Dorn - Výprava za Bránu Osudu

hodnoceno 240x (Seznam vlastníků)

Hrdinův víkend

Autor: Thales | 2 hodiny 30 minut | 19.3.2011 | 0

Hra: Dorn - Výprava za Bránu Osudu + Dorn - Kostějův věčný návrat

Hráči: Darrog, Thales a 1 neregistrovaný

"Kluci, slyšeli jste to?" vtrhl nadšeně Gor do hostince a ladně se protáhl mezi stoly k ostatním hrdinům. Mannad, Kaerdrak a Cedrik si vyměnily zvídavé pohledy.

"Tak co jsme měli slyšet?" zeptali se sborem Gora, který na otázku netrpělivě čekal.

"Za městem se objevil nějaký pán zla!" Hrdinové pozvedli obočí.

"Ale že bylo na čase! Co jsme toho posledního zmlátili a vypálili mu hrad, nikdo se tady dlouho neukázal. Tak dopijeme a jdeme se na něj mrknout, ne?"

Přiopilá skupinka vyrazila z města až pozdě v noci a stočila se směrem k bažinám. Nad ránem je s bolehlavem probudila malá skupinka nestvůr, která si je zvědavě prohlížela.

"Co to sakra? Ježiš, mě bolí hlava." poznamenal jeden z ležících bijců. "Ale po ránu mi pomůže malá rozcvička!" vyskočil na nohy a z prstů mu vyletěly smrtící magické proudy. Bitva byla intenzivní, hlasitá, krátká a jednostranná. Hrdinové stáli nad hromadou pobitých stvůr a klábosili o včerejším večeru.

"Tak vám nevim, tohle bylo nějak rychlý. Mrkneme se do podzemí." po příchodu ke vchodu do podzemní říše temnoty usoudili, že se nájemníci zabarikádovali dvěma závaly a nechtějí vylézt. Nu což, tak se ještě projdeme.

* * *

V podzemí mezitím vládla panika a příšery zmateně pobíhaly sem a tam chodbami a místnostmi. Kostlivé stráže s kopími schovávaly své rodiny, krysy ukrývaly naloupený sýr a slaninu a gorgona plakala upírovi na rameni a ptala se, co s nimi asi bude. Zorkal jr. to celé sledoval s nevolí, ale své zaměstnance chápal. Jako stážista určený pro město Argos měl nabrat praxi, ale smůla tomu chtěla, že ve městě budou sedět čtyři nadopovaná zvířata lačnící po krvi. Měl poslechnout svou matku a stát se zelinářem, měl by klid.

* * *

Hrdinové vystřízlivěli během procházky po bažinách, během kterých jen tak mimochodem nacházely poklady a také jeden artefakt. Také objevili portál vedoucí do podzemí.

"Neobejdeme to přes stoky?" optal se Kaerdrak.

"Mě už se nechce nikam courat." opáčil Cedrik a chytal se za hlavu. "Už bysme neměli takhle chlastat, den poté je hrozný. Ani nemám náladu plenit a ničit."

"No nic, jen jsem se zeptal." pokrčil Kaerdrak rameny a společně s ostatními třemi vešel do portálu.

* * *

"Už jšou ťů!" zažvatlala jedna ze zombie u obranného valu u portálu, načež jí první hrdina zkrátil o délku hlavy. Vpadnuvší plenitelé kolem sebe rozsévali zmar a zkázu tak monstrózním způsobem, že z dálky vše pozorující Zorkal zaváhal, jestli neměl mít praxi u nich. Jeden z bojovníků "dobra" ovládal mysl příšer, které se pak na sebe bezhlavě vrhaly, další nechával Zorkalovy služebné zarůstat kořeny a poštípat vosami, jiný si zase vyvolával vlastní příšery. Poslední kostlivec se zoufale opíral zády o zeď a nervózně kolem sebe máchal kopím. Proti němu stáli dva hrdinové.

"Vy jste tu byl první, takže je Váš."

"Ale kdeže, trvám na tom, aby jste si toho kostlivce vzal vy."

"Já jsem Vám vyfoukl toho kostlivce v bažině, takže tento je nepochybně Váš."

"Dobrá, jak myslíte, ale pouze, že jste to Vy." dořekl hrdina a vrhl se na kostlivce, až kosti létaly.

"Tohle nás nikdy neomrzí." pousmál se druhý hrdina.

Po chvíli bylo ticho a ve vyprázdněném podzemí stáli před vraty usměvaví bojovníci.

"Ach jo." povzdychl si Zorkal, odhodil učebnici nalistovanou na kapitolu XIV - Prohra a s otráveným výrazem otevřel bránu do svého příbytku.

"Ach mocní hrdinové," začal přednášet teatrálně naučená slova, "odhalili jste mou temnou sluj a hle, byl jsem poražen a má moc slábne. Ó, vaše snaha zničit mě a zlo v tomto kraji byla úspěšná. Nezbývá mi než... éh... jak to jenom, už vím... nezbývá mi než vám pogratulovat? Nebo tak nějak." zakončil Zorkal a čekal na reakci čtveřice před ním. Ti se zmateně dívali střídavě na Zorkala a na sebe.

"Cože? Co to má znamenat?" znejistěl Kaerdrak.

"No, to je z učebnice pro padouchy." pokrčil rameny Zorkal jr.

"Jo ták! Tím se to přeci vysvětluje!" plácl se přes čelo Gor.

"Co jako?"

"No přeci to naše prohnání se podzemím, vždyť tohle je učeň!"

"Ahá!" pronesli sborově hrdinové v momentu poznání.

"Ježkovy zraky, tak to se omlouváme, že jsme sem takhle vlétli, snad vám tu práci neznechutíme. Víte, v poslední době je temných pánů nedostatek, takže jsme trochu moc hrr, když se někdo objeví." omlouval se Gor.

Zorkal otráveně odkopl kamínek od boty. "Ale ne, nevadí."

"To je dobře." usmál se Gor. "Na něj!"

* * *

Když se zmlácený Zorkal probral na chladné zemi své bývalé podzemní říše, učinil rozhodnutí, které změnilo celý jeho život. O pět let později se objevil v Argoských novinách malý článek o farmáři Z. jr. který vypěstoval novou odrůdu kapusty a spokojeně dodává zeleninu ze své eko farmy do půlky království.

Odehráno v: Kladno (Okres: Kladno)