hra
Mě ta hra taky pořád nedá spát :)) mám stejné pocity jako ty. Říkal jsem si, že ten setup je tak stupidně stále stejný a že to bude pořád to samý, ale ono ne :D
To samé ta náhoda, nikdy bych neřekl že se tam s ní bude dát něco vyvést..

Ten tvůj hrdinný samuraj byl Mioshi Sanninshu, v jiné hře tě ale zradil po prvních pár kolech :D

Jinak už mám sepsanou recenzi, stačí opravit chyby, vychytat mouchy, překonat stud a poslat to sem :)

hra
Právě mám za sebou svou první lekci v AMDT od KungPaa a musím upřímně říct, že hra je zlopekelně dobrá. Skvěle jsem se bavil a navíc jsem poznal další kus historie. Hráli jsme sice víc jak pět hodin, ale neuvěřitelně rychle to uteklo.

Hrál jsem za Odu a jeho spojence. Ovládám obrovskou armádu a ještě větší území. Pocit moci je opojný, avšak trvá jen krátce. Ze severu se totiž valí armáda Azaie a Asakury, ze západu aliance menšinových klanů a z jihozápadu Ikko-Ikki a Saika. O východě nemá smysl ani přemýšlet, tam už si na mě brousí zuby také.
No nic, jsem první na tahu, tak zkusím vyjednávat s neutrálním klanem. Bohužel jim má idea nebyla příliš sympatická a vyjednávání skončilo vzájemnou antipatií, což se později ukázalo jako klíčové. Tak nějak se mi dařilo držet západní aliance na uzdě silnou obranou a to mi dalo chvilku, abych se mohl věnovat dění na severu, kde byla doposud nepříjemná patová situace. Ve chvíli, kdy jsem se nadechoval k silné severní ofensivě, právě onen klan, se kterým jsem předtím vyjednával, mi přetnul hlavní (a bohužel také jedinou) zásobovací tepnu. Takže nejen, že jsem musel řešit konflikty na hranicích, ale do toho ještě vnitřní nepokoje. Ze silné severní ofensivy se tedy stala jen zoufalá defensiva. V tu dobu už se mi na východních hranicích začali pomalu formovat jednotky klanu Takeda, ale poslové hlásili, že jsou ještě v dáli, takže jsem měl čas uzavřít sever a obnovit zásobování. Takeda stále postupoval, ale západ a jihozápad velmi pilně rekrutoval, což bylo jasným signálem, kterým směrem mají vést mé další kroky. Došlápl jsem si na alianci minoritních klanů a vydatně zredukoval jejich stavy. Náboženský fanatismus klanu Ikko-Ikki mi pobil jižní spojence, ale i je jsem pomstil. To vše mě ale zaměstnalo natolik, že už jsem nebyl schopen vyjet včas na pomoc silnému jihovýchodnímu spojenci Tokugawovi a ten tak přišel o svou pevnost a tím tedy i o své zásobování. Proti Takedovi jsem vyslal dvě armády a šel se starat o severní hranici. Na severu jsem byl poměrně úspěšný. Azai a Asakura měli dvě armády. Jednu jsem zničil a druhou odřízl od zásobování. Dle rčení "vyhodíš dveřmi, vrátí se oknem" na mě opět z jihovýchodu doráželi Ikko-Ikki. Všiml jsem si ale, že v tu chvíli byl jejich chrám v Ishiyama bez větší obrany, a proto jsem se rozhodl ho dobýt. Leč malý počet obránců, přesto jsem zaznamenal ztráty. Klášter byl ale dobyt a karty osudu byly na mé straně. Hned jsem jim také chrám vypálil a Ikko-Ikki tak přišli o možnost nových posil. Veškeré mé soustředění se teď upínalo na jihovýchod, kde postupovali mé armády vstříc Takedovi. Bitva byla epická. Na mé straně 17 000 mužů (12 jednotek), Takeda 13 000 (tuším 9). Výsledkem byla parádní jatka. Takedova armáda byla poražena, ale na mé straně padlo 9 000 mužů. Takeda ovšem nedal pokoj nadobro a ze severovýchodu se připlížila poměrně malá armáda. Bohužel ale stačila na dobytí jednoho z mých dvou hlavních opevnění na východě, kde jsem byl velmi oslaben předchozí bitvou. Na ruinách kláštera v Ishiyamě jsem tedy vybudoval nové opevnění, protože bylo jasné, že ani mé druhé východní opevnění moc dlouho nevydrží. Severní aliance nabrala nové síly a pochodovala směrem k druhé východní pevnosti. Oda se ještě pár kol kroutil, ale pak musel kapitulovat. V novém západním opevnění na popelu kláštera Ishiyama páchá rituální sebevraždu pod tíhou nových posil spojenců opozice. Prohrál jsem v devatenáctém kole.

Jak to obvykle v prvních hrách bývá, dopustil jsem se pár větších taktických chyb, za které jsem dříve nebo později po právu zaplatil. Musím ale říct, že ač je počáteční rozestavení dle scénáře vždy stejné, přesto nabízí obrovské taktické možnosti a každá hra tak bude jedinečná. Náhoda ve hře hraje svou roli, ale to na obou stranách, takže když nepadnou kostky teď mně, tak tobě zas nepadnou příště. Kostkami se hází hodně, ale nikdy jsem se necítil z jejich výsledku nijak ublížený. Hlavně se u mně dostavil ten efekt, kdy pořád na partii musím myslet a řešit si v sobě, jak jsem měl co zahrát a jak jinak se rozhodnout. Napadá mi pár strategií a už se těším na další hru :)

Sjone
Kamaráde, jak jsem četl to co jsi napsal, měl by jsi to hodit do reportu! :D A plně s tebou souhlasím.. Po téhle hře vždy ležím v posteli a myslím na to co jsem mohl udělat lépe a proč jsem udělal chybu tady, když jsem to věděl.. :) Tohle je prostě nádherná ukázka dobré wargames, která výborně pracuje. Těším se až ji s Jardou zahraji v Hradišti a snad udržím své neporažené konto. :D Ale i kdybych prohrál, nikdy by mě to nemrzelo.. tuhle hru si člověk prostě užívá...
Moc se mi taky líbí různé způsoby hraní za jiné strany. Nooo, prostě tu kecám jen proto, že bych si to zahrál zase! :D Třeba v Hradišti ( nevím, zda jedeš ) zahrajeme spolu.. :)
Jinak, děkuji za pěkný report..

První dojmy
Tak se mi díky Kungpaovi podařilo v Hradišti sehrát šestihodinovou partii v téhle úžasné wargame. Výborné je už samotné téma a vybrané období historie Japonska. Bál jsem se trošku složitosti pravidel, ale Kungpaovi se podařilo během asi 20-ti minut vysvětlit všechno podstatné a na zbylá pravidla se dostalo během hry.
Je fakt, že náhody je ve hře požehnaně, ale překvapivě to vůbec není na škodu, spíš to hře přidavá hezký prvek nejistoty a dělá každou hru jinou.
Pokud si dobře pamatuju, tak sme se dostali až do 27. kola, kdy Oda hrdině padnul, poté co ve dvou předchozích bitvách utrpěl těžká zranění. Přestože Oda začíná s velikou armádou a má v začátcích evidentní převahu, tak se postupem herních kol hra za něj stává pěkným peklem, kdy pomalu neví co dřív.
Moje první hodnocení ihned po odehrání se pohybovalo kolem 9/10, ale vzhledem k intenzitě vzpomínek a přetrvávajících dojmů ho musím korigovat o bodík výš :-)

můj první dojem
Včera mi to Jenda s Kungpaem ukázali. Jsem z a to moc rád, jelikož mne to velice lákalo. Začnu klasickým citátem: "No jsem rád, že jsem si to nekoupil". Jedním dechem však dodávám, že je to opravdu epická hra, která mne velmi bavila a to jsme ji nestihli dohrát. Nicméně už teď si dovedu udělat takový nedokonalý subjektivní názor. Strašně mě překvapilo, kolik tam tý náhody je. Už to začalo hodem 1k6 na pohyb. Tedy kolik mám bodů pohybů. Prostě když hodím jedničku tak si fakt neškrtnu. A soupeř získá výhodu. Další bomba byla tahání kdo je na řadě. Je tam několik frakcí a tahají se žeotny, kdo kdy bude hrát. Fajn, na tom nevidím nic špatného. Ale když se hned vytáhl "End turn" tak jsem valil oči. Další zářez pro jednoho hráče. Může se klidně stát, že si tři kola vůbec nezahrajete. Oda to zachranuje dvěma žetony, ale stejně. Další nářez v náhodě jsou bitvy. Jak už tady někde jenda psal. I s malinkou posádkou v hradu můžete dlouho bránit pozici, proti několika násobné přesile. Mně obecně náhoda nevadí. Ale začíná mi vadit, když jeden z hráčů, já nebo protivník, to je jedno, dostává klepec jenom a jenom kvůůli náhodě a jeho smůle. To už pak mrzí i vyhrávajícího. Nicméně tý nahody je tolik, že se to pořád přelévá a činí to hru zajímavou.

Jak mi dřív vadilo, že každý hráč musí hrát úpln ě jinak, tak to pomalu odbourávám. Snad nikoho neurazím, když řeknu, že bych to srovnával s War of the Ring. Tím že tady žetony jsou primitivní bez nějakých čísílek, tak to srovnávat klidně jde. Klidně tam mohli být figurky. Vše je odkryté, kromě akčních karet, takže mi to právě toho pána prstenů hodně připomínalo.
Je určitě fajn, že tam jsou krásné historické souvislosti, které ale musím ještě dostudovat.
Takže vím, že tu hru doma nepotřebuju, ale rád si ji sem tam zahraji, protože ta hra koule mám. Navíc má jednu z nejkrásnějších krabic. Z toho cover boxu uslintávám. Takže si z toho asi udělám aspon Plakát. :)

Dojem
Ano, Elenistar má pravdu... :) Té náhody tam je fakt tolik... že vám nezbude nic jiného, než se s ní naučit pracovat. A to je asi to co nejvíc na té hře mám rád. Je to zvláštní, když nad tím přemýšlím, ale je tomu tak..
Myslím si, že to tak prostě v životě je.. někdy stačí aby se na Vás usmálo štěstí a hned se daří... A jindy? :)...

Ten pohyb mi nikdy nepřišel divný.. spíš jsem záviděl jak Oda má o 2 body víc pohybu.. :) To by se mi mnohdy hodilo.. :D Kolem tahání žetonků jsem asi na tom stejně jako David... Taky mě to trochu štve a to v momentě, kdy bych měl jít na řadu.. Ale koukám na to, že je to spíš taková výzva se kterou se musím poprat.. :) A zatím výdy dobře.. :)

Ale tohle nechci aby to znělo, jako reakce na Elenistara, spíš jako takové další doplnění po delším čase.. Musím však říct, že mě včerejší hraní navnadilo a chtěl bych si to zahrát znova.. :)

První dojmy
Tak jsem si dneska s Kungpaem zahrál. Sice jsme hru nedohráli, ale bylo to prostě epický. Byla to po Infidelu teprve moje druhá wargame a zase trefa:) náhoda vůbec hře neškodí, naopak hru zpestřuje. Graficky je to taky povedené. Hra prostě skvělá a pokusim se třeba v nejbližší době dodat zápis z hraní (jestli to nezapomenu).

edit: Tak jsem opravdu ten zápis sesmolil, kdyby to někoho zajímalo:)