Nemesis

hodnoceno 630x (Seznam vlastníků)

Nikdo neuslyší náš křik...

Autor: Ratman | 4 hodiny 0 minut | 13.2.2019 | 12

Hra: Nemesis

Hráči: BloodyBaron, Duce, Ellenar, Ratman, Vernon

Ke druhé hře jsme si vybrali odlehlejší kout naší oblíbené deskoherní čajovny, a tak jsme si mohli hru vychutnat v trošku temnější atmosféře. Té přidal na intenzitě i fakt, že jsme si hru mohli užít hned v plném počtu pěti hráčů. Pavel na začátku rychle zopakoval pravidla a šlo se na věc. Posádka naší lodi byla ve složení:  Kapitán (Pavel), Vědec (Honza), Scout (Já), Voják (Martin) a Pilot (Vlasta). Doufaje, že nám náš mrtvý kamarád mechanik nebude příliš chybět jsme se jali k opatrnému zkoumání temných zákoutí Nemesis.

Že to bude docela náročné se začalo ukazovat už v prvním kole. Za kapitánem se hned zavřely dveře a prakticky každá z prozkoumaných místností nebyla funkční. Moc tomu nepřidal ani náš vědec, který si nemohl vzpomenout kde měl mechanik schovaný olej, a tak nám jeho vrzající vozíček začal dělat pořádné starosti. Že jsou oprávněné se ukázalo hned v následujícím kole - hluk byl snad úplně všude. K poruchám se přidaly i dva požáry, takže nebylo divu že ke vší té smůle vrzání kol vozíku přitáhlo i prvního intrudera. I pouhý creeper nás vyděsil natolik, že jsme se museli rozhodnout co dál. Z možností, které byly předemnou vybírám vzhledem k situaci na plánu tu trošku morbidnější – Martinův voják nesmí přežít. Doufám, že se jako správný bojovník bude snažit loď od té havěti vyčistit. Štěstí mi v tomhle přeje hned v dalším kole, kdy nemotorný pohyb jeho postavy přilákal samotnou královnu. Dobře na tom není ani pilot, na kterého vyskočil pěkně hladový dospělák a dost ošklivě mu pochroumal ruku. Vědec mezi tím objevuje poškozené hnízdo a jen já s kapitánem zůstáváme v kokpitu ušetřeni hrůzám odehrávajícím se na zádi. Tohle vypadá na velmi rychlou hru.

Než stíhám v kokpitu zkontrolovat koordináty, dostávám od kapitána rozkaz prověřit vedlejší místnost ze které se ozývají podivné zvuky. Ale co to? Dveře se za mnou zavírají a na mě vyskakuje hladová potvora. Au. Sice to odnáším jen lehkým zraněním, ale to narozdíl od zničujícího rozkazu kapitána a nehezké karty kontaminace přebolí. Další kola se nesou ve znamení úprku na všech frontách. Vynakládám veškerou snahu na otevření dveří a za ohlušující krycí palby unikám zpet do kokpitu. Tam ještě k tomu všemu musím promptně zlikvidovat vysočivší larvu. Podobně špatně jsou na tom i ostatní. Zatím přežíváme, ale začíná se objevovat čímdálvíc potvoráků včetně ohromného breedera. Ta loď je těmi obludami úplně zamořená!

Ještě ani nejsme na dohled poloviny hry a už utíkají téměř všichni. Jen náš kapitán, zatím zůstává v bezpečí zbrojnice a plní si kapsy municí. Vůbec nezávidím pilotovi, který je v místnosti hned se dvěma intrudery a jeho šance na přežití se tak zdají být prakticky nulové. To umocňuje i jeho značně pochroumaná ruka, díky které jakákoli jeho aktivita vyžaduje neúměrnou námahu v podobě odhození dodatečné karty. Pro únik volí jedinou možnou cestu, všudypřítomný šramot mu ale příliš mnoho šancí na úspěch nedává. Při Vlastových hodech ani nedýcháme a – NEUVĚŘITELNÉ – dokázal utéct jen s malým škrábancem a navíc tak tiše, že se žádná další hrozba neobjevila. Já se zatím z ohroženého kokpitu stahuju do zbrojnice, kterou už mezitím pěkně vybílil náš kapitán. Naštěstí jsem schopen za použití svých schopností vykřesat ještě alespoň granát a doplnit si munici.

Konečně mám chvilku na oddech, takže si všímám, snah vědce, který se zoufale snaží uhasit hnízdo a sebrat v něm vejce. Odškrtávám si ho tedy jako hrozbu a soustředím se na ostatní - hlavně Martina. Jeho vojákovi se podařilo utéct královně do relativního bezpečí hybernatoria. Pilot zatím ošetřuje svá krvavá zranění a kapitán... co to sakra zas dělá náš kapitán? Ten do počítačového terminálu vkládá jakousi kartu a spouští autodestrukci! Kapitáne, proč, proč?!

Propadaje zoufalství hledám cestu k záchranému modulu v sekci A, neboť okolo sekce B snad není jediná místnost která by nehořela nebo nebyla plná vetřelců. Kapitán i voják jsou však krok předemnou a začíná mi tak být poněkud horko. Pochroumaný pilot však naštěstí dokázal během odpočtu najít generátor a zrušit kapitánův příkaz. Uff, jsem stále ve hře!

Trošku naděje do žil mi nyní vlévá fakt, že Martinův voják se pohybuje nebezpečně blízko technické místnosti a já naopak velmi blízko ovladačů airlocku. Dřív než se mi ho však podaří aktivovat, předbíhá mne kapitán, který se naopak snaží vystřelit ven našeho pilota. I zde pilot předvádí pozoruhodný smysl pro přežití a odblokováním dveří na poslední chvíli uniká. Kapitán však nezahálí a hned dalším rozkazem mě posílá ke generátoru. Do konce už teď zbývá jen šest kol, takže této příležitosti využívám a aktivuju autodestrukci. Chvíli si vychutnávám potlesk spoluhráčů a pak sleduju jich další počínání. Vědec a voják míří k evakulační sekci B a já hodlám použít bližší sekci A. Teoreticky by na mne mohl vyjít druhý modul, první bude jak se zdá kapitánův. Pilot je zatím příliš daleko a nevypadá to, že by byl ještě připraven loď opustit.

Uklidněn touto situací využívám ještě kolo k hledání něčeho užitečného na cestu. Přecejen budu muset proběhnout minimálně jednu místnost s intruderem. To se nakonec ukazuje jako fatální chyba. Kapitán mi přes počítač posílá další rozkaz: „jdi zkontrolovat motory!“ V tu ránu se ocitám o krok dál svému cíli a k tomu ještě obklopen plameny.

Další rána přichází v zápětí – v důsledku technického selhání dochází k odpálení jednoho záchraného modulu v sekci B a k tomu zbylému se začínají stahovat nebezpečná mračna potvor. Zdáse, že Martinovy plány se změnily a místo tím směrem teď míří k modulu, který jsme si vyhlédl já! Kapitán už se připravuje na nalodění, stačí kolo a moduly se otevřou. V rychlosti počítám své šance: Martin je blíž než já a na rozdíl odemne nemusí přes hybernatorium, kde číhá intruder. Já mám k tomu v odhazovacím balíčku už tři kontaminace. Šance že bych si je během dobíhání k modulu vůbec nenabral je dost malá. Volím tedy naprosto zoufalý krok – přesouvám se zpět ke generátoru a zastavuju autodestrukci. V tu chvíli celý stůl vybuchuje v ohlušující řev a všichni se chtají za hlavu. Holt záchrana planety v podobě sebeobětování sebe i posádky se nemůže obejít bez emocí, že...

Do konce už zbývají 3 kola a nezdáse, že by se někdo chystal umírat (což je vzhledem k průběhu hry a přítomnosti snad všech intruderů naprosto neuvěřitelné). Pilot také zatím nehodlá použít svůj klíč, takže už zbývá jediná možnost – hybernovat a doufat, že letíme správným směrem s funkčními motory a ... že Martin má v balíčku dostatek infikovaných karet, aby tohle nepřežil a já ano.

Nakonec se do hybernační komory dostáváme jen tři – první se ke spánku ukládá Martin, který ještě stíhá v místnosti bez problémů zlikvidovat emzáka, kterého předtím pocuchal můj granát. V předposledním kole ho doplňuje moje skautka a Honzův vědec. Pilot se do poslední chvíle snaží zoufale uhasit požár v komunikační místnosti a Kapitán se bez úspěchu snaží prolízat se ke kartě rozkazu, kterou by ho ještě snad mohl poslat do chřtánu nějakého z vetřelců.

Oba se k nám už nestíhají přidat a umírají hned při skoku. Pak pomalu odhalujeme náš osud. Koordináty jsou vpořádku. Motor číslo 1 funguje. Motor číslo 2 je poškozený... Motor číslo 3 je... ::výbuch::

Lidstvo je tedy protentokráte zachráněno a  žije dál v nevědomosti před hrůzami skrávající se v nekonečném vesmíru...

Závěrečný komentář:
Naše druhá hra Nemesis byla snad jedním z nejsilnějších herních zážitků, který jsem kdy u deskovky zažil. I když intrudeři během prvních kol loď doslova zaplavili a během hry jsme jich byli schopní pobít opravdu jen minimum, nikdo až do konce hry neumřel. Tohle spolu se záškodnickými úkoly (Pavel se měl prozměnu "postarat" o pilota:-)) dalo hře neuvěřitelnou šťávu a dynamiku. Už se nemůžu dočkat další hry a dalšího zajímavého příběhu, který nám Nemesis příště zase nachystá.

Odehráno v: Brno (Okres: Brno-město)