polda
Diky za info, tesim se na dalsi report.

Další report
Na Warconu jsme s Jendou dali další hru. Oproti předchozí jsme již tolik netápali, ale přesto nadělali pár (pro hru zásadních) chyb.

Scénář byl stejný - 1945, Filipíny: Jenda Japonec-obránce čelící útoku Američanů za pomoci místních partyzánů. Japonci obsadili strategickou pozici, zabarikádovali se a měli ustát Spojenecký útok.

Vytáhl se veřejný cíl a tajné cíle pro obě strany. Veřejným cílem bylo obsadit hex č.5 (v počátečním setupu byly všechny klíčové hexy pod kontrolou Japonců; hex č.5 byla cesta u "japonského" kraje mapy) - za 10VP, můj tajný cíl navíc přidával 5VP za obsazení hexu č.5. Pro mě tedy bylo jasné, že obsazením hexu 5 bych mohl vyhrát.

Japonec začínal s 11VP, jako Američan jsem potřeboval tyto VP "vymazat". To jde dobytím klíčových hexů a likvidací soupeřových jednotek (squad za 2VP, tým a velitel za 1VP)

Američanům se relativně brzy podařilo navázat spojení s dělostřeleckou divizí a úspěšně v průběhu ostřelovali pozice Japonců. Karet na ostřelování má Američan docela dost, takže Japonec takhle přišel tuším o jednu nebo dvě jednotky a bunkr na těžko přístupném místě.

Mezitím se americké jednotky pokoušely skupinovou palbou (větší šance na zásah) likvidovat soupeřovy jednotky, které hlídaly klíčové hexy někde okolo poloviny mapy. Po minulé zkušenosti, kdy útočící jednotky co vyběhly z džungle byly téměř okamžitě zpacifikovány, jsem volil opatrnější cestu džunglí po levém okraji mapy a zároveň ostřelování jednotky na pravém okrají mapy. Na levém křídle jsem byl úspěšnější - měl jsem výraznou početní převahu, navíc mi tam přišli na pomoc partyzáni.. takže Japonce jsem pomalu ale jistě zlikvidoval :) Nepomohla mu ani infiltrace do týla mých jednotek.

(infiltrace je akce, kdy Japonec může umístit jednotky do místa, kde se zrovna nachází sighting marker - ten po mapě během hry putuje.. V rozhodující moment tak může Američana pěkně ochromit...)

Do hry totiž přišel Event (náhodná událost), která zrovna do místa japonského záškodníka umístila kouř - bílý fosfor, která ji ochromila. Nebyl potom problém tuto jednotku "dodělat" :)

Když Japonec viděl mé manévry, pokusil se stáhnout zbylé jednotky zpět, aby bránil levé křídlo a tím i klíčový hex č.5. Jenže sotva co vylezl z úkrytu, dostal čočku :)

Během relativně krátké doby se ale time marker (žeton, který se posunuje na stupnici času vždy když nastane náhodná událost "Time" nebo když někomu z hráčů dojdou karty z dobíracího balíčku) dostal do políčka, kdy se měl začít testovat náhlý konec hry. Bohužel, další tažená karta hru opravdu ukončila (na tažené kartě mělo být součet kostek 7 a méně..).

Solidně ochromený Japonec tak nakonec hru vyhrál, protože měl stále kolem 16VP - Američané prostě nestačili obsadit klíčová místa..

Ve hře jsem si všiml zajímavé věci - Američan má ve svém balíčku poměrně dost karet, kterému neumožní dělat vůbec nic. Karty reprezentují zmatek a strach v řadách Američanů... Japonec nemá ani jednu kartu tohoto typu. I díky tomu jsem se coby Američan přesouval opravdu pomalu - musel jsem čekat na vhodné karty. V jednu chvíli mi třeba přišly 3 zbytečné karty najednou a s tím jsem moc neudělal...

Každopádně hra trvala cca 2h, během kterých docela slušně odsýpala. Řešení střelby a událostí je bleskové, relativně déle trvalo čekání na správné karty, které by umožnily potřebné manévry. Tohle je ale prostě princip hry - dostat do ruky ty správné karty a pak provést akci. Různý poměr možných akcí v balíku Američanů a Japonců potom reprezentuje bojeschopnost a koordinaci vojáků...

A teď důležitá věc: Jendo, výsledek "Artillery Denied" při pokusu o přivolání dělostřelectva, je platný až do konce hry :-) Takže by to vše asi dopadlo trošičku jinak, kdybych tě nemohl takhle efektivně ostřelovat.

Popíšu ještě pokus o přivolání dělostřelectva, je to docela zajímavé:

1. Zahraju kartu "Asset request" a zvolím "Communication Established". Tímto chci navázat komunikaci s dělostřelectvem.
2. Tažením karty zjistím hod kostek - součet porovnám s tabulkou Artilerie, kde pro daný výsledek a rok zjistím, jaký typ dělostřelectva jsem "získal", či jestli byl pokus neúspěšný (a tak je dělostřelectvo mimo hru úplně).

Je to trošku hop nebo trop, ale celá situace jde zahrát i jinak:

1. Zahraju kartu Reconnoiter, která mi umožní podívat se na horní kartu v mém balíku a tuto kartu tam nechat, odložit, nebo si vzít do ruky. Předpokladem je, že nějaký můj velitel vidí na soupeřovy jednotky. Takhle zjistím, co by padlo na kostkách na další kartě.

Když vím co padne, můžu zjistit v tabulce výsledek a poté se rozhodnout, jestli se pokusím dělostřelectvo přivolat či ne.

Ve hře je navíc přítomen mechanismus karty iniciativy, který umožňuje jeho majiteli opakovat hod. Tímto potom kartu předává soupeři. Kartu se neodkládá, je ve hře pořád na jedné či druhé straně. Na konci hry je to pomyslný jazýček na vahách, v případě remízy počtu bodů...

Těch mechanismů, které je ve hře třeba objevovat, je spousta. Je to opravdu promakané, atraktivní pro pozorovatele (řešení bojů je velice transparentní), relativně svižné.

Jediné negativum, což není negativum, ale prostě základní rys hry, je pocit svázaných rukou, když nechodí ty správné karty. Jenže oni to Amíci asi fakt neměli jednoduché, bojovat v cizím prostředí, v šíleném vedru a vlhkosti, když na ně mohli Japonci kdykoli vyskočit prakticky odkudkoli...

Hm... Ta hra je prostě super.

Rozhodnuto...
Poslední Poldův report mě přesvědčil. Pacific musím mít!!!

Vinas
super, tohle je spravny pristup :) Pokud jsi nezmenil nazor na wargames, ze nehledas nic prehnane realneho a sloziteho, nemel by te CC zklamat.. :)

Přepadení v džungli
Včera jsme dali další scénář. Nedohrali jsme, protože jsem spoluhráči vysvětloval pravidla.. Ale přesto super.
Šlo o to, ze zraněná jednotka Spojenců (tentokrat Commonwealth) náhodou v dzungli objevila japonskou jednotku.. A rozhodla se ji přepadnout. Nic netusici Japoncici si to pochodovali po úzké stezce, kdyz došlo k přepadu..
Japonec je zde v nevýhodě, protože je roztazeny po cele mapě, kdežto hráč za Spojence muže mít jednotky koncentrované na par místech, odkud vede utok..
Krve byla spousta.. Často došlo na boj na nože, kdy nejdriv jednotka Spojenců zákeřně zlikvidovala Japonského velitele a tým pár Japonců, pak ale sama zahynula pod bajonety tlupy (2 squads) zuřivých mstících se Japonců..

Kdyz jsme se do toho začli dostávat, museli jsme skončit. Ale opravdu dobré to bylo.. Chce to jeste vychytat nekteré taktické detaily, ale znovuhratelnost je obrovská, takže nemám obavy :-)

Filipínské guerillas v akci
Hlásím se s dalším reportem. Hru pořád většina hráčů ignoruje :-), tak píšu o hraní do diskuze, aby to aspoň trochu nezapadlo.

Hráli jsme první scénář, s Japonci bránícími důležité území na Filipínách a Američany snažícími se Japončíky vypudit. Během hry došlo párkrát k situaci, kdy já zuřivě (za Američany) procházel dobíracím balíkem, kdežto Japonec vyčkával, aniž by discardoval.. S vhodnými kartami jsem potom eliminoval těžké dělo (2x karta Order Denied) a za pomocí dýmovnic jsem postupoval chvilkami džunglí, chvilkami přes otevřenou rovinu směrem k nejdůležitějšímu bodu. Asi jsem měl větší štěstí na karty (i když začátečnická nezkušenost protihráče jistě měla také svůj podíl), protože se mi podařilo přivolat dělostřelectvo a náhodnou událostí (Event) jsem získal i leteckou podporu, kdy kartami Asset Request (Američan jich má asi 10 v 72 kartovém balíku) jsem mohl vyvolávat bombardování či ostřelování pásu země ze vzduchu. Takhle jsem Japonci docela zatápěl, když v tom se mi povedl další husarský kousek: Filipínské guerillas, které do hry vstupují později, se dostaly do týla soupeře a slušně ho tam otravovaly. Mohl jsem sice zvolit rovnou "odchod" z mapy za několik vítězných bodů, ale přišlo mi zábavnější ostřelovat Japonce z obou stran a i ze vzduchu :-)
V této zoufalé situaci se Japonec uchýlil ještě k zoufalejšímu kroku. Rozhodl se opustit strategicky nejdůležitější bod, vyšel z džungle a vydal se vstříc postupujícím americkým jednotkám na pravém křídle mapy. K tomu mu ještě vyšel příkaz Infiltrate, kterým dostal do hry další 2 japonské squad jednotky... a to hezky zboku amerických jednotek... Ale krutě narazil. Ač oslabení, přesto dobře krytí Američané pálili na Japonce lehkými kulomety o 106. Ani ubodání dalších filipínských guerillas bajonety japonských vojáků nezvrátil jasný blížící se konec. Následující nálet amerických bombardérů zlikvidoval improvizovaný bunkr ... a další japonská jednotka zařvala :-) Jsouc obklíčen ze všech stran (mezitím přispěchaly na pomoc další americké jednotky).. Japonec kapituloval.

Říkal jsem protihráči, že jít do útoku, když je v pozici "Obránce" a má v ruce 4 karty proti mým 6ti.. je sebevražda. Ale chtěl si to zkusit :-)

Dohráno za 2,5h s přestávkami na vysvětlování karet.. jinak by bývalo svižnější. Zábava však byla velká. Jak jsem psal dříve, hra je docela přehledná a atraktivní i pro pozorovatele, spolubydlící spoluhráče se chodil často koukat, jak to vypadá.. I když sám je nehráč :-)

Zbabělí Japonci a chrabří Amerikáni
Po delší době jsem opět zahrál CC. Přihlásil se Ježura a doufám, že taky přispěje svým pohledem na věc, protože některé věci ho tam rozčilovaly :)
Hráli jsme scénář, kdy Amík dobývá ostrov dříve uzmutý Japonci. Japonců je poskrovnu, ale zato se můžou objevit skoro kdekoliv (8 sighting markerů), a mají jednoho šikovného ostřelovače, který je v korunách palem. A ještě dělo v bunkru. Američani mají poměrně silné jednotky, tři velitele.. Ale mají nevýhodu, že terén je poměrně otevřený a jsou tak snadným cílem pro všechny dalekonosné zbraně.
Karty nám opět pěkně zamíchaly dějem.. (fakt jim přicházím na chuť) Když Američan snad ani po deseti pokusech nebyl schopen navázat spojení s dělostřelectvem. Japonec oproti tomu uspěl hned.. a přivolal si rovnou 150mm kanón, ten nejsilnější :-)
Jako Japonec jsem udělal částečnou chybu, že jsem svého šikovného ostřelovače usadil do korun palem na jediném kopečku.. který byl kousek od Američanů. Trošku jsem přecenil jeho schopnosti, ale i tak se mu podařilo sejmout jednoho velitele, který (a o tom psali v místních novinách ještě o 10 let později) ve smrtelných křečích se doplazil až k obranné linii Japonců. A tam se vyléčil. A pak ho sejmul japonský super-hrdina.

Ale zpět k ostřelovači. Protože američanům slušně zatápěl, a jim se nedařilo ho sestřelit, rozhodli se za ním přijít a sejmout ho na férovku. Tento pokus jim ale zbrzdilo právě dělostřelectvo, které málem zlikvidovalo americkou trestnou výpravu...

Dalším hezkým momentem bylo, když dvě chrabré Japonské jednotky, místo aby běžely pro body.. chtěli cestou zlikvidovat jednu malou americkou jednotku. Japonci jsou fakt dobří v boji na blízko.. Ale tady jim to nešlo. Pro body nedošly a zuřiví Američané je zlikvidovali.

A příběh o japonském super-hrdinovi (takový japonský Rambo), který sám čelil mnohonásobné přesile Američanů, proklouzával mezi jejich řadami, aby si připravoval cestičku pro zákeřný výpad (fakt moc nechybělo, aby sejmul velitele se squadem a týmem, tedy JEDEN proti ŠESTNÁCTI).. O tom snad jindy.

No.. Japonci prohráli. Američani sice nedobyli všechno, ale získaly několik klíčových míst a pak nastala "náhlá smrt".

Během těch 4h se občas na mapě děly fakt neuvěřitelné věci, jindy obě strany odhazovaly karty a snažily se něco vymyslet. Takový klid před bouří. Nezklamalo to.. Ty karty mají něco do sebe, protože není nad to, když máte pro něco předpoklad.. Ale prostě ty potřebné karty jsou v úplně jiné části balíku..

Pohled na stejnou hru z druhé strany
Tak s malým zpožděním přidávám své dojmy z mé první hry Pacificu.

Hra se u mne zařadila do kategorie těch, které mne štvou :) To znamená, že hra je v některých věcech naprosto skvělá a štve mne, že není skvělá ve všem. A to, co mne štve, bude asi překážkou, abych si ji taky pořídil.

To co se odehráválo na desce, byl opravdu pěkný příběh, jak to tady popisuje Polda.
Co jsem četl na BGG, hodně lidem jsou proti srsti karty, které tady kompletně řídí hru. Kartami řízené strategické vojensko-politické hry jsou moje nejoblíbenější, ale tady jsem se karet velmi bál. Bál jsem se, že budu muset dělat rozhodnutí typu: Mám vyměnit tenhle útok za střelbu nebo si ho radši nechat? To by mi přišlo neskutečně hloupé. A ono to tak vůbec nebylo. Právě naopak. Karty vás opravdu dostanou pod tlak. Ze hry je cítit, že přestože vy si přejete nějak zaútočit, vojáci nejsou figurky na dálkové ovládání. Z toho, jak se tu hraje s kartami, tady vyplynul asi můj nejhezčí zážitek ze hry:

Chtěli jsme napadnout toho japonského odstřelovače zblízka. Věděli jsme, že to jinak nepůjde. Dostal jsem dostatečně silnou skupinku vojáků až těsně pod kopec, na kterém byl s chtěl jsem jej vzít rychlou tvrdou ztečí. Skupinka znala taktiku (měl jsem kartu "Ambush" a ještě jednu, kterou jsem mohl za úspěšnou zteč zblízka získat dva vítězné body), ale bála se vyrazit (neměl jsem kartu "Advance"). Byli jsme v pozici, kde nás odstřelovalo japonské dělo a já měl dilema: Zapomenu na připravený útok a vyměním si 5 karet za nové s větší pravděpodobností, že získám "Advance"? Nebo budu riskovat vyčkávání a odstřelování další kola a vyměním jen 3 karty? Vyčkával jsem a "Advance" mi přišel, až když už většina chlapů po ostřelování pochcípala. Zážitek.

Co nastalo dál se mi ale už moc nelíbilo. Předně to obávané dělo jsem vyřadil "Take that " mechanismem hry. Prostě jsem zahrál dvě karty událostí na nepřítele a jemu se rozbilo dělo. V Combat Commander: Europe to takhle prý nejde, tam události tohoto typu přicházejí jen náhodně. Tady je většina také náhodně tahaných, ale zrovna "Jam", který je podruhé "Break", a kterým prostě a jednoduše vyřadíte nepřítelovu zbraň, hraje protihráč. Autor hry tento mechanismus zařadil, aby prý byla méně náhodná. V naší hře to ale znamenalo, že nejtěžší taktický oříšek - zničení klíčové zbraně japonců schované v bunkru za ostatnatými dráty - jsem vyřešil dvěma "čekáním, až se jim to rozbije" = zahráním dvou karet.

Druhá věc, která se mi nelíbila, byl japonský hrdina. Prvek hrdinů je fajn a neměl bych nic proti tomu, aby to byl superstřelec, který zabíjí nepřátele po kvantech. Ale tady to vypadalo spíš jako, když Rambo hraje za japonce. Ten hrdina prostě pobíhal prakticky po volném prostranství odstřelován téměř celou mojí četou a přežil to.

Dojmy ze hry mám teda smíšené. Většina mechanismů se mi líbí, ale těch pár je po prvním zahrání moc podivných. Krom hrdinů a "take that" mechanismu, si nejsem jistý ještě obecně silou palby na někoho, kdo přebíhá otevřené prostranství. Určitě si ale chci ještě aspoň jednou vyzkoušet i Combat Commander: Europe.

AD Jezura
Jsem rád, že jsi to napsal.. Ty karty opravdu dávají smysl a ať si říká kdo chce co chce, hezky simulují zmatek na bojišti atd.

K tvým výhradám:

Zlikvidování těžké zbraně dvěma kartami by šlo jednoduše houserůlovat. Buď by se pokaždé "házelo" na určitou pravděpodobnost, nebo by prostě nebylo možné ty karty použít takhle za sebou. Navíc karet Asset Denied v balíku také moc není, takže bych řekl, že je vůbec problém je dostat do ruky pohromadě.

A hrdina.. co jsi měl proti mému veteránskému super-hrdinovi, který se po vzoru Nea z Matrixu vyhýbal tvým kulkám (bez dvojsmyslu...). Zase nemohl střílet, takže mně se to docela líbilo :-) Jeho zjev a zuřivost evidentně tak vyděsila americké hochy, že nebyli schopní se do něj trefit, no.. Jen počkej, stačilo by pár karet, které by ti daly +2 na střelbu a bylo by po něm.. A ono to až tak otevřené prostranství nebylo, tuším že běhal pod palmami :-)

Ten Europe mě také zajímá, je tam víc náhodných událostí, ale zase se mi nezdá, že nejde nepřátelskou jednotku rovnou zabít. (V Pacificu stačí 2x obrany). Líbí se mi, že je více podporován, je k němu spousta modulů.. Hm. A snad se i u něj udává kratší herní doba.

ad Europe
Hral jsem naopak pouze Europe a musim dat za pravdu. Zminovane momenty tam skutecne nejsou. Events jsou pouze nahodne, nelze je vyvolat planovane. A hrdinove maji jakous takous vyhodu v tom, ze mohou byt aktivovani vicekrat za kolo, ale nemaji temer zadny dostrel ani silu utoku. Obecne take nemam se systemem rizeni hry kartami problem, vyhovuje mi to, vnasi to prijemne napeti. Zkuste Europe, bude se vam to libit...