Žes ho v životě neviděl? Jen počkej, mám takové udělátko, za které by ve středověku zabíjeli!

Autor: Meeshab | 24.8.2023 | 3

Kronika zločinu 2400 je dalším dítkem v rodině této detektivní hry, která spatřila světlo světa v roce 2018 a mezi herní mechanismy zahrnula v té době revoluční snímání QR kódů, které vás provádí rozličnými herními lokacemi a výslechy osob i zkoumání místa činu a důkazních materiálů. Jedná se tedy vlastně ještě vůbec o deskovou hru, když je ke hraní nutné používat aplikaci? Pojďme se na to spolu podívat.

O čem to je

Aplikaci, která vás celou hrou provází, lze zdarma stáhnout a používat ji poté můžete i offline, takže se nemusíte bát, že jste-li někde mimo civilizaci, hru byste si nemohli zahrát. Kromě aplikace ale samozřejmě budete potřebovat i hru samotnou. Ta vám přijde v kompaktní krabici s funkčním plastovým inzertem, v níž se nacházejí zejména karty různých druhů. Podlouhlé velké oboustranné karty lokací označených jednotlivými písmeny A–N plus karta domova, 40 karet postav a karta havrana a pak 38 malých karet důkazů, 15 speciálních předmětů a 4 kyberimplantáty. Kromě nich v krabici najdete ještě papírovou nástěnku, na kterou si ukládáte důkazy a předměty, které jsou součástí vyšetřování, desku implantátů, na níž máte zobrazenou vaši kybernetickou výbavu, a také sedmistránková pravidla. V krabici je navíc místo na 3D brýle, které byly součástí KS edice a v současné době již nejsou k sehnání. Pro hru samotnou je ale potřebovat nebudete, pátrat můžete i bez nich.

V této hře, která je určená pro 1–4 hráče od 12 let, se ocitáte v roce 2400. Jste Kalia Lavel – detektivka na volné noze, která odešla ze stráže korporátu BelCor a snaží se řešit zločiny a pomáhat těm, kteří se v tomto krutém světě nemají na koho jiného obrátit. V aplikaci máte k této hře k dispozici 3 různé scénáře, nebo, chcete-li, kampaně. První z nich je výukový a naučí vás principy práce se hrou i aplikací. Provází vás od začátku do konce příběhem ukradené elektroniky a vy se tudíž ani nemusíte obtěžovat se studiem pravidel, protože zde je vše popsáno velmi názorně. Vyřešit první případ vám asi moc práce nedá, ale přece jen budete muset zapojit hlavu.

Prvním opravdovou kampaní je Rapsodie podsvětí. Jedná se vlastně o kampaň, která v sobě skrývá tři další scénáře. Postupně se před vámi rozvíjí příběh mocenského boje mezi různými korporáty a skupinami lidí plný přetvářky a lží. V každém ze scénářů řešíte jiný případ, ale lokace i postavy se jednotlivými scénáři prolínají a díky informacím, získaným dříve, máte na konci celkem dobrý přehled o tom, co se vlastně stalo.

Třetí, závěrečnou kampaní je jednoscénářový Rozhodující tah. Opět se točí kolem korporátu BelCor, který se vine jako jednotící linka všemi příběhy, nicméně postavy, se kterými jste se setkali v předchozích scénářích, představují jiné lidi. Tato kampaň je ze všech nejzapeklitější a jejím vyřešením si asi pěkně zamotáte hlavu.

Na vyřešení každého ze scénářů máte pomyslných 24 hodin. Aplikace sama sleduje běh času a aktuální dobu si můžete vždy zjistit v pravém horním rohu. Zde zároveň vidíte i úroveň vaší bioenergie, která je důležitá pro použití různých kyberimplantátů, kterými je vaše postava vybavena. Čas utrácíte především přesuny mezi různými lokacemi (20 minut na přesun); položení otázky, skenování důkazu nebo prohlídka lokace vám pak zabere vždy 5 minut. Pokud vám dojde bioenergie, musíte se vrátit do svého bytu a tam si ji dobít. To zabere jednu hodinu herního času. Čím dřív případ vyřešíte, tím větší bonus pak získáte v závěrečném hodnocení. Nevyřešíte-li ho včas, scénář se ukončí, ale vy klidně můžete pokračovat navazujícím.

Jak se to hraje

Pojďme si ale říct trošku více k tomu, jak se hra hraje. Poté, co spustíte aplikaci a vyberete scénář, vám aplikace vypíše krátký úvod, ve kterém vám nastíní, kde jste, co se děje a co je vaším úkolem. Zároveň vám většinou oznámí, že s vámi chce někdo někde mluvit, přičemž vám vypíše, o kterou postavu se jedná (jméno a číslo kartičky) a o kterou jde lokaci (písmenko lokace). To je pro vás základní informace. Abyste se do lokace přesunuli, musíte naskenovat její QR kód. Z herního času se vám odečte 20 minut a vy jste na místě. Většinou se dozvíte, co vidíte a která postava nebo postavy se v lokaci nacházejí. Naskenováním QR kódu postavy v lokaci, v níž se nacházíte, se s postavou dáte do hovoru. Postav se můžete ptát na jiné postavy nebo předměty, pokud už jste je ve hře objevili. Nemusíte ale vědět, kde se postava nebo předmět přesně nachází. Dotaz na každou z věcí nebo postav vám ukousne 5 minut z herního času. Pokud se postava zmíní o nějakém předmětu nebo postavě, najdete ji podle čísla a vyložíte na papírovou nástěnku. Pokud postava zmíní novou lokaci, můžete si ji vyložit mezi objevené lokace a později se do ní přesunout.

Nedílnou součástí pátrání je prohledávání míst. Tuto možnost nemáte ve všech lokacích. Většinou jde o místo činu popřípadě místo, kde můžete objevit nějaké zajímavé důkazy. Pokud chcete lokaci prozkoumat, vyberete si možnost „hledat stopy“, zvolíte si, zda ji chcete prohledávat s pomocí 3D brýlí nebo jen tak a pak se vám na displeji zobrazí daná místnost. Během 40 vteřin můžete mobilem natáčet do stran i nahoru a dolů (popřípadě po displeji přejíždět prsty), a pomyslně se tak rozhlížet po místnosti. Poté, co prohledávání skončíte, můžete z 38 karet důkazů vybrat ty, které jste v místnosti viděli. Pokud jsou správné, aplikace vám potvrdí, že jste našli důkaz, můžete si jej vyložit na nástěnku a používat jej v dalším pátrání třeba při dotazování osob.

V této odnoži Kroniky zločinu narazíte také na kyberimplantáty. Jsou to udělátka, které můžete použít při pátrání. Díky tomu, že se nacházíte v budoucnosti, je totiž velká část lidstva obdařena různými vylepšeními. Díky svým implantátům můžete třeba zjistit, jestli někdo nějaké takové vylepšení má, nebo ho na dálku vypnout a podobně. Každé použití implantátu vám ale ubírá bioenergii. Pokud vám dojde, můžete se přesunout do svého domova a za 1 hodinu herního času si energii dobít opět na 100 %.

Vzhledem k tomu, že v této cyberpunkové budoucnosti se hodně věcí odehrává na síti, narazíte zde i na virtuální lokace (tzv. kyberprostor). Zde potkáváte postavy se skrytou identitou – avatary (vypadají jinak než v reálném světě) a také zde nelze používat implantáty. Ale zase se tu často dozvíte spoustu užitečných informací, které vás v pátrání posunou kupředu. 

Postupným odhalováním nových lokací, osob i důkazů, dotazováním a hlavně dedukcí se prokousáváte případem. V okamžiku, kdy si myslíte, že už víte vše potřebné, se můžete přesunout do lokace, kde na vás čeká člověk, který vám úkol zadal. Stisknutím tlačítka „vyřešit případ“ se pak dostanete do módu, ve kterém jsou vám kladeny otázky a vy na ně odpovídáte skenováním příslušných osob, předmětů nebo lokací. Na závěr vám hra poskytne skóre, na kterém vidíte, jak jste byli v řešení úspěšní a chcete-li, vypíše vám i kompletní řešení případu.

Jak se nám to hrálo

Teď, když víme, jak hra funguje, pojďme se podívat, jak se nám hrála. Pro nás byla Kronika zločinu novinkou. Předchozí díly jsme nehráli (tedy kromě nějaké cvičného scénáře kdysi na deskoherní akci) a tak jsme byli napjatí, co od hry očekávat. Nejvíce jsme se báli nutnosti používat aplikaci. Nebude nás to otravovat? Nebude to odvádět pozornost od hraní? Bude to fungovat? Naštěstí se naše obavy nepotvrdily. Aplikace jako taková fungovala dobře, QR kódy skenovala rychle a bez problémů i při horším osvětlení a vlastně nás její používání nijak neomezovalo. To byl dobrý začátek. Složitost případů rozhodně nebyla elementární a bylo potřeba se nad nimi opravdu zamyslet. Díky tomu, že na vyřešení máte jen jeden den, není moc času na bezcílné pobíhání po lokacích a vyptávání se jen tak „na zdař Bůh“, ale musíte se snažit dobrat se cíle co nejefektivněji. 

Tím, že se hra odehrává v budoucnosti, setkáváte se s reáliemi, které v dnešním světě nepotkáte, a i ty mají samozřejmě vliv na složitost případů. Kdo je však fanda cyberpunku, bude z prostředí, ve kterém se pohybuje, bezpochyby nadšen! Podsvětí plné drog nejen konvenčních, ale i elektronických, korporace, které jsou mezi spodinou jako doma a využívají ji k plnění svých zvrhlých zájmů, kyborgové, roboti… to všechno dělá z Kroniky zločinu 2400 hru, která chytne za srdíčko nejednoho sci-fi fandu.

Hra má však i některá nezanedbatelná mínus. Ačkoliv jsem psala, že používání aplikace je intuitivní a při hraní vás významně neomezuje, bohužel se to nedá říct o jejím obsahu. Trpí nejen na překlepy, pravopisné i gramatické chyby, ale hlavně je v ní několik faktických chyb. To, že vám v některé lokaci oznámí přítomnost nějaké osoby, která tam však v té době není a není tak možno ji vyslechnout, je problém nepříjemný. Když je nějaká hláška nepřeložená, dá se to taky ještě překousnout, umíte-li anglicky. Když na vás ale vyběhne chybová hláška a vy nevíte kudy dál, to už je pořádná polízanice a hodně to zamrzí. My jsme měli problém už v prvním scénáři, kde jsme znali skoro všechny skutečnosti, ale jelikož jsme při vyřešení případů nepoužili na první otázku správný QR kód, nepustila nás hra dál, a my tak nemohli případ vyřešit. Nutno říct, že MindOK se k problému postavil čelem a přislíbil nápravu v co nejbližším možném termínu.

Dalším problémem, který není záležitostí jen tohoto vydání, je hodně všeobecné znění karet důkazů. Zatímco někde vám „kybernetika“ může představovat nějaký implantát, jinde se může jednat o nějaké udělátko, zbraň a podobně. Je tedy nutné si buď pamatovat, co který důkaz znamená, anebo si to někam zapsat. Také vyhledat správný předmět při prozkoumávání lokace může být díky tomu oříšek. Zapisování ale funguje a můžu ho všem jen doporučit. 

Poslední negativum, které chci zmínit a které nás trochu mrzelo, je hledání stop. Mobil měl většinou v ruce jen jeden z hráčů. Při prohledávání místa činu hledal stopy a hlásil ostatním, co vidí, ostatní pak vyhledávali odpovídající kartičky důkazů. Pokud se na místo činu chtěl podívat někdo další, aplikace mu ubrala dalších pět minut herního času. Ano, není to tolik, ale pokud bychom hráli ve čtyřech a místo chtěli pro jistotu prozkoumat všichni, už se to nastřádá. 

Ale zpět k pozitivům. Hra nás určitě zaujala tématem. Zorientovat se ve futuristických reáliích nám sice dalo trošku zabrat, ale postupem času jsme si zvykli a byli jsme v obklopení korporátů, drog a cyberpunkového podsvětí jako doma. První a druhou kampaň jsme odehráli ve dvou, na třetí jsem se vrhla sama. Rozdíl nebyl příliš markantní, takže podle mého názoru si hru užijete v jakémkoliv počtu hráčů. Samozřejmě víc hlav víc ví, a tak řešení některých případů bude ve více lidech snazší. I jako osamělé vyšetřovatelce se mi ale dařilo případy řešit celkem obstojně. 

K úspěšnému řešení případů přispívala i možnost zobrazit si v aplikaci zpětně všechny dialogy, které ve hře proběhly. Procházení historie v aplikaci vám navíc ušetří haldu popsaných papírů. Mínusem je, že historie se vypisuje chronologicky, takže pokud vás zajímá například odpověď jedné osoby na konkrétní důkaz, buď můžete obětovat herní čas, zajít si znovu do lokace a postavy se vyptat, nebo místo času herního obětovat ten reálný, vrhnout se do historie, projít si klidně desítky až nižší stovky oken s dialogy a odpověď najít. Přestože nahoře je vždy zobrazena lišta ukazující, s kterou osobou v které lokaci a o čem mluvíte, občas je to hledání jehly v kupce sena. V několika situacích nám to ale pomohlo.

Můžete ale i využít svého pomocníka havrana. Pokud s ním začnete hovořit (kdekoliv a kdykoliv – je stále s vámi) a zeptáte se ho na nějaký předmět nebo osobu, ochotně vám poví, o co nebo koho jde. Také vám někdy může pomoct s pátráním a poradit vám, kterým směrem se dále ubírat.

Závěr

Pokud bych se tedy měla vrátit k původní otázce, zdali je desková hra, která ke svému hraní nutně potřebuje aplikaci ještě deskovou hrou, dovolím si říci, že v tomto případě ještě stále ano. Samotné vyšetřování totiž stejně musíte „oddřít“ sami a jedná se hlavně o čas strávený dedukcí nad sesbíranými důkazy. Pokud bych měla s něčím srovnávat, nebudu první (a asi ani poslední), kdo zmíní podobnou hru – Detektiv: Po stopách zločinu. Herní obsah je vlastně dosti podobný, ale zatímco v Detektivovi se můžete prohrabávat důkazy, věšet fotky podezřelých na nástěnku a kreslit si pravděpodobné linky vztahů a akcí, v Kronice zločinu zůstáváte spíše virtuální (postavy máte položené na jednotlivých lokacích a důkazy na nástěnce). Výhodou Kroniky ale je, že díky již zmíněné historii se můžete důkazy probírat klidně i v MHD na cestě do práce, večer před spaním anebo v čekárně u doktora. Ve své podstatě tedy nemohu říci, že bych jedné z nich dávala přednost a jsem moc ráda, že vlastním obě dvě.

Pokud bych měla hru někomu doporučit, pak by se určitě jednalo o hráče, kteří mají nějaký vztah ke sci-fi, cyberpunku a vůbec budoucnosti, kterým nevadí strávit nad hrou třeba i několik hodin času přemýšlením a kombinováním různých možností. Počítejte s tím, že ve hře je poněkud drsnější slovník i okolí, ve kterém se pohybujete, takže určitě není pro menší děti a citlivější povahy. Stejně tak, podobně jako u ostatních her tohoto typu, je zde velmi nízká znovuhratelnost (ačkoliv my jsme některé scénáře hráli vícekrát, protože jsme prostě chtěli objevit ten jeden důkaz, který nám chyběl a ne přijít na to, kde ho sehnat), nicméně za částku okolo 700,- korun dostanete několik hodin kvalitní zábavy. Nicméně s hraním bych určitě počkala do doby, než MindOK vydá opravenou verzi aplikace, aby se detektivka nezměnila v horor.

Sdílet s přáteli: