Dojmy

Vzhledem ke stále ještě poměrné velkému informačnímu embargu na tuhle krabici jsem se rozhodl shrnout dojmy, aby zájemci věděli co čekat. Budu se snažit vyhýbat spoilerům, ale i tak budu detailní více něž drtivá většina spoiler ustrašenců.

Legacy of Gravehold je už šestá vlna v podstatě téhož. Základ hry je známý už z prvního vydání. Postupem času se na něj nabalují evoluční vylepšení. Ale revoluci nečekejte. Je to stále ta samá hra. Co je nové? Pár klíčových slov v pravidlech. Produkce, v základu dost otřesná, je už pár krabic zpět dost pěkná. A konkrétně tady je dosud největší důraz na příběh. Ten se točí kolem dvou frakcí mágů. Jedna tvrdě bojuje proti prázdnotě z níž pochází bezejmenní a odmítá jí, druhá s ní koketuje a snaží se pochopit jak funguje. Oba přístupy mají své pro a proti. Konflikt se rozhoří naplno v začátku příběhu z důvodů, které se dozvíte v předchozích krabicích, nebo na přiloženém sumáři pro ty co nehráli. Příběh má své zvraty i úmyslně rozostřenou část, kdy není moc jasné kdo na koho vlastně útočí a proč, ale klíčový je začátek a konec. Prostředek je jen procházení po mapě a kydlení nepřátel s nutným náborem nových přátel, sem tam rozhodnutí kterou cestou se dát, což vyloučí některé přátele nebo nepřátele. V kampani nikdy nedostanete vše a minete asi dva mágy a tři protivníky. Jinak je to většinou textová omáčka. Tématicky tu najdete spoustu klišé a patosu, ale když uvážím, že původně nebylo nic a jak dementní scénáře má třeba Marvel, nebo předchozí pár kartičkové krabice, tak je LoG vlastně docela úspěch. Autoři tu totiž občas dokážou docela pěkně hrábnout do karet a rozbourat druhdy přemechanizované skládání balíku. Škoda, že tvůrci v tomhle směru nebyli odvážnější a omezili se jen na kraje kampaně a občasný nevýznamný zásah z hůry v jejím průběhu. Větší integrace příběhu do hry by neškodila.

Zdráhal bych se tvrdit, že jde o Legacy hru. Jsou tu legacy prvky a kampaň je papírově průchozí bez reset packu pouze jednou, ale reálně je to spíš kampaňovka s legacy prvky, kterou už ale podruhé spíš hrát nechcete, když znáte pointu, než že byste nemohli. Trochu se tu píše na karty a hodně polepuje. Nic se netrhá ani nevyhazuje. Technicky to tedy není až takový problém a i když autoři tvrdí, že dva protivníci nejsou hratelní mimo kampaň (protože jsou to přesně naskriptovaní oponenti, kteří nedávají mimo kontext příběhu sami o sobě smysl), neznamená to, že si příběh nemůžete projít na nečisto znova. Karty jsou očíslované a dají se znova přerovnat, opravdových legacy aspektů tu prakticky moc není. Za popsané karty dostanete na konci plnohodnotnou náhradu a pokud si dohledáte který upgrade co stál, dají se použít i už polepené komponenty, případně dolepit ty nepoužité. Zhruba 85% hry je po jejím dohrání oficiálně plně hratelné mimo kampaň ale s trochu kreativity (nebo reset packem) dáte i ten zbytek. Jde to i díky naprosto brutální přeprodukci. Kampaně jsou totiž dvě a jsou vnitřně propojené. V rámci jedné si zahrajete za obě strany konfliku a tu druhou legálně nepoužijete, ALE komponenty, ač v drtivé většině společné, mají separátní a dublované včetně exp a turn order karet. Navíc je hra navržená, aby byla hratelná ve čtyřech hráčích v plném komfortu a ti můžou měnit postavy jako ponožky, takže každá postava má svůj set neunikátních karet. Je tu tolik materiálu, že krabici může teoreticky hrát 8 lidí najednou. Což je na praktickou dvojkovku FAKT dost. Při typické kampani za dva lidi nepolepíte ani třetinu komponent. Ty jsou navíc nepolepené plně kompatibilní s ostatními krabicemi a nenajdete tu nic speciálního oproti běžné edici, takže legacy bych se tu fakt nebál.

Obtížnost v kampani je progresivní a je realizovaná "skriptem" pomocí přesně seřazených karet v balících. Hra vám postupně rozšiřuje market a přidává postavy které potkáváte na mapě. Většina protivníků mi nepřišla až tak obtížná. Vždycky máte možnost si zpětně namíchat oblíbené karty do marketu, pokud je máte odemčené, a hlavně zvolit snažší hrdiny nízké komplexity (bacha, může během kampaně umřít). Ale  je fakt, že finální kampaňový (!) souboj komplexity 10 byl můj zdaleka nejbrutálnější AE zážitek. Dokončil jsem ho sedě v kaluži studeného potu s posledními hitpointy graveholdu a mrtvým parťákem. Masakr. Úvodní a finální souboj jako jediný ukazuje možnosti užšího propojení hry s příběhem a je škoda, že autoři nešli víc tímto směrem během celé kampaně, kde scénář jen zlehka oťukávají. Komplexita postav je tak od trojky do osmičky a nehrál jsem zdaleka všechny. Je jich přes dvacet. Většina postav se zdá fajn, ale nemůžu se ubránit dojmu, že nejsou úplný herní top typu Luciena. Pár jich je známých, jen redesignovaných. Například Nook dostal více trhlin ;-) To samé platí i o bezejmenných. Většina jejich  designu je řešená kartami a nenajdete tu nic jako deskového Kora. I když tvůrci občas maličko překvapí dosud neviděným, tady se dalo rozhodně vytěžit víc. Kvalita ani u jednoho tak není stoprocentní (na druhou stranu ani nijak podprůměrná), zato kvantita válcuje. Deset nameless vydrží fakt na dlouho a LoG bych zvážil i v případě, že se hrou začínáte a nechcete kupovat už nic víc. Protože tohle budete ohrávat opravdu hodně dlouho.      

Mám rád karetky i příběhové hry a nemusím legacy, takže mi hra ve všech aspektech docela sedla. Úplně tak nekonvenuji s odvrživými názory na LoG a celkově mi přijde, že s drobnými výhradami je i poměr cena/výkon v pohodě. A to co vytýkám zdá se autoři zohlednili do nadcházejícího Future and Past, kde nejspíš se dostaneme 80% zdejší parády na třetinovém produkčním rozsahu. Což by bylo super. Jediné co tak může mrzet je starý fakt, že tu na rozdíl od Marvelu Champions, který je hotovým produktem, kupujete postupnou vývojovou verzi a dostanete tak jen trochu vylepšené to co už máte. Těch karet už je hodně a chápu, že pokud to někdo hrál od začátku, může ho tahle masivní kisna proporcí téměř velkého Gloomhavenu zkrátka převálcovat. Jinak se mi to le líbilo. Osobně bych jí hodnotil tak na 85%.