Černé historky

hodnoceno 323x (Seznam vlastníků)

Když je ve společnosti nuda

Autor: Issiriana | 1.7.2013 | 3

Někdy už to tak bývá, že se v průběhu dne objeví trhlina, kdy není co s ostatními lidmi dělat. Při cestě na výlet, při čekání na oběd, při posezení u ohně... Přesně do těchto momentů se hodí hry typu Černých historek, které nabízí sice mírné přemýšlení nad někdy až nepochopitelnými situacemi, ale rozhodně se při nich zasmějete. Když ne to, určitě budete aspoň ohromeni.

Princip je velice jednoduchý - jeden ze skupiny lidí, "vypravěč", zná vše, co se v dané situaci stalo. Ostatní hráči mají ze začátku zadanou pouze nějakou bizarní větu a pomocí otázek ano-ne se vypravěče doptávají na okolnosti. Konec nastane, až hráči společně vyjasní celý příběh uveděný na kartičce.

Některé kartičky nejsou tak moc složité, takže je hráči rozluští rychleji, ale pár výjimek se najde, kdy se hra může protáhnout na víc než půl hodiny. Doba hraní tedy závisí hlavně na tom, jakou mají hráči představivost a jak dobře pokládají otázky. Také se může stát, že někdo střelí nějakou "strašnou blbost", ale ono to tak nakonec doopravdy je.

V tomto prvním vydání Černých historek se objevují historky s nápady a téměř geniálními řešeními (což ovšem neplatí o dalších dílech, když už nejspíš nebylo co vymýšlet, takže takže jednotlivé historky ztrácí na kvalitě a jsou jednodušší k uhádnutí) a hráči tak mají větší zážitek ze hry.

Nevýhodou pak je, že s jedním okruhem lidí si každou historku můžete projet jenom jednou. I tak ale je v balení 50 historek, takže na pár týdnů máte o zábavu postaráno. Když se pak setkáte s další partou lidí, můžete jim dělat vypravěče, a tak nikoho z nich nepřipravit o nový herní zážitek (nepřipravíte o něj ani sebe, protože někdy je zábavné sledovat, jak se myšlení druhých odvíjí úplně jiným směrem).

Hra může mít více variant, i když mně se osvědčila pouze ta základní, kdy hráči přes sebe překřikují to, co je napadne. Jinak se taky může zahrát soutěžní varianta, např. komu vypravěč nejvícekrát řekne ano. Čím víc hraje lidí, tím víc toho vymyslí, a protože se každé myšlení odvíjí jiným směrem, mají kolektivní výhodu. (Zkoušela jsem to hrát pouze ve dvou či třech a většinou jsme skoro nic nevymysleli.)

Kdybyste měli potřebu pátrat do úplných detailů příběhů, jistě narazíte na různé nesrovnalosti, ovšem nic není dokonalé.

+ dobré na vyplnění volných chvílí

+ přenosné

+ zábavné a inspirativní

- se stejnými lidmi se dá hrát pouze jednou (pokud nejsou sklerotici)

- najdou se nesrovnalosti