Po pěti hrách (1-3 hráči): Hra mě pořád dost baví. Ano, je třeba zohlednit válečnictví (resp. vojska v poli), protože trofeje prostě potřebuje každý hráč (zahrávání karet, zvlášť těch bodovacích, nebo akce rozvoje, který zajišťuje asymetričnost frakcí), ale za mě žádný problém. A protože jsou zisk trofejí a s ním související zvyšování stavu vojsk velmi žádoucí, události odměňují/"trestají" právě tento aspekt hry. Jakákoli “strategie” se rozhodně musí odvíjet od nasměrování daného městského státu (třeba za Korint nemá člověk nejmenší nouzi o peníze, Sparta chce naopak především bojovat) a také počátečního draftu (v našich hrách není dobírání dalších karet bůhvíjak časté, konec konců na to člověk spálí jednu akci). Přes 100 bodů jsme se ještě nedostali, ale věřím, že přijde i to.:⁠-⁠) Jasně, náhoda je ve hře přítomná zejména v podobě karet, ale ještě se mi nestalo ani jednou, že by mě nějak zásadně zařízly třeba kostky (proto je konec konců potřeba hlídat stupnici obyvatel, aby nedošlo k něčemu takovému). Pergameny jsou super. Bez nich je postup na stupnicích pokroku dost těžký.:⁠-⁠) Takže za mě pěkná a povedená kombinace, která v žádném případě neurazí.

_____________
liščí pohůnek

Musím tedy s úvodním příspěvkem dost nesouhlasit. Tohle je euro jak řemen (až mě mrzí, jak je abstraktní a málo provázané s tématem), kdy v podstatě jde pouze o šoupání na stupnicích. Ale zábavné šoupání.

Zmiňovaná míra náhody mi přijde zanedbatelná - vždy se dá  mitigovat, nebo akceptovat. U hodů kostkami stačí nezanedbávat stupnici občanů. U událostí poměřujících vojenství je to na rozhodnutí hráče - pokud není výrazný rozdíl mezi zaměřením měst, dá se často využít prioritně dobývání namísto původně naplánovaného tahu. A jinak obecně, stav vojenství jednotlivých hráčů je veřejná informace, takže když vidím, že jiný hráč zbrojí, tak je na mně to vyhodnotit a takticky zareagovat. A konečně, ty postihy nejsou nijak zásadní - citelný je jen jeden, kdy hráč ztratí/získá 4 body. Ale i s tímhle hendikepem se dá bez problémů vyhrát (empiricky ověřeno).

A tím se dostávám k  událostem. Ty jsou to nejtematičtější na celé hře. Dělají důležitý flaver a s nimi spojené benefity/postihy dávají smysl.

Celkově zhodnoceno, jde o suché euro s příjemnou antickou příchutí, kdy mechaniky podporují taktizování. Pokud chce hráč aspirovat na výhru, je potřeba, aby se silně zaměřil na schopnosti svého města a přizpůsobil tomu strategii. Taky bych hru doporučil jako vhodnou pro pro děti, pokud je chcete uvést do asymetrických frakcí.

@Ereboro 

Jasne ale u drtive vetsine euroher jde pro vyhru vyuzit rozdilnych strategii. V khore vas ta hra ale nuti abyste hrali vojenstvi a zvysovali si armady a to i pres to, ze bych radsi hral neco jineho , a pokud neposlechnu dostanu postih. Ono je neco jineho, kdyz se to hraje ve 4 hracich kdy postizeny hrac muze byt vzdycky nekdo jiny. Ale ve dvou pokud nejedu na vojenstvi, tak vzdycky dostanu postih ja a vyhodu druhy hrac a to mezi nami jeste vice rozevira ty nuzky. Ja ztratim 4 body, on ziska. To je rozdil 8 bodu a to malo neni. U minci zrovna tak. U jinych euroher taky sleduji co hraje protihrac ale nemusim na to reagovat, jelikoz hraju jinou strategii a az na konci hry se dozvim, ci strategie byla lepsi. Tady je to proste striktne dane, musis hrat vojenstvi. Pritom jenom stacilo, aby karty udalosti byly rozmanitejsi.

Že je tahle hra primárně o strategii na vojenství slýchám v názorech často. Ale já si to nemyslím. Neříkám, že je možné vojenství úplně ignorovat. Ale dá se vyhrát i proti vojensky silnému státu, pokud mám za “kulturní”, nebo “ekonomický” stát vojenství jen třeba na úrovni 2-3. (Jednorázový) závěrečný bonus takových států může být přes 20 bodů, takže to, že jsem během hry kvůli slabému vojenství ztratil nějaký body, nebo peníze, hraje minoritní roli.

Ještě to nemám nahraný tolik do hloubky, ale zatím mi přijde, že je to celkem dobře vybalancovaný a vyhrát můžu v podstatě na jakoukoliv strategii - za předpokladu, že využiju vlastnosti státu a nadraftovaný karty. Mimochodem, to draftování může tu strategii podstatně ovlivnit - čili není to jenom, že za Spartu hraju takhle a za Korint takhle.

A přesně z toho důvodu není až do závěrečného sčítání bodů jasné, kdo vyhraje. Prostě bonusy města a strategie zahraných karet to v závěru můžou silně proměnit.

Já to hraju primárně ve 2 hráčích, takže ty vytýkané věci by měly být dost viditelné, ale já je tam při hře nevídám. Myslím si, že názor, že je nutné hrát strategii na vojenství, není validní. Pro začátečníky je určitě nejjednodušší hrát na vojenství, ale ostatní strategie nejsou nijak zásadně obtížnější.

Mám za sebou první čtyři hry Khory a mám takový pocit, že ta hra trochu zapadla. A určitě neprávem :)

Hráli jsme ve dvou, a kromě první hry, každá další trvala cca 30 minut. A docela jsme si to užívali! 

Rozhodně se k té hře nesmí přistupovat jako k nadupanému euru, které zavaří mozek a nebo bude mít pocit, jako že octl ve starověkém Řecku. Ne, to vůbec. Je to spíše abstraktka okořeněná antickým tématem. Za mě fajn, ale tady je asi jedna z věcí, kdy bych hře ubrala body - pravidla byla napsána epicky, měla jsem pocit, že se ponořím do nitra antické civilizace a budu provádět výboje a celkově prožívat vzestupy a pády měst. Což se nestalo. 

Jedna z hlavních akcí je házení kostek a pomocí toho si vybírat akce, které zahraji (je jich sedm, kostky jsou 2 a můžou být tři). Toho jsem se trochu bála, jelikož tento mechanismus nemám moc ráda, ale tady to bylo vyřešené akcí občanů, která hody v případě potřeby přidávala. Jednu hru jsem házela samé jedničky a dvojky :D což mě díky občanům tolik nepoškodilo, ale musela jsem hrát jinak.

Sice nemám nahrané tolik, ale nemám pocit, že by hra tlačila na vojenství. Je to nejjednodušší možnost, ale není to jediná. Já se ve čtvrté hře na vojenství vyprdla, a stejně jsem vyhrála. Hrála jsem za Korint, peněz jsem měla plno, a tak jsem trofeje tlačila přes mince, čímž jsem prováděla výboje minimálně. Na vojenské stupnici jsem se tlačila nahoru hlavně pomocí karet, občas jsem dobyla město, které nemělo ztráty vojáku a na konci jsem dobyla Persepolis. Zatímco protihráč pořád chodil nahoru a dolů, já šla jenom nahoru. A vyhrála jsem. Spíše než přesílené vojenství bych řekla, že záleží, jak člověk zahraje a jak má tu hru nahranou. U první hry jsem opravdu nevěděla, že to tak můžu zahrát a tlačila jsem to taky hlavně přes vojenství.

Celkově to vidím jako povedený počin. Ve dvou lidech jsme to zahráli za 30 minut - přesně takové hry poslední dobou hledáme. Ne nijak náročné, na tu půl hodinu, ale ať to není žádná blbost nebo karetka. Taky to není nikterak přeplácané nebo překombinované, jak mám poslední dobou pocit u těch novějších her. A že tam je náhoda? No, je. Ne nijak výrazně, ale jen. Nicméně, u hry, kterou mám odehranou ve dvou za 30 minut je tohle naprosto marginální problém :D 

Je to super pro lidi, kteří třeba přecházejí na nějaké náročnější deskovky, případně pro hráče, kteří si občas chtějí u něčeho odfrknout. Taky to bude jedna z těch her, které budu učit kamarády, kteří nejsou tolik vyhraní. Za mě rozhodně super počin a milé překvapení. 

Mám za sebou jednu/první partii ve třech, ve které jsem si zvolil Spartu.
Ano, první a část druhého kola mi zkušenější hráči radili, pak už jsem tu mechaniku pochopil. V podstatě od prvního tahu mě nezajímalo nic jiného, než vojsko, vojsko a vojsko a vavříny.
Politické karty se mi hodily jen jako podpěra pro kývající se stůl. Pravda, z těch karet, co jsem měl na ruce se mi stejně hodila jen jedna.
Takže jsem ani nemohl zahrát nic překvapivého. 

Někdy v půlce hry se mi povedlo dobýt Persepolis. Získal jsem 3 vavříny a pro ostatní odemkl bonusovou akci. Nevím jestli by zde nemohl být nějak na konci hry zvýhodněn národ/hráč, který Persepolis dobyl. Třeba mít na konci hry dvě akce nebo po dobytí posunout svůj žeton na některé ze stupnic.

Nicméně za jiný národ by hra vypadala zase jinak, kde by to nebyl jen závod o to, dosáhnout co nejrychleji nejvyššího hodnocení na jedné ze stupnic.

U karet událostí, které jsme měli ve hře mi přišla docela malá rozmanitost. V podstatě nejlepší dostane bonus a nejhorší bude bit.
Líbily se mi ilustrace a celková grafika hry a téma. Ale na tento způsob hry se dá dosadit snad cokoli. Od pravěku až po ultra sci-fi.

Ve hře jsem skončil o pomalu 5 řeckých sloupů druhý (tuším 97 bodů vs 130) s náskokem 4 bodů před. třetím. O moc lépe už jsem to asi ani zahrát nemohl.
Jak už jsem i hodnotil, tak jsem hře dal 4/5.
Klidně si hru rád zahraju znovu.