Rozšlápni si svého gnóma!

Autor: Kew | 26.9.2023 | 3

Ti králové dneska vůbec nic nevydrží. Sotva zvolíme jednoho, nachladí se, sní něco nejedlého, nebo spadne dvacetkrát na špatně opřené kopí a my se musíme trápit s výběrem nového. No co už, tak hurá do toho…

Trůn 2 je štychová hra pro přesně dva hráče (i když… no, ale to teď neřešme), která je samostatně hratelným pokračováním dřívějšího titulu Trůn. Má tedy naprosto stejná pravidla a proč byste ji chtěli mít doma? No, protože v ní najdete pět nových ras!

 

Privátní: Obsah krabičky.jpg
Obsah krabičky (anglická pravidla a nápovědní karty nejspíš potřebovat nebudete, takže jsou uklizeny z dohledu; dole nápovědní karta a ukázka všech ras: gnómové, draci, obři, věštci a trolové)

 

O čem to tedy je?

Štychových her pro dva zas tolik není – z hlavy mě napadá třeba Liška podšitá (případně její kooperativní varianta), Haggis, … a tím to asi tak nějak končí. Takže to je první díra na trhu (případně mi klidně připomeňte další dvojkové štychovky v komentářích :) ). No ale rozmlsanému deskovkářskému publiku by asi „obyčejná“ štychovka nestačila. Takže Trůn 2 přináší (stejně jako původní Trůn) jeden fígl navíc. Jo, ale teď vidím nějaké nechápavé pohledy – že vy nevíte, co je to štychová hra, že? Tak ještě odbočíme…

 

Štychové hry

Nuže, jak to nejlíp popsat – štychové hry jsou ty, ve kterých se hrají štychy. A co je štych? To mají takhle hráči většinou nějaké karty v ruce a jeden z těch hráčů se určí jako začínající („vynášející“). Ten si vybere libovolnou kartu (vzácněji se v některých hrách mohou vykládat třeba i kombinace karet) a vynese ji lícem nahoru na stůl. A pak ostatní hráči postupně ve směru hry přikládají opět po stejné kartě. Přitom v závislosti na pravidlech hry musí dodržovat některá pravidla – např. „ctít barvu“ ( = vynést kartu stejné barvy jako první nesená, pokud kartu takové barvy mají v ruce), případně třeba „přebíjet“ ( = vynést kartu vyšší hodnoty, pokud mohou). Poté, co všichni hráči u stolu vynesli svou kartu, se zjistí, kdo zahrál tu nejvyšší, ten si všechny zahrané karty vezme k sobě a odloží si je bokem jako tzv. „štych“. A stává se začínajícím na další kartu, resp. další „štych“. Karet v ruce hráčům postupně ubývá (typicky si v průběhu sehrávky nedobírají nové), a tak musí svá rozhodnutí přizpůsobovat tomu, co mají k dispozici.

Samozřejmě se to pak trochu může komplikovat něčím jako „trumfová barva“ (která má vyšší hodnotu než nesená barva) atd., ale to už bychom zabředávali. Takže pojďme zpět k Trůnu.

 

O čem to tedy je? Část druhá

V čem je tedy hlavní fígl Trůnu? Že každá partie je rozdělena na dvě menší štychovky: v té první se snažíte sbírat karty, se kterými pak budete hrát tu druhou, v níž se určí vítěz partie.

V první fuzi hry se totiž rozdá každému hráči 13 karet a v balíčku zůstane přesně 26 dalších (opět 13 pro každého hráče). A v každém štychu se soutěží o kartu z toho zbývajícího balíčku, která byla dopředu odhalena. Vynášející hráč vybere libovolnou kartu a jeho soupeř musí ctít barvu. Kdo vynesl vyšší číslo, bere odhalenou kartu, druhý z hráčů bere naslepo horní kartu z balíčku (kterou si může prohlédnout). Pokud druhý hráč barvu nectí (nemá už v ruce kartu odpovídající barvy), odhalenou kartu získá vynášející hráč automaticky nehledě na hodnoty karet zahraných ve štychu. Může se ale stát, že karta získaná naslepo je lepší než odhalená karta pro vítěze štychu! Karty zahrané v rámci štychu se odloží stranou – pro zbytek hry už nebudou potřeba. Karty, kterou hráči získali, si schovají každý lícem dolů před sebe do svého balíčku, který bude postupně růst.

Jakmile je rozebrán společný balíček karet (a hráčům zároveň dojdou karty v ruce – každý začíná se 13 a v balíčku je jich k rozebrání 2×13, vzpomínáte?), začíná druhá fáze hry. Karty, které hráči nasbírali v první polovině hry, si nyní vezmou do ruky a hrají „bodovací“ část hry. V té si již karty z jimi získaných štychů nechávají před sebou lícem vzhůru, aby oba věděli, jak jsou zrovna na tom.

Cílem hry je získat většinu karet v alespoň třech z pěti „barev“ ve hře. Ten, kdo tuto podmínku splní, se stává vítězem hry.

 

Privátní: Hraní.jpg
V průběhu první fáze hry

 

Barvy a jejich vlastnosti

Aby hra nebyla tak fádní, každá z pěti barev („ras“) ve hře má zvláštní schopnost, která umožňuje trochu ve hře taktizovat:

  • Pokud hráč vyhraje štych v první fázi hry pomocí věštce, může se podívat na horní kartu ve společném balíčku a vybrat si, zda si chce nechat ji nebo kartu, která byla odhalena před štychem – soupeř pak dostane druhou kartu z této dvojice.
  • Pokud hráč zahraje draka, bude v příštím štychu vynášet nehledě na to, kdo štych vyhrál. V případě, že draka zahrají oba hráči, začíná v následujícím štychu ten, kdo jej vynesl jako poslední.
  • Zvláštní schopnost trolů se uplatňuje pouze v druhé (bodovací) části hry: vítěz štychu nesmí nikdy sebrat více než jednoho trola najednou. Pokud jich tedy ve štychu bylo více, zařadí se „do fronty“ a hráči si je pak po jednom berou s každým následujícím štychem, který vyhrají.
  • Každý obr, kterého hráč vyhraje ve štychu, umožňuje vlastníkovi „zašlápnout“ (odhodit) jednu kartu soupeřem dříve získaného gnóma se shodným číslem. Také tato schopnost začíná platit až ve druhé části hry.
  • Gnómové nemají žádnou zvláštní schopnost, pouze tu nevýhodu, že se mohou stát obětí obrů. Je jich však ve hře nejvíce.

 

Jak to funguje?

Trůn mě mile překvapil z několika důvodů. Na jedné straně je to klasická štychovka, v níž člověk může počítat karty – výhoda je, že při partii se otočí celý balíček, takže můžete kalkulovat s tím, že karty, které jste vy a váš soupeř odehráli v první fázi, už v druhé polovině hry na stole nepotkáte. Taky funguje princip ctění barvy, takže pokud máte v ruce spoustu karet stejné barvy, můžete na to spoléhat a snažit se na ně soupeře „utahat“. Zároveň ale na jednu barvu prostě nevyhrajete (a remízy jsou často opravdu těsné), takže musíte dumat nad tím, jak získat karty ostatních barev. A k tomu máte v rukou finty v podobě schopností jednotlivých barev, kterými můžete ovlivňovat hru ve svůj prospěch – zejména chytrým hraním draků, nebo třeba správným pořadím odehrávání obrů a gnómů tak, abyste si neohrozili již dříve získané vlastní gnómy, ale naopak mohli uškodit soupeři.

Zároveň hra obsahuje určitou formu push-your-luck, protože leckdy se dá poměrně dost ovlivnit, zda štych v první fázi hry získám nebo ne, a musím se zamyslet nad tím, jak velká je šance, že z balíčku dostanu něco lepšího než to, co vidím na stole – opět můžu třeba i přihlížet k tomu, co mám v ruce, nebo už jsem viděl odehráno. Druhou stranou této mince je to, že pokud vám na poslední část první fáze zbudou pouze vysoké karty a na stůl chodí pouze nízké hodnoty, prostě je musíte pobrat (a soupeř se může radovat z vysokých čísel, která nabral naslepo). A samozřejmě se to stejné může stát i opačně a nemáte čím brát vysoká čísla na stole. Je tedy potřeba počítat s tím, že jako v každé karetní hře, v níž se karty rozdávají náhodně, se může stát, že vám to prostě „nepřijde“. S ohledem na délku jedné partie (cca 20–30 minut) to ale většinou není zásadní problém, a rozumné tak může být zahrát si třeba více partií na předem dohodnutý počet výher.

 

Privátní: Draci.jpg
Od mláďat až po zralé kusy…

 

Mladší bráška

Jak už název Trůnu 2 napovídá (a jak bylo uvedeno v úvodu), jedná se o mladšího sourozence dříve vydané hry (kterou rovněž vydaly v češtině Tlama games). A má tedy smysl pořizovat Trůn 2, pokud jste již hrdými vlastníky prvního dílu?

Samozřejmě by to nedávalo smysl, kdyby se rasy v Trůnu 2 nelišily od těch z prvního dílu. Tím pádem dostanete s vlastnictvím obou krabiček k dispozici celkem 10 ras, které mezi sebou můžete kombinovat (s tím, že jak v prvním, tak ve druhém díle najdete vždy jednu dvojici ras, jejichž efekty jsou navázány na sebe).

Když už je ale teda v nabídce těch efektů tolik, co takhle zahrát si Trůn ve více lidech? Díky dodatečným pravidlům můžete ke Trůnu sednou i ve třech (a v týmové variantě 2v2 i ve čtyřech) lidech. Princip hry zůstává stejný, pouze na začátku štychu jsou vždy odhaleny dvě karty, o něž se bojuje, a hráči, na které se nedostalo, si berou opět karty naslepo z balíčku. V případě týmové hry ve čtyřech si spoluhráči před vyhodnocením hry spojí své balíčky získaných štychů a teprve poté je rozhodnuto o vítězném týmu.

Vzhledem k tomu, že nejsem vlastníkem „prvního“ Trůnu, nemám jak zábavnost této varianty posoudit, ale vidím v ní potenciál např. při hře tří hráčů, kdy bude na stole hodně dobrá karta a hodně špatná karta – hráči se pak nejspíš budou snažit trefit buď první nebo třetí místo (protože v tomto případě se karty rozebírají opět v pořadí od hráče, který vynesl nejvyšší, takže kartu naslepo si bere ten poslední). Zajímavě zní i možnost spolupráce v týmové variantě (kdo někdy zkusil Tichu, asi ví, o čem mluvím :) ).

 

Závěrem

Trůn 2 je snadno vysvětlitelná a svižná hra, která se díky své malé krabičce a malém prostoru, který zabírá při hře, hodí třeba na cestování ve vlaku nebo na výlet pod stan. Nabízí možnost taktizovat a je jednoduchým vstupem do světa štychových her.

 

Sdílet s přáteli:

Komentáře

Zatím nebyl přidán žádný komentář...

Offcanvas