.
Klasicky frustrovany pocit po prvni (prohrane) hre. Taky jsme behem nasi prvni hry sli ciste podle klice rovnou k sose bohyne a neresili nic moc okolo. U sochy jsme zjistili, ze potrebujeme jeste neco, tak jsme se vraceli. Jeden predmet jsme nasli a sli jsme zase k sose, ale zas nic, coz bylo dost frustrujici. A dalsi cestou pri hledani druheho predmetu jsme umreli hlady.

Dalsi hru jsme zahrali The Voracious Goddess spolu s An Offering to the Guardians, aby to nebylo uplne stejne, a vyhrali jsme. V te hre jsou casto pocity jak na horske draze, jednou je clovek zdeptany uplne na dne, jindy uplne v extazi, ze neco udelal. Umrit hlady patri urcite do te prvni kategorie :)

Jinak tipy pro zlepseni zazitku:
1) Ukladat, ukladat, ukladat. Pri prvni hre je clovek nateseny, jak tu hru poseka behem jednoho sezeni, klasicka zacatecnicka chyba. Opak je skoro vzdycky pravdou, hra poseka hrace. Ackoli se muze obri odkryta mapa zdat jako vyhodna (treba pro pohyb), prevazuji nevyhody - lov se zhorsuje, pri "return all the cards" je jich najednou strasne moc na vraceni do krabice, coz je extremne frustrujici, kdyz vi, ze se tam zas bude za chvili vracet, hra je po X hodinach hrani fyzicky unavna a clovek si to neuziva. Lepsi je to po dvou hodinach zabalit a poklacovat treba za tyden.

2) Jak uz jsme zminil, kdyz se prohraje kletba, muze se pro dalsi hru namixovat jeste s nejakou dalsi kletbou (klidne nejakou, kterou uz jste predtim hrali), at to neni uplne repetitivni a mate vetsi vyzvu.

3) Hrat ruzne partie s delsim casovym odstupem. Clovek mezitim pozapomene par veci a hned to vyrazne zlepsi znovuhratelnost (zazitek ze znovuobjevovani). My si klidne nechavame pauzu mezi hrami pul roku (mam hru z prvniho KS, a stale jeste nemame odehrane The Bloody Hunt a Swamp of Madness).

podobne pocity, ale...
Dohrali jsme to prokleti za noc a den, jeli jsme skoro nonstop nejakych 15 hodin. A ke konci to bylo takove utrpeni, ze pri navratu od sochy do podzemniho chramu (chybel nam druhy predmet, bloudili jsme hodiny a nakonec pouzili google) jsme ani nesklizeli mapu a presli radsi s podzemim na vedlejsi stul, abychom se mohli vratit bez dalsiho exploru. V podzemi jsme sli rovnou bez velkyho srani do hlavni mistnosti, uz jsme ani nepatrali po zajimavostech a napisech na zdech a podobne. Pritom to bylo zbytecne, stacilo by si dat pauzu par hodin nebo dni a dohrat to jindy. Zpetne to hodnotim jako nejlepsi herni seanci, jakou jsem kdy mel, a mrzi me, ze jsme ten konec tak uspechali a prisli o radost z poctive vyhry i ten aha! moment, kdybychom na to prisli sami. Plus to, ze z podzemi jsme nic nemeli, protoze jsme to uz honem honem chteli konecne dohrat.

Tohle fakt neni hra na dokonceni za vecer. Lepsi je si to davkovat po par hodinach a delat pauzy. A roznodne nepodvadet, negooglit a uzivat si to postupne po mensich davkach - viz spoiler-free diskuze ve vedlejsim vlakne.

Hotovo.
Tak, po 12 sedeniach sme úspešne dohrali Voracious Goddess. Ak môžem niečo odporučiť, tak je to určite hrať na viac sedení, pričom jedno sedenie by malo zabrať ideálne medzi jednou a dvoma hodinami. Týmto štýlom, sme nemali žiaden problém ho úspešne dohrať.

Hrali sme to na oficiálnom playmate veľkosti 7x7 a keď už na ňom nebolo miesto, tak sme hranie proste ukončili. Fungovalo to veľmi dobre. Sedenie sme ukončili, aj keď sa po nejakom dlhšom čase resetol board. Naozaj odporúčam nehrať to nárazovo. Je to kampaňová hra.

herí seance
Rozdělit hraní je nutnost, i když hodina nebo dvě jsou už podle mě trochu extrém. Další kletby jsem hrál sólo po večerech cca po 4-5 hodinách a bavilo mě to maximálně. U té hodiny by mi přišlo, že hra končí jen co se začnu trochu dostávat do napětí :)