K2

hodnoceno 79x (Seznam vlastníků)

Drahokam z Koruny Himálaje

Autor: El Diablo | 7.3.2021 | 3

„Do Himálaje jsem nezačal jezdit kvůli Koruně Himálaje*. Byl jsem prostě horolezec. Ale v Himálaji jsem nalezl drogu vysokých hor. Na první expedici jsem byl rovnocenným partnerem lezci, který měl již 11 vylezených osmitisícovek. To mě povzbudilo. Po zdolání Nanga Parbatu kamarád řekl, ať je vylezu všechny, což mě ale napadlo až v okamžiku, kdy jsem vylezl Manaslu. Ale nechtěl jsem jen vrchol. Za každou cenu. Chci tam být s kamarády, lézt bez kyslíku, bez pomoci výškových nosičů. Vlastní silou a lezeckou schopnostíse dostat na vrchol. I cesta je cíl.“

– Radek Jaroš, český horolezec, nar. 1964.

*Pomyslný titul, který získá lezec za pokoření všech čtrnácti himálajských osmitisícovek.

Horolezec Radek Jaroš je jedním z Čechů, kterým se povedlo zdolat zákeřnou K2 (8611 metrů). Ta je nejvyšší horou pohoří Karákóram ležícího v Pákistánu a má pověst nejobtížnější hory světa. Je známá i pod pseudonymem Divoká hora. Vezmeme-li to statisticky, tak na každé čtyři lezce, jež dosáhnou vrcholu, připadá jeden mrtvý. Nikdy se nikomu nepovedlo ji pokořit v zimě. O zimní výstup se dvakrát pokusili Poláci – samozřejmě neúspěšně. A tak prvním, kdo zdolá K2 v zimě, budou nejspíš hráči této deskové hry. Tato kompetitivní hra vyšla poprvé v roce 2010 a stojí za ní autor Adam Kałuża. Lze si jí zahrát až v pěti hráčích, a nabízí i solitérní variantu hry. Krabice je poměrně velká (295 ×295 × 72 mm) a krásně ilustrovaná. Z obrázku na krabici sálá pohoda a pocit, že vaše expedice bude brnkačka. Opak je však pravdou. O pokoření Čchokori (další název K2) se budete pokoušet zhruba hodinu. Čas partie klesá úměrně s klesajícím počtem hráčů. Účast na expedici je povolena lezcům od 10 let. Věk účastníků by se měl dodržovat! Nicméně když Vašek s tátou Lubošem lezli na Dračí zub, tak na to byl podle maminky také moc malý, a přece to zvládl.

U každé expedice je nejdůležitější příprava. Jinak tomu není ani u této hry. Než začnete připravovat vše potřebné ke hře, musíte se se svými soupeři domluvit, jakou obtížnost zvolíte. Herní plán je totiž oboustranný a máte k dispozici snadnou a obtížnou cestu. Pro nejjednodušší obtížnost zvolíte snadnou cestu a letní počasí. Nejtěžší výstup vás pak bude čekat, pokud zvolíte zimní počasí a obtížnou cestu. Různými kombinacemi tak získáte čtyři obtížnosti výstupu. Pokud tedy budete chtít do hry zasvětit nováčka, zahrajte si snadnou cestu s letním počasím. Připravte žetony rizika, karty počasí a žeton zahajujícího hráče. Dále si každý hráč vezme herní materiál zvolené barvy. Tedy sadu karet (18), kartu hráče, figurky horolezců, stanů a dva dřevěné žetony sloužící jako ukazatel aklimatizace horolezců. Jakmile mají všichni svůj herní materiál, hráč, který byl naposledy na horách, si vezme žeton začínajícího hráče a může vyrazit k vrcholu. Tam se dostane za pomoci karet. Vždy vybere tři ze svých šesti karet na ruce a ty v daném tahu zahraje nebo odhodí.

Karty se dělí na tři typy:

Pohyb:

Fixní lano:

Aklimatizace:

Každé políčko na herním plánu stojí jeden bod pohybu, pokud na něm není ikonka upravující toto pravidlo. Za body pohybu, které je nutné zaplatit za políčko na němž stojíte, se můžete rozhodnout postavit stan, který vám pomůže s aklimatizací. Tu si musíte neustále hlídat, protože jakmile klesne na nulu, daný lezec zemře. Vítězem hry se stane ten, kdo bude mít na konci nejvíce bodů. Kolik dostane bodů, určuje výška, do níž se dostal jeho horolezec. Pokud lezec zemře, dostane pouze jeden bod a už ve hře nepokračuje. Konec hry nastává ve chvíli, kdy skončí poslední den na kartách počasí. V principu má hra jednoduchá, až primitivní pravidla.  

Tematičnost hry:

• Snadná a obtížná trasa: Nikdy jsem na K2 nebyl, ale představuji si, že každá cesta bude jinak náročná. Na ty náročnější se vydají zkušenější horolezci, stejně jako hráči. Momentálně je na Čchokori deset výstupových cest a nejfrekventovanější je Abruzziho pilíř z roku 1954. Stejně jako ve skutečnosti jsou i ve hře různé cesty a každá je jinak obtížná. Obtížnost se mění především v ceně pohybových bodů, kterou je třeba za políčka zaplatit.
• Pohyb po herním plánu: Na začátku výpravy (pod kopcem) stojí pohyb pouze jeden bod pohybu a čím je lezec výše, tím je pohyb dražší. Ta nejtěžší pole pak stojí tři body pohybu. Dává to smysl, na začátku výpravy máte plno sil, a ještě jste dost nízko na to, aby byl nedostatek kyslíku problém. Čím výš jste, tím je kyslíku méně, a i vzhledem k únavě je výstup náročnější. Souběžně s tím roste a klesá i hodnota aklimatizace. Na začátku se začnete aklimatizovat a na vše je čas, a proto od hry dostanete nějaké ty body aklimatizace. Když vylezete výš, body už nedostáváte. Pokud vylezete ještě výš, nemáte na aklimatizaci čas a začnete o tyto body přicházet. Logicky z toho vyplývá, že pokud nemáte body aklimatizace a nestihnete se aklimatizovat, zemřete.

• Stavba stanu: Postavení stanu stojí bod pohybu. To moc smysl nedává, ale smysl by dávalo, že na to zkrátka musíte vydat nějakou energii. Co smysl rozhodně dává, je že odpočinkem ve stanu se snáze aklimatizujete a tím pádem získáte na poli se stanem bod aklimatizace. Stan se dá postavit na kterémkoli poli hory. Kde ho postavíte, záleží tedy čistě na vaší taktice. Můžete se i inspirovat lezcem Josefem Rakoncajem, který v roce 1983 bivakoval padesát metrů pod vrcholem.
• Žeton rizika: Stejně jako v reálu i zde platí, že mít velké oči se nevyplácí. Pokud se rozhodnete pro co nejrychlejší výstup, dost pravděpodobně na vás vyjde žeton rizika. Jakmile všichni hráči vyloží své tři karty, sečtou se body pohybu a ten kdo jich vyložil nejvíce, získá tento žeton. Pokud by někteří hráči vyložili shodný počet bodů pohybu, žeton nedostane nikdo. Žeton vám sníží hodnotu aklimatizace o svou hodnotu. Když se tedy pustíte do bezhlavého výstupu, můžete na to doplatit smrtí.
• Počasí: Ve hře je jedním z prvků, které určují obtížnost, právě počasí. Na výběr je z letního a zimního. Zimní je samozřejmě těžší a dá vám opravdu zabrat. Dalším hezkým detailem je ukazatel výšky, v kterém počasí na hráče působí. Opět perfektně převzato z reality, kdy na hoře a pod horou může být naprosto rozdílné počasí.

• Počet hráčů na políčku: Čím výše vystoupáte, tím méně horolezců může být na jednom políčku. Opět si představuji, jak na začátku kráčím po zasněženém úpatí hory a je jedno, kolik nás vedle sebe jde. Ovšem těsně pod vrcholem, to už je jiná! Je třeba se sápat po úzkých cestičkách, mnohdy s cepínem v ruce a lanem kolem pasu. Tam už za ruce vedle sebe jít nemůžete.
• Dvě figurky horolezců: Lezci se v horách navzájem jistí, aby byl výstup co nejbezpečnější. Proto i zde máte k dispozici dvě figurky, které si mohou navzájem pomáhat. Sice se nemusí jistit, nebo jít spolu, ale mohou společnými silami snáze blokovat výstup k vrcholu a zabránit tak soupeři v zisku bodů.
• V první řadě bezpečí: Stejně jako při reálných expedicích ani ve hře nikdo nechce zemřít. V obou případech není důležité zdolat vrchol, ale hlavně přežít. Pokud vám ve hře zemře některý z horolezců, příjdete o takřka všechny jeho body. Zůstane vám za něj pouze jeden bod. Proto je i ve hře důležité dávat na své horolezce pozor, aby nezemřeli. Uvedu příklad. Pokud oba vaši lezci dolezou někam do půlky kopce a každý bude mít po pěti bodech, v součtu získají více, než lezci, kteří riskovali na vrcholu a zemřeli. 

Vlk samotář:

Pro sólo hru nemusíte nijak zásadně měnit pravidla. Krom žetonu rizika a konce hry jsou naprosto stejná. Oproti běžné hře je to ale tak trochu nuda. Nikdo vás neblokuje těsně pod vrcholem, ani nemusíte přemýšlet co udělají soupeři. Je to asi jako pasians. Zabavíte se, ale nepobavíte se. Když jsem hrál sólo, nedokázal jsem se na hru vůbec soustředit. Tato varianta hry bude dobrá k učení pravidel. V klidu si tak můžete osvojit princip pravidel a základní mechaniky.  

Homemade pravidlo:

Jedno z pravidel říká, že na konci každého kola smíte mít maximálně 6 bodů aklimatizace pro každého lezce. Pokud tedy na konci kola budete mít osm bodů aklimatizace, na začátku dalšího vám zůstane pouze šest bodů. Pokud si pojmenujete své dva horolezce jako mladého a zkušeného, můžete jim podle toho i upravovat strop hodnoty aklimatizace. Mladý horolezec bude mít stále strop šest a zkušený ho bude mít zvýšený na sedm.

Co se povedlo a co ne?

Co se povedlo, jsem v podstatě rozepsal v části tematičnosti hry. K tomu doplním, že ve hře se nachází plastový insert, který bez problému pojme celou hru i s obalenými kartami. Dřevěné komponenty a kartonové žetony jsou standardní kvality a podobné, ne-li identické tvary bychom nalezli i v jiných hrách. Pár věcí, co se nepovedlo, se určitě také najde. Barvy hráčů na rubu karet mohly být stoprocentně výraznější. Ano, poznáte, o jakou barvu se jedná, ale není to nic pohodlného. Žetony rizika mohly být lépe zpracované, co se grafiky týče – jsou přeci jen tak trochu strohé a nějaký obrázek na rubové straně by rozhodně neuškodil. A nakonec herní plán. Snadná cesta a obtížná cesta mají v podstatě stejnou ilustraci hory (nemluvím o políčkách cesty). Jedna je navíc jen zahalená v mlze. Pokud se jedná o jinou cestu, mohl obrázek znázorňovat horu z jiného pohledu. Nemluvě o ilustracích v pravé části herního plánu. Ty mohly být také úplně jiné.

Zhodnocení expedice:

K2 je nejtematičtější hra, kterou jsem kdy hrál. Všechny herní mechaniky dávají smysl a jsou perfektně naroubovány na reálie ze života horolezců. Samozřejmě se najde spousta her s lepšími herními mechanikami, ale zde je tahákem právě ona tematičnost. Za to zřejmě můžeme poděkovat právě panu Jarošovi, který se na vývoji hry podílel. Hra přiláká nejednoho začátečníka a potěší i zkušenějšího hráče. Zahraje si ji jak parta přátel, tak rodina. Pořizovací cena je vzhledem k obsahu krabice přiměřená. Skladové zásoby v obchodech se ale tenčí a na bazarech se prakticky neobjevuje. Přeci jen hra nepatří mezi nejmladší. Hru rozhodně doporučuji a dávám 6888,8 z 8611, což je rovných 80 %.

Pro další možnost hraní doplním, že hru si můžete zdarma zahrát na webu boardgamearena.com. Web vyžaduje pouze registraci pomocí emailu, nebo FB profilu. Jde o zdařilou předělávku hry do digitální podoby. V této nelehké době zde možná najdete protihráče snáz než u vašeho herního stolu.