jaké jsou vaše zkušenosti s touto hrou?

Taky by mě to zajímalo, jestli máte někdo s touto hrou a rozšířeními nějakou zkušenost.

Ahoj,

zaráží mne taková otázka. Ale možná má někdo, kdo hraje hry pár let, opravdu takové dilema. Hraju hry cca od roku 2004. Hry vydávané u nás si prošly jistým vývojem. Dovolím si teď hrubé rozdělení her cca do roku 2012, a hry po tomto roce.

Hry z prvního období se vyznačovaly naprostou originalitou. Tzn. těžko jste hledali hry, které mají podobné mechaniky. Časem rostly hry s více pravidly, až nakonec jsme dospěli do dnešního bodu, kdy máte pro hru tunu pravidel. Zpočátku jsem hry - se složitějšími pravidly vítal, proč ne, že. Ale že budou vycházet čím dále složitější hry, s tunou pravidel, kde ona tuna pravidel vůbec nepřidá na složitosti hraní, to jsem nečekal, že to tak dopadne. 

Existuje totiž něco, jako “genialita pravidel”, kdy při malém množství pravidel máte hooodně zábavy i přemýšlení. A ten trend šel tak, že pokud chcete vydávat hodně her, nebudete mít stále takové geniální nápady, a tak jsou vytvářeny hry s tunami pravidel, protože je jednodušší ohlídat stabilitu hraní hry padesáti pravidly, než geniálními třemi. 

Pro Elfenland neexistuje v dnešní době žádný proud, škatule, pod kterou by jste hru zařadili. Je to plánovácí hra, podobně jako Zloděj z Bagdádu. Přemýšlení je těžké, protože musíte sladit žetony dopravních prostředků, které leží na cestách na mapě mezi městy, s kartami dopravních prostředků v ruce (1). K tomu musíte sledovat jaké žetony dopravních prostředků na cesty vykládají protihráči (2) a pokoušíte se je zakomponovat do svých plánů, podle karet v ruce. Ještě lepší je, pokud čtete tahy protihráče (3), kam bude chtít postupovat a pokusíte se na jeho tazích přiživit.

Mohu vám s klidem říci, že náročnost myšlení na tuto hru je asi o dva řády vyšší, než kdejaké hry dnes vydávané, kde můžete nechat mozek spát. Sledovat tyto tři linie je těžké a musíte se to učit. Hra proběhne rychle a je konec. Vyhraje ten, kdo lépe plánoval. Myslím, že tady se ukáže každé zaspání, každá chyba, každá lemplovitost. Tohle není hra šoulat si figurkami a kartami a ono to nějak dopadne. Viz všechny hry typu, kde mají hráči každý svou desku před sebou. Spousta lidí propadne dění na své desce, k tomu ty hry svádí, a hůře nebo vůbec nesledují tahy protihráčů. Ty hry to dovolují a toto se děje. 

Existují hry, kde oceňujete genialitu pravidel. Takovým příkladem je pro mně stará hra Tikal, (rok 1999). S pár geniálními pravidly obrovské taktické možnosti. Elfenland je velice jiná hra, je o plánování. Tím je jedinečná. Pravidla jsou jednoduchá, na osmi stránkách A4, kde většina jsou obrázky. Jednoduché. Ale zahrát tuto hru dobře, je těžké.

Zrovna tak zloděj z Bagdádu (2006), kde musíte plánovat s kartami, které máte v ruce - to se vám kouří z hlavy….

Takže pokud je hráč rozmazlený stylem hry - a můžu si vybrat tuhle možnost, tamtu, támhletu a nebo ještě tamtu - a na výsledky hry se celkem nic nezmění, tak tady tohle nefunguje. Tomu se říká v dnešním sloganu - “hra neodpouští chyby”. Budete-li hrát s někým, kdo hraje hru dlouho, ani si neškrtnete. 

Asi tak.

Vláďa