Kingdom of Heaven: The Crusader States 1097-1291 AD

hodnoceno 3x (Seznam vlastníků)

První křížová výprava

Autor: Marvin | 4 hodiny 20 minut | 18.10.2012 | 4

Hra: Kingdom of Heaven: The Crusader States 1097-1291 AD

Hráči: Jezura, Marvin

Z deníku křižáka.

Konečně jsme přejeli tu pekelnou Anatollii. Byl to dlouhý a vysilující pochod. Muži i koně padali jako mouchy, jen Byzantinci hlady netrpěli, protože všude nacházeli podporu. Náladě a vzájemné pohodě to rozhodně neprospělo. Když se před námi otevřela krajina kolem Iconia, chtěli jsme okamžitě vyrazit a hrabě z Toulose také velel: Do Jeruzaléma! Ale Byzantinec Tatikos se odmítal hnout, protože čekal na posly od svého pána, císaře Řeků. Když se konečně dočkal, nic nového jsme se nedozvěděli, jen nám bylo opět opakováno, že jsme složili slib předat Císaři všechna Byzantinská města, která dobudeme zpět. Bohemund chtěl nechat posla zpráskat, ale Godefroi ho dokázal uklidnit. Legát Adhémara de Le Puy se pokřižoval a Tankred drtil mezi zuby neuctivá slova o Řecích.

Po měsíci zevlování jsme se konečně hnuli. Dlouhý had mužů se vinul horami a my postupovali vpřed v oblacích prachu. A tam jsme narazili na první nevěřící. Ohavní machometáni mávali zahnutými šavlemi, ale mi se na ně vrhli a bili je ve jménu božím. Všechny jsme je pobili a jen jejich vůdce, kterého zovou emír, se spasil útěkem do nedalekého hradu. To hnízdo zla jsme hned oblehli a podkopali jeho věže, ale nepřítel odolával. Každého večera se z hradu linulo ohavné halekání, jak machometáni volali na pomoc svého falešného boha. Však nebylo jim to nic platné, když čtrnáctého dne zavelel Raimond z Toulouse ke zteči. Mnoho bratrů pravda zahynulo a mnoho bylo zmrzačeno, ale machometány jsme udolali a večer již sloužil biskup Adhémar mši v nově vyzdobené hradní kapli.

A plynul zase čas, ale teď veseleji, protože sklady pevnosti byly plné vína a datlí. Jinak bylo horko a Jeruzalém nás volal a tak jsem byl šťasten, když jsme se konečně hnuli kupředu. naši vznešení velitelé totiž rozhodli, že dobijeme nedaleké město Tarsus. I hnuli jsme k němu a po několika dnech a jedné zteči jsme i zde slavně vztyčili naše kříže.

Sotva jsme se trochu občerstvili, již nás polnice hnali dále do křesťanské Arménie, kde jsme chtěli hledat podporu našich souvěrců. Ale tu nám v ústrety letěly oddíly našich zvědů a jen zastavili své zpěněné koně, již hlásili tu zlou novinu, že proti nám vytrhl do pole samotný Kerboga, velký ataman muselmanů. Přitrhl v čele převeliké armády a slyšel jsem, že sebou má jednotky dalších machometánských knížat a prý i vojáky z bohatého Damašku, jenž nadevše proslul svojí ocelí. Náš vrchní velitel, bůh ho ochraňuj, rozhodl, že se s nimi utkáme v poli, protože Bůh to chce. I vytrhli jsme na ně a cestou zpívaly žalmy. Proradný nepřítel, ale nečekal, až se naše ostří zbortí jeho krví a prchl, ale pak se vrátil a znovu prchl. Jeho jezdci na hbitých koních nám stále unikali, ale nikdy nás neopomněli zasypat šípy. Také nám poplenily vozy se zásobami a, bůh odpusť, káleli do studní, aby vodu otrávili. Neschopni je porazit jsme se spasili v Arménii, kde nás bratři dobře přijali, nasytili a napojili.

Leč ani v Arménii jsme neměli dlouhého stání, protože místní křesťané jsou jiní a mravy mají podivné. I vytrhli jsme znovu na cetu do Jeruzaléma, ale tušili jsme, že zákeřný nepřítel číhá nedaleko. Proto jsme se nebrali cestou přímou, ale zamířili jsme nejprve do města Edessy, kde, jak nám řekli Arméni, jejich souvěrci mnoho trpí pod jhem pohanů. Opět jsme projížděli prázdná údolí a cesta byla pokojná, když tu se pojednou zvedli oblaka mocného prachu a z nich proti nám cválali jezdci. Ohavný muselman Kerboga byl zpět a chtěl nás zničit. Mnohé srdce pokleslo, když vidělo nekonečné řady jezdců, kteří vyjíždějí z prachu. Ale tu někdo začal zpívat a brzo již zpívalo celé vojsko. Zaleskly se zbraně a byla prolita první krev. V tu chvíli někdo zvolal: "Hle svatí jdou s námi!!" A opravdu, v mracích se vznášelo přízračné vojsko a cválalo směrem k machometánům. V čele jsem jasně rozeznal samotného archanděla Michaela. A tak nám Bůh přispěl ku pomoci a nepřítele zachvátil veliký strach. Udeřili jsme na ně a oni uprchli a běžely do hor, co jim síly stačili. My je honili a zabíjeli a přitom se modlili k pánu našemu, Ježíši Kristu. Toho dne jsme dobili rozhodného vítězství a Kerboga se spasil jen s hrstkou svých vojáků a uprchl do města Antiochu, kde se v hrůze ukryl za mocnými hradbami. My táhli dále na Edessu, kde nám stačilo jen zatroubit a už nám místní křesťané otevřeli brány a toto výstavné město tak bylo naše. Pod svou ochranu ho vzal vznešený Bohemund z Tarentu a prohlásil se jeho knížetem.

Místní Arméni nám byli přátelští, mnoho nás pohostili a tak jsme občerstveni spěchali dále, do dáli, kde ležel Jeruzalém. Kerboga proti nám opět vytrhl, ale s pomocí Boží jsme ho obešli a nečekáni a nezváni jsme přitrhli k velikému machometánskému městu, jež se po věky sluje Aleppo. Zatroubili jsme na polnice a hlasitě vykřikovali, že jsme Kerbogu porazili a Edessu zachránili a oni se zalekli a otevřeli nám brány. To bylo radosti, vína a sladkých fíků. Ale v tomto podivném městě nás nic netěšilo. Lid byl vzpurný a divné štíhlé věže minaretů se nám hnusili. Brzo jsme se tedy hnuli dále, tam, kde se ukryt za pevnými hradbami, skrýval se slavný Antioch.

A tak jsme přitáhli k Antiochiu. Za námi leželo dobyté Aleppo a nikde v dosahu nebyla armáda, která by se nám mohla postavit v poli. Zaduli jsme tedy na polnice a mnohé trubky a vyzvali město, ať se vzdá. Byl tam však uvnitř jeden machomentansky kníže, co jmenoval se Ridván. Pocházel z Aleppa a tak nelibě nesl, že jsme město obsadili. Tento Ridván, ukrytý za vysokými hradbami, se rozhodl vzdorovat. Ale naši velitele už neznali strachu a i mužové se nebáli, protože jsme o lásce a pomoci boží nepochybovali, když nám bůh dal taková veliká a úžasná vítězství, jako u Ravendelu, Edessy a Aleppa. Začali jsme tedy chystat žebříky a podkopávali jsme hradby. Otroci, které jsme zajali v okolí, svazovali mnohé provazy a připravovali je k lezení. Ze dřev jsme udělali pavézy a postavili jsme i dvě obléhání věže. Vše se již hotovilo k rozhodujícímu útoku, když tu nás tábor postihla nemoc přeukrutná a mnoho bratři zahynulo v hrozných bolestech. S podlomenou morálkou a nedostatkem mužů nemela zteč naději a tak ji naši velitelé raději odvolali. Navíc se Táborem roznesly zprávy, ze na nás opět táhne přeukrutný muselman Kerboga. A byla to pravda, ale naštěstí mu v cestě stál hrdinný Tankerd, který se uzavřel v hradbách Aleppa. Atabeg město oblehl, ale Tankerd se ho nelekl.A ani ostatní šlechtici se nebáli a z Edessy povolali statečného Bohemunda, který přitáhl s veškerou svou moci. Postavili jsme další obléhání věže a pak konečně vzali město útokem a slavné ho dobyli.

Usadili jsme se tedy v Atiochu a udělali z něj křesťanské knížectví. Bohemund si ponechal Edessu a Tankerd Allepo. Godefroy chtěl táhnout dále k Božímu hrobu, ale Jeruzalém byl příliš daleko. Vojska se počala navracet domu a ti, co zůstali začali upevňovat své pozice. Možná za rok, možná později, ale jednou se dáme na pochod a pak se střežte machometani našeho hněvu. Vítězové od Antiochu si přijdou pro Jeruzalém!!!!!

Odehráno v: Praha (Okres: Praha)