Ghost Stories: White Moon

hodnoceno 26x (Seznam vlastníků)

White Moon - recenze

Autor: Parxel | 3.9.2010 | 12

Úvod

Když jsem si zhruba před rokem a půl přečetl recenzi na Ghost Stories, ničím mě tato hra nezaujala. Říkal jsem si „další kooperativka.“ Doma jsem měl v té době Pandemic a Arkham Horror. Obě výborné kooperativní hry. Pandemic: krátká, svižná, ale abstraktní a bez propracovaného příběhu. Na druhé straně Arkham Horror s vynikající atmosférou, ale kladoucí na hráče značné nároky. Navíc při hraní Arkhamu jsem měl občas pocit, který přetrvává dodnes, že si hra žije svým vlastním životem.

Uplynul rok a já se po návratu z dovolené začal porozhlížet po nějaké další kooperativní hře. Oko opět padlo na Ghost Stories, ale tentokrát se již neodtrhlo a tak jsem si hru koupil. I přesto, že se považuji za zkušeného hráče, tak jsem hned zpočátku absolvoval několik řádných nakládaček, než jsem hru poprvé pokořil. Bylo to trochu frustrující, ale na druhou stranu mě zaujalo několik věcí: temná atmosféra, vynikající sladění tématu s principem hry a krátká herní doba. Po několika hrách jsem postupně začal zvládat i druhou obtížnost a současně s tím u mě rostla obliba této hry. Čirou náhodou se mi nedávno naskytla příležitost koupit si rozšíření White Moon a tak jsem ani na okamžik neváhal.

Grafické a technické zpracování

Po grafické stránce si rozšíření zachovalo nadprůměrnou úroveň. Jedná se asi o nejvíce subjektivní prvek, který lze u her hodnotit. Mně osobně se grafika téhle hry moc líbí a nemám jí co vytknout.

K technickému provedení mám jednu jedinou připomínku: podstavce pro umísťování měsíčních krystalů jsou poměrně malé a krystaly z nich vypadávají. Nicméně z pohledu hry jako celku se nejedná o nic důležitého.

Samostatnou kapitolu tvoří pravidla. Původně jsem chtěl v této části upozornit na chyby v anglickém překladu a některé další nedostatky. Pak jsem si ale uvědomil, že v porovnání s jinými pravidly, to jsou v podstatě zanedbatelné drobnosti a těch pár nejasností, které vyplynou v průběhu hry, se dá snadno najít a zodpovědět.

Příběh a atmosféra

S příchodem rozšíření atmosféra ve vesnici houstne a stává se čím dál tím víc bezútěšná. Na vesnici útočí noví duchové, kteří zabíjejí vesničany a pokud se jim povede některého usmrtit, sešlou na vás vesničané kletbu. Musíte se proto snažit ochránit bezbranné obyvatele a odvést je skze portál do bezpečí. Během hry je téměř nemožné zachránit všechny vesničany a tak budete několikrát postaveni před volbu, koho obětovat a koho zachránit. Pokud se vám povede zachránit celou rodinu, odmění se vám tato rodina cenným artefaktem, který vám poskytne pomoc ve vašem boji.

Samotné artefakty ale nestačí a mnichům přichází další neočekávaná pomoc. V těžkých chvílích se ve vesnici objevuje duch Su-Ling, mrtvé obyvatelky vesnice, a pomáhá taoistům tím, že čelí duchům a omezuje jejich moc. Navíc pomáhá vztyčit mystickou bariéru, jejíž moc je asi nejsilnější zbraní, kterou mohou taoisté proti duchům použít.

Z mého pohledu nové prvky výrazně přispívají k prokreslení atmosféry zoufalství, která ve vesnici vládne a co víc, perfektně zapadají do mechanismů hry.

Herní principy a strategie

Jak jsem již nastínil v předchozí části, White Moon přináší do hry plno novinek: vesničany, Su-Ling, měsíční krystaly, mystickou bariéru, duchy se schopností devour, a plno dalších věcí. Podrobně jsem je rozebral v popisu hry. Zde bych se rád zaměřil na to, jakým způsobem ovlivnilo přidání nových prvků samotnou hru.

Za nejvýznamnější změnu považuji vesničany. S jejich příchodem se mění obtížnost ve střední části hry. Vesnice je totiž plná obyvatel, které musíte dostat do bezpečí a jejich kletby jsou někdy mnohem horší, než útok samotných duchů. Pokud se vám podaří tuto fázi překonat, tak získáte artefakty, které vám dávají různé bonusy a navíc se podstatným způsobem sníží hrozba, že vás umírající vesničan prokleje.

Vzhledem k tomu, že mají taoisté plné ruce práce se záchranou obyvatel, přichází jim na pomoc duch zesnulé Su-Ling, která hráčům umožňuje eliminovat prostřední schopnost ducha, před kterým stojí, anebo vztyčit mystickou bariéru. Hráči ji mohou přesunout pokaždé, když nastane jedna ze tří negativních událostí: hod kostkou kletby, smrt vesničana a prokletí části vesnice. S jejím příchodem roste význam zeleného mnicha, který může opakovat hod. Někdy je totiž mnohem výhodnější riskovat kletbu a využít pomoc Su-Ling. Obzvlášť pokud se vám s její pomocí podaří vztyčit mystickou bariéru. Její aktivací dojde na konci kola ke spuštění speciální fáze, během které mohou hráči za každou stranu vesnice, buď házet 4 kostkami a vymítat duchy nebo zachránit jednoho vesničana. Asi nemusím říkat, že spuštění bariéry ve správný čas vám udělá dostatečný prostor v okolí vesnice a pomůže ke zklidnění hry.

White Moon si sebou nese prvek náhody ze základní hry, v podobě tahání duchů, a pokud vám přijde špatná kombinace karet, tak vás hra nemilosrdně pokoří. V expanzi je to navíc umocněné náhodným rozmístěním vesničanů. Na druhou stranu hra přináší nové mocné prvky: Su-Ling a mystickou bariéru, které taoistům pomáhají tyto nesnáze překonat. Velmi efektivní je také využívat duchy se schopností strašit k nahánění vesničanů na pole s portálem a odtud je pak odvádět modrým mnichem.

Pár slov na závěr

Hádejte, co se stalo, když jsem si poprvé zahrál rozšíření White Moon? Dostal jsem nakládačku, až mě to zaskočilo. Myslel jsem si, že rozšíření bude obsahovat pár nových karet, nějaké to zpestření, ale nic zásadního. A v tom jsem se zmýlil. Expanze totiž přinesla do hry tolik nových věcí, že jsem to u žádné jiné hry zatím nezažil. Skoro se mi chce říct, že White Moon není expanzí, ale další hrou. S příchodem vesničanů je rázem všechno úplně jinak. Staré strategie neplatí a nových kombinací je ještě víc, než v základní hře. K tomu, abyste nakonec porazili Wu-Fenga, musíte začít hrát úplně jinak. Celkově považuji toto rozšíření za jedno z nejpřínosnějších, jaké jsem kdy hrál.