U nás si třeba říkáme něco jako : pokusím se zaútočit jako první, nebo potřebuju hrát jako poslední. Nebo tenhle tah budu dělat odpočinek.

Furt jde o to jak se to domluví a jak mu to vyhovuje. Přece jenom ta hra není nejkratší a ve výsledku jde o to ať se všichni baví.

Co se týká pokladů, někdy ho někdo sebere, někdy někdo řekne, mám málo pohybu k tomu abych ho sebral, nechávám to na vás.

Když nás hra odměněni konkrétním předmětem, tak ostatní získají právo vylootovat další truhly 😀

Když odhlédnu od známé a často proklamované skutečnosti, že každý si hraní může upravit způsobem, aby ho to ve finále co nejvíce bavilo, připomínám pravidlo z klasického Gloomhavenu: 

Pokud hráči zvolí možnost úplného odhalení svých záměrů (jako když se hraje sólo mód, kdy hráč logicky vidí do všech karet a může snadno koordinovat aktivity herní družiny), zvyšuje se obtížnost o jeden stupeň.  

Každopádně k otázce. My to aktuálně hrajeme způsobem (tři hráči, každý má navíc hrdinu z klasického Gloomhavenu), že si přesně říkáme, kdo co udělá a jak přitom bude rychlý. Peníze máme společné (jeden balík zlaťáků pro všechny) a ještě používáme house rule, že pokud nedojde ke zranění (hrdiny či nepřítele), nedojde ani k aplikaci stavu (otrava, krvácení, atp.). 

Je to samozřejmě výrazně snazší, na druhou stranu výše uvedené v naší herní skupině s průměrným věkem 60+ akcentuje kooperativní duch hraní :) 

@mart tahle vaše kooperativní varianta je docela zajímavý nápad.

Možná další “run” zkusíme to, že sice se neříkají rychlostí útoků, bo v souboji taky asi neřekneš parťákovi, počkej až zaútočim já 😀ale to sdílené vlastnictví má něco do sebe.

Zároveň třeba v Gloomhavenu jsme taky hráli, že pokud útok mine, neaplikují se dodatečné efekty, viz. Otrava, krvácení atd. Samozřejmě to platilo jak pro nás, tak pro monstra.

my se domlouvali stylem: ja zkusim byt rychlejsi nez ty, zautocit na tohohle z dalky, takze ty se pokus zabit tohohle, ale bud pripraven dorazit pripadne toho co se pokusim zabit ja, at nam tam neprekazi.." nebo “nebud moc daleko ode me, at te muzu dolecit..”..
co se rychlosti tyka, tak po chvilce vis jak jsou postavy cca rychle vuci sobe a komunikovali jsme stylem “budes sakra rychlej nebo pomalejsi nez mas nejaky svuj prumer..?”..
co se predmetu tyka, tak ty jsme si predavali podle toho co kdo potreboval (tak je to i v pravidlech, ze se muze.. narozdil od velkeho gloomhavenu)..
vedlejsi efekty jsme aplikovali s kazdym utokem, i kdyz nezranil (mozna krom uplneho missnuti), nebot rana nemusi byt dost velka, aby poranila moc, ale lehke riznuti otravenou cepeli porad otravu dava..

@Laionel  Takhle, na každé herní pravidlo se dá samozřejmě nahlížet z různých úhlů. A kupř. tebou zpochybňované útočení, kde si útočníci přeci také během ataku neříkají, kdo že sekne jako první apod., může reálně vypadat právě tímhle způsobem. 

Dobře secvičená žoldácká skupina totiž bude fungovat jako dobře naolejovaný stroj, kde se jednotlivci skvěle doplňují. Takto fungující elitní bojové oddíly byly přeci v armádách od nepaměti. 

A to, že družina Lvího chřtánu může čítat pouhopouhé dva členy na věci vůbec nic nemění. Tolik jenom pro případné zdůvodnění pravidla, kdy si hráči prozrazují svou iniciativu. 

Nicméně beru na zřetel, že to tvůrci chtěli udělat zajímavější a trochu složitější, byť za sebe upřednostňuji mnou naznačenou variantu, protože to takhle mám prostě raději :)