným hráčem jsme měli menší šarvátku u břehů Střdozemního moře. Bohužel jsem prohrál a v bitvě zamřeli oba generálové. Nemusím asi říkat, že ten můj mne mrzel podstatně víc. Chtěl jsem s ním totiž vyrazit vstříc armádě černého hráče, která způsobila v Egyptě značné pozdvižení a jehož záměry zůstávali velmi nejasné.Navíc můj druhý generál byl sice se svou armádou v dosahu, ale byla tvořena převážně věrnými makedonskými jednotkami, které by proti červenému hráči s vyšší legitimitou odmítli bojovat.

Třetí kolo jsme začínali s již poměrně prořídlími stavy našich armád. Rozhdoval jsem se, zda vyrazit s tělem Alexandra do Makedonie, či zda dobít zpět Babylonii. Vzdhledem ke ztrátě titulu šampióna, jsem nevěděl kde bych získal další body legimity a tak jsem se nakonec rozhodnul vyrazit dobít zpět Babylonii. Nejprve jsem pobil ustupující armády žlutého hráče a poté začal obléhat hlavní město. Obléhání to bylo velmi dlouhé a velká část mé armády podlehla zoufalému boji obránců o udžení města. Nakonec město padlo a Babylonie byla opět pod mou nadvládou.

Mezitím proběhla v Egyptě další důležitá bitva. Zde jsme již měli jednotky doplněné čerstvými posilami a armády téměř v plné síle. Černý hráč na mne vyrazil a střetli jsme se v rozhodující bitvě. Díky suprise kartě jsem mu přetáhnul Stříbné štíty na svou stranu a rozprášil jeho armádu. Nanic jsem nečekal a v dalaší fázi se jsem se přeplavil na Rhodos, který jsem po krátkém, rychlém obléhání dobil a získal tak další flotilu. Tímto krokem jsem zaskočil žlutého hráče a k vítězství mi nyní zbývali již poslední dva body. Černý a červený hráč již téměř nepředstavovali žádnou hrozbu, jejich zdecimované armády živořili a tak se o poslední pokus zastavit mé armády pokusil žlutý hráč. V námořní bitvě jsme mu porazil zbytky jeho flotily. Mé armády poté již snadno obsadili další území a zvítězili v bitvě o vládu nad Alexandrovou říší.

Sláva vítězům, čest poraženým.

Pár postřehů, které jsem si odnesl z této konkrétní hry:

1. Ovládání flotil mělo zásadní stategicky význam, protože žlutý hráč nemohl rychle přepravit své síly a napadnout mé uzemí. Na ostrovy se nemohl dostat vůbec, protže by ho mé flotily okamžitě napadly a potopily.

2. Téměř se nehrálo na Legitimitu. Rozhodoval boj o území.

3. Generálové padali jako švestky. Díky battle raitingu je šance hodit 9 podstatně vyšší, než se po přečtení pravidel může zdát. No a na následné hody jsme hodili 6 asi v polovině případů. Když to shrnu ve hře jsme házeli asi 6x na leader loss a z toho 3x padla 6.

4. Sloni mohou být při troše štěstí velmi silní. Mě třeba padlo 2x6 a to je +8 k síle do útoku za 2 jednotky. To už stojí za to.

Odehráno v: Slapy (Okres: Praha-západ)