Trio

hodnoceno 15x (Seznam vlastníků)

Dvakrát měř, jednou řež, ale třikrát ptát se neboj 

Autor: Miner | 9.5.2024 | 7

Kapesní zábava z Japonska

Trio je další mini hra, kterou na česky trh přináší REXhry. Hra původně vyšla v japonsku pod jménem „Nana“, což je japonsky „sedm“, později byla vydána v dalších zemích pod názvem Trio a tohoto názvu se drží i české vydání, autorem hry je Kaya Miyano.

V malé krabičce, která se vám vejde do větší kapsy, najdete 36 karet a booklet s pravidly. Žádné žetony, žádné kostky, jen karty a návod. Kdyby návod měl formát karet, mohlo být celé balení ještě menší, ničemu by to neškodilo. Ale volba padla na o něco větší krabičku, nejspíš proto, aby hra v regálech obchodů nezapadla. O to se snaží i výrazná grafická stránka, o kterou se zasloužila francouzská kreslířka Laura Michaud. Grafické provedení je povedené, evidentně se odkazuje na mexický tradiční lidový styl Día de los Muertos, neboli Den mrtvých, což je obdoba našich „dušiček“. Proto na kartách najdeme často motivy lebek a květin, které jsou doplněné o další mexické propriety jako jsou kaktusy, sombrera, lamy či avokáda i s guacamole.

Karty mají hodnoty od jedné do dvanácti a každý hodnota je ve hře právě třikrát, hodnoty jsou odlišené jak barvami, tak i různými symboly, takže karty jsou od sebe rozpoznatelné na první pohled a dobře zapamatovatelné, což se při hře také hodí. Je možná škoda, že na kartách nejsou nějaké skryté „easter eggy“, u podobných karetek často ilustrace skrývají další vrstvu nebo nějaké detaily, kterých si člověk všimne až při bližším zkoumání, zde jsem nic podobného neobjevil.  

O co tu jde?

Ve hře Trio budete, nepřekvapivě, sbírat trojice stejných karet, ale má to háček. Jaký? To si řekneme hned jak bude hra připravená k hraní. Rozdáme všem hráčům 6–9 karet, podle počtu hráčů a zbytek karet skrytě vyskládáme na stůl, vybereme začínajícího hráče, podle pravidel je to ten, kdo poslední jedl avokádo a ten se pustím do hledání trojic.

Ve svém tahu může hráč otočit kartu z vyložené nabídky nebo poprosit jiného hráče, aby ukázal svou nejnižší nebo nejnižší kartu nebo může sám ukázat svou nejnižší či nejvyšší kartu. Toto může hráč udělat ve svém tahu až třikrát, za podmínky, že ukázané karty mají stejnou hodnotu. Pokud se tak stane, hráč trojici získá, pokud je druhá či třetí karta jiné hodnoty než předchozí, všichni si vezmou ukázané karty zpět do ruky, ukázané karty z vyložené nabídky se otočí zpět na rubovou stranu, kolo hráče končí a pokračuje další hráč.

Hráči se tedy snaží zapamatovat, kdo ukázal jakou hodnotu karet a dopracovat se k tomu, že si ve svém tahu dokáží nechat ukázat tři stejné hodnoty. Kdo jako první posbírá tři trojice nebo trojici sedmiček, vyhrál. To platí pro základní pravidla. Případně se dá hrát „ostřejší“ varianta, kde stačí posbírat buď trojici sedmiček nebo dvě jiné trojice, ale nestačí jakékoliv – musí na sebe navazovat podle pravidla na kartách.

Ve své recenzi budu psát zejména o ostřejší variantě, protože není důvod ji nehrát. Základní verzi bych doporučil na první hru či dvě, pro osahání pravidel a hry samotné a pokud nehrajete s malými dětmi, určitě přejděte na ostřejší verzi. Na první pohled jde o běžnou paměťovou hru, à la pexeso, kde se místo dvojic snažíte sbírat trojice, ale máte omezený výběr. A do jisté míry je to pravda, paměť budete ve hře Trio skutečně potřebovat, ale to není všechno.

Zejména v pokročilé variantě, kde každá trojice (s výjimkou sedmiček) odkazuje na jednu či dvě jiné trojice a vy pro výhru musíte získat dvě takto propojené trojice, nebudete bezhlavě sbírat jakoukoliv trojici, co se namane, ale budete se snažit propracovat ke konkrétní trojici. Například, pokud se vám podaří sesbírat trojici karet s hodnotou dvě, musíte pro výhru posbírat ještě pětky nebo devítky. Ostatní trojice vás sice stále zajímají, protože si jejich získáním rozšiřujete možnosti výhry, a navíc blokujete případnou dvojici propojených trojic soupeřům, ale hru vám sami o sobě nevyhrají. A protože při hře jsou jakékoliv zjištěné informace veřejné, budete občas ohledně dotazovaných informací taktizovat, protože co vám je platné, když svým dotazem napovíte ostatním a kýženou trojici pak získá jiný hráč…

Jak posbírané hodnoty v průběhu hry mizí ze hry, je obraz toho, kdo co drží stále jasnější a hra nabírá rychlý spád: do 10–15 minut je hotovo. Omezení na ukázaní nejvyšších či nejnižších karet dává hře zajímavý rozměr a posouvá ji od klasiky našeho mládí – Černého Petra – víc do „hráčské“ kategorie. Může se vám stát, že hned při rozdání máte kompletní trojici, ale co je vám to platné, když jsou to desítky a vy máte v ruce dvanáctku a jedenáctku a zbytek karet nižší než devět… Musíte čekat, než budou devítky vaše nejvyšší či nejnižší karta. Každopádně ve hře je hojně zastoupen prvek náhody a štěstí; obecně je dobré mít dvojice či trojice, zejména pokud jsou to vaše nejvyšší či nejnižší karty, to vám dává velkou šanci získat první trojici hned na začátku hry a přiblíží vás to k vítězství, ale nezaručí ho to. 

Hra funguje ve všech počtech hráčů: v menším počtu hráčů si rychleji ujasníte nejvyšší a nejnižší karty všech hráčů, ale po posbírání trojice musíte začít nové kolo, zatímco při hře více hráčů zůstává více zjištěných informací stále platných. Nejlépe se nám hra hrála ve čtyřech, ale nemám problém hrát v jakémkoliv počtu. Ve čtyřech a šesti se dá hrát v týmech, hráči hrají spolu ve dvojicích a na začátku hry si mohou vyměnit jednu kartu se spoluhráčem, to pak zopakují pokaždé, když soupeř získá trojici. Hru v týmech mě nezaujala, nesedí mi do konceptu svižné desetiminutové karetní hry, ale to je osobní preference. Nebojte se ji vyzkoušet, výměna karet je další vrstva hry, která vám umožní sdílet informace se spoluhráčem.

Yay or Nay?

Jsem fanouškem malých karetních her a vždy jsem zvědavý co se s pár kartami dá vymyslet – bude hra zábavná, bude mít nějaký nový nápad? Trio mě v tomto ohledu nezklamalo. Na základu 36 karet se autorovi bez použití různých barev či symbolů, textů či speciálních efektů podařilo za pomoci pouhých hodnot vymyslet chytrou a rychlou hru s poměrně lehce uchopitelnými pravidly, kterou můžete hrát s dětmi i dospělými a jako hra na závěr večera nebo ukrácení dlouhé chvíle nezklame ani zkušené hráče. 

Při hraní Tria pociťuji lehký záchvěv mých oblíbených „štychovek“ – sice zde hráči neodehrávají karty z ruky, ale když je žádáte o ukázání nejvyšší či nejnižší karty, je to podobný pocit, jako když se snažíte z hráčů v mariáši „vybít“ trumf či barvu. Ke sbírání trojic budete bezpodmínečně potřebovat svou paměť – musíte si pamatovat, kdo ukázal jakou kartu, případně kde leží ukázané karty ve společné nabídce. Ale díky tomu, že máte vhled do ruky soupeřů omezený na nejvyšší či nejnižší kartu, nebudete si muset pamatovat extra velké množství karet. Navíc ve chvíli, kdy nějaký hráč odevzdá svou nejvyšší či nejnižší kartu do sestavené trojice, je pro ostatní opět neznámou, do doby, než se ho někdo zeptá. Takto jsou informace dávkovány a ani hráč vybavený fenomenální pamětí není schopen během pár kol zjistit, kdo co vlastně má.

S tím, jak ubývá karet ve hře, roste napětí, protože příbývá případných trojic, které ukončí hru, takže kromě honu na svou výherní trojici se budete snažit zabránit soupeřům, aby sebrali tu, co potřebují oni. Ale nebojte, hra se nemůže nikdy zaseknout, o to se postarají šťastné sedmičky, které vyhrávají i jako sólo trojice. Ve hře je nemalý podíl náhody, ale díky tomu jsou partie otevřené i při hře s méně zdatnými hráči a to u tohoto typu hry chcete.

Trio hodnotím velmi pozitivně, momentálně je to nejoblíbenější hra mých dětí a žádají si ji na stůl každý den. Přemýšlím nad tím, jestli bych Triu něco vytknul, a nic mě nenapadá, snad jen pro někoho může být negativem větší podíl náhody nebo jednoduchost hry, ale z mého pohledu to nejsou negativa, to je koncepce tohoto typu her. Zkrátka a dobře, Trio ve své kategorii rozhodně obstojí a je potěšující, že se různým chytrým lidem daří vymýšlet stále nové a nové hry i na úplně minimalistických základech. Pokud byste hledali ještě jednodušší hru, zkuste Pásovce, pokud naopak hledáte propracovanější, ale stále malou karetní hru, doporučuji vám Skauta. A pro ty, co hledají něco mezi tím, je tu Trio.