Určitě souhlasím s dojmy. Mám doma vyrobenou PnP verzi už asi rok a hráli jsme asi 20 partií. Každá je jiná, většinou se nás schází kolem 9-12 kamarádů, takže počtem je fakt těžké sehnat něco, co se dá hrát opakovaně, nenudí to, není to pořád stejné a všechny to baví.

Většinou jsem vypravěč a směju se jim, jak se v tom celém ostatní plácají a tvrdí nesmyslné tvrzení, ale dvakrát jsem hrál jako vesničan a je to fakt těžké na dedukci. Nevíte, komu věřit a kdo vám lže. Je to tak variabilní že žádná hra není stejná. Cena za hru je celkem ranec na to, že to není úplně pro každou skupinku (myšleno počtem hráčů) a je těžší sehnat tolik lidí. Ale rozhodně si troufnu tvrdit, že je to asi ta nejvíce překvapující hra pro velké skupiny. Máme odehráno snad všechny hry, co u nás jdou dostat a umožňují hraní pro 12 lidí, ale tahle spolu s Feed The Kraken jsou jednoznačně topky. A ano, souhlas s tím, že být vypravěč, dá dost zabrat. Nesmíš zapomenout pravidla a musíš být objektivní, ale občas zasáhnout a pomoct (ano, u našich prvních her jsem každou druhou hru zapomínal ukázat Démonovi 3 postavy, které nejsou ve hře :D @Khalashnikovf )

Kdo to nezkusí, nemůže vůbec pochopit dojmy ze hry a pocity, které se vám honí hlavou :D. Je třeba to zažít a ponořit se do toho, komunikovat a spolupracovat.

Je škoda, že je u nás mizivá šance na vydání v CZ, vůbec se není čemu divit - prodejně by se to asi nedalo utáhnout, protože ne každý může sehnat skupinu 8+ lidi na hraní. Na druhou stranu angličtina je tady pro hráče hodně primitivní a jde o pár vět, případně jde lehce přeložit do češtiny za pár chvil.

Jak málo stačí k peckové hře - jen židle a lidi, žádné herní plány ani figurky a kostky - stačí jen komunikovat :D.

11/10*

Navážu na Michala AK47…

Já jsem byl jedna z vesnických objetí, která s ním strávila cca 7 her v podobě 14 hodin intenzivní sociální dedukce. Jeho dojmy jsou správné, z pohledu “tajuplného vypravěče z naší malé vesničky” pravdivé. Tohle je opravdu poctivá social deduction hra, která klade zásadní požadavky na každého hráče a je maximálně závislá na herní skupině. 
 

Teď k mým třem pohledům na hru:

Vesničan - za jednu z desítek postav vesničana, který je “dobrý” a chce v rámci social deduction hry odhalit dobro a zničit zlo, je to náročná hra. Hledáte spojence, snažíte se získat informace, ale žádné prakticky nedat. Povídáte si a porovnáváte informace od různých hráčů. Naprosto zásadním prvkem je komunikace. Pokud se nechcete bavit, nebo to prostě nedokážete ve větší herní skupině, tohle nehrajte. Každý slabý článek vesničanů se zásadní informací je zlem náležitě potrestán. Osobně si myslím, že za vesničany je hra náročná a chvílemi až iritující (cítíte tu neschopnost kohokoliv přesvědčit, dostat informace, které evidentně lidé mají a navíc jejich až nelogické chování - obžaloba jiného hráče typu “já vím, že tu je XY role, ale nemohu říct kdo, ale řekl mi, že ty jsi špatný a já mu věřím” ). Přesto pokud vyhrajete, je to velké zadostiučinění. Některé role navíc jsou opravdu šílené a někdy i sami zjistíte, že jste vlastně opilec, co nikdy neměl tu schopnost, kterou jste si přáli od začátku zahrát… Za Vesničany je naprosto zásadní získávání informací a samotné role, některé jsou silnější, jiné slabší, jiné se hodí prostě hodně málo. Problém občas nastává, když je velký počet “nejasných informací” a diskuze se pak stávají opravdu nečitelnými. Kolikrát se může stát, že prostě vlastně “nevíte”, protože nikdo nic neřekne.

Zlo (Démon/minion) - za mě zábavnější verze hry, při které se snažíte využít každé možnosti svého týmu na oslabení vesničanů. Minioni zjišťují, kdo je kdo, Démon se snaží být neviditelný a získávat zásadní informace na vraždu klíčových vesničanů. V prvním scénáři šlo o jednoho Démona, s jasnou rolí. Pozdější scénáře dovolují různé dole Démonů a Vesničané vůbec zjišťují, co za zlo je mezi nimi. I samotní minioni často dokážou hru extrémně ovlivnit, obětovat se, správně manipulovat. Například mě se povedlo v jedné hře povedlo zahrát tak přesvědčivě Vesničana, že jsem byl v nejužším kroužku a brali mě za svého (Démon hru neovládl, ale já s nimi už zůstanu do konce věků…). Podle mě právě manipulativní a chytré zlo je zásadní bod úspěchu hry.

Divák - díky znalosti pravidel, je velmi zajímavé hru sledovat i jako divák. Najednou si uvědomíte, jak se lidi nechávají ovlivnit charizmatem, průbojností nebo naopak zásadní postavy “neřeknou” svému týmu nic, nechají se zabít a na konci hry zmíní, že věděli, že démon je vedle nich. Hupsík. Sledovat manipulaci zla s dobrem nebo postavy, které imitují jiné role (ano, tady lze říci, že jste kdokoliv a hrát jeho roli včetně schopností, protože vlastně nikdo 100% nedokáže potvrdit, že ta schopnost funguje… velmi vtipné!). 

Co jsem si z hraní odnesl? Pro mě je ta hra až na úrovni social experimentu a pokud chcete do hry dát všechno, musíte vystoupit z komfortní zóny. Musíte umět jít po člověku, který vám od začátku říká, že je váš kamarád. Musíte si uvědomit, že Vaše přítelkyni po levici je ve skutečnosti Démonická mrcha, která Vás zabije jako posledního, protože jí chráníte jako naivní Vesničan. Ta hra Vás donutí hledat cesty tam, kde nejsou, když dostanete postavu, co nedává smysl, ale v poslední kole díky ní neumřou ostatní vesničani. Během hraní vznikali krásné příběhy…

Co vnímám jako problém hry je opravdu herní skupina. Znalost lidí v herní skupině, sympatie, averze, místo kde sedíte, všechno hraje roli. Osobně bych hru nehrál ve stejném složení opakovaně, vytvářejí se typické skupiny a někteří lidé, pak mají na začátku hry už jasně dané sympatizanty (eh). Doporučuji i měnit pozici sedících, aby nebyli vedle sebe stejní sousedi vícekrát. Některé postavy jsou na tom založené.

Pokud budete moci, určitě si hru zkuste, není to jen tupé Městečko Palermo na steroidech, ale postavy mají zajímavé variace a správný vypravěč vybuduje hru, kterou si zapamatujete. A buďte na něj hodní, protože jeho tvrdá práce, je jediná možnost, jak si hru užijete i vy.

Je potřeba férově doplnit, že jsme v mládí hrávali hru Městečko Palermo, která je vlastně to samé - a vystačíte si s pár papírky na rozlosování rolí. Jasně, tady dostanete krásnou, sametem vystlanou krabici, hlasovací žetony, další scénáře, které prohlubují příběh a zavádí nové role mezi vesničany i přisluhovače démona, ale základ hry je stejný. Takže si každý musí rozmyslet, zda to stojí za 150$, což je cena hry.

----------------------
Majitel liščí krabice

S @IN úplně nesouhlasím.  Na první pohled se to tak může zdát. Jeden hráč je PJ a ostatní mají tajné role a každý večer diskutují koho zabijí. BotCT se ale odlišuje v několika věcech: 

1. Pro PJ je mnohem snazší hru vést, protože k tomu má spoustu obsahu a nemusí si vystačit jen s tužkou a papírem. 
2. Přiznejme si, že v těchto hrát jsou první popravy dost často náhodné. V Městečku Palermu vás zabijí v prvním kole a pak se můžete 2h jen koukat. Tady smrt není konec.
3. A to nejzásadnější na konec - jednotlivé schopnosti postav. Já na Městečku Palermu úplně moc nemusím tu náhodu a to, že ta hra je jen o manipulaci, lhaní a přesvědčovaní. Většina postav (a těch je na internetu vážně dost) v MP mi přišla dost random. V BotCT umí každá postava něco užitečného a každá může přispět ke skládačce kdo je démon. Zde je to pak dost náchylné na PJ, aby tu skládačku dobře připravil, ale když se povede, tak je to úžasná deduktivní hra.

Zde je určitě validní argument, že se pravidlo na neumírání a charaktery dají aplikovat i do MP a to velice jednoduše. Zde bych se ale pak bál toho, že bez těch serepetiček okolo by to PJ nezvládal menežovat. Ty se ale s tiskárnou, laminovačkou a magnetickou folií dají vyrobit taky (stejně jako skoro každá deskovka). 

Díky za doplnění a souhlasím. Aby nedošlo k nedorozumění, hru nehaním a sám jsem si Blood on the Clocktower také pořídil. Jen jsem chtěl aby zaznělo čemu je hra podobná, resp. že vychází z něčeho co hodně lidí u nás zná.

----------------------
Majitel liščí krabice

Soulasím s @Chymster, hra sice z městečka Palerma vychází, ale to je tak všechno. Blood on the Clocktower celé dění posouvá na jinou úroveň. Role ve hře umožňují a de facto požadují po hráčích, aby je využívali a tím vlastně vytváří zápletku. Schopnosti některých postav jsou velmi silné a důležité, ale zároveň tím z dané postavy dělají atraktivní cíl pro démona a jeho posluhovače, tudíž je v zájmu postavy se úplně neodhalit, ale pořád potřebuje pomáhat svému týmu. Je na každém hráči, jak k tomu přistoupí, ale jisté je, že to ve hře vytváří dynamiku, která v původní předloze není. 

Další důležitou funkcí je moderátor, který má, zejména v pokročilejších verzích, poměrně dost nástrojů jak hru vracet zpět do kolejí, aby se nestala jednostrannou. To je opět zásadní (a velmi náročná role). 

Když jsem hru hrál, hrozně jsem si užil když nás hrálo tuším 11 či 12 + moderátor. V tu chvíli v průběhu diskusní části hry nemáte čas mluvit se všemi hráči, tudíž začínají fungovat předané informace, už nemůže pracovat jen s tím kdo vám co řekl, ale musíte pracovat s tím, co vám kdo řekl o tom co jiný řekl. Tím hra zůstává zábavná i pro mrtvé postavy, protože jsou stále zapojení do detab a “vyšetřování” a jsou přínosní protože mohou svému týmu pomáhat a soupeřovo týmu škodit i poté co je jejich postava mrtvá. Když to shrnu, Městečko Palermo už jsem nehrál mnoho let a neměl jsem důvod se k němu vracet, ale BotC jsem si mimořádně užil a rád ho zahraji znovu.

PS: Ještě jednu věc mají hry společnou, jsou hodně o spoluhráčích. Na obě potřebujete skupinu, která se chce hrou bavit, je jedno jestli jsou hráči extroverti nebo introverti, uplatní se každý, ale je potřeba, aby hráči měli chuť hru tvořit.

@Miner Moc hezky si to napsal :)

Tu hru jsi hrál ve 14 + já :D . Byl to naprostý úlet to ukočírovat, ale užíval sem si to plnými doušky.

@IN  Za mě je vůči t= hře hodně nefér ji srovnávat s Palermem. Je to dobré první připodobnění, až na to, že to automaticky odradí přes polovinu lidí. A to si tahle hra docela nezaslouží.

Mmj: Pokud si hru chcete zkusit, či si zahrát znovu, je napsaná v epickém hraní na Gameconu na dva termíny (kdyby se naplnili, zkusil bych vyjednat ještě jeden večerní). Zapojte se. Rozhodně vás čeká pekelná jízda.

_________________________________________
www.kalkared.eu , aneb když v poličkách není místo